Ano, je to téma na „disertačku“ a předesílám, že další badatelská činnost vede k neustálému zpřesňování. Přesto se pokusím pro Vás příčiny velice stručně shrnout.

Hospodářské a ekonomické příčiny:
- prapočátek: 1. pol. 13. st. revoluce v zemědělství (kolonizace, organizace zemědělské výroby) a revoluce městská (rozvoj měst); konec tohoto vývoje: 1. pol. 14. st.
- přechod feudální naturální renty na rentu peněžní
- trvale pasivní bilance zahraničního obchodu, odliv stříbra v podobě neraženého kovu, devalvace pražského groše, hospodářská stagnace dotýkající se hlavně chudiny
- morové rány (neprostupnost pohraničních lesů) se zemi v podstatě vyhnuly, a proto došlo k přelidnění, kterému neodpovídaly produkční schopnosti hospodářství českých zemí
- dochází postupně ke snižování životní úrovně poddaných, ale k revoluci by to nestačilo, musely následovat další faktory...

Nadstavbové faktory:
- papežské schizma (nejprve dvoj později trojpapežství), hluboká krize církve mající počátek v hlavě (papežský fiskalismus dravě zápasí o příliv zlata z Evropy) a končící u nejposlednějšího venkovského faráře vybírajícího poplatky za církevní obřady. Úpadek církve se stává terčem kritiky univerzitní církevní inteligence v čele s M. Janem Husem i lidových kazatelů. Na úpadek církve reagovalo české prostředí daleko citlivěji než Evropa, kde tento stav již zdomácněl a trval déle, avšak české prostředí bylo konzervativnější nedostatečně vykrystalizovanou skladbou společnosti. Husovo učení vycházející z učení anglického reformátora Viklefa samo nesměřovalo k odstranění feudálního řádu, ale pouze k jeho reformě spočívající v odejmutí světského panování církvi spojeného se sekularizací církevního majetku.
- Karel IV. se ve své vnitřní politice vydatně opíral o církev, kterou podporoval a tato podpora vrcholí založením pražského arcibiskupství. Hmotný vzestup církve byl na úkor světských feudálů. Právo mrtvé ruky, tzv. odúmrti navíc drobilo statky světské šlechty na rozdíl od církevního zboží, které se stále zvětšovalo.
- kněžský stav se proto stává velice přitažlivý, množství studentů (možnost studia na pražské univerzitě) začíná generovat kněžský proletariát a jeho existenční nejistota směřuje k přijetí myšlenek Viklefa o odejmutí moci církve.
- majetek církve je trnem v oku i vysoké šlechty, které byla postupně omezována v možnostech dalších mocenských zisků (půda je zdrojem feud. renty). Tomu napomáhá kritika církve.
- mocenský zápas vysoké šlechty a Václava IV. vede k destrukci panovnické moci a politické destabilizaci
- selhání panovnické moci za Václava IV. umožnilo šlechtě, aby nabyla v zemi vrchu. V jejím úsilí ji nepřímo podporoval právě Václav IV. svým odporem proti mocenským ambicím pražských arcibiskupů (spor s Janem z Jenštejna). Vše směřovalo k přerozdělení pozemkového vlastnictví, které se projevilo jako jeden z fundamentálních faktorů narůstání krize. Porušení majetkové struktury ve prospěch církve se projevilo i narušením politické rovnováhy ve skladbě vládnoucí třídy, což vedlo k destabilizaci společnosti.
- usnadnění proticírkevního boje bylo umožněno do jisté míry i ztrátou Václavovy římské koruny r. 1400, vyvolané odstředivými silami v říši. Ztráta říšské koruny měla pro země Koruny české nedozírné ekonomické následky (konec výběru říšských daní, platů a cel, převod obrovského množství finančních prostředků z českých zemí do říšských finančních domů před ztrátou říšské koruny).
- nižší šlechta (zemani a rytíři) se ocitla mezi 2 mlýnskými kameny (církev, vysoká šlechta) a to přispělo k její pauperizaci a hledání obživy ve službách vysoké šlechty
- Husova smrt dala podnět k radikalizaci reformního myšlení i k radikalizaci selsko-plebejského proudu.
- na revoltě proti církvi se nakonec shodly takřka všechny vrstvy a složky společnosti v boji o moc uvolněnou králem
- jedině spojení a propojení všech uvedených hospodářských, sociálních, ideologických a politických motivů a příčin v jednolitý mohutný proud uvedla krizovou situaci do stadia, že tato situace zákonitě přerostla v revoluci

Děkuji mnohokrát za téměř vyčerpávající odpověď, velice mi pomohlo udělat si jasno, jak ot vlastně bylo. Jediná věc, která mi pořád leží v hlavě je, jestli exekuce Jana Husa byla poslední jiskrou před revolucí, anebo jestli těch jisker bylo víc? Co vlastně završilo to dlouhodobé strádání našeho národa? Někde se píše, že První pražská defenestrace, ale to mi příjde příliš zjednodušené. Děkuji a přeji hezký den

Husova smrt šokovala a zaskočila především představitele univerzity, úplně jinak však reagovala proreformně smýšlející česká a moravská šlechta. Vůdčími osobnostmi při organizování ostrého protestu byli nejvyšší purkrabí Čeňek z Vartenberka a moravský zemský hejtman Lacek z Kravař. Na osmi pergamenech viselo 452 pečetí (320 signatářů bylo z Čech zbytek z Moravy) písemného protestu s datem 2. září 1415. Husova tragická smrt však nebyla tím bezprostředním počátkem revoluce, ale politické, sociální a konfesijní klima v zemi se prudce přiostřilo. Země však zdaleka nebyla na pokraji revoluce, právo nepřestávalo platit a král ještě s vypjetím všech sil nerezignoval na plnění svých vladařských povinností. Tak tomu bylo v podstatě do 30. 7. 1419 (defenestrace). 16. 8. 1419 umírá Václav IV., nastává dlouhé období interregna, stavidla veškerých zábran se zvedají a do hry vstupuje další hráč – zákonitý dědic koruny, král Zikmund. Pak již dějství nastávajícího dramatu následují v rychlém sledu: události v Praze, odchod Žižky do Plzně, Sudoměř, Tábor, Vítkov…

Defenestrace je tedy oficiální počátek Revoluce. V případě Jana Husa jsem se dobral závěru, že vlastně žádnou revoluci nechtěl, dokonce ani odštěpení od katolické víry a založení nové. Jak si vysvětlujete, že Husité, kteří vlastně vycházeli z jeho učení, dospěli k něčemu, co Jan Hus nikdy nekázal (Basilejská kompaktáta a pozdější existence dvou vír)? A nakonec, co mě naprosto nejvíc fascinuje, že nejdůležitější revoluce v
Čechách, probíhala ve jménu božím, zatímco nyní se česká společnost nachází v náboženské krizi, kdy 70% populace jsou ateisté a nádherné kostely se hroutí, protože biskupství nehodlá investovat do rekonstrukce kostela, kam nikdo nebude chodit, například vrcholně gotický kostel v Cetvinách, který byl opraven, ale není dostatek lidí k bohoslužbám.

Ano, Hus chtěl "pouze" církev razantně a s konečnou platností reformovat. Tak, že se musí v prvé řadě navrátit k apoštolské chudobě prvotní církve (odejmutí neadekvátních světských statků), praktikující kněz na venkovské faře i ve městě musí důsledně vycházet z Písma bez žádných pozdějších nálezků (Hlavou církve pozemské, bojující [ecclesia militans] je Kristus a nikoli papež!) a tak bych mohl pokračovat. Hus však nebyl radikál... Osudovým omylem ideových vůdců revoluce však byla snaha o reformu římskokatolické církve zevnitř (kontinuita Husova učení) za přispění masivního vnějšího tlaku. Tím byl právě husitský reformní program sjednocující celé hnutí (4 artikuly). Součástí tohoto programu mělo být úplné vyčlenění utrakvistické církve ze svazku církve římskokatolické podobně, jak se to zdařilo pozdějším reformovaným církvím (luteránské, kalvínské, východní). Basilejská kompaktáta vyhlášená oficiálně v Jihlavě (jihlavská k.) byla okleštěným zněním 4 artikulů a tak vlastně největším výdobytkem byl "pouze" kalich. Ale je třeba dodat, že ani to nebylo málo, i když to stálo tolik prolité husitské krve...
Ano, český národ (to se netýká pochopitelně Moravy) patří k nejateističtějším v Evropě. A tady čeká velký úkol a jeden vůbec z hlavních ekumenické hnutí. Všechny křesťanské církve to základní mají společné (mimo jiného): jít v duchu evangelia naproti lidem a pomáhat jim v jejich životních strastech, trápeních a problémech, které přináší dnešní doba. A těch není málo! Tento úkol je třeba realizovat přirozenou cestou a naprosto upřímně, nezištně a je určen lidem, kteří o to stojí, věřící či ateista.

[quote="ing. arch. Jilí"]...Pracuji na závěrečné práci, která pojednává o hlavních příčinách vzniku Husitství. Strávil jsem hodně času vyhledáváním různých zdrojů, ale z 99% je za hlavní faktor vzniku Husitství považována Církev (tehdy katolická) a celkový úpadek českého národa. Chtěl jsem se tedy zeptat, jestli existuje ještě jiné vysvětlení příčiny vzniku Husitství? Děkuji...[/quote]

Cital som na http://www.narodni-strana.cz/ a tusim aj na http://www.husitstvi.cz/ , ze Hus studoval antialkoran. Mozno chcel tiez zjednotit krestanov v boji proti islamu. Proti nemu potom zautocil €U terorista svojej doby - Zigmund. Dnes su vsade vymazane zmienky o islame, tak mozno je toto dovod. Zaujimave veci su na webe http://www.medy.cz/kristek/ , o historii Ciech. Zaujima ma nazor autora webu Husitstvi na tento dovod a informacie.

Předpokládám, že máš na mysli Antialkoran, nejznámější a zároveň nejrozsáhlejší dílo Václava Budovce z Budova, jednoho ze 27 českých pánů popravených v r. 1621 na Staroměstském nám. v Praze. Antialkoran, který Budovec vydal v r. 1593 zajímavým způsobem pojednává o církevní i státní správě, armádě a o postavení Osmanské říše v dobových politických souvislostech tehdejší Evropy. To jen tak na okraj.
Takže Hus toto dílo ani při nejlepší vůli studovat nemohl. A jinak měl plnou hlavu nápravy křesťanské církve a přestože Osmanská říše začínala být velkou hrozbou pro tehdejší Evropu, Husovi byl zatím islám z mnoha důvodů pravděpodobně zcela "ukradený"...

Pan Kristek Jan je velký "exot", "svéráz" a excentrik. Znám jeho Články o husitství. Pominu-li jeho některé ahistorické údaje (např. sto tisíc křižáků pod Vítkovem ), má nepochybně netradiční pohled na husitství, který není v české kotlině moc frekventovaný, ba právě naopak.
Ale aspoň náznak analýzy příčin husitství jsem tam bohužel hledal marně. V kapitole "Husitské 'bludy'" je jakási "zmínka", ale např. akcent páně Kristkův na vliv pravoslaví na husitství je přeceněný a ve své podstatě zavádějící...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Je mi to hloupý se takhle ptát ale jaká byla myšlenka husitsví? Co chtěli dokázat?

Proč hloupý? Klidně se ptej a pokud budeme vědět, rádi zodpovíme.

Je to "prosté". Chtěli napravit zesvětštělou církev, která už dávnou nežila v souladu s Božím zákonem, tedy Biblí. A když to nešlo po dobrém, jak chtěli Hus s Chelčickým, muselo to jít po zlém, tj. se zbraní v ruce, ale nejprve proti zahraniční intervenci.

"Myšlenka husitství" je koncentrována v zastřešujícím husitském programu reprezentovaném čtyřmi pražskými artikuly. Nadčasovost tohoto programu je pak dána jeho odkazem...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Děkuju moc

Toto je skutečně námět do pranice.

Mám totiž osobní a troufám si říci dosti odlišný názor na příčiny vzniku husitství. Rád ho předhodím k diskuzi, neboť ve svém okolí neznám nikoho, kdo by byl ochoten o „tak jasné věci“ diskutovat.
Především se traduje mýtus že „církev se zkazila a husité jí chtěli napravit“. Hotovo, a je to jasné.
Tady asi rýpnu do dost zásadního a citlivého tématu. Rozpor, který dovedl země Koruny české až k válkám, tkví v křesťanství samotném. Tudíž dobrat se příčin, znamená dalekou cestu zpět.

Pan Jilí napsal:
„Pracuji na závěrečné práci, která pojednává o hlavních příčinách vzniku Husitství. Strávil jsem hodně času vyhledáváním různých zdrojů, ale z 99% je za hlavní faktor vzniku Husitství považována Církev (tehdy katolická) a celkový úpadek českého národa. Chtěl jsem se tedy zeptat, jestli existuje ještě jiné vysvětlení příčiny vzniku Husitství?Děkuji“

Práci již pravděpodobně dopsal, nicméně otázka je opravdu zvláštně položená. Celkový úpadek českého národa. Je to totiž řečeno, tak jak to „má být řečeno“. Teď už jen začít vypisovat jednotlivé body onoho úpadku – a je to! Ale je to tak? Těžko. Problémy byly po Evropě podobné jako vejce vejci. Tak v čem ta výjimečnost? Tedy k jádru. Čechy totiž nehodlaly přijmout „křesťanství“ tak jak „mělo“ být přijato (a to stále i dnes). Dnes se to vešlo do pojmu „ateismus“. Ale jsou proto nějaké důvody?

Křesťanství nese od počátku v sobě zásadní rozpor. Skoro to vypadá, že původní ideje byly vzaty od jinud, a poté uplatněny známým způsobem, a to hned v prvopočátku. Náboženství se tak stává ideologií a zbraní v souboji odlišných kultur. A jako takové pak bylo stále znovu využíváno.
Slovanské národy (i keltské etnikum) byly rozvinuté zemědělské kultury, které osídlily obrovskou část evropského prostoru. A tak se staly samozřejmě terčem římské expanze. Co nešlo dobýt vojensky, bylo vystaveno tlaku ideologickému, tudíž otázce legitimity. Jednoduše, co neuznáme, to neexistuje. To samozřejmě pokračovalo i později za použití křesťanství pro tyto účely. Nic na tom nezměnil ani tzv. pád Říma. Zatímco většina evropských etnik se postupně tomuto tlaku podřídila, slovanský živel chráněn Dunajem dlouho odolával. Germánské kmeny se však záhy dostaly do mocenské závislosti na Římu, a to ještě než stačily vytvořit „národní“ či etnické nezávislé celky. (Již předkřesťanské kmeny Germánů upadaly do závislosti na Římu). Římská moc je pak odměňovala za tuto úslužnost uznáním (legitimitou). Na jejich území pak vládla svými loutkami, později církevními hodnostáři. Národ (etnikum) jako kulturní svébytný celek tak byl vždy chápán jako nepřítel. Na slovanských územích vývoj probíhal ale odlišně a Evropa (potažmo svět) se začal dělit na „východ“ a „západ“.

Bohatá a vyspělá kultura západních Slovanů se tak stala natrvalo cílem svatořímské expanze za pomoci úslužného germánského živlu (drang nach osten). Král Rostislav, ve snaze vyhnout se trvalému konfliktu ve jménu křesťanství, zavedl známou pravoslavnou alternativu (slovanské právo). To samozřejmě nepomohlo (ani nemohlo) a výboje Říma stále pokračovaly. Obrovskou roli sehrála právě ideologická diverze, trvalá a neúprosná. Její součástí bylo (a je) neustálé překrucování a pozměňování historie a trvalé popírání legitimity.
Státnost slovanských celků byla zcela samozřejmě postavena na vládě nejstaršího rodu, jako jediné záruky přirozené suverenity národa. Ti se samozřejmě museli stát terčem útoků svatořímské agrese, a to až do úplného vyvraždění. Ta je pak drze prohlašovala za své „svaté“. Legendy nevznikaly z tradice, ale byly vyráběny v rámci propagandy, a pak vydávány za historii. Český prostor však zůstával dlouho při staré víře (označeno jako pohanství) a křesťanský byl pouze formálně (včetně panovníků i mnoha církevních hodnostářů). Řím tak neustále tlačil na panovníky, aby uplatnily inkvizici, což se samozřejmě míjelo účinkem, naopak to zvyšovalo napětí. Tato neobvyklá situace uprostřed Evropy přitahovala myšlenkové vyhnance z celé Evropy, kteří nacházeli útočiště často právě v jižních Čechách. Sami jihočeští vladaři byli katolíky pouze z „politických“ důvodů a ideje jejich poddaných jim byli ukradené.

Po likvidaci domácího rodu byl do Čech pozván cizí rod (cizí?). Vzniklo období formální vlády, v očekávání nového skutečného následníka - syna velké královny. Naděje si dělal i Řím a přes osobu krále hodlal uplatnit v Čechách svou moc. Ten se však zachoval jako syn své matky (oživil mýtus rodu proti římskému předpokladu) a v podstatě rozpor vyhrotil, neboť se Čechy ocitly v říši jako cizí odstředivý útvar. Celek byl spojen vlastně jen osobou panovníka. Následník tak byl již v podstatě bezmocný. To že válka nevypukla dříve, bylo jen proto, že se moc Říma nacházela v tu dobu v krizi. Prostě vsadit v Čechách na římskou kartu se rovnalo válce. Zvláštnost křesťanství v Čechách spočívala právě v jeho svérázném „národním“ pojetí. To samo osobě bylo s ideologií světovlády neslučitelné, což se projevilo právě v případě Husa.

Válka husitů tak byla ve své podstatě boj o záchranu kulturní svébytnosti a nezávislosti na Římu a jeho „globalizačních“ snah. Vítězství husitů bylo však dočasné. Katolická zvůle a hlad po moci se na tomto národě podepsaly pak v 17. století, což jsme přežili jen zázrakem.

Dawno czechowe rzyekali
a pzyslowie mieli
ze podle dobreho pana
dobra jiezda bywa

Je to nonkonformní a naprosto neotřelý názor, který kořeny českého kacířství hledá daleko před osudným 14. st., kdy krize římské církve vrcholí. Navzdory poměrné obsáhlosti je příspěvek na můj vkus poněkud obecný, přesto za něj mnohokrát děkuji. A nyní k věci.

Nejprve pár poznámek úvodem. Taky obecnějších, protože ty konkrétní příčiny jsou uvedeny zde.
Ano, náboženství ovlivňovalo a dosud ovlivňuje politiku sekularizovaného světa, a to bez ohledu na to, zda se jedná o křesťanská náboženství, muslimské náboženství nebo budhizmus. To se nám třeba líbit nemusí, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.
Ve středoevropském prostoru jsme nebyli zdaleka jedinými Slovany, kteří přijali západní křesťanství. Pomineme-li zcela absurdní hypotézu, že bychom třeba až do dnešní doby mohli vyznávat slovanský polyteizmus, musíme svoji pozornost obrátit jednoznačně ke křesťanství. Nechci spekulovat, co by bylo, kdyby si na našem území nakonec proklestila vítěznou cestu cyrilometodějská mise. Ale mohla-li by si moje nepatrnost vybrat na základě historických zkušeností např. mezi pravoslavím a západními konfesemi, nebo chcete-li mezi západním a východním křesťanstvím, vybral bych si jednoznačně západní a to nikoli z důvodu výsadního postavení římského biskupa v dnešním globalizovaném světě a nebo proto, že katolíků je jedna miliarda. Ne. Zvolil bych si ho s ohledem na ojedinělý fenomén západního křesťanství, kterým je protestantizmus, jehož základy byly položeny právě v Čechách a který svými konfesemi učinil křesťanství přece jenom poněkud věrorohodnějším.

Tolik úvodem...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

...pokračování.
Katolíky byli především proto, že jiná konfese zatím neexistovala, jinak by se museli přidat třeba k valdenským nebo zůstat pohany.
A ty "ideje poddaných" jim byli ukradené jen do té doby, než jim ti jejich bývalí poddaní začali dobývat jeden hrad za druhým...

V této souvislosti je třeba si plně uvědomit, že císař Karel vládl v Říši v době tzv. avignonského zajetí papežů. Tito papeži sídlící v Avignonu byli tedy pod přímým vlivem (politiky) francouzských králů. A Francie byla spíše rivalem a konkurentem Svaté říše římské, než jejím spojencem. Přesto se toto období pontifikátů „avignonských“ papežů stalo nedílnou součástí krize církve v její hlavě i oudech. Avignonské zajetí papežů tuto krizi pomohlo také nastartovat. A císař vědom si své afinity k Francii, přesto podporoval na konci svého života, v době papežského schizmatu, římského papeže. Souviselo to jednak s nejstarší tradicí, ale hlavně s Karlovým nezvratným přesvědčením, že je ve své podstatě jedno, kde sídlí papež, protože jde o úplně jinou, daleko závažnější věc. Totiž o nápravu církve. A protože k tomuto ozdravnému procesu byl v Říši i jinde nedostatek vůle a císař Karel byl dávno po smrti, chopili se ho nakonec čeští husité, a to s takovou razancí, že zbytku Evropy z toho šla hlava kolem. Jaké byly příčiny tohoto reformního hnutí, na to se snažíme přijít v této diskuzi...

Ano! Naprosto souhlasím a k tomuto nemám, co dodat.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já bych snad jenom dodal, že tato zvůle je tu stále. Je nebezpečně schována do beránčího roucha sladkých slov a dárků.
Bože chraň náš národ jestli někdy v budoucnu opět dostanou do ruky moc. To pak nestihneme volat o pomoc.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!