Myslím, že je nejvyšší čas založit samostatné téma tomuto husitskému válečníkovi, který je často nazýván zrádcem. Je třeba si však položit otázku, co vlastně zradil. Zradil především husitskou levici, husitský radikalismus a to v době, kdy i tato část husitského frakčního spektra měla poměrně daleko k ideálům, za jejichž naplnění pozvedli světský meč Boží bojovníci. K tomu podrobněji viz toto téma ...

Jméno Příbíka z Klenové se tady na tomto fóru vyskytuje aktuálně ve 24 příspěvcích šesti kapitol. Mohlo by se tedy zdát, že o této postavě husitské éry bylo řečeno takřka vše. No, určitě zdaleka nebylo, proto jsem si dovolil založit samostatné téma věnované tomuto husitskému kondotiérovi.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

O Přibíkovi Klenovském praví Enea Silvio Piccolomini ve své Historii české, že o kolik byl učenější a výmluvnější mezi kacíři, o tolik byl hanebnější krutostí a věrolomností. O tom, že by Přibík Klenovský vynikal nějakou mimořádnou krutostí mezi ostatními husitskými válečníky není nic známo, jeho 'vstup do dějin' také nenasvědčuje nějaké knižní učenosti, ale spíše pragmatické inteligenci, která ho povyšovala nad průměr většiny husitských hejtmanů. Nebyl sice velkým bitevním stratégem, ale mistrem překvapivé diverze, z nichž dvě spojené s jmény měst Stříbra a Plzně měly mít v průběhu husitských válek zcela mimořádné důsledky.

Ví se něco o domažlickém hejtmanovi Přibíkovi ještě z doby před tím, než mu Němci vypálili Dlažov a patrně i další vesnice klenovského panství?
Čeští kronikáři prý o této bitvě v pohraničním lese mlčí, a tak se ani neví, zda se Přibík zúčastnil pronásledování německé jízdy. Ale velmi brzy se již měl stát hlavním aktérem dobytí Stříbra.

O okolnostech nenadálého dobytí katolického Stříbra v noci na 28. září 1426 toho mnoho nevíme. Přibíkovi sekundoval při přepadu Petr Zmrzlík ze Svojšína na Orlíce a Kašperce, jehož ozbrojenci zlezli stříbrské hradby. Podle jinde nepotvrzeného Hájkova údaje měl mít Přibík při dobytí Stříbra jen 9 mužů, takže je oprávněný předpoklad, že v městě měl své tajné přívržence. Nijak to nesnižuje Přibíkovu vojenskou zdatnost spojenou s neobyčejnou odvahou. Při dobývání Stříbra, na kterém si vylámal zuby i sám Žižka, neztratil Přibík jediného muže, ač se musel sám s mečem v ruce probít městskou stráží. Jak vzpomínali stříbrští pamětníci, byl Přibík 'bohatýr neodolatelný a vpadl do města jejich s mečem sahajícím od brány k bráně.' V dobytém Stříbře si Přibík pojistil nově nabytou moc rozdáváním majetků uprchlých měšťanů svým stoupencům, které také nejspíše dosadil do městské rady.
(podle Kroniky česko-bavorské hranice I)

... zastavme se ve stručnosti ještě u tohoto data dobytí Stříbra Přibíkem z Klenové.
28. září byl pochopitelně i tenkráte svátkem sv. Václava, chtělo by se napsat také "státním". A tento svátek zemského patrona bylo třeba náležitě oslavit a to i dobrým pitím. A právě tohoto momentu zřejmě využil Přibík, proto se mu to tak snadno podařilo.
Tento den uvádí i starý letopisec. Jinak je tomu u Bartoška z Drahonic, který uvádí rok 1427 kolem masopustu. Je možné, že si Bartošek nějak tyto svátky popletl a rok posunul.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Zpráva o ztrátě Stříbra oblétla bleskově celý kraj a vyvolala hektickou aktivitu nejen na území plzeňského landfrýdu, ale také ve válečném štábu falckrabího Jana Neunburského, přezdívaného Kladivo na husity.

Již 30. září alarmoval tachovský místopurkrabí a konšel Bohuslav z Horšova chebskou radu, aby mu co nejrychleji poslala vojenské posily k znovudobytí Stříbra s tím, že husitské nebezpečí neohrožuje jenom Tachov, ale i samotný Cheb. Poplašné volání z Tachova bylo skutečně na místě, neboť Stříbro představovalo vedle Plzně hlavní obchodní křižovatku plzeňského landfrýdu a nová husitská základna v západních Čechách zablokovala katolické metropoli přístupové silnice k Tachovu, Chebu a Přimdě, takže Plzni zůstala jediná spojnice na falcko-bavorskou hranici přes Horšovský Týn. Znovu byl ohrožen kladrubský klášter položený v těsné blízkosti Stříbra, na jehož majetky si Přibík Klenovský a Petr Zmrzlík jistě činili zálusk.

Členové plzeňského landfrýdu neprodleně žádali fojta bečovského hradu Heinricha z Dolenu, aby zorganizoval jako zástupce svého pána Jindřicha z Plavna tažení proti Přibíkově posádce ve Stříbře. Již 30. září oznamoval Dolen chebské radě, že se odebírá na shromaždiště landfrýdu v Teplé, a žádal o posily. Dolenova naděje, že husité se nestačili ve Stříbře dostatečně uchytit, se ukázala klamná, neboť operace landfrýdu proti Přibíkovi nepřinesly žádný zvrat. Nevedlo se ani falckrabímu Janovi Neunburskému, který poslal 9. října svůj oddíl přes Pernov do Tachova s pověřením dobýt Stříbro a koncem října ho ještě posílil. Bavoři vypálili několik nejmenovaných vesnic, ale o nějakém útoku na stříbrské hradby nevíme nic. Reakce waldsasského opata, který žádal 23. října chebskou radu o zaslání bezpečného doprovodu, aby do Chebu mohl dovézt obilí a majetek, nasvědčuje tomu, že Přibíkova pozice ve Stříbře zůstala neotřesena.

Stav mimořádného ohrožení signalizoval i obnovený zápis plzeňského landfrýdu datovaný 28. října 1426. Podepsaní členové se zavazovali, že nebudou s nepřáteli církve a krále Zikmunda uzavírat mír nebo jiné dohody, nebudou od nich přijímat nebo jim poskytovat žádné šacuňky a všichni si budou poskytovat vzájemnou pomoc. Pokud by signatáři neplnili ustanovení zápisu, mělo s nimi být jednáno jako s nepřáteli. Hejtmanem landfrýdu byl ustanoven Hynek Krušina ze Švamberka, kterému byl každý člen landfrýdu povinen poslušností.

Z měst pečetily zápis Plzeň a Tachov, ze šlechty říšský hofrychtéř Jindřich z Plavna na Kynžvartě, Jindřich z Elstrberka na Plané a kladrubském klášteře, Vilém z Rýzmberka na Skále, bratři Purkart a Jan z Kolovrat na Bezdružicích, purkrabí na Horšovském Týně Zdeněk z Drštky, bratři Burian a Jan z Gutštejna na Gutštejně a Bělé, Vilém z Nečtin na Komberce, Ivan z Nečtin na Bubně, tachovský purkrabí Jindřich z Metelska, přimdecký purkrabí Jindřich z Jivjan, Jan Štěpánovec z Vrtby, Sezema z Kocova a Bušek Calta z Kamenné Hory na Rabštejně. Purkart z Kolovrat, Burian z Gutštejna, Jindřich z Jivjan a Jan z Vrtby tvořili landfrýdní radu jako poradní grémium hejtmana.

Obdobně zpráva kynžvartského fojta Mikuláše Frasse z 10. listopadu chebské radě potvrzuje, jak těžkou hlavu dělal Přibík plzeňskému landfrýdu. podle ní byl velitel kynžvartské posádky vyburcován ze spánku poslem oznamujícím, že husité ze Stříbra a jiných míst se chystají napadnout Újezd Svatého Kříže, Novou Ves a statky Jindřicha z Plavna. Jmenované vesnice příslušely k přimdeckému panství, čímž byla ohrožena důležitá komunikace na Norimberk. O hradu Přimdě Frassova zpráva sice přímo nehovoří, nicméně nevypočitatelnost záměrů Přibíka Klenovského doslova nedávala katolíkům spát, takže z kynžvartského hradu ještě téže noci vyrazili poslové do Chebu, Tachova a k bečovskému fojtovi s výzvou k spěšné mobilizaci. Ozbrojenci z kynžvartského panství se měli opatřeni proviantem na dva dni shromáždit u Staré Vody, kam měla dorazit i posila z Chebu. Tachovská rada si vyžádala vojenskou pomoc až z Norimberka, ta zůstala v Tachově až do konce března r. 1427.

O válečných operacích zmobilizovaných válečných sil plzeňského landfrýdu proti Přibíkovi Klenovskému není nic bližšího známo a zdá se tedy, že vlivem nastupující zimy zůstalo jen u defenzivy.
(podle Kroniky česko-bavorské hranice I)

Ano!
Je třeba si uvědomit, že Stříbro bylo královským městem s českou majoritou a oč bylo menší, o to větší byl jeho strategický význam.


Proč by si na něj asi tak "činili zálusk", když zde od r. 1421 byla husitská posádka? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ano, spíš si na něj dělali zálusk katolíci a to už asi hezky dlouho, protože první Žižkovy akce v okolí Stříbra byly dobývání klášterů. Asi 6. nebo 7. ledna byl dobyt klášter premonstrátek v Chotěšově, asi 9. ledna pak benediktinský klášter v Kladrubech, po nich došlo i k dobytí premonstrátského kláštera v Teplé. Tam všude Žižka zanechal posádky a přistoupil k obléhání Stříbra.
Přibík a ti husité na Kladrubech byli vlastně spojenci, možná ke Kladrubům patřil rozsáhlý majetek a Přibík chtěl mít ze Stříbra všechno kolem pod kontrolou, aby to nedopadlo jako na Rabí atd., kde také byly zanechány posádky, ale nedostatečné, takže po nějakém čase muselo být husity znovu dobýváno.

Mezi těmi, kteří se "svezli" s Korybutem, a byli na jaře r. 1427 vypovězeni z Prahy byl i Jan z Příbrami, vlažný utrakvista, konzervativec a roajalista. A hádejte, kde nalezl azyl?
No, právě v Přibíkově Stříbře, kde pobýval dva roky, než se mohl zase vrátit do Prahy. Pravičák Příbram nalezl ochranu u možná již v té době podobně smýšlejícho "umírněného" kališníka z Klenové.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tady došlo zřejmě k záměně Stříbra za Domažlice. Přestože daty dnů by to bylo poněkud v rozporu (datace dopisu vs. dobytí Stříbra), ale letopočet 1426 už odpovídá.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)