Když už sme u tej inkvizice, tak španělská inkvizice podléhala španělskému králi, na rozdíl od inkvizice římské, která podléhala papeži. Čili inkvizice ve Španělsku byla světskou institucí.

_________________
Ut omnes unum sint.

Po návratu do Vídně a Prahy se mladý a bystrý Rudolf seznámil s realitou. Záhy přišel na to, že svět a víra je přece jen složitější než katolická jednostrannost, které jej naučili ve Španělsku. Vnímavé podvědomí mladého císaře také zaregistrovalo, že ve Vídni a Praze vládne rozdílná duchovní atmosféra. V Praze té doby, na rozdíl od Vídně, byla cítit "ve vzduchu" činorodá atmosféra, která se vytváří vždy, když spolu soupeří několik duchovních směrů. Tehdy to byli katolíci, utrakvisté, luteráni a židé. Soupeření v duchovní oblasti vede k soutěživosti, upevňování silných stránek vlastní víry, uvědomění si slabin téhož. "Atmosféra nového", která byla pro Prahu od doby Karla IV. příznačnou, tyto aspekty jen zesílila (Vyzařování města)
V Praze všichni věděli, že se mladý Rudolf zavázal k tvrdé rekatolizaci. Atmosféru jeho nástupu na trůn krásně ilustruje situace na pohřbu jeho otce Maxmiliána II., proslulého tolerancí k jinak věřícím. V průběhu pohřbu se mezi smutečními hosty roznesla fáma, že mladý král připravil u příležitosti pohřbu svého otce "bartolomějskou noc" na nekatolíky. Smuteční průvod nechal stát máry s tělem mrtvého císaře a rozutekl se. Několik hodin museli Rudolfovi vyjednávači přesvědčovat poschovávané Pražany, že jsou zcela v bezpečí, že nový císař bude stejně tolerantní. Smuteční obřad mohl pokračovat až po několika hodinách.
Vnímavého Rudolfa II. ovlivnil pohřební zážitek natolik, že se rozhodl zapomenout na sliby, dané rabiátním katolíkům, jimiž se zavazoval "vymést veškeré kacířské smetí" z oblasti působnosti své vlády.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Rozhodl se usídlit v Praze, čímž z ní učinil hlavní město habsburské monarchie. Vymanil se tím z přímého působení katolických ultrabigotů ve Vídni. "Patroni z pozadí" i s celou jeho rodinou mu ovšem začali vehementně připomínat jeho předchozí závazek. Na mladičkého Rudolfa byl vykonáván neustálý tlak, a on sám velmi dobře věděl, jak stoupenci "svaté katolické" víry zacházejí se svými, i domnělými, zrádci. Začal se obávat o svůj život ve dne v noci, byl stále nervóznější. V některých aspektech víry byl vnitřně zřejmě na straně evangelíků nebo si nebyl jist, na které straně je pravda. Tím hůře pro něj, neboť rodinnou výchovou byl katolík, a tím byl zavázán k absolutní poslušnosti církevním hodnostářům ve věcech, které se i vzdáleně týkaly víry či církve.
Pod stálými skrytými pohrůžkami bylo katolickou mafií monarchie na něm požadováno, aby s využitím moci jednal v rozporu s tím, co on sám by považoval za správné, je nutné vyzdvihnout jako jeho velkou historickou zásluhu pro Čechy a Prahu, že císař Rudolf II. v podstatě těmto tlakům neustoupil. Pokud tedy opravdu nemusel. Stálý nátlak katolické strany, rozpory v duši a strach o život se však projevily na jeho duševní stabilitě, zvláště když pocit osamělosti a neporozumění u všech stran zaháněl alkoholem a "galantními dobrodružstvími". Zřejmě proto se odmítal oženit, aby tento "ventil" neztratil sňatkem s jemu vybranou pravověrnou katoličkou.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Odůvodněný strach o život (viz travičské aféry v Římě a bartolomějské noci v Paříži) a o trůn jej dotlačil k typu politiky, kdy je slíbeno vše těm, s kterými se právě jedná, a neučiní se nic nebo skoro nic. Za těchto okolností se stalo, že se život celé monarchie v době jeho vlády začal odvíjet jaksi "samospádem", neboli věci se řešily podle místního a momentálního poměru sil. Pro České království to bylo vlastně dobře (nikoliv pro Turky ohrožované Uhry a Rakousko), neboť zavládl takový jistý demokratický mechanismus té doby. Ten, jak známo, uvolňuje tvořivé síly a možnosti realizace tvorby i pošetilosti. Tímto způsobem výkonu vlády se Praha stala evropským místem neomezených možností, od "provozování" věd a umění až po transmutace zlata a výrobu elixírů mládí. Zažila čtyřicetiletý hospodářský a umělecký rozkvět, od doby Karla IV. nevídaný.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

S tímto hospodářským rozkvětem, jak to velmi často bývá, se připlížil duchovní úpadek. O Pravdu boží již vzdělaná elita národa ztratila zájem, neboť se její pozornost obrátila k dosahování světských úspěchů všeho typu. Království moc nevadilo, že císař šílí v důsledku nemoci čím dál víc, ale všeobecné kupčení se vším rozkládalo ducha celého národa. Ve vzdělané elitě národa převládlo rozhodování podle lepších nabídek okamžitého osobního prospěchu nad rozhodováním podle správnosti z vyššího pohledu neboli podle Pravdy boží. Toto chování bez řídících duchovních principů vedlo k tomu, že se Pražané nakonec "na základě lepší nabídky" přidali na stranu jeho bratra Matyáše a katolické kliky za ním stojící, a roku 1611 jej sesadili z trůnu.
Pražané a česká šlechta zradili původce nebývalého rozkvětu země a města. Za to je nemocný a v duši hluboce zraněný císař Rudolf II. proklínal na smrtelné posteli. Jeho předpověď a kletba se mohla plně vyplnit také proto, že znal "své papenhajmské" jak mezi katolíky, tak mezi evangelíky. Odtušil správně následný konfliktní chod věcí, bezzábranové střetnutí o majetky pod pláštíkem pravé víry, kterému se celý život snažil zabránit.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Kletba Rudolfa II. vůči Praze a Čechům, kterou pronesl na smrtelné posteli za to, že jej Češi zradili. Projevila se nejen následnou třicetiletou válkou, ale je trvale účinná! Vždy, když pomine zevní tlak, rozštěpí se Češi na nejméně dva tábory a tyto spolu zápasí do vyčerpání. Tento zápas doprovází celé série zrad a neustálé přebíhání jednotlivců z jedné strany na druhou. (např. název Havlova projevu - rudolfínský, který natrvalo rozštěpil politickou scénu)
Kletba byla oprávněná vzhledem k tomu, co Rudolf II. pro Prahu a Čechy udělal. Je možné a nutné ji odstranit, aby se do Prahy a Čech vrátilo požehnání.
Zrušení kletby je rovněž magický úkon a je možné jej provést takto:
a) prohlásit císaře Rudolfa II. oficiálně dobrodincem Prahy a země a na významném místě umístit jeho sochu.
b) dosud je v Čechách přímo "hobby" zesměšňovat císaře Rudolfa II. v řadě filmů a televizních her. Jejich základní vibrací je nespravedlnost vůči císaři. Také ve výuce dějepisu by se mělo učit, že ne všichni Habsburkové byli protičeští, někteří měli dokonce Čechy rádi a dali jim přednost před Vídní.

Tak se osvobodí i duše nešťastného císaře Rudolfa II. na onom světě, kde je kletbou poután! Uvolnění je možné urychlit celonárodní motlitbou za duši císaře Rudolfa II. Odstraní se tím neviditelný magický tlak na permanentní zrady, působený kletbou, ona tendence masy Čechů neustále "slinit prst" ke zjištění, odkud "vane vítr", a k osobnímu prospěchu.
- to o zrušení kletby je z knížky "Češi na prahu třetího tisíciletí", abychom měli více pohledů na historii

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Obávám se, že bys takové město věru obtížně hledal.
Nechci zabíhat do podrobností, protože by to bylo na dlouhé povídání, ale čistě Kalvínská resp. Helvetská konfese, formálně postavená mimo zákon, byla v Čechách vskutku marginální záležitostí.
Avšak je třeba si uvědomit - a už jsme to tady na fóru taky probírali -, že Jednota bratrská, přestože má původ v reformaci české, názorově směřovala právě ke kalvinizmu. Tato konfese jí byla nakonec přece jenom bližší než (sub)konfese luteránských filipistů ("kryptokalvínistů"), o luteránských flaciánech ani nemluvě ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Holt chybička se vloudila i do jinak bezvadné organisace výstavy.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Kacířství bylo totiž ve Španělsku klasifikováno jako zločin proti státu.

_________________
De omnibus est dubitandum.

No nevím, to je věc náhledu. Stejně tak mohla skončit bitvou u Lipan nebo na Bílé hoře.
A opět obecně - začátek revolucí bývá většinou jasný (dobytí Bastily nebo výstřel z Aurory).
Ale konec? Nástup Napoleona nebo Stalina? Waterloo nebo rozpad SSSR?

_________________
De omnibus est dubitandum.

Tak to nepochybně - věc náhledu nebo více či méně odborné analýzy ...

Ano, to je pravda.
Přiznám se, že takhle jsem o tom neuvažoval ...

No, pokud bychom mluvili např. o tradici, tak ta snad neskončila ani v současnosti. Malým dokladem toho může být i tento "husitský" server ...
Ale poněkud vážněji. Je třeba nesměšovat pojmy a pak velice obezřetně s nimi zacházet. Těmi pojmy jsou husitská revoluce, husitství nebo chcete-li husitská éra, a česká reformace.
Možná jsem se dopustil sám smíšení prvních dvou, ale nebylo to úmyslně. Mohli bychom tedy říci, že revoluční fáze husitství skončila na Lipanských pláních, husitská éra vrcholí Kutnohorským náboženským mírem a reformace česká zemřela na Bílé hoře, aby se znovu obrodila až po r. 1918. Zřejmě ani to není nejpřesnější, ale je to jeden z modelů možného a poněkud zjednodušeného výkladu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No vidíš bratře, někdo může zase namítnout, že se obrodila už po tolerančním patentu.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Nebudeš mi to věřit, ale očekával jsem, že by to někdo mohl namítnout ...
Avšak, které že to byly povoleny konfese v tolaranční době? No, pravoslaví, luterská a kalvínská. A to bylo pro české - byť hluboce rekatolizované ale původně převážně rozmanitě protestantské - prostředí proklatě málo. A to vůbec nemluvím např. o tom, jak musely být orientovány a jak mohly vypadat protestantské modlitebny. Jistě, oproti předchozímu stavu to byl krok pozitivním směrem ...
Ale já měl na mysli plnohodnotnou obrodu. A tou byl skutečně až rok 1918, kdy se naopak katolictví ocitlo v pochopitelné defenzívě, že se tím zaobírali až ve Vatikánu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No on mezitím byl ještě Protestanský patent z 8. IV. 1861, který evangelíky v Rakouské říši zrovnoprávnil.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Hezky nám to dávkuješ, Iohannesi, podobně jako Habsburk tu (náboženskou) svobodu ukapával po malinkatých kapičkách ...
Ano i o Protestantském zákonu z r. 1861 pochopitelně vím, ale i tak musím stále trvat na tom, že ......, aniž bych chtěl míti poslední slovo.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)