Žiju prakticky na dohled od Lipské hory a kdykoliv jedu kolem, tak přemítám o téhle bitvě. Rodina mého kamaráda hospodaří na rozsáhlých polnostech kolem Lipan, které jim byly vráceny v restituci a jistě tedy i na místě lipanského bojiště. Bohužel terénní úpravy v této oblasti byly tak zásadního charakteru, že dnes již není prakticky žádná naděje, že by se povrchovým průzkumem došlo k nějakým novým poznatkům. Mj. zcela zaniklo středověké komunikační schema a dnešní cesty a silnice jsou novověkého původu. Např. současná silnice Lipany-Vitice vznikla r. 1914 a při její stavbě bylo nutné zasypat staré rokliny, k čemuž bylo nutno přemístit 948 m3 zeminy.
Místní historik PhDr. Miloš Dvořák ve svých publikacích zpracovává i prameny pojednávající o komunikační a terénní situaci v okolí lipanského bojiště. Bohužel se zdá, že jeho závěry nevešly v obecnou známost, tak se to pokusím napravit zde
:
Na rozdíl od P. Čorneje se M. Dvořák domnívá, že se Prokop a jeho hejtmani nedopustili žádné strategické chyby při volbě bojiště. Čertova brázda, kterou měli kališníci v zádech totiž nezabraňovala v ústupu směrem na Kouřim. Dokládá to rekonstrukcí komunikační sítě na lipanském bojišti. Vychází z mnoha lokálních písemných pramenů (kouřimská a českobrodská městská kniha, erekční kniha pražského arcibiskupství, vrchnostenské urbáře a soupisy rybníků apod.), ale také ze zápisů v deskách zemských a z mladšího kartografického materiálu. Jako nový objev uvádí zprávy o výstavbě přímé vozové cesty z Kouřimi na Lipskou horu v r. 1432. O této vozové cestě je autentická zpráva v nejstarší kouřimské knize, tzv.
Liber privilegiorum (1400-1710). Kouřimská městská rada v r. 1432 rozhodla o její výstavbě, vymezila její směr a šířku a nařídila, že "
... každého léta ostaven býti má záhon okázaný a nemá býti orán, aby přes ty hony mohli jeti nebo vésti k Lipské obecně komužby potřebie bylo a k mostku a k cestě ježto vede na Lipskú".
Podle M. Dvořáka (resp. i podle logické úvahy) táhl Prokop od Kouřimi na Lipskou horu právě po této nové cestě. Čertovu brázdu překročil po zmíněném mostku poblíž vrcholu Lipské hory a dostal se ke křižovatce místních cest, které spojovaly horu se širokým okolím. Zvláště komunikace Lipany-Dobré Pole-Kouřim byla dobře střežena dvěma tvrzemi v majetku husitské šlechty, tvrz v Dobrém Poli držel v té době Jan Holec z Nemošic (pečetil r. 1415 stížný list proti upálení M. Jana Husa), tvrz Ledce u Vitic zase Valkoun z Adlaru, starý Žižkův spolubojovník.
Podle výzkumů M. Dvořáka je pravděpodobné, že Prokop vybudoval vozovou hradbu při komunikaci Lipany-Vitice. Pravý bok mu kryl velký močál jižně od Lipan a levý bok vitické obecní hliniště (na pozemcích zvaných Žíšov) a rozsáhlé rokliny východně od Vitic. Komunikace Lipany-Vitice měla charakter úvozové cesty, která byla r. 1783 hluboká 1 sáh (1,8 m). Pocházela zjevně již ze 13. stol. (ve Viticích je románský kostelík a Lipany jsou zmiňovány ve 13. stol.) a tvořila vlastně příkop před Prokopovou hradbou. Z mapky v Lipanské křižovatce P. Čorneje (str. 181) vyplývá, že uvažuje shodné umístění vozové hradby a navíc předpokládá, že zadní stranu kryl rybník Jordán.
Vozový tábor husitských radikálů byl zřejmě chráněn terénními překážkami ze všech stran: západ - hliniště u Vitic, východ - močál, jih - rybník Jordán, sever - úvozová cesta. Z takovéto chráněné pozice by bylo mimořádně obtížné vyrážet s vozovým šikem a jaksi s ním manévrovat proti nepříteli
. Myslím, že tomu zabraňoval hlavně charakter komunikace Vitice-Lipany, která zřejmě byla úvozovou cestou. Osobně jsem přesvědčen, že u Lipan k žádným manévrům vozových šiků nedošlo a za nejvěrohodnější popis bitvy považuji list Plzeňských svým vyslancům na basilejský koncil z 1. června 1434 (viz níže, následující příspěvek).
Prokop měl zabezpečeny zásobovací a ústupové cesty na Kouřim, která mohla pojmout do svých hradeb i hodně velké vojsko.
Pokud je lokalizace táborsko-sirotčí vozové hradby správná, je třeba konstatovat, že se i zde Prokop Holý zachoval jako výborný stratég a že neponechal nic náhodě. Výsledek bitvy se vyvinul až v průběhu střetnutí a ze souvislostí, které s volbou bojiště zas až tak nesouvisely.
.
Tam je těch neznámých asi nejvíce. Ale těch důvodů je povícero ...
) Měla několik hejtmanů kteří pár měsíců před tím byli na jejich straně a pravděpodobně nepřešli do řad koalice bez alespoň části svých vojáků. Pár dní před bitvou se jeden z nich - Mikuláš z Borotína úspěšně ubránil táborskému vojsku na svém hradě na dohled od Tábora , takže jistě sebevědomí jeho vojáků bylo dost vysoko. Navíc při sledování toho, co se dělo v pár měsících před bitvou je zřejmé, že jednota své kroky pečlivě promýšlela a realizovala je velice úspěšně. Vojsko radikálů bylo sice z velezkušených bojovníků, ale jak ukázal podzimní konflikt před Plzní, patrně tam nebyla morálka na úrovni let předešlých a sám Prokop Holý se patrně vrátil k polnímu vojsku možná až začátkem dubna. Konečně samotný výsledek hovoří za vše. I skutečnost že velká část velitelů byla zajata a nepadla v boji (s vyjímkou kněží, kde ale padnout hrdinou smrtí nemusel být až tak zcela jejich úmysl) hovoří o tom, že se střetli armády vojenských profesionálů a tam, kde chybí boj za vyšší hodnoty je početní síla vojska dost důležitá.
. Jde o list Plzeňských svým vyslancům na basilejském koncilu z 1. června 1434 (překlad z latiny):
Pozor, to není výtka, ale naopak úmyslné upozornění na důležitý fakt. Dopředu můžeme zřejmě vyloučit, že by to pisatel dopisu, který jinak poměrně podrobně průběh bitvy popisuje, opomněl. To zaprvé.
