Již před r. 1419, tj. v předrevoluční době se rozmáhal husitský jednohlasý zpěv v národním jazyku. Objevovaly se nové písně, jimiž jejich skladatelé chtěli podpořit spoluúčast lidových vrstev při různých církevně-liturgických akcích s výjimkou mší.
V r. 1408 byly oficiálně zakázány nové písně, které by byly v rozporu s ortodoxními texty, jejichž měřítkem byly 4 povolené chorály, mezi které pochopitelně náležel i ten svatováclavský. Tento zákaz byl mj. vyjádřením arcibiskupovy nepřízně pražské reformní skupině v čele s Husem. Protože české lidové písně se začaly objevovat i při mších a arcibiskupovi to zavčas donesli početní žalobníčci, přišel druhý zákaz v r. 1412, který již stanovoval za jeho porušení peněžité pokuty a povoloval jen a pouze
svatováclavský chorál. Všechny tyto zákazy pak smetla husitská revoluce ...
Hudební věda přišla s velice věrohodnou hypotézou, totiž že jedna z nejznámějších pasáží svatováclavského chorálu "
... neday / zahynuti naam y buduczym ..." byla vytvořena až v době obležení Prahy vojsky první kruciáty v pol. r. 1420 jako součást poslední sloky, protože starší zápisy národního chorálu poslední sloku s výše uvedenými verši neznají.
Prostě tato (10.) strofa
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave!
Kriste, eleison.
má s velkou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě husitský původ!
Také husitský chorál "
Ktož jsú boží bojovníci" svým způsobem navazuje na hymnus Svatý Václave. Husitský chorál obsahuje na dvou místech (viz níže) dobře patrnou inspiraci svatováclavským chorálem navzdory tomu, že mnohé traktáty údajného autora tohoto chorálu Jana Čapka jsou namířeny proti kultu svatých.
Text husitské válečné písně:
prostež od Boha pomoci
...
blaze každému, ktož na pravdě sejde
a
svatováclavského chorálu:
... pros za ny Boha, ...
...
blazě tomu, ktož tam pójde, / v život věčný, ...
O inspiraci textu husitského chorálu viz také
tady.