... tak to je opravdu hodně kontroverzní téma. První republika stála před docela složitým a obtížným úkolem. Uspořádat nějak spravedlivě soužití Němců (převážně žijících v Sudetech) a Čechů, soužití, které bylo zatíženo neblahými relikty minulosti, tzn. především z dob
Habsburské monarchie (1526-1804),
Rakouského císařství (1804–1867) a později
Rakouska-Uherska (1867–1918), byla obrovská výzva.
Z níže přiložených tabulek (zdroj: Wikipedie) je zřejmé, že Němců na území Československa před 2. sv. válkou žilo více než Slováků.
Obdobným, ne-li ještě horším problémem byly vztahy Slováků a Maďarů.
Již z tohoto důvodu - ale nejen k kvůli tomu - bylo důležité tento fatální problém nepodcenit a snažit se ho řešit pokud možno demokratickou cestou a s uplatněním práva na rovnoprávné postavení národnostních menšin (i "menšin"). A to byl věru titánský úkol, který se k úplné spokojenosti obou stran nepodařilo vyřešit. Místo toho se začala dláždit cesta k Mnichovu.
Po listopadu '89 se tady objevily ojedinělé názory o tom, jak neskutečně byli Němci v době 1. republiky utlačováni, což pak vedlo ke zmiňovanému Mnichovu. Takhle expresivně se to IMHO vyjádřit nedá. Proč?
Je to velké zjednodušení s černobílým vnímáním dané skutečnosti. To za prvé. A za druhé - brzy po r. 1918 si mnozí Češi ještě velice dobře pamatovali, jak s nimi bylo zacházeno v dobách vlády Habsburka a jaké nadřazené postavení měli Němci vůči Čechům, kteří žili ve vlastní zemi. Uvědomovali si, že v demokratickém Československu nemůže dojít k jakési odplatě a zároveň viděli, ze s Němci je v nové republice zacházeno daleko lépe než s Čechy v Habsburkově monarchii. Pochopitelně tento "nevyvážený" stav mnohé Čechy značně iritoval a Němci si zase mysleli, že té rovnoprávnosti mají málo na úkor Čechů. No, nebyla to věru jednoduchá situace!
Příloha:
Tabulky počtu národností - 1R.jpg [ 185.04 KiB | Zobrazeno 8123 krát ]