V "Tajemství českých kronik" píše opět Čornej:
"Události, k nimž došlo ve dnech 5. a 6. května 1434 byly pečlivě naplánovány a koordinovány. Ve středu 5. května se podařilo Přibíkovi z Klenové dodat do Plzně 700 strychů obilí, čímž se možnost kapitulace města opět značně oddálila. Úspěch Přibíkovy akce nebyl možný bez dorozumění s některými táborskými veliteli, z nichž jménem známe Jana Sobětického. Rozzlobení táboři jej odevzdali katu, který mu vytrhl jazyk týlem, což byl trest reglementovaný pro zrádce. Sobětický ovšem musel mít pomocníky, neboť jinak nemohlo projet obléhacím systémem 80-120 vozů naložených obilím".

Samozřejmě je jednoduché zastávat na základě několika málo kusých informací názor, že Přibík byl zrádce. Možná ano, možná to bylo jinak, ale je to už tak dávno, že nám zůstaly právě jen ty informace, že zrádcem byl. Snad je ale lepší pouze vstřebat těch pár faktů a nehodnotit ho po stránce emotivní.
Přibík byl velitelem táborské posádky ve Stříbře. V lednu 1434 přistoupil společně s Menhartem z Hradce k basilejským kompaktátům, tedy odešel z tábora radikálních kališníků. To mi přijde jako celkem uvážlivý krok, když se už tak dlouho válčilo. A obležení Plzně? Nikdo nemůže říci, zda pro zásobení neměl i jiné důvody, než politické či finanční. Na jednu stranu radikálové město už dlouho obléhali, na druhou stranu v něm strádalo a umíralo i spousta dětí a žen. Kdoví, zda tam nehrály roli nějaké příbuzenské vztahy či nějaký dramatický vzkaz obléhaných.
Každopádně již byl nastartován proces narovnání husitů s římskou církví. To, zda by Plzeň padla či ne, už nemohlo výsledek nijak zásadně ovlivnit. Polní vojska se stala nežádoucím destruktivním činitelem a bylo jen otázkou času, kdy a jak budou zlikvidována.

_________________
Martin, střelec českobrodský

O. K., Martine!
Ale mně šlo a stále jde především o to, jak se jim to zásobení mohlo podařit z hlediska vojenského. Byl smluven s lidmi z Plzně, mohl být, resp. spíš musel být smluven - jak naznačuje i Čornej - i s lidmi z tábora obléhatelů. Ano, to je velice pravdě podobné.
Stejně si to však nedovedu představit bez kontaktního střetu, v němž byli ranění i mrtví a jenž vrcholí vjezdem zásobovacích vozů (třeba ne všech?) jednou z městských bran, která se musela otevřít. Jak dlouhá musela být ona kolona se 100 vozy!
A tady v těchto místech už moje představivost bohužel končí ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Po Žižkově odchodu z Plzně brzy na jaře 1420 se tu pan Václav z Dubé nějaký čas zdržel, aby dohlížel na to, jak se Plzeň "zbaví vší nákazy kacířské". V praxi to znamenalo přijetí usnesení, že každý, kdo bude chtít žít v Plzni, musí složit přísahu na víru katolickou a slíbit, že nebude žádného husitu podporovat a už vůbec mu neposkytne útulek ve svém domě. Navíc v říjnu 1420 císař Zikmund, který dlel v daleké Veroně, posílá Plzeňským zvláštní list, kde také nařídil, že každého, kdo by nechtěl vstoupit do katolického "landfrídu" nebo odmítl pomoc panu Bohuslavovi ze Švamberka, mohou donutit k povolnosti a poslušnosti všemi prostředky jaké uznají za vhodné.
Před obléháním roku 1433 se do Plzně uchylují i šlechtici z okolních hradů. Kromě toho byli v Plzni nejvěrnější katolíci z Prahy a velké množství duchovních.
Tolik papeženců asi už bylo přece jenom moc na dva měšťany, kteří zřejmě pamatovali Žižku a sympatizovali s husity. Tehdy roku 1434 Švec Mikuláš Srš a krejčí Ondřej Červenka chtěli otevřít jednu z městských bran a pustit husity dovnitř. Byli však dopadeni a na zdi za klášterem dominikánským pověšeni. Na výstrahu byl do zdi vsazen kámen, na kterém byli oba oběšení vytesáni a bylo ustanoveno, že od těch časů nesmí žádný krejčí ani švec zastávat místo konšela a vstoupit do městské rady.
(histor. fakta opsána z knížky "V tomto znamení zvítězíš aneb Strojem času do minulosti města Plzně")

Autor "Kroniky česko-bavorské hranice II" Jiří Jánský se také pouze dohaduje jak se mohlo podařit zásobení Plzně 30. 3. 1434:
"O konkrétním postupu zásobovatelů Plzně nevíme ovšem nic, dá se jen předpokládat, že úspěch akce snad byl usnadněn tím, že Přibík Klenovský mohl fingovat zásobení polních vojsk ze Stříbra, využít momentu překvapení a v nestřežené chvíli předat náklad do Plzně."
Jen mi tak napadlo, že ta nestřežená chvíle mohla nastat, když se třeba obléhatelé na oslavu příjezdu zásob po dlouhé době konečně více napili nějakého silného vína, ve kterém mohlo být i namícháno něco na spaní, za středověku se v tom docela vyznali. Proto si možná pak už nikdo nic nepamatoval.

Tady jde bohužel pouze o spekulaci, protože nikdo neví, jak to ve skutečnosti proběhlo. Ale když trochu popustíme uzdu své fantazie, můžeme hledat určité analogie z doby o něco mladší a spojit si to s výsledkem Přibíkova zásobení Plzně.
Zásobit obležené město bylo možné pouze za předpokladu, že obránci a „zásobitelé“ byli domluveni, jak, kdy a kde to bude provedeno. Pokud ale nebyla domluva s obléhateli, nezbývalo, než se pokusit prorazit násilím. Zde ovšem nebyla šance, aby projel vůz, právě kvůli hlídkám a polnímu opevnění, které obléhatelé vybudovali mj. za účelem zamezení pomoci zvenčí.
Jeden příklad. Při obležení Brna Švédy r. 1645 bylo z Prahy vypraveno 600 jezdců, aby do města dopravili střelný prach ve vacích u sedel. Rozdělili se na dvě skupiny a zaútočili na obléhatele. Způsobili velký zmatek a podařilo se jim probít do kryté cesty mezi Špilberkem a městem. Posily byly vítané, ale drahé jezdecké koně pak bylo třeba dostat ven z města. K tomuto účelu nechal velitel města prolomit v hradbách na neexponovaném místě díru. Přes příkop položili můstek pokrytý vrstvou hnoje, aby tlumil kroky koní. Posádka pak provedla klamný výpad, aby odvedla pozornost nepřítele a jiná jednotka odvedla koně zmíněnou dírou přes řeku a pak na hrad Pernštejn.
To píšu jen pro ilustraci toho, že násilné proniknutí do obleženého města nebylo snadné. 700 strychů obilí je více, než 65000 litrů (1strych=cca 93,5l). Velké množství vozů s obilím mohlo do Plzně projet pouze za aktivní účasti části obléhacího vojska. Hejtman Sobětický, který takto spolupracoval, zřejmě poskytl k vozům svoje lidi i svoje praporce a vydával kolonu za spížovací oddíl. Dostali se pak klidně skrze obléhací opevnění až k domluvené bráně, která byla připravena k projetí vozů. Morálka vojska obléhajícího Plzeň byla zjevně na velmi nízké úrovni.

Stručně k obvyklým přípravám na obležení.
Když se vědělo s předstihem, že dojde k obležení, zpravidla se podnikla opatření nutná k úspěšné obraně města. Spálila se předměstí a co největší plocha kolem hradeb se zplanýrovala, aby se tam nemohl nepřítel ukrýt. Do města se svezla úroda a zahnal dobytek, dále se shánělo co největší množství válečného materiálu a obeslali se spojenci, aby přišli do města vojensky sloužit nebo se pokusili zorganizovat armádu k osvobození. Kdo mohl poslat rodinu na nějaké bezpečné místo, ten tak asi učinil už s první zprávou o chystaném obležení. Dále byla provedena kontrola opevnění a podniknuty kroky na jeho vylepšení. Čistily se příkopy a prováděly nutné opravy. Místa pravděpodobného útoku byla zesilována i nepermanentním způsobem (valy, příkopy, palisády, šancovní koše). Připravoval se stavební materiál pro opravy průlomů, příp. k vrhání z hradeb. Děla byla umísťována do palebných pozic. Budovaly se úkryty, ve kterých se dalo přečkat ostřelování a umístit vojenský materiál, především střelný prach atd. Většina bran a branek byla zatarasena či zazděna, rozebraly se nepotřebné mosty přes příkop apod. Byl proveden mustruňk měšťanů a přítomného vojska a dozbrojení z městské zbrojnice. Každému obránci bylo přiděleno místo na hradbách (viz např. jmenný seznam obránců Broumova). Někdy se též konfiskovalo cínové nádobí za účelem odlévání kulí do ručnic. Organizovaly se požární sbory, lazarety, do ulic poblíž hradeb se umísťovaly řetězy a šraňky, příp. jiné zátarasy.
O přípravách Plzně na obležení se několik zpráv dochovalo a také průběh obležení dokazuje, že město bylo připraveno dobře.

_________________
Martin, střelec českobrodský

Díky, Martine, za vyčerpávající odpověď.

Nepochybně.
Abychom tuto fatálně důležitou epizodu v obléhání Plzně uzavřeli, lze konstatovat - a na tom se asi všichni shodneme -, že základem úspěchu této akce musela nutně být domluva s obléhateli.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Kde husité tábořili
V polovině června 1433 (udivuje mne, že měsíc před ostatními) přitáhly k Plzni první oddíly husitů a rozbily tábor na západ od města, u Skvrňan. Těmto husitům se říkalo Polníci, protože se zdržovali převážně v lesích a polích a do měst přicházeli jen velmi zřídka. Pro krátké, hodně podkasané oděvy byli též zvaní Kasaličtí, byli nejobávanější, měli "oči vorličí, vlasy nečesané, brady opuštěné, postavu vysokou, tělo chlupaté a kůži tak tvrdou, že by od ní jako od pancíře meč odskočil" (pokud vím, po bitvě u Lipan už o nich není zmínky- byli tam zřejmě upáleni ve stodolách).
Od východu obklíčili Plzeň Táborité vedeni Janem Kerským, mezi nimiž se nacházel i Prokop Malý, zvaný Prokůpek. K nim přibyli postupně další oddíly vyslané proti Plzni z mnoha měst - Prahy, Tábora, Žatce, Loun, Klatov, Domažlic a mnoha dalších.

Husitské obléhací bašty
"Nepřátelé kacířští" proti městu stavěli své hradby a obléhací bašty byly například naproti nynějším Masným krámům (kdysi tam ovšem stávaly městské lázně), další se nacházely na Litické silnici (tedy na Borech), u chmelnice Petrovy na Skvrňanské silnici, u kostela Všech svatých a na dalších místech kolem Plzně. Celkem jich bylo devět.
(fakta z knížky "V tomto znamení zvítězíš...")

Kdoví, jak dlouho Přibík plánoval svoji zradu, neboť v Kronice česko-bavorské hranice II na str. 110-111 je o něm:
"Bylo zaznamenáno, že Přibík se velice na sněmu zasazoval o tažení proti Plzni, a jak rozvádí plzeňský kronikář Šimon Plachý, tvrdil, že "Plzeňští jsou velmi snadno k vybojování, proto že se ze všeho obilí svého vytrávili a nového sobě málo nashromáždili, při kterémž sotva za jeden měsíc vytrvati mocti budou."
...V každém případě pražský husitský sněm na návrhy Přibíka Klenovského rozhodl o společném tažení všech husitských svazů proti Plzni.
...Plzeňští pamětlivi tvrzení Přibíka Klenovského o nedostatečnosti svých zásob, sklízeli horečně nedozrálé obilí a dosušovali ho na rynku a ulicích. Předčasná sklizeň byla dokončena vskutku na poslední chvíli, neboť první husitské oddíly dorazily k Plzni právě v den, kdy koncilní diplomaté překračovali česko-chebskou hranici, t.j. 15. července."

Nedělejme z Přibíka většího "chytrolína", než jakým byl a už vůbec ne úspěšného věštce.
Jsem totiž přesvědčen, že v této době (červen 1433) neměl o svém podílu na zrádném plánu ani ponětí a to hned z několika důvodů:
1)
2) V době, kdy se rozhodovalo o obležení Plzně, nebylo vůbec jasné, jak to tam dopadne. Nepochybně každý z navrhovatelů obležení byl přesvědčen, že úspěšně, jinak by ho nenavrhoval.

3) Nemohl vědět, že vrcholní představitelé koncilu v Basileji zahrnou Plzeň do svých strategických plánů štědře podepřených penězi. To se pravděpodobně dozvěděl až na setkání v Koubě v březnu r. 1434. Tady definitivně uzrála jeho zrada, nota bene když viděl, jak se situace u Plzně vyvíjí.
Nelze asi úplně vyloučit, že tyto myšlenky se objevily již dříve, ale rozhodně ne před 3/4 rokem ...

BTW. Teprve dnes jsem si všimnul.
K tomuto záhadnému datu zásobení Plzně viz něco málo tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Na str. 82 autor této knihy píše:
"Pokud má být přepadení nějakého města úspěšné, musí být využit moment překvapení. Tím, že husité dlouho dopředu veřejně vyhlásili záměr napadnout Plzeň, dali Plzeňským spoustu času se na obléhání připravit."

Připomeňme si základní fakta. Výhrůžka týkající se obležení Plzně padla nejdříve cca 3 týdny před tím, než se objevila první husitská vojska před Plzní. Dejme tomu, že Plzeňští mohli zpozornět už např. v momentě, kdy byl dobyt hrad Lopata. A takových signálů mohlo být i více.
Obležení tak velkého města je přece jenom něco jiného než přepad městečka s pár stovkami obyvatel. Tím chci zároveň naznačit, že v případě Plzně o žádný přepad nešlo, ani nemohlo jít, a soustřeďování (i když postupné) takového množství vojska by – obávám se – nešlo utajit a bylo by dříve či později stejně prozrazeno.
Obležení Plzně bylo zpackané z daleko závažnějších důvodů, jak osvětlují předchozí příspěvky.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Vzpomněla jsem si, že byla tajná podzemní úniková chodba z města směrem na Radyni...

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

... 8 až 10 km dlouhá? ...
Je třeba si uvědomit, že většina podzemních chodeb jsou legendy z říše pohádek. Jejich věrohodnost klesá s rostoucí délkou chodby.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Paradoxem však je, že podle Hilaria Litoměřického byl právě Přibík z Klenové hlavním iniciátorem celého obléhání Plzně. A bylo by to i logické, jelikož byl hejtmanem ve Stříbře a v okolí Plzně měl i své majetky, tudíž byl plzeňským landfrýdem soustavně ohrožován.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Zdalipak se Plzeň pokusil dobýt Žižka, poté co ji musel opustit? Podle Čorneje dvakrát.
Vena

V lednu 1421 Žižka upustil od obléhání Plzně, protože ve městě bylo přítomno početné Zikmundovo vojsko. Ale už v únoru spolu s pražany město oblehl, tentokrát skutečně, neboť Zikmundovo vojsko se již ve městě nenacházelo. Zhruba měsíc dlouhé obléhání skončilo příměřím s tím, že plzeňský landfrýd přijme husitský program reprezentovaný 4 pražskými články. Domnívám se, že toto obležení lze v zásadě považovat za úspěšné.
P.S. Po bitvě u Tachova táboři spolu se sirotky neúspěšně oblehli Plzeň, katolickou baštu západočeského landfrídu. Možná, kdyby se tohoto podniku zúčastnili i pražané, kdo ví, jak by to dopadlo. Nakonec i toto obležení bylo zakončeno příměřím do dubna r. 1428.
V červnu r. 1431, před bitvou u Domažlic, došlo na krátký čas k blokádě Plzně spojeným husitským vojskem před jeho přesunem ke Karlštejnu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)