Název: Husité
Autor: JUDr. Jiří Kejř, CSc
Vydalo: nakladatelství Panorama, Praha 1984
Obal:


V úvodu této knihy si její autor klade otázku "V čem je tedy tajemství toho, že Jan Hus, Kostnice, husitství, Jan Žižka, Vítkov či Prokop Holý jsou pojmy, které zůstávají trvalou součástí našeho kulturního a národního povědomí?", a snaží se na tuto otázku poctivě nalézt adekvátní odpověď.
A dodává: "Pokusil-li se autor této knihy vystihnout scénu, na níž se odehrávaly převraty husitského věku, byl si vědom, že může zachytit jen nevelký zlomek otázek, jaké klade husitství novodobému dějepisectví." Touto větou Kejř vyjádřil mj. i pokoru před složitostí a velikostí tohoto tak kontroverzního tématu, jakým husitství bezesporu je.

Subtilní knížka sestává z 11 kapitol, které jsou uvozeny citacemi českých historiků, včetně těch, kteří byli ovlivněni marxistickou historiografií.

Svědkové minulosti – tato první kapitola pojednává o pramenech (úřední zápisy, kroniky, manifesty, atd.), které se týkají husitství a o jejich edicích s akcentem na Palackého. Zabývá se rovněž dobovou literaturou a badatelskými osobnostmi.
Člověk ve světě středověku – kapitola o pozdně středověkém člověku, církvi a jejich zlořádech.
Morfologie společnosti – (morfologie = nauka o tvarech); kapitola se zabývá stavem a strukturami společnosti počínaje vládou Karla IV. a konče revolucí.
Cestami revoluce – konfesijní a politické rozložení sil, hospodářství revoluční země (měna, embargo, ...), Tábor, národnostní poměry, gender, děti.
Rozpad duchovního monopolu – kapitola věnovaná středověké literatuře, scholastice, přijímání podobojí, Viklefovi, sektám, chiliasmu, 4 artikulům, Chebskému soudci a rozvrácení duchovního monopolu církve, jak napovídá název kapitoly.
Idea spravedlnosti a práva – Kejřova "pravá" parketa; velice erudovaně podaná kapitola o systému středověkého právního systému vč. pojednání o kanonickém právu.
Nová kultura – obrazoborectví, pronikání češtiny do různých oblastí každodennosti, kultura doby husitské.
Ve vírech evropské politiky – husitství v širších geopolitických souvislostech.
Ktož jsú boží bojovníci – husitské vojenství a zahraniční husitské výpravy.
Lipany – Domažlice, jednání v Chebu, jednání na Basilejském koncilu a následná jednání domácí, obležení Plzně, rozvratná politika vyslanců koncilu, bitva u Lipan.
Husitství nekončí u Lipan – závěrečná kapitola se zabývá nejen mezi husitology dobře známým evergreenem, tj. naprosto mylnou, ale neuvěřitelně životaschopnou představou o tom, že husitství zemřelo na Lipanských pláních.
I tato kapitola je dokladem aktuálnosti knihy, která byla vydána už v r. 1984.

Nedílnou součástí recenzované publikace je i chronologický přehled hlavních událostí, výklad některých pojmů (stručný věcný rejstřík), stručné životopisy některých protagonistů husitství, použitá literatura, závěrečná poznámka a poznámky k vyobrazení.

Komu tuto knihu doporučit? Určitě všem těm, kteří se chtějí prvními nesmělými krůčky přiblížit k husitství a seznámit se tak s tímto fenoménem pozdního středověku. Pro všechny potenciální čtenáře, kteří touží poznat husitské myšlenkové zdroje, proudy, ideje a zápasy, jenž vedli husitští válečníci, diplomaté i politici na všech frontách, je tato kniha rovněž skvělou příležitostí.
Je třeba si však zároveň uvědomit, kdy tato publikace vyšla. Pozorný čtenář místy narazí na termíny a obraty používané minulým režimem v textech týkajících se historie. Přestože je autor do textu vkládá zcela záměrně, používá je velice šetrně a dokáže je rovněž vhodně a lze říci i "nenápadně" zakomponovat do odborného textu.
Jinak se však dle názoru autora recenze nedá knize nic podstatného vytknout.