V tom případě se těžké osudové zatížení týka těch, kteří nespravedlivě soudili. Pokud tak navíc učinili vědomě (jako v případě Jana Husa) jen kvůli svému pozemskému prospěchu a ještě se přitom rouhavě dovolávali Boha, uvalili na sebe před Bohem takovou vinu, že budou na věky Bohu děkovat, pokud ji vůbec budou moci v těžkém utrpení a bolestech odčinit.

_________________
Bůh je dokonalý. Jeho zákony jsou dokonalé. V Jeho lásce je obsažena přísná spravedlnost.

Ano, je to tak jak píše Vladimír, realita je teď takhle tvrdá. Není to žádná sranda - jsme pořád pod dohledem. Člověk by ale přesto neměl preferovat strach - že když někomu ublížil, že už se s tím nedá nic dělat - má prosit za odpuštění. Je to něco úžasného, co Bůh připravil lidem, když člověk pochopí Zákon zvratného působení (co zaseješ - to sklidíš), začne duchovně stoupat a chápat širší souvislosti.
Úžasná je také lidská moc odpuštění, pokud ten samý člověk, kterému bylo ublíženo, odpustí, karma toho, který mu ublížil, se zmírní, udělá se bílý obal a ono to sjede. Je to přece i v každé pohádce - co dokáže energie lásky!
Hus byl proti těm z koncilu na výši, je možné, že jim odpustil v poslední chvíli života jako to udělal Ježíš.

Nepochybně jim odpustil v tom smyslu, jak "Ježíš řekl: 'Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.' ..." (L 23, 34).
Dokládá to např. i tento Husův dopis přátelům už z 3. ledna 1415, kde se přimlouvá za odpuštění pro jednoho ze svých největších nepřátel na koncilu a největšího odpůrce z Českého národa Štěpána z Pálče, bývalého Husova přítele z pražské univerzity.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Neunikneme. Nikdo.
Husovo odvolání považuji za poukázání na to, že církev neslouží Bohu, ale Luciferovi. Že nakonec bude spravedlnosti učiněno zadost, ať se to již církvi líbí nebo ne. Myslím, že toto odvolání muselo zle popudit (a popudilo) tyto Luciferovy přisluhovače, kteří se takto snížili kvůli pozemské moci a blahobytu. Přitom se však považovali (a žel stále považují) za někoho vyššího, než je obyčejný člověk a sami sebe stavěli a stavějí s falešnou pokorou vedle Boha (a to jsem napsal velice mírně).

Kdyby se lidé chovali, jak by se chovat měli a jak zde kázal Ježíš, byly by pozemské soudy opravdu zbytečné. Pozemské soudy jsou pro dnešní lidi potřebné v případě, že spravedlivě trestají různé vrahy, zloděje a podvodníky (ponechám bez komentáře, jak pozemské soudy opravdu fungují ), kteří by se mohli ve vězení napravit a částečně, v některých případech zcela odpykat vinu i před Bohem. Církevní soudy (ty snad už naštěstí nejsou nebo nemají již žádnou moc) považuji za naprosto úchylnou instituci.

Na to mohu dát sice hodně zkreslené, ale snad malinko připodobňující přirovnání: jako malíř vidí každý detail na svém obrazu, Bůh vidí každý detail ve svém stvoření. Navíc On nemusí dělat vůbec nic, neboť zákony, které do stvoření vložil, pracují zcela samostatně a hlavně zcela spravedlivě a neúplatně.

_________________
Bůh je dokonalý. Jeho zákony jsou dokonalé. V Jeho lásce je obsažena přísná spravedlnost.

Ano.
Husovo odvolání bylo mj. i výrazem absolutní ztráty důvěry v jakékoli vedení pře (a to nejen soudní) s touto veskrze zkaženou církví, disponující veškerými atributy totalitní moci.

Popudilo.
Proto mu to v Kostnici přičetli k seznamu jeho obvinění ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

"V naší zemi působí různé typy vyzařování. Jedním z nich je zapřísáhnutí, dalo by se také říci kladné uřknutí neboli zaslíbení, neboť čeština pro tento jev nemá pojem. Nastává tehdy, když v okamžiku smrti nebo v mystickém vytržení vyřkne vládce (duchovní vůdce) přání nebo příkaz. Taková slova dostávají magickou a duchovní sílu a jsou v prostoru trvale zakotvena. Tato osobnost se pak stává, často navěky, mostem této oblasti k duchovní dimenzi.
V Čechách je to úsilí o poznání pravdy.
Jan Hus dal magickou sílu svému snažení odvoláním se k Bohu v okamžiku smrti. Tím zakotvil úsilí o poznání pravdy v naší zemi jako magickou vibraci a ani staleté úsilí katolické církve ji zničit ji neovlivnilo. K této vibraci byl silně vnímavý například Masaryk."
(z knihy Češi na prahu 3. tisíciletí od J. Staňka, kde je mylně uvedeno, že Hus se odvolával k Bohu. Ten je křesťanský a tudíž trojjediný, takže je tam i Ježíš Kristus.)

Jan Hus nabádal nejen k úsilí o poznání pravdy, ale i k bratrským vztahům mezi lidmi, tak není divu, že po jeho smrti po tom lidé začali toužit a stali se husity.

Hus se odvolal ke Kristu, takže ta dvě výše uvedená konstatovaní si vlastně ve své podstatě odporují, není liž pravda? ...

Hus jako křesťan tím, že se odvolal ke Kristu, se zároveň odvolal k Bohu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Název přednášky je: Bouřlivý rok 1412 a odvolání Jana Husa ke Kristu.
Přednáška Vám oživí události, které dobře znáte. Jenom chci poznamenat, že odvolání Jana Husa ke Kristu tehdejší slovutní doktoři, profesoři a teologové nechápali. Nechápali a byli slepí k tomu, že Hus chce aby jej hodnotili biblicky. Drželi se jen svého kanonického práva a nechápali podstatu sporu.

Přednáška je zde a je pod heslem Thomas.
http://www.ulozto.cz/xLaHFHv/thomas-krzenck-wma

Děkujeme, Karle!

Co je to všechno platné, když v Kostnici byl Hus souzen podle kanonického práva, které institut odvolání ke Kristu nezná. Takže právě tohle odvolání ke Kristu Husovi pochopitelně také přitížilo, i když jinak bylo projevem jeho horoucí víry ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... ještě si dovolím napsat pár privátních poznámek k této přednášce.

Dr. Krzenck na úvod přednášky vysvětluje proč Husovo odvolání ke Kristu lze považovat za manifest, který se objevil 8 let před klasickými husitskými manifesty pozdější doby.
Morální rovina Husova odvolání nebyla slučitelná s právní rovinou. Hus se ve svém odvolání dovolává i jiných příkladů těch, kteří se údajně také odvolali k Nejvyššímu soudci, ale Krzenck toto vyvrací s tím, že u Jana Zlatoústého a biskupů Ondřeje a Roberta se nedá mluvit o podobném aktu, protože šlo spíše o legendy. Navíc žádný z těchto Husových domnělých předchůdců nebyl v podobné situaci jako on, totiž že by na ně byl uvalen rozsudek Římské kurie. Jinak je ale evidováno podobných odvolání ke Kristu kolem 160.
Dr. Krzenck ukázal na paralely i rozdíly postojů k odpustkům mezi Husem a Martinem Lutherem.
Velice podrobně rozebírá projednávání Husova odvolání ke Kristu v Kostnici dle Mladoňovicova svědectví (k tomu se ještě vrátím později ...).

Diskuse po ukončení přednášky:
Jakub Smrčka se ptal, co Hus očekával od odvolání. Dle přednášejícího hledal ventil, jak by se k nastalé situaci vyjádřil a jak by se prezentoval před svými stoupenci, i když zároveň věděl (či min. tušil), že samotné odvolání mu v ničem nepomůže.
Opět Smrčka se ptá, zda lze najít jakousi aktualizaci Husova života i jeho učení směrem k současnosti. Krzenck odpovídá, že Hus je člověk, který kázal, jak se má žít a sám tak žil, v Husovi lze vidět morální instituci, ale s dobou se identifikovat pochopitelně nemůžeme.
Smrčka dále oponuje moderátorovi tohoto setkání R. Vlasákovi v tom smyslu, že kostnický proces měl ve skutečnosti spoustu procesních vad, které popsal Jiří Kejř, takže na základě těchto procesních vad by bylo hypoteticky možné ho prohlásit za zmatečný. Naprosto s kolegou Smrčkou souhlasím – k tomu viz tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... již není potřeba se k tomu vracet,
neboť vše podstatné k tomuto bylo již řečeno v tomto příspěvku.

BTW. Jak se toto fórum zvětšuje co do počtu příspěvků, tak ubývá toho, co jsme tady ještě neprobírali. Ale zbývá toho stále ještě poměrně hodně ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)