V MF Dnes jsem se dočetl, že dominikánský klášter, kde byl uvězněn Mistr Jan, je v součastnosti luxusním hotelem a ze studené cely v klášterní věži je nyní svatební apartmá a na závěr, na místě kde byl Mistr Jan přikován, dnes stojí lednice se studenými nápoji. Takže pokud by jste chtěli strávit noc v místě utrpení Mistra Jana, žádejte pokoj č.129 a připravte si 330 EUR. To zrovna neni důstojné zjištění, ale na druhou stranu jsou v Kostnici jiná důstojná místa, například Husovo muzeum z domu vdovy Fídy, kde Mistr Jan bylel a odkud byl vylákán a následně zatčen. Dům je na druhé straně kostnického starého města. Dále je na místě upálení Mistra Jana obrovský kámen a nápisem Johannes Hus s datumem popravy. Na druhé straně je také zmínka o Jeronýmu Pražském. Nachází se v kostnické čtvrti paneláků Paradies (=ráj). Další důstojné připomenutí je názvem významné pěší zóny plné obchůdků, ta se samozřejmě jmenuje Husova. Poslední perličkou je to, že počátkem 19.století plánoval tehdejší starosta Karl Huetlin postavit velkolepý Husovo pomník, ale o zmaření těchto plánů se zasadil osobně sám kníže Metternich u techdejšího bádenského vladaře. V součastnosti se o žádném pomníku neuvažuje.

Dle Františka Šmahela:
M. Jan Hus se ubytoval v tehdejší ulici sv. Pavla v domě vdovy Fídy. Ten však nebyl totožný s nynějším Husovým domem (č. 64), který byl chybně označen za místo Husova pobytu v důsledku novodobého omylu. Bydlel sice v téže ulici, ve skutečnosti ale v domě stojícím na místě dnešního čísla 22.

Podobné je to i s místem narození Jana Žižky, ale myslím si, že pro nás je hlavní to, že tito velikáni vůbec žili. Neměli by jsme se zaslepit jako jednušky a putovat po různých poutních místech. Samozřejmě je hezké, vyznamná místa navštívit a zavzpomínat, ale nepřehánět to s nějakým nesmyslím uctíváním zlatých prasat. Hlavní jsou myšlenky a odkazy, které nám tito velcí mužované zanechali.

Mne treba takova mista bavi navstevovat. A rozhodne ne z duvodu nejakych poutnich mist. Spise to beru tak, ze jsem na stejnem miste, na kterem se treba stala ona historicka udalost, ze to vypadalo vice, ci mene podobne. A tak. Kdyz jsem byl kdysi v Syrii podivat se na krizacke hrady a kracel jsem temi uzounkymi chodbickami po schodech na ochoz hradeb, taky jsem se dotykal zdi a v duchu si rikal, techto mist se kdysi davno dotykali bojovnici v dratenych kosilich, utikali po techto schodech, kdyz se hrad branil utoku saracenu, Jsou to ty stejne zdi, stejne schody, po kterych ted stoupam i ja. A ackoli jsem v Kostnici nikdy nebyl, bral bych to uplne stejne. Dival bych se na treba na radnici a rikal si v duchu tak nejak takhle podobne ji videl i nas mistr Jan Hus, tudy kracel, techto dvernich zarubni se mozna dotykal. U Slavkova jsem take ze Zurane zhlizel na Pratecke navrsi a rikal si, tak treba presne z tohot mista to tehdy sledoval i Napoleon. Snazim se na takovych mistech vzdycky vcitit do pocitu tech davno mrtvych lidi.

Ano, Jáchyme, plně chápu Tvé pocity. Ale, aby člověk mohl nasát atmosféru místa, je vhodné o tom místě něco vědět, vědět zkrátka něco o historii. A v tom je půvab právě této disciplíny. Stojím u Slavkova a snažím se představit si, co se honilo hlavou Napoleonovi před bitvou, stojím u Domažlic a z dáli jakoby slyším husitský chorál a hřmot válečných vozů, jsem v Trocnově (se Sabinem o tom píšeme v jiném tématu), myslím na Žižku a jeho pohnutý život naplněný službou za splnění Husova odkazu, ...

Nechtěl bych aby má předešlá myšlenka vyzněla nějak divně. Já tyto místa také velice rád navštěvuji a oddávám se představám. Když jsem byl naposledy u Sudoměře, tak jsem se tak vžil do výkladu a úkazování bitvy své přítelkyni, že si asi ostatní náhodní návštěvníci museli myslet, že jsem utekl z nějakého ústavu. Je tu ale hlavní rozdíl. U Sudoměře jsem jí mohl říci: stalo se to přesně tady a tady, ale v Husinci nebo Trocnově to bohužel říci nemohu. Tam se opravdu "jenom" oddávám nabíráním energie, pohody a hlavně tam také chodím přemýšlet.

To je jasna vec bratri. Nebojte se. Nejsem povrchni a hlavne mam zajem si o onom miste co nejvice zjistit. A shodou okolnosti to u mne je vzdycky naopak. Nejdrive se o dane tema zajimam v globalu a az pak se dostanu na ona mista s nim souvisejici. Ani to tak neplanuji a nejak to samo vykristalizuje.
Takze kdyz jsem kuprikladu stal na hradbach Kraku des Chevalliers, vedel jsem uz o krizackych vypravach do Svate zeme a o samotnem kraku pomerne dost. Stejne tak v pripade Napoleona Bonaparte. Bez muceni se priznam, ze po stredoveku je pro mne obdobi francouzske revoluce a cisare Napoleona druhe nejoblibenejsi.
Bez toho, aniz by clovek znal historicke souvislosti, by podle mne navstevovani takovych mist bylo dost osizene.

Tak to ti docela zavidim, protoze kdyz ja se pustim pred pritelkyni do vasniveho popisu nejake historicke udalosti, tak to vetsinou zustane nedoceneno a ani to mnohdy nedokoncim. Je typicky lev a kdyz ona nema zajem si to poslechnout, mam smulu.

Sabine, jak dobře tohle znám! Mně se to stává hlavně v situaci, kdy manželce začnu povídat o nějakém velice zajímavém detailu ze života protagonisty husitské éry, nebo nějakou podrobnost z události. Ji to strašně irituje, že je to o té podrobnosti, nicméně mne pozorně poslouchá, ale zároveň hlídá, zda nemluvím moc nahlas v přítomnosti více lidí, protože když se nechám unést, přestávám rovněž vnímat okolí. Ale v tom je přece skrytý půvab toho našeho zájmu o věc, ne Sabine?

Přesně tak! Kdybych se tak často dokázal rozohnit v posteli jako při vykladu, čtení, sledování nebo poslouchání věcí kolem husitství, tak už platím alimenty na hokejový tým i s náhradníkama!

Ano, takový roztomilý humor lze najít pouze a jen u kněží protestantské orientace. Po dlouhé době jsem se od srdce a upřímně zasmál...

Děkuji za pochvalu. Člověk se musí přeci smát a odreagovávat se od vážných věcí, jinak by se z toho zbláznil.

... A nebo by mu bylo "hanba vystřízlivět"!

Ve dnech 16. až 18. t.m. jsem se zúčastnil tématického zájezdu k 590. výročí upálení M. Jeronýma Pražského do Kostnice pořádaného OS Exulant. Celou sobotu, tj. 17. 6. jsme strávili v Kostnici s následujícím programem.
Nejprve jsme se zastavili u tzv. Husova kamene, který je přibližně v místech, kde plály ony dvě hranice s našimi mučedníky. Na jedné straně tohoto obřího kamene je vytesáno jméno M. J. Hus s datem jeho upálení, na druhé straně obdobně pro Jeronýma Pražského. Na "Husově" straně byla položena kytice s trikolórou a bílými stuhami s věnováním, na straně druhé věnec. U kamene pronesl vzpomínkový projev o Jeronýmovi Pražském emeritní synodní senior Českobratrské církve evangelické Mgr. Pavel Smetana. Společne jsme si pak zazpívali 1. sloku písně Hranice vzplála (/tam na břehu Rýna).




Pak již následovala prohlídka Husova domu č. 64 v dnešní Hussen-Straβe (bývalé ul. Sv. Pavla).

Dům, kde Hus u vdovy Fídy pobýval, stál na místě dnešního domu č. 22, který se nachází na stejné straně ulice, ale o několik m dál směrem do města. Ještě o několik domů dál, opět na stejné straně, se nachází dům U delfína ("Zum Delphin"), kde se ubytoval M. Jeroným do svého útěku z Kostnice.
Odpoledne si již zařídil každý podle svého. Nejprve jsem shlédl budovu Konzilu, kde byl na konkláve zvolen nový papež Martin V. Nachází se blízko břehu Bodamského jezera, kde je přístav, v němž kotví lodě lodní dopravy po jezeře. Dnes je v této budově koncertní a společenský sál i exkluzívní restaurace.
Následovala prohlídka gotického kostela sv. Štěpána (st. Stephanskirche), v době koncilu byl dějištěm papežského soudu.
Pak jsem se zastavil u bývalého dominikánského kláštera (dnes Steigenberger Inselhotel), kde byl Hus od 6. 12. 1414 vězněn ve smrduté kobce vedle záchodu, proto do ní neuzavřeným okénkem pronikal nejen chlad, ale i ohavný zápach. Okénko této kobky i její dveře jsou umístěny v Husově domě.
Závěrečná fáze odpoledního programu se týkala prohlídky gotického chrámu Münsteru Naší milé Paní (Münster Unserer Lieben Frau), kde se odehrávala závěrečná fáze Jeronýmova i Husova odsouzení a Husova odsvěcení. Toto místo je označeno na dlaždici těsně za hlavním vchodem do katedrály.
Program vyvrcholil krátkou bohoslužbou právě v tomto chrámu za laskavého svolení jeho děkana, který také vzpomenul kostnických mučedníků. Bohoslužbu vedl a kázal bratr Pavel Smetana. Přátelé a bratří, pro někoho možná něco neuvěřitelného. Po šesti stoletích zástupci českých protestantských církví uctili památku dvou opravdových svědků víry bohoslužbou v monumentálních prostorách katolického kostela, kde byli oba odsouzeni. V této bohoslužbě vůbec nešlo o vyhrocování dávných sporů, ale jednalo se o jakousi bohoslužbu smíření, jež se stala malým příspěvkem k evropské ekumeně a zárověň nenechala nikoho na pochybách, jak Češi vnímají odkaz obou svědků víry...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pěkný zájezd.
My jsme jezdili s býv. ženou do Švýcarska poměrně často a v Kostnici jsme navštívili místa spojená s pobytem M. J. Husa. Zajeli jsme taky na zámek Gottlieben, tehdy hrad kostnického biskupa Oty z Hachbergu. Zde byl Hus vězněn od 25. března do 5. června 1415. Bohužel je objekt dnes v soukromých rukách a zcela nepřístupný. Skrze plot a hustou vegetaci jsou vidět pouze věže původního hradu vyčnívající z bezbarvné zámecké budovy. V jedné z nich Hus žil v miaturní cele údajně připoután ke kameni. Poslední měsíc před smrtí pak strávil v minoritském klášteře v Kostnici.

_________________
Martin, střelec českobrodský