V souvislosti s podrobnějším zkoumáním úplně jiných souvislostí jsem si uvědomil, že tady na fóru bylo docela málo prostoru věnováno velice kontroverzní události z konce července r. 1423, kdy se Jan Žižka poněkud neobvyklým způsobem zmocnil Hradce Králové. Zde byl hejtmanem Diviš Bořek z Miletínka a Hradec tehdy patřil do mocenské sféry pražského svazu.

Žižka po domluvě s knězem Ambrožem využil příznivé situace, kdy se Miletínek nacházel na Moravě a ve městě na soutoku Labe a Orlice ho zastupoval jeho bratr Jetřich. Po Žižkově ovládnutí Hradce Králové byl Jetřich z Města vypuzen a dále pak byl pobořen i hradecký hrad. Tolik fakta a nyní k věci.
S tímto na první pohled "zrádným" činem neporazitelného se naskýtá celá řada obtížně zodpověditelných otázek. Namátkou:
Byla to opravdu zrada na spojenci od Hořic?
Dodržoval vůbec Žižka principy rytířské etiky?
Bylo po této události vůbec možné se spolehnout na Žižkovo slovo?
Lze vůbec něčím tento čin ospravedlnit? ...
Byl bych velice rád, kdyby se na toto téma rozproudila diskuse.

Ano, to je tvůj subjektivní názor, já bych spíše napsal pocit.
Názory pánů Šmahela a Čorneje bych však pro tuto chvíli opustil a zajímavější by možná byly vaše privátní názory na tuto záležitost. Přesto bych si dovolil upozornit na erudovanou Čornejovu analytickou studii Jan Žižka a východočeské husitství, která vyšla v Časopise Matice moravské, ročník 1999, č. 2, str. 331 – 356, vydala Matice moravská Brno.

Od Miletínka to bylo celkem pochopitelné. Ale co vedlo Žižku k tomuto obtížně předvídatelnému kroku?
Je jasné, že Žižka velice bedlivě sledoval vnitřní politiku Prahy a jejího svazu. Možná ještě bedlivěji než politiku táborského svazu. Nacházíme se uprostřed roku 1423. Na jaře toho roku právě skončila neúspěšná mise Zikmunda Korybuta, na nějž Praha tolik spoléhala a na nějž dle mého názoru Žižka ve skrytu duše nikdy nepřestal nahlížet skepticky. Po vypořádání se Prahy s Želivského diktaturou čelní představitelé pražanů začali inklinovat ke spolupráci s kališnickou šlechtou. Kde pak byla záruka, že z pragmatických důvodů, jejichž cílem bylo udržení mocenských pozic, se Praha nespřáhne i se šlechtou katolickou?
Hradec Králové jako významné město pražského svazu se tak postupně stával geopoliticky stále více neúnosnou městskou aglomerací obklopenou Žižkovým východočeským svazem (k tomu viz ještě také sem) ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hradec byl opravdovým husitským městem, takovým, jaké si Žižka přál už tehdy, když chtěl udělat z Plzně Město Slunce. Nevím, jestli měl Hradec také dvojité hradby jako Plzeň, ale zřejmě byl dobře opevňen, když vydržel ještě tři roky po Lipanech. Ale Hradec byl tím husitským městem, i proto, že v něm žili opravdoví vyznavači kalicha, Žižka obsadil přece Hradec bez boje, obec se vzbouřila, brány města otevřela a pana Jetřicha z Miletínka vyhnala. Jak Žižku v Plzni nechtěli, tak ho chtěli v Hradci.

Já si k tomu přisadím ještě tento aspekt: U Hradce Králové se nacházela velká husitská vojenská základna, tak to asi chtělo mít blízké město pevně na své straně
Když si představíme velikost měst v té době, tak husitské vojsko pro svůj tábor potřebovalo prakticky srovnatelnou plochu. Město mělo hradby na svou ochranu a husitské vojsko také potřebovalo spolehlivou obrannou linii po svém obvodě. V řadě případů obranu zajistilo hradiště, kde se husité mohli dobře utábořit. Nenapadá mě, že bych četl někde o úvahách, kde se Orebské vojsko zdržovalo, že by mohlo mít svou stálou základnu? Ve městě to asi nebylo, tak kde? Má někdo svůj tip?

Husité byli také inspirováni Biblí, čtvrtou knihou Mojžíšovou, kde Hospodin Mojžíšovi přikazuje vytvořit v dobyté zemi kanaánské šest "útočištných měst", kam se může před hněvem krevních mstitelů utéci.
Systém útočištných měst se ale hned v prvním roce revoluce zhroutil: Žatec, Louny, Slaný, Plzeň a Klatovy se opět staly baštami katolické sítě a nemohly plnit svůj úkol - chránit před "mstou krve." Husitským bojovníkům nezbývalo nic jiného, než chránit sami sebe na neustálém pochodu. Vojska "polem pracující" se už nevracela do Tábora či na další základny, ale neustále křižovala Čechami z jednoho konce na druhý. A pokud přišla ke svým městům, tábořila raději před hradbami.
To jsem zkráceně opsala z Utajených dějin Čech, protože mi to přišlo zajímavé.

Ano, Žižka nutně potřeboval (ještě?) silnou centrální městskou základnu a k tomu byl HK jako stvořený. O tom nelze pochybovat.
Očekával jsem však také odpovědi na položené otázky v předchozím mém příspěvku ...
Podobné otázky bys mohl klást i na táborské vojsko ...
Je třeba si uvědomit, že struktura orebského svazu také postupně vykrystalizovala ve 3 složky. Orebská šlechta měla své základny na svých zbožích, hotovost orebských měst zase ve městech, kde mohla fungovat na principu posádek městských milicí a konečně obec polem pracující.
Toto jádro elitního vojska čítalo cca "pouhých" 1500 až 2000 mužů, které Žižka nenechal povalovat po garnizónách ani v zimě za tuhých mrazů. HK byl proto z tohoto úhlu pohledu jakousi přechodnou základnou ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ono to dost možná vyplývá z obecnějšího jevu, který můžeme sledovat v celých dějinách lidstva. Totiž plynulého přechodu revoluce v diktaturu a tyranii. Ať se už podíváme na Cromwella, francouzskou revoluci či revoluci ruskou - revolucionář je tak oslepen krásou a velikostí své ideje resp.vize, že se nerozpakuje uskutečňovat ji i přes mrtvoly (ba přímo hromady mrtvol) a vší silou ji vnucovat všem těm zabedněncům, kteří to nechápou či o to nestojí.

_________________
De omnibus est dubitandum.

K tomu proč se Žižka rozhodl obsadit Hradec Králové se necítím dostatečně znalý, abych se k tomu vyjádřil. Zabývám se čistě vojenskou problematikou, tak se ale můžeme doplňovat, když se jiní specializují na odlišnou oblast

... a ještě navíc, když se dotyčný revolucionář díky svým, druhou stranou nepochopitelným vítězstvím považuje za prodlouženou ruku Hospodinovu ...
Myslím, žes Iohannesi předestřel jeden z mnoha atributů, kterými lze bez nadsázky husitskskou revoluci nazývat "revolucí před revolucemi". A nejen to. Je to zároveň dokladen toho, jak jsou dějiny nevyčerpatelným zdrojem poučení, protože se ve svých principech opakují. A jak jsou aktéři dějin stejně nepoučitelní ...

Nechci pochopitelně nikoho tlačit k tomu, aby na výše položené otázky odpovídal, protože se nacházíme na svobodném a demokratickém fóru a navíc, když odpověď na ně není vůbec jednoduchá.
Tebe jsem si dovolil vyzvat k odpovědi JENOM(!) proto, žes zaujal kritické stanovisko k Čornejově interpertaci zdůvodnění tohoto Žižkova činu, i když v úplně jiném tématu ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já bych k tomu řekl, jako velký vojevůdce Žižka měl důvěru bojovníků. Tudíž musí jednat se ctí, jinak by neměl u vojáků autoritu. Proto mi tam nesedí slova jako zrada, nedržení slova atd. Když si uvědomím, kolik verzí událostí je například z druhé světové války, kde je víc dokumentů... Tak můj názor je ten, že se Žižka nedopustil nečestného jednání jednoduše proto, že vojevůdce si to prostě nemůže dovolit!

Tak vojevůdce ve středověku si mohl dovolit ledasco, nejhorší bylo, když si to dovolil vůči bezbrannému civilnímu obyvatelstvu. Dokladem mnoha takových excesů je i toto fórum. To je obecná úvaha podložená historickými fakty ...

Jsem přesvědčen, že Žižku k diskutovanému kontroverznímu činu vedly ryze pragmatické důvody podložené hlubokou vírou křesťana, která byla navíc umocněna jeho vítězstvími. Ale nechci se opakovat.
Za dané situce se musel Žižka rozhodnout, zda HK bude nadále patřit k pražskému svazu, nebo využít naskytnuvší se příležitosti a připojit ho k jeho vč. orebskému svazu. Obávám se, že nebylo, co řešit ...

Přestože Čornej toto Žižkovo jednání považuje "téměř" za "machiavellistické" a nazývá ho zradou, v Tajemství českých kronik k tomu na str. 166 a 167 podává dle mého skromného názoru vyvážené hodnocení, když říká:
"Jakkoli byl tah geniálního hejtmana překvapivý a pozoruhodný, není sporu o tom, že Žižka Diviše Bořka zradil a vyhrotil poměry mezi husitskými stranami do té míry, že hrozily přerůst v otevřený vojenský konflikt. Na tomto místě vyvstává logická otázka, proč se vůbec k takovému jednání, které mu mohlo přinést zkázu, uchýlil? Rivalita mezi ním a Divišem Bořkem ... poskytuje pouze dílčí vysvětlení. Podstata věci tkví zřejmě v Žižkově uvažování. Hluboce věřící vojevůdce se cítil povinen a oprávněn hájit a šířit zásady božího zákona, obsažené ve čtyřech artikulech pražských, bez ohledu na jakékoliv osoby a jakékoliv překážky. Diviš a lidé kolem něho podle Žižkova úsudku zřejmě k nekompromisním stoupencům husitského programu nenáleželi, a proto je bylo možné v zájmu nejvyšších hodnot i podvést. ...
Jeho cílem bylo, aby všichni obyvatelé Českého království, ať již dobrovolně či pod pohrůžkou násilí, přijali boží zákon v té podobě, jakou vyznával on sám. Takový postoj vylučoval ovšem kompromisy všeho druhu, včetně ústupků, k nimž byli při jednání s nepřáteli ochotni pražané i kališnická šlechta. Převrat v Hradci králové byl prvním krokem, jímž Žižka hodlal vrátit husitství na důsledně revoluční cestu a vytvořit předpoklady, aby se čtyři artikuly staly normou života veškerého křesťanstva."

Abych nemohl být (nikým!) podezřívám ze zaujatosti, dovoluji si ještě připojit Šmahelovo hodnocení:
"... Umírnění kališníci, o něž se Korybutův a Bořkův režim opíral, se jen vznášeli na vlnách doby, jak tomu bylo ve většině měst pražského svazu, a nemyslili na nic jiného než pokojně přežít, byť za cenu kolaborace s dosazenými hejtmany. Odchodem Korybuta padlo i tenké pouto legální závislosti na přijatém zemském správci. Z tohoto a z žádného jiného hlediska je třeba posuzovat údajnou zradu na spojenci od Hořic. Žižka dbal kodexu rytířské cti, a proto by bylo s podivem, kdyby si zrádně počínal proti smluvnímu partnerovi. ... Nevíme, zda se Bořek nepřipojil k pražanům obléhajícím táborský Kříženec, téměř jistě však jeho válečná spolupráce s Žižkou koncem dubna (r. 1423 - pozn. JM) skončila. Ani tažení proti Zikmundovu moravskému landfrýdu nebylo pro Žižku dostatečnou zárukou, že se Praha a její draví hejtmané nezačnou znovu paktovat s českými pány pod jednou. ...
Z globálního pohledu husitské levice šlo o sebezáchovný mocenský akt, jehož morální aspekt zůstává při nedostatku podrobných zpráv otevřenou otázkou." (HR 3. díl str. 139, 140)

Ponechávám (zatím) bez komentáře, protože předpokládám, že se k tomu vyjádří i další ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já bych připomněl blízkost velké Orebské vojenské základny, tak Hradec Králové za zády musel nutně patřit pevně ke svazu.

Dr. Šebek, na něhož se odvolává i Šmahel, tuto událost předkládá přece jenom poněkud "jinak".
Kněz Ambrož se svými lidmi nejprve v HK provedl převrat, při němž byli na radnici vyměněni konzervativní kališníci dosazení Korybutem za Ambrožovy stoupence, Diviš Bořek byl zbaven funkce hejtmana a bratr Jetřich zástupce hejtmana. Teprve pak byl do města povolán Žižka, který byl do převratu zasvěcen ...
Ani František Šebek se nevyhýbá termínu "zrada".
Zdroj: F. Šebek - Dějiny Pardubic I, Pardubice 1989, str. 68

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Přece jenom bych se ještě vrátil k názoru prof. Čorneje.
Miletínek ze svého úhlu pohledu právem chtěl Žižkův čin potrestat ozbrojenou mocí, ale v bitvě u Strauchova dvora se exhejtman Hradce velice přepočítal a prohrál.
Již několikrát jsme se tady bavili o tom, že Žižka byl přesvědčen, že na jeho straně stojí Bůh, a proto mu stále dopřává vítězství. Výsledek bitvy u Strauchova dvora, v níž se mj. bojovalo i o HK, opět Žižkovi potvrdil, že jeho rozhodnutí získat pro sebe HK bylo taky správné. Strauchův dvůr pak mohl Žižka klidně považovat za Boží soud o HK.
Tyto úvahy jsou pro současného sekulárního člověka velice obtížně pochopitelné, ale je třeba i tuto událost viděl v souřadnicích doby a religiozity. Čornej tvrdí, že "dodatečné argumenty moderních historiků, že Žižka de iure neporušil žádnou dohodu a obsazením Hradce pomohl knězi Ambroži a celé husitské levici sotva obstojí." A dodává, že Miletínek byl spojenec neporazitelného a tímto záludným činem byl velice zaskočen. Dle Čorneje se Žižka provinil proti kodexu cti a ignoroval zásady rytířského chování. "Tolik mu na ovládnutí Hradce záleželo", uzavírá Petr Čornej. (Velké dějiny ... V. díl, str. 327, 328)

Já bych v posuzování Žižkova "hanebného" činu nebyl tak příkrý a přece jenom poněkud obezřetnější než kolega Čornej. Nerad bych však opakoval to, co už tady v tomto tématu zaznělo.
Doba kolem poloviny r. 1423 byla poněkud nepřehledná. Nikoli však pro Žižku, který se snažil sjednotit zemi v duchu husitského programu představovaného 4 "spasitelnými kusy" (v orebském znění). A v tom mu nikdo nemůže bránit, tj. ani jeho bývalý spojenec. V tomto – třeba i násilném – sjednocovacím procesu nebylo místo pro roajalisty, konzervativní ani umírněné pražany a lavírující politiky. Jednoduše řečeno, vyznávat kalich pro Žižku nestačilo ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Podle mne to v žádném případě zrada nebyla. Žižka bojoval za čistou krásnou ideu, za Pravdu Boží a tu nezradil. Pro něho bylo zradou to, co udělali M. Janu Husovi v Kostnici!

Obecnější zamyšlení ...

Zeptám se jinak.
Je možné ve jménu sebečistší a sebekrásnější ideje ospravedlnit jakýkoli čin? ...

A to vůbec neberu do úvahy velkou relativitu pojmu "krásná idea". Svoji zkušenost s různými idejemi mají mnozí z nás z nedávné doby.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)