Název: Husité-vrchol válečného umění v Čechách
Autoři: PhDr. Josef Dolejší, Leonid Křížek
Vydalo: nakladatelství Elka Press, Praha 2009, 30. svazek edice Militaria
Obal:
autoři:Dr. Josef Dolejší je autorem knih, článků a statí z oblasti vojenské historie a regionálních dějin. V této knize sepsal první část týkající se historických událostí, osobností a lokalit, kde probíhaly líté boje husitských válek.
Leonid Křížek je zakládajícím členem Klubu vojenské Historie při Vojenském historickém ústavu. Napsal též několik knih, článků a studií z oboru vojenské historie a šermu. Je autorem druhé části této knihy, která pojednává o husitském válečném umění.
V první části pro poučené znalce husitství není celkem nic objevného, navíc se v ní objevují chyby a nepřesnosti, po jejichž původu nemá smysl pátrat, ale v takto nákladné publikaci by se neměly v takové míře vůbec objevit (viz níže). Druhá část na tom z pohledu nových poznatků není bohužel o nic lépe.
První část knihy obsahuje základní informace o Husovi a Žižkovi a pokračuje zdánlivě méně či více významnými i rozhodujícími bitvami husitských válek. Tento oddíl končí Roháčovým odbojem na Sionu. Následuje krátká zmínka o významu husitství a husitské tradici v našich ozbrojených silách.
Zajímavou část této recenzované knihy tvoří bezesporu kapitoly o husitských městech, hradech a tvrzích v Čechách a na Moravě.
Kapitola "
Medailonky významných osobností" obsahuje mj. i stručný životopis Prokopa Holého, který dle názoru autora recenze měl být spíše součástí úvodní kapitoly, ale to není až tak podstatné. Zde se dočítáme, že "
... Žižka vynikal v obratném manévrování a ve vítězstvích s malým počtem sil, v neuvěřitelných únicích z obklíčení a v rychlých přepadech. Prokop byl velkorysým stratégem velkých polních bitev a spanilých rejs, které ohromily Evropu." Přestože toto velice strohé porovnávající hodnocení se týká pouze vojenských aspektů, nepostihuje rozhodující a podstatné rozdíly mezi těmito dvěma osobnostmi husitství. A navíc to, že oba protagonisté působili v poněkud jiných geopolitických situacích i výchozích podmínkách, toto zkratkovité porovnání – jak je na první pohled patrné – zcela ignoruje.
Závěrečná a pro mnohé čtenáře velice důležitá kapitola nazvaná "
Reálie" obsahuje výklady některých pojmů souvisejících s husitstvím a ukázky z dobových dokumentů, např. Husových dopisů, Žižkova voj. řádu ap.
Je třeba s velkým uznáním ocenit, že autoři procestovali "za husity" takřka celé Čechy i Moravu, aby při svých cestách navštívili lokality, muzea i památníky spojené s husitskou érou. Z těchto navštívených míst pořídili fotografie, které patří bezesporu k tomu nejcennějšímu, co kniha může nabídnout. Pro toho, kdo se teprve chystá tyto lokality navštívit, jsou uvedené fotografie doplněné textem neocenitelným vodítkem.
Nemohu však zároveň neuvést některé chyby, které se v této časti objevují. Tento seznam si nečiní nárok býti zcela úplným.
Tak např. na str. 24 se dovídáme, že Žižka u Grunwaldu bojoval s Janem Sokolem z
Vamberka (Lamberka), který se objevuje i ve jmenném rejstříku(!), na str. 45 zase "
... husitští bojovníci definitivně vymlátili cepy až v bitvě u Domažlic roku 1427 ..." (1431). Na str. 69 hájí Karlštejn Zdeslav
Tluka z Bubenic (Tluksa z Buřenic) a na str. 98 je zase uveden "jakýsi"
Jan z Bukoviny (Jaroslav). Oba jsou rovněž chybně vloženi i do jmenného rejstříku.
Pozn.: To, že automatická kontrola textu ve WORDu opraví Lamberk na "Vamberk" a Buřenice na "Bubenice", nelze v žádném případě považovat za omluvu, ba dokonce ani za výmluvu. (Jinak si totiž tyto diskreditující "překlepy" nedovedu vysvětlit.)
Kapitola na str. 68 se týká
třetí křížové výpravy v r.
1422 na pomoc Karlštejnu ("Čornejovo" číslování) a na str. 140 je jako
třetí křížová výprava označen Tachov r.
1427 (číslování "Šmahelovo"). Je to evidentní nedůslednost, která by se však v takovéto publikaci objevovat neměla, autoři by se měli domluvit a vybrat si pouze jeden způsob číslování a není až tak fatálně důležité který. (K problematice číslování kruciát tady na fóru viz
toto téma.)
V publikaci uvedené některé počty bojujících armád a vojenských oddílů nejsou rovněž zcela v souladu s posledními čísly uváděnými pány Čornejem a Šmahelem. A takové "detaily" jako chybějící tečky v datu nebo malé písmeno na počátku věty autor recenze shovívavě přehlíží jako svérázné "překlepy".
Druhá část této publikace se týká válečného umění husitů a názvy kapitol docela zřetelně udávají to, čemu se příslušná kapitola bude věnovat. Proto je zde uveden pouze jejich seznam:
Válečnictví 14. a 15. věku
Složení a organizace husitských vojsk
Výzbroj a výstroj husitských vojsk
Válečné umění husitů
Válečné umění rytířů a panstva
Slovníček zbraní, zbroje a pevnostních reáliíZ tohoto seznamu kapitol je patrné, že se jedná o celkem široký tématický záběr, leč odpovědi např. na otázky nastolené v
tomto příspěvku byste v této knize očekávali marně (k tomu ještě také
tady). Zřejmě to podle pana Křížka – při vší úctě – znamená, že žádné nejasnosti kolem uspořádání pochodových husitských formací, o podobě husitských táborů vně i uvnitř vozové hradby ap. (k tomu něco viz také
zde) zřejmě neexistují. O nějakém novém a neotřelém pohledu na průběh bitvy u Lipan si můžeme nechat pouze zdát. V této knize absentuje jakýsi "shrnující" závěr, který by aspoň připomenul, že v uvedených a nezodpovězených otázkách nebylo vyřčeno poslední slovo a nenajdeme zde ani žádný náznak skepse k dosavadním výsledkům bádání v oblasti husitského vojenství. Pan Křížek tyto záležitosti považuje zřejmě za uzavřené.
Poznatky, které jsou v recenzované knize publikovány, nejsou ničím převratným, jsou odvozeny pouze z více či méně známé literatury o husitském válečném umění, i když jsou v některých detailech poněkud rozvedeny. Autor recenze se obává, že na takto koncipovanou publikaci a v této cenové relaci je to však zoufale málo. Dále si není vůbec jistý, zda byly naplněny ambice, jež autoři bezpochyby měli před sepsáním této knihy a které vlastně vyjádřili i názvem knihy.
Součástí publikace je také přehledná a docela podrobná chronologie událostí, obsáhlý seznam použité literatury a jmenný rejstřík. Rejstřík míst bohužel chybí.
Ve slově závěrem autoři píší: "
Společnost pak buď má odvahu, sebevědomí, morální sílu a zodpovědnost těchto ideálů a zkušeností aktivně využít, proměnit je v naději, anebo na ně pod zdrcujícím vlivem konzumu a kulturního balastu rezignovat a zapomenout." Ano, přesně to druhé se přihodilo mnoha lidem z české kotliny, i když těch důvodů rezignace a zapomnění je pochopitelně daleko více, než které se snaží v uvedené citaci autoři postihnout.
Na samý závěr pak píší: "
S vírou a nadějí, že nezdolná husitská tradice má stálý a nezastupitelný význam v našich národních dějinách, předkládáme tuto práci laskavé veřejnosti."
Jak a zda vůbec byla tato víra a naděje autorů naplněna, už musí posoudit čtenář, proto je uvedená citace záměrně ponechána bez komentáře. Tato stručná recenze může být potenciálnímu čtenáři pouze vodítkem.
