Kolssteyn píše:
... Ti nejpovolanější by také mohli uchopit kroniku jiným způsobem a komentovanou analýzou rozebrat její obsah tak, aby se jejich syntéza stala "novým" pramenem k citacím ...
Naprosto souhlasím!
A
přesně(!) o tohle se pokusil v obsáhlé kapitole věnované Vavřincově kronice Petr Čornej v knize, z níž jsem v předchozím svém příspěvku citoval. (Mj. i proto jsem si tu knihu pořídil...)
BTW.
Nekonzultoval jsi to náhodou s panem profesorem? ... Kolssteyn píše:
... Dosud se totiž kronika sama užívá jen jako podpůrný pramen, z něhož se cituje, což s dnešním poznáním už ne vždy musí vystačovat ...
Ano, i o tomhle píše P. Čornej.
Zmiňuje se např. o tom, že ve Šmahelově
Husitské revoluci ve 3. díle (Kronika válečných let) jsou "nejpodrobněji" zpracovány právě události, které jsou zaznamenány ve fragmentu Vavřincovy kroniky. Cítil jsem v tomto konstatování jakousi latentní kolegiální výtku, týkající se zpracování inkriminované části onoho 3. dílu, ale mohu se mýlit. Zároveň Petr Čornej neopomene zdůraznit, jak důležitým pramenem poznání rané fáze husitské revoluce je právě Vavřincova kronika.
Nejde jen o citace, ale i o interpretaci Vavřincova pohledu na události, jichž byl očitým svědkem. Neméně důležité, ne-li dokonce nejdůležitější, jsou události, jež mistr Vavřinec z Březové (úmyslně?) nezaznamenal, dodává Čornej.
V závěru kapitoly pak prof. Čornej konstatuje se svojí typickou dikcí: "
Kromě několika údajů, jež prozradil mimoděk, řekl jen to, co říci chtěl. I proto mívám někdy dojem, že z hlubin minulosti slyším ještě po staletích jeho vzdálený smích."
(
Petr Čornej: Světla a stíny husitství, str. 76)
P.S. Ještě o jednom momentu bych se rád zmínil. Čornej taky připomíná, že Vavřincova kronika byla stěžejním pramenem poznání pro Aloise Jiráska, když psal svůj historický román
Proti všem. Víme, že Jirásek ve svých dílech akcentoval "roli lidu", jako jakéhosi kolektivního hrdiny - v případě
Proti všem je to především lid v metropoli (bez ohledu na příslušnost) připravující se na rozhodující střet se Zikmundem. I v tomto ohledu Jiráskovi kronika vyhovovala, protože Vavřinec je skoupý na konkrétní jména a na situační popisy, takže Jirásek mohl plně rozvinout svůj talent pro fabulaci. Ale vyprávějte tohle jeho zarytým odpůrcům ...