Když si pročítám, již poněkolikáté a stále dokola diskusní příspěvky o Janu Žižkovi ale nejen o něm, některými nesouhlasnými názory se táhne jako červená nit negativní názor na Žižkovo a vůbec husitské zacházení s nepřáteli nově se rodící konfese, nepřáteli jazyka (rozuměj národa) a 4 artikulů. Nikde se nemluví o konkrétních činech strany nepřátelské. Proto zakládám s veškerou vážností toto téma! (Další příspěvky, které budou následovat, nebudou chronologicky řazeny za sebou - omlouvám se.)
Musíme však vzít úvodem vše po pořádku! Hus dle závěrů "neomylného" koncilu byl kacíř a po nástupu revoluce byly označeny jako kacířské celé Čechy. Dle stanovisek římskokatolické církve kacířům není možno věřit, nemusí se dodržovat sliby dané kacířům a kacíře je třeba likvidovat ohněm a mečem. Umíme se my vůbec vžít do myšlení středověkého hluboce věřícího člověka, který se seznámil s učením svého mistra Jana, jak musel být v hloubi duše uražen, když byl označován tímto veskrze ponižujícím, nepravdivým, nespravedlivým a pejorativním stigmatem. Jakým právem ho takto označují Husovi kostničtí soudci, kteří se vlastně dopustili justiční vraždy?! Prostí lidé nechápali jemné nuance věrouky, teologických postulátů vycházejících z Viklefa a majících svůj základ v učení pozdní scholastiky. Na tato témata vedli učené spory mistři na univerzitní půdě. Příslušník městské a venkovské chudiny byl dennodenně konfrontován s životem katolického kléru, jenž se ocitl v hluboké morální krizi, kterou vrcholní představitelé církve farizejsky zastírali a Hus bez skrupulí a s nevšední odvahou pojmenoval a ostře kritizoval ve svých nesčetných kázáních v Praze i na venkově. A nyní nás nazývají představitelé této veskrze prohnilé instituce kacíři. Tak to ne! Kam se poděl Kristův apel nebo chcete-li přikázání nejvyšší: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Mt 22, 39), kam se vytratila apoštolská chudoba prvotní církve? To jsou mí bližní, kteří proti mně vyhlašují kříž jako proti pohanům a nevěřícím. Proč? Že chceme svobodné hlásání slova božího, trestání smrtelných hříchů, chudobu i zákaz světského panování církve a přijímat i Kristovu krev v podobě vína. Proč mají mít výsadu přijímání podobojí pouze kněží té církve, která již dávno nežije v souladu s Božím zákonem a kteří káží vodu a pijí (nebo spíše chlastají) víno? Jen proto jsme kacíři?! Ne, jsme pravověrní křesťané a za to jsme ochotni položit i svůj život jako M. Jan Hus.
Tak nějak uvažovali husité. Nebylo vlastně z dnešního pohledu vyhlášení kříže flagrantním zasahováním zahraničí do vnitřních záležitostí svrchovaného Českého království? (S tím máme své zkušenosti z novodobých dějin, není-liž pravda?) Než pozvedli husité meč na obranu(!), zeptali se nejprve univerzitních mistrů, zda lze Boží zákon hájit se zbraní v ruce. Husité v první fázi revoluce museli vést obrannou válku. Kdo tedy tento konflikt rozpoutal, proti komu resp. proti čemu byl veden? Ponechávám bez vysvětlujícího komentáře, abych nebyl obviněn ze zaujatosti. Pokládám znovu fundamentální otázku. KDO SI TEDY ZAČAL ?...

V polovině března 1420 při příležitosti vyhlášení kruciáty ve Vratislavi Zikmund, který chtěl být "králem" tohoto poddaného, nechal usmýkat koňmi a po krvavé podívané ještě upálit novoměstského měšťana Jana Krásu, protože se nechtěl odříci kalicha. Zikmund tak vlastně poprvé vyslal do Čech signál o tom, co mohou od "svého krále" očekávat ti, jimž měl dle středověkého práva, jako nejvyšší feudál v zemi zajistit ochranu.

Leden 1421 přepad táborů v Přelouči (viz. pamětní deska na náměstí). Jan Městecký a kutnohorský micmistr Divůček přepadli skupinu táborů, kteří se usadili v tomto městě. Po krvavé bitce bylo přes 100 příznivců kalicha krutě umučeno i s knězem Valentinem.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jan Městecký z Opočna, Mikeš Divůček z Jemniště, dále pak Půta z Častolovic, Arnošt Flaška z Rychenburka a Čeněk z Ronova "úřadovali" tentokrát v Chotěboři, kde zakotvil jeden ze zakladatelů Tábora Petr Hromádka se svojí skupinou, a stal se zde hejtmanem. V neděli 2. února katoličtí páni Chotěboř oblehli. Již 4. února se Hromádka musel vzdát přesile a s Městeckým dojednal kapitulační rytířskou úmluvu o předání města a svobodném odchodu z něj. Katoličtí žoldnéři bez ohledu na dané slovo část husitů na místě pobili, další upálili v okolních stodolách a zbytek byl odvlečen Mikešem Divůčkem do Kutné Hory, kde byli tito husité naházeni do opuštěných šachet. Hromádka a další dva kněží byli Janem Městeckým odvedeni do Chrudimi a zde na náměstí popraveni upálením.
Další doklad toho, že slovo katolíky dané kacířům (byť rytířské) se nemusí dodržet.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Když musel v prosinci 1421 Žižka takticky brilantním manévrem dočasně ustoupit od Kutné Hory, zrádní a proradní horníci vpustili (opět porušili slib) do města Zikmundovy ozbrojence a krvelačné, kruté Kumány. Ti dokonali dílo zrady.

Nastala noc, která si v ničem nezadala s tou Bartolomějskou. Ve Francii byli těmi zmasakrovanými hugenoti počínaje Paříží a v Kutné Hoře zase husiti, kteří z města neodešli se Žižkou, protože třeba ani nemohli. Svědectví o oné noci z 21. na 22. prosince, plné krve, nám opět zanechal husitský kronikář Vavřinec z Březové.
Katolíci a horníci počali své hrůzné dílo zkázy, když nemilosrdně pobíjeli všechny ty, kteří neznali smluvené heslo, resp. neměli v oknech obrazy svatých. To vše bylo katolickými vrahy předem domluveno před zahájením onoho bohapustého masakru. Kromě městských domů byly vzaty útokem fary, kostely i Vlašský dvůr. Mincmistr Mikuláš z Dědibab byl pravděpodobně taky zavražděn, takže po sobě zanechal manželku a tři syny. Vavřinec dále přímo uvádí dva husitské kněze, z nich jeden byl zabit přímo u oltáře a druhý byl shozen z věže, kde se se svými husitskými farníky snažil ukrýt. Ty čekal stejný osud jako jejich kněze Matěje Slováka. Nedílnou součástí těchto zvěrstev bylo i hanobení těla a krve Páně, jako pozůstatků husitské eucharistie.

K tomu ještě Jiří Kejř:
"V Kutné Hoře se odehrávaly nejstrašnější jevy fanatické nenávisti proti husitství, které zastiňují svou hrůzností vše ostatní, cokoli se tehdy událo ..."
Kejř, Jiří, In Právní život v husitské Kutné Hoře, KH 2002, s. 9

Když Řím a pohlaváři z říše už nevěděli jak na husity, přikročili u III. kruciáty k neobvyklému a nevídanému kroku. Vojenský řád schválený říšským sněmem pro posílení kázně zakazoval soukromé lokální války v říši a křižáckou armádu nesměli doprovázet opilci, falešní hráči, zloději a poběhlice. Předtím toto vše bylo u "křesťanského" vojska povoleno a ponechávám opět bez komentáře diametrální rozdíl s husitskými božími bojovníky. Nový vojenský řád dále zakazoval plenění, zabíjení a vypalování vsí pod ztrátou hrdla. Tento poslední zákaz eliminovala vyjímka, kterou z tohoto zákazu byli vyjmuti kacíři. Ti tedy mohli být a také byli vražděni, páleni a drancováni. A jakpak se asi rozhodovalo, kdo je a není kacíř? Po překročení hranic vojskem pod korouhvemi s křížem jím byl v podstatě každý Čech!...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Myslim si ze zverstva pachane v husitskych valkach je natolik ozehave tema, ze se na nem nikdy nelze shodnout beze zbytku. Podle mne nikdy nelze rici "Oni delali zverstva a my ne. My se jen oplaceli stejnou minci." V kazde dobe a v kazde armade, byt jako celek bojuje za sebevznesenejsi idealy se najdou lide nasilni, krvelacni a dusevne labilni. A obcas s takovym rozjetym muzstvem ani velitel sam nic nezvladne. Nemluve o tom, ze prave valka, byt regulerni, ta valka se vsi tou krvi a zabijenim, byt jen na bojistich, je vec, ktera musi byt natolik psychicky narocna, ze my, kteri jsme ji nikdy nezazili na vlastni kuzi nejsme sto pojmout a pochopit jeji hruzy. Proto nemam rad cernobile pohledy. Nic neni jen dobre, nebo na druhou stranu jen spatne. A rozhodne si nedelam idealy o tom, ze mezi husity neexistovali sadisticti lide, kteri se v pohledu na zbytecne prolevanou krev nevinnych lidi vyzivali. Stejne tak, jako existovali mezi krizaky. Clovek je svym zpusobem zvlastni element, ktereho do jiste miry fascinuje pohled na utrpeni druhych sveho druhu. A to je vec, ktera jde napric pres vsechny valky a staleti, rasy, nabozenstvi a vyznani.
Nasilnosti jsou bohuzel vedlejsim produktem valky. Vzdy byly, jsou a budou.

Jsem skálopevně přesvědčen, že můj pohled na husitskou éru je veskrze objektivní a kritický. Toto téma je možná z mé strany "jednostranně" zaměřené, ale to je vyjímka a byl to můj záměr. Protože, když donekonečna stále někdo akcentuje negativní skutky husitů, ruce Žižky, na nichž lpí krev, atd., tak říká malé "a". Založením tohoto tématu k tomu s dovolením dodávám ono příslovečné velké "B". Nic víc, nic míň!

Nechtel jsem se te dotknout Jirko. Neber si prosim muj prispevek osobne. Mluvil jsem ve velmi obecne rovine.
Mne bohuzel pripada, ze husitsvi je trochu poplatno vzdy dobe. Kdyz byly u vesla komuniste, bylo to obdobi nejvetsi slavy. Ted, prave i diky neprimerene komunisticke propagande a prekrucovanym faktum, je toto obdobi opomijeno. Ne primo zatracovano, ale minimalne opomijeno. A mezi lidmi prevazuje nazor, ze husite byly v podstate odpadlici, vrazi, obrazoborci a barbarske hordy nicici umelecke hodnoty.
Proto jsem to hodnotil velmi obecne. Jinak s tebou plne souhlasim v tom, ze pokud nekdo zacne s rozebiranim onech zverstev na strane jedne, mel by logicky predstavit to same i na strane druhe. A je neoddiskutovatelny fakt, ze ty husitske ciny, byly pouze dusledkem vnejsi priciny. Bylo pouze vinou katolicke cirkve, ze se s cechy dostala do problemu tim, ze se jako jakasi stredoveka nadnarodni korporace snazila ridit a zasahovat do vnitrnich zalezitosti vsech tehdejsich evropskych statu.

Jáchyme, bez obav! Tvůj příspěvěk jsem nevzal osobně a to ani v nejmenším. Jsem tvrdý, otrlý, nekompromisní a časem zocelený obhájce Palackého a Masarykova pojetí filozofie našich národních dějin. A to hlavně, co se týče husitů. Ano, husité žádní beránci nebyli, ale již nemohu dále nosit dříví do lesa. S jinými názory nemusím souhlasit, ale respektuji demokratické principy diskuse. I já jsem tento tak citlivý problém chtěl generalizovat tímto příspěvkem a vnímejte ho všichni spíše jako dodatek k zakládajícímu příspěvku úvodnímu. I když, přiznám se, podnětem k tomuto dodatku byl příspěvek Tvůj.

Masakr v Chotěboři byl jedním z důvodů Žižkova obležení Přibyslavi v říjnu 1424. Přibyslav patřila Čeňkovi z Ronova, který se rovněž podílel na vraždění zrazených táborů v Chotěboři. A opět se objevila spousta kritiků Žižkových vojáků, kteří v dobyté Přibyslavi trestali. Této satisfakce se však už neporazitelný vojevůdce nedožil...

Se slovy výše uvedeného příspěvku naprosto konvenuje následující citace: "...K obvyklým průvodním jevům, které s sebou vždy přinášel pobyt intervenčního vojska v cizím území, přibylo systematické vyvražďování kacířů i celých rodin, kryté 'svatým' posláním kříže.(...) Právě tak by bylo pošetilé vykládat a omlouvat upalování Němců v sudech, pobíjení mnichů a žen jako pouhou a spravedlivou odvetu. Husité, a tedy i Češi, byli v teorii a praxi stejně nábožensky a jinak nesnášenliví jako jejich protivníci. Omlouvat použité prostředky vznešeným cílem znamená připustit etickou uvolněnost mezi posvátným cílem a prostředky k jeho dosažení. Jedno však musí být nade všechny pochyby - husité v této fázi (I. kruciáta - pozn. autor příspěvku) nebyli interventy ani rozněcovači hranic. ..."
(zvýraznění autor příspěvku)
František Šmahel - Idea národa v husitských Čechách, str. 117

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Racek Janovský z Janovic zajal v Klatovech husitského kněze Jana Nákvasu, kterého za značnou sumu(!) pěněz předal svým bavorským spojencům, kteří ho nejprve krutě zmučili, to jim však bylo málo, a tak ho nakonec ještě upálili.
(Katolík Racek byl pak v bitvě pod Vyšehradem zajat a ubit.)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V tomto krvavém výčtu nelze zapomenout ani na události z listopadu r. 1419, které mají je na svědomí kutnohorští Němci, zavilí a nesmiřitelní nepřátelé vyznavačů kalicha. V souvislosti s těmito pogromy na kališníky píše Palacký v souladu s Vavřincem z Březové o tom, že dokonce za husitské zajatce Kutnohoráci platili. Za laika 1 kopu a za kněze 5 kop pražských grošů.
K první události došlo na počátku listopadu, kdy po bitvě u Živohoště byli zajatí husiti přivedeni Petrem ze Šternberka do Kutné Hory, kde byli někteří zaživa a jiní mrtví bez uťaté hlavy naházeni do nejhlubších šachet. Jedna z nich byla nazvána posměšně a ironicky "Tábor". Kronikář Vavřinec ve své Husitské kronice doslova píše: "Tak velikou nelidskou ukrutností se rozpálil lid kutnohorský proti věrným křesťanům a horlivým vyznavačům zákona Božího, že v krátkém čase přes šestnáct set lidí, přívrženců nějsvětějšího přijímání z kalicha, bídně zahubil a naházel do šachet, při čemž často katové umdlévali únavou z vraždění."
Palacký opět v souladu s Vavřincem z Březové udává počet povražděných husitů na víc jak 1600. (Moderní historiografie však toto číslo ani neuvádí ani nekomentuje.)

K druhé události došlo o několik dní později, kdy katolická města začínají svoji ofenzívu proti všemu, co mělo jen náznak čehosi husitského. V těchto dnech, kdy Praha byla už převážně husitská, nechápu proč, se vypravili kutnohorští Němci doprovázeni oddílem ozbrojenců právě do hlavního města. Daleko však nedošli. V Kouřimi se zastavili, aby vykonali svoje dílo zkázy. Nejprve násilím svrhli kališnickou městskou radu a dosadili katolické radní. Do Prahy Kutnohoráci, kteří si zchladili žáhu na Kouřimských, už nepokračovali a zajaté husity vč. faráře Chodka odvlekli do Hory, kde byli opět krutě zmučeni, pozabíjeni a naházeni do šachet...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

To, že nepřátelé kalicha nešetřili ani žen ani dětí, dokládají četná svědectví zachycená břitkým perem kronikáře Vavřince z Březové. První otřesný příklad je z Bystřice ...

* ...a druhý pochází z doby Zikmundova tažení z konce r. 1421 ke Kutné Hoře. Ponechme však vyprávět ohromeného, šokovaného i zdrceného kronikáře:
"...v témže čase, když král Zikmund prodléval s branným lidem v Jihlavě, sjeli se k tomu králi ... Čeněk z Vartenberka, Oldřich z Růže, Vilém Zajíc, Jan Městecký, Půta a přemnozí jiní ... a slíbili mu věrnost ... ale tak, aby přestal páliti a hubiti království a obyvatele království. On to ... slíbil učiniti, ale slib, jak bylo jeho zvykem, nedodržel a nesplnil..."

Pak Vavřinec pokračuje v líčení porušení onoho královského slibu daného českým pánům podjednou:
"...Když totiž táhl se svým vojskem s řečenými pány přes Humpolec a Ledeč k Hoře, jeho nelidští a věrolomní lidé (Kumáni - pozn. JM) všem jak přátelům tak nepřátelům vypalovali vesnice, městečka a hrady, a znásilňujíce panny a ženy až do vydechnutí duše, potom je usmrcovali, maličkým dítkám usekávali ruce a nohy a pohazovali je před očima matek a jejich matky s ostatními ženami obnažené hnali před sebou jako dobytek a zavěšovali je na plotech za prsy, z kterých někdy sáli..."

Na závěr tohoto smutného a otřesného čtení, které ponechávám bez komentáře, Vavřinec dodává:
"Ó nešlechetný a zločinný lid, kterého nemohly k milosrdenství pohnouti ani vzdechy žen, ani proudy slz, ani nářky maličkých, nýbrž ukrutnější nad pohany (Vavřinec původně: "nad Turky" - pozn. JM) s veselím a rouháním páchal všecko, co mohl nejhoršího učinit, že to vyžadovaly hříchy Čechů, neboť věřil, že tolika a tak velkými ukrutnostmi projevuje poslušnost Bohu a obdrží odpuštění hříchů!..." *

Tolik tedy Vavřinec z Březové a já se obávám, že u tohoto příspěvku by mělo být málem odsouhlasení, že čtenáři je 18 let ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)