Kdo má aspoň základní povědomost o dějinách husitství, tak ví, že základní uskupení, s nimiž se v době husitské revoluce setkáváme, byli táboři (táborité), orebité (sirotci) a pražané.
Už méně je známo to, že vedle těchto "hlavních" husitských svazů existoval ještě čtvrtý a tím byl žatecko-lounský svaz Jakoubka z Vřesovic, který v době před Lipany představoval nemalou vojenskopolitickou sílu. I proto si Jakoubek z Vřesovic, o němž se tady na fóru už taky několikrát psalo, zaslouží samostatné téma v této kapitole. Patří nepochybně mezi velké postavy husitské revoluce.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jakoubek z Vřesovic měl prý u Kostomlat až 3000 bojovníků. Mohla by tato posila změnit výsledek bitvy u Lipan?

S velkou mírou pravděpodobnosti ano.
O tom jsme se na tomto fóru již taky bavili a to zde právě v tématu o Lipanech v kapitole o vojenství.
Měli bychom se spíš zamyslet nad tím, zda své bratry ve zbrani zradil nebo ne a pokud jeho jednání má jistý náznak zrady, čím bylo motivováno, protože jinak i výše nastolená otázka náleží nepochybně do sféry tzv. kontrafaktuální historie, jinými slovy co by se (asi tak) stalo, kdyby ...

OT. A těchto témat najdeme v českých dějinách celou řadu. Namátkou např. co by se stalo, kdyby Přemysl Otakar II. na Moravském poli zvítězil, co by se stalo, kdyby v r. 1306 nebyl zavražděn Václav III., kterým Přemyslovci vymřeli po meči, co by se stalo, kdyby na Bílé hoře zvítězila vojska rebelujících protestantských stavů a v neposlední řadě, co by se stalo, kdyby radikály u Lipan svými vojsky posílil Jakoubek z Vřesovic ... (... a oni vyhráli).
Na tyto otázky není vůbec jednoznačná odpověď bez ohledu na erudici toho, který snaží byť poctivě na tyto otázky nalézti odpovědi. Přesto nebo právě proto tyto otázky i odpovědi patří do kontrafaktuální historie.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Protože Jakoubkovo jednání má jisté atributy zrady, můžeme se bavit o motivaci tohoto jednání. Bohužel o těchto pohnutkách, které ho vedly k tomu, že se nepřipojil k radikálům, můžeme leda tak spekulovat – to připouštím. Ale tento přepych si na tomto fóru můžeme dovolit, takže si zaspekulujme ...

Třeba byl Jakoubek z Vřesovic přesvědčen, že radikálové u Lipan vyhrají i bez něho, protože se bude jednat o další rutinní záležitost. V tomto případě však jakoby nevzal do úvahu výsledek obléhání Plzně a příčiny onoho neúspěchu.
Nebo si dokázal spočítat, že když náhodou a nedej Bože radikálové prohrají tak, že na tom bude jako Kostomlaty obléhající lépe, než kdyby se bitvy účastnil na straně těch poražených.
Nebo mu už bylo úplně lhostejné, zda táboři se sirotky vyhrají či prohrají ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jednoznačně se přikláním k názoru, že Jakoubkovi z Vřesovic bylo vcelku jedno, jak dopadnou sirotci u Lipan, v tu chvíli bylo pro něho prioritou dobýt Sukoslav. Jakoubek si jako hejtman žatecko - lounského svazu přišel na obrovské jmění. Zajatce za účelem výkupného se snažil brát již v bitvě u Ústí. O jeho husitských "ideálech" jistě svědčí to, že se po smrti Zikmunda přidal na stranu Albrechta Habsburského a v roce 1438 se zúčastnil obléhání Tábora. Při doprovázení spojenců na hranici byl napaden žatecko - lounskými (proč asi?) a s osvědčenou taktikou předstíraného ústupu je na hlavu porazil. Poražené však nečekala jatka jako u Lipan, ale po nahnání do Mostu za ně Jakoubek požadoval tučné výkupné. Poté přitrhl k Lounům, aby je ztrestal (a po nich i Žatec), můj názor je, že se chtěl nadobro zbavit obtížných sousedů, kteří stále disponovali značnou silou, aby mu kvůli zrazeným ideálům neškodili na majetku. Na Lounech si však Jakoubek "vylámal zuby" a s velkými ztrátami musel odtáhnout a upustit od dalších vojenských akcí. Žatecko - lounští pak skutečně Jakoubkovi škodili a smír obě strany podepsaly, tuším, v roce 1440 (letopočet si přesně nepamatuji).

_________________
Bůh je dokonalý. Jeho zákony jsou dokonalé. V Jeho lásce je obsažena přísná spravedlnost.

... jak o tom svědčí např. i tato příhoda, kterou nám dle starého letopisce zaznamenal František Palacký.

Pojďme se ještě ve stručnosti na bitvu u Želenic (vesnice mezi Bílinou a Mostem) podívat také z pohledu zajímavých čísel, prameny doložených.
Mezi zahraniční spojence Albrechta Habsburského, krutého a zavilého nepřítele všeho husitského, patřil i saský vévoda Bedřich II. zvaný Mírný. Po ukončení neúspěšného obléhání Tábora se Bedřich II., doprovázený právě Jakoubkem z Vřesovic, vracel zpět domů. U Želenic stáli na polské, protihabsburské straně někteří šlechtici podporující polskou kandidaturu jako např. známý Svojše ze Zahrádky, Václav Carda z Petrovic a oddíly žatecko-lounského svazu. Tedy žádní začátečníci, ba právě naopak!
Jakoubek z Vřesovic zde 23. 9. 1438 oprášil čtyři roky starou a prověřenou lipanskou taktiku a dosáhl přesvědčivého vítězství - jak už Vladimír uvedl. Z vojska, které čítalo kolem 4000(!) vojáků, padlo několik set a za cca 1600 zajatců bylo pak požadováno výkupné. Ze samotného bývalého Jakoubkova souměstí, tj. ze Žatce a Loun pocházelo na 350 zajatců.
Bitva u Želenic sice posílila Albrechtovo postavení, dlouho se z něho však neradoval, neboť za rok zemřel.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ve stručnosti jsem zapomněl zmínit místo bitvy a to, že s žatecko - lounskými bojovali spojenci z řad šlechty a polské oddíly, takže díky Jiří za upřesnění. Jen doplním, že u Želenic se do zajetí dostalo celkem 1657 mužů, z toho bylo 341 žateckých a 124 lounských. Lounští zajatci byli vězněni v Drážďanech, Altenburku a Weisenfelsu. Nejdražším zajatcem byl žatecký purkmistr Lukáš, pravděpodobně vrchní velitel, za kterého Jakoubek požadoval 8000 zlatých, nejdražším lounským zajatcem byl kožešník Radek (155 kop grošů). Jinak většina zajatců z chudších vrstev "stála" do 10 kop grošů.
Dále bych upřesnil, že Louny se Jakoubkovu útoku, který byl veden na pražské předměstí, ubránily s pomocí Bedřicha ze Strážnice a Cardy z Petrovic. Jakoubek při tomto neúspěšném přepadu přišel o mnoho zajatců a nastala patová situace, kdy ani jedna strana neměla dostatek sil ke konečnému zúčtování s protivníkem, což nakonec obě strany vedlo k zasednutí u jednacího stolu.

_________________
Bůh je dokonalý. Jeho zákony jsou dokonalé. V Jeho lásce je obsažena přísná spravedlnost.

Ještě o jedné dřívější vojenské zkušenosti Jakoubka z Vřesovic bychom se zde měli zmínit ...
... a přesto, že se bitvy u Lipan jak známo nezúčastnil, měl s tímto vítězným taktickým prvkem, který zde koaliční vojska použila, sám velice neblahou zkušenost. Prostě malé Lipany zažil takříkajíc na svou vlastní kůži.

Jednalo se o událost krátce po Lipanech, tzn. někdy v prvních dnech měsíce června r. 1434, kdy Jakoubek ještě stále obléhal Kostomlaty. Část vítězného koaličního vojska, tvořeného oddíly Aleše Holického ze Šternberka, karlštejnské posádky v čele s Vilémem z Jaroslavic a plzeňského landfrýdu, oblehla na popud Zikmunda Děčínského z Vartemberka pro změnu tvrz Řisuty, západně od Slaného, jež patřila Jakoubkovi z Vřesovic. Podobně jako obležení Českého Brodu mělo vylákat radikály, tak tento manévr měl zase přinutit Jakoubka, aby se vydal od Kostomlat – kde ponechal jen nezbytný počet vojáků zabezpečujících ležení – a rozdělil tak své vojenské síly.
Nedaleko Řevničova pak došlo k bitvě, kde se Jakoubek dopustil stejné chyby jako radikálové u Lipan. Jeho vojáci, jisti si svým vítězstvím, které se zdálo být na dosah ruky, zaútočili na pronásledované katolické oddíly koalice, které "neúspěšně" obléhaly Řisuty. Jakmile Jakoubkovi vojáci opustili vozy, nepřítel se proti nim obrátil a snažil se jim eliminovat možnost návratu k vozům. Tato fatální chyba podle Bartoška z Drahonic stála Jakoubka z Vřesovic více jak 150 mrtvých spolubojovníků. Velice nepravděpodobný je však Bartoškův údaj o síle Jakoubkova vojska u Řevničova, které mělo čítat 3500 pěších a 250 jízdních.
Lze říci, že Jakoubka snad omlouvá jen to, že pravděpodobně ještě neznal průběh bitvy u Lipan. Na vojenské scéně válečných Čech se tak pevně uchytil taktický prvek, kterého Jakoubek později sám s výhodou využil ve prospěch svého vítězství – viz předchozí příspěvky.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Zdravím...
Mám prosbu....marně scháním informace ohledně Jakoubka z Vřesovic.
Jde mi přesně o období v roce 1441, kdy ve sporu se Žateckou hotovostí, byla vypálena jeho tvrz Vroutek.
S Vroutkem měla být vypálena další osada. Jde o osadu mezi Kryry a Vroutkem. Neznám její jméno, ale to mělo být odvozeno od sirného pramene, zde vyvěrajícího.
Nemá někdo info k této osadě - události?
Omlouvám se za takhle položenou otázku, ale pokud by někdo měl aspoň nějaké info a nasměroval mě, byl bych moc rád.
Předem moc děkuji...

Rok 1441 byl rokem drobné domácí války, kdy bojoval takřka "každý s každým" po celých Čechách. Jistě tehdy docházelo k větším či menším šarvátkám s tím, že ty větší stojí za pozornost dějepiscům tzv. "velkých dějin", ale ty ostatní, pokud byly vůbec nějakým způsobem zaznamenány, patří pouze do regionálních dějin, kam je třeba napřít pozornost.

O této události se zmiňuje pouze Palacký, čerpaje ze Starého letopisce:
"Žatečtí dobyli panu Jakoubkovi tvrze Vroutek a zbili všechny její hájitele, a to prý jen proto, že byl odstoupil od jednoty jejich."

O tomhle já žádnou povědomost bohužel nemám - nevím, jak ostatní.
Tato epizoda ryze lokálního charakteru, pokud se vůbec udála, patřila zřejmě mezi ty druhé, výše zmiňované události ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

A co když to bylo trochu jinak?
Jakoubek z Vřesovic byl opravdu majetkuchtivý a během válek získal obrovská panství. Jen část z nich ale dokázal právně legalizovat již za revoluce, a to ještě pod nátlakem, takže i to mu v normalních právních poměrech nemuselo projít.
Roku 1434 sice dal přednost obléhání Kostomlat před účastí v bitvě u Lipan, ale není dokladu, že by již tehdy zradil radikální stranu, k níž patřil.
Zdá se, že se naopak pokusil částečně odčinit porážku u Lipan a vydal se do boje proti části vítězného vojska panské koalice. Podle Bartoška z Drahonic to bylo kvůli JEDNODENNÍMU a NEÚSPĚŠNÉMU obležení bezvýznamné tvrze Řisuty na Slánsku. Ta měla asi táborskou posádku a Jakoubkovi ani nepatřila. Pochybuji, že by kvůli tomu přerušil obléhání Kostomlat, když to neudělal kvůli Lipanům. Považuji za nejisté, že by dostihl koaliční vojsko až po doručení případné prosby o pomoc. Jeho vojsko utrpělo v bitvě u Řevničova ztráty, ale nebylo zničeno. Poté pokračoval v obležení Kostomlat, které nakonec padly. Ještě roku 1435 se zmocnil kláštera Teplice.To moc nesvědčí o jeho zradě a příklonu k Zikmundovi.
Teprve po jednání s císařem Zikmundem na sněmu v Brně -1435- se přiklonil na jeho stranu, neboť mu bylo slíbeno ponechání části majetku a náhrada za ten, který bude muset vrátit. Tuto změnu strany si tak nechal královsky zaplatit.
Vrátil tedy Bílinu Koldicům,Ústí císaři, Andělskou Horu Šlikům a náhradou obdržel bývalá církevní panství Chomutov, Toužim, Ploskovice, Pátek a potvrzení držby Teplic. K tomu mu zůstaly legalizované Kostomlaty, Kyšperk a Žlutice.
Tento postoj a jeho věrnost Zikmundovu nástupci Albrechtovi mu vynesl nenávist žatecko-lounského svazu, jehož býval hejtmanem. Roku 1438 se s ním vítězně střetl v bitvě u Želenic a neúspěšně napadl Louny a ještě roku 1441 žatečtí vypálili jeho tvrz Vroutek.
Pravdou asi bude, že u něj převažovala touha po majetku před ideály, ale jeho "přestup" ke královské straně proběhl až roku 1435 a vlažným husitou zůstal až do své smrti.
Jedna otázka na konec, netušíte kdo byl jeho manželkou? Jediný ale nevěrohodný údaj znám od J. Háse--- Benigna Zajícová z Házmburka z budyňské větve rodu.

Ano, žádný písemný doklad např. v podobě dopisu, kde by se Jakoubek zmiňoval o tom, že na pomoc radikálům rezignuje, či dokonce rovnou kašle, se nedochoval. Ale to přece nic neznamená. Ano, nemusíme tomu říkat rovnou zrada (na bojišti u Lipan nebyl jako Čapek ze Sán), ale "pouze" skutečnost, že dal přednost svým partikulárním zájmům, je výmluvná! Prostě od Kostomlat neodtáhl, aby svým nezanedbatelným podílem pomohl radikálům v jejich tak těžké chvíli.

Ano, Jakoubek měl na kláštery spadeno ještě po Lipanech, jak je patrné i z tohoto příkladu. Obávám se však, že z toho nelze vyvozovat jakýsi obecný závěr, že měl stále ještě radikální sklony, či sklony k radikálům.
A o "příklonu k Zikmudovi" v této době kolem Lipan snad v naší debatě nebyla řeč vůbec.

No, podle Šmahela, který bitvu u Řevničova sice popisuje poněkud stručněji, ale v podstatě shodně, tvrz Řisuty Jakoubkovi patřila. Když Jakoubek zjistil, že nepřítel není u Řisut, vydal se ho pronásledovat (Šmahel, 3.díl, str. 296).
Dle mého skromného názoru nelze vůbec z bitvy u Řevničova vyvozovat něco na ten způsob, že by Jakoubek z Vřesovic kontinuálně stál na straně radikálů jenom proto, že zde bojoval s částí koaliční armády od Lipan. Přesto nebo právě proto, že Šmahel rovněž vychází z Bartoškovy kroniky.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

O vlastnictví Řisut Jakoubkem neexistuje žádný doklad. Po válkách vlastnil ves Aleš Holický ze Šternberka k hradu Křivoklát, jeden z vůdců koalice a tvrz Mikuláš Brčál starší.
Takových tvrzí bylo jen na slánském okrese asi 40-60.
Nevychází to ani časově. Koalice dopoledne dorazila k tvrzi a začala útok. Z tvrze vyrazil posel k 50 km vzdálenému Jakoubkovi, kde mohl do večera být. Ráno koalice ukončila obležení a vyrazila dál. Došli k 15 km vzdálenému Řevničovu. Stejné ráno vyrazil Jakoubek. Zvládl 50 km k Řisutům a 15 km k Řevničovu, kde koalici dostihl. Docela chlapík .-)
Proč je pronásledoval? Neměl k tomu důvod, neohrožovali ho, jeli jen domů.
A kvůli bezvýznamné tvrzičce nechal u Kostomlat minimum sil, takže hrozilo, že je Míšňané z Mostu a Oseka nebo jiní katolíci opět zásobí a posílí a jeho úsilí vyjde vniveč.
Neměl prostě žádný důvod s ustupující koalicí bojovat.

... "jenom" ten, že to byli vítězové od Lipan, se nám znovu snažíš naznačit. Budiž.

Dovolím si tedy nabídnout jiný důvod. Vzhledem ke složení onoho zbytku koaliční armády to nevypadá, že by mířili rovnou domů. Když se podíváme na mapu a prodloužíme si spojnici Lipany - Slaný, náhle se nám objeví směr pochodu Louny. Co když chtěli Jakoubka zasáhnout přímo v jeho mocenském centru? Jakoubek jim od Kostomlat vyrazil vstříc, nepřítel se hnul od Řisut (pomiňme nyní, komu patřily, to v této chvíli není vůbec důležité!) místo na Louny směrem na západ a u Řevničova došlo ke střetnutí. Jakoubek prostě o nepříteli věděl dříve - to by nebylo tak nepravděpodobné -, aniž musel vědět o epizodě u Řisut.
Hypotéza? Dejme tomu. Ale stále držím jednotnou ideovou linii o tom, že Jakoubek u Řevničova nebojoval za radikály, ale stále jen a pouze za sebe s tím, že jsem zohlednil, že Řisuty nemusely býti nutně v jeho vlastnictví.

Nevím, kde jsi sebral tyto "přesné" časové relace, ale ve světle té mé hypotézy by se staly irelevantními.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Souhlasím s tvým názorem na jeho touhu po majetku, ale v danou chvíli jedinou zárukou toho, že mu zůstane jeho kořist z doby revoluce bylo nepřipustit návrat ke starým pořádkům. To by mohl ztratit vše. Nezbývalo mu nic jiného, než posílit pozici radikálů, nebo se spolehnout na benevolenci a vstřícnost panovníka. Rozhodl se pro první možnost - utkal se s lipanskými vítězi, údajně utrpěl velké ztráty, ale nedokázali mu stejně zabránit v dobytí katolické pevnosti Kostomlaty...
Až když mu Zikmund nabídl o rok později dohodu o zachování majetku přestoupil do jeho tábora. Prostě do roku 1435 bojoval za své zájmy, ale ty byly na straně radikálního husitského křídla.