K tomu Chelčický ve svém traktátu poznamenává:
"... praví ... kterak moc světská mečem má brániti dvú stránek, a kněží učiti mají dvě stránce, robotní lidé mají krmiti pány a kněží, robotně dobývati jim jídla, pití a platuov. A když má jíti podlé duovodu, aby, když trpí jeden úd, trpěli s ním všichni údové: kterak tehdy ti údové hrbovatí, ješto meč drží, jiné menšie údy dáví, zarmucují, tepú, sázejí do vězení, obtěžují robotami, úroky a jinými zámysly, že jako uvadlí chodie, a tito jako koni obroční, sytí a prázní (žijící v nečinnosti, nepracující - pozn. JM) řehcí nad nimi, a kněží jako oči ostře v tom těle hledíta na obě straně těla, hledajíce, kterak by zboží odřeli s nich a osobili je sobě, a obojí spolu, páni i kněžie, vozí se na robotném lidu, jakž sami chtí? Ó kterak daleko jsú od řeči sv. Pavla, aby trpěli všichni údové pro núzi každého úda! Tito pláčí, ano je lúpí, vězie, šacují, a oni se smějí jich velké bídě."
Kolik křesťanské empatie k robotnému lidu, který svýma vlastníma rukama zajišťuje obživu pro zbývající dva "údy" společnosti, se nachází v těchto řádcích. Kolik obžaloby stavu panského a kněžského obsahuje tento polemický text.
A dále následuje stejně nesmlouvavá polemika:
"Ale snad díš: 'To jest proto, že nemají poznáni, ale když by naučeni byli, mohli by jiným milostivi býti.' K tomu dím: jediné stuoj na tom s rozmyslem, že jich úřad skrze moc musí prospěch míti, v níž bázeň a ukrutenství stojí; a pohne-li se k milosti, to jediné skrze nesnadné přímluvy a skrze dary nahnut bude k milosti, aby hněv opustil, neb někakú věcí, ješto pro ni hrozí, chtě ji míti. Pakli se z úmysla nachýlí k slitování a nebude se hrdlovati s těmi nemúdrými lidmi, ješto milosti nerozumějí, ale opustí to, co jest měl z úřadu činiti, a rozmnoží žaloby potomnie k sobě i o sobě. Nebo neprospěje milost v těch, kteříž pod milostí nejsú, ale pod bázní, ale bude-li bázeň odjata, rozmnoží se žaloba z činěnie mnohé křivdy. Protož moc skrze milost sama se zkazí, a nebudú jeho vážiti, když nebude bíti."
Tuto pasáž je třeba velice pečlivě interpretovat, přesto se o to troufale pokusím.
Chelčický tu ostře polemizuje s názorem, že třetímu stavu chybí poznání a kdyby oni (rozuměj příslušníci poddanského stavu) nabyli poznání, tak že by mohli být spíše oblíbeni.
Chelčický argumentuje tím, že panské úřady aby byly "prospěšné", tak jejich moc musí stát na ukrutenství a na bázni poddaného. Milost nebo chcete-li slitování nad poddanými není spontánní, není vedena především křesťanskou láskou k bližnímu, ale je vynucená přímluvami a dary (dnes bychom řekli spíš úplatky).
Když dojde k záměrnému slitování se nad lidem nemúdrým a bude mu odpuštěno, zvýší se žaloby v budoucnu. Laskavost nadřazených neprospěje těm, kteří žijí v bázni. Ti, kteří žijí v bázni, více hořekují kvůli mnohým, na nich provedeným křivdám. Laskavá moc za této situace přestává být funkční a nemá vážnost.
Závěrem Chelčický dodává, že moc je určena především těm, kteří bez respektu k Božímu zákonu a bez milosti zastrašují ty nemúdré lidi.
Je to tedy vlastně obžaloba moci, která je schopna vládnout pouze na základě zastrašování poddaných touto mocí, a nikoli fungovat v souladu s Božím zákonem, tedy na základě milosti.
Tyto pasáže traktátu patří k tomu nejvýznamnějšímu, co Chelčický ve svých spisech napsal. Zaujímá zde pesimistický postoj k tomu, že by se na daném stavu mohlo cokoli změnit. Za předpokladu, že zůstane společnost rozdělena na tři stavy, a nestanou-li se všichni křesťané bez ohledu na původ "údy" jednoho těla Kristova ve smyslu evangelií, pozitivní změna k lepšímu nastat prostě nemůže.
_________________ Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12) Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)
Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 20.02.2010 - 17:11, celkově upraveno 1
|