Iohannes Cladis píše:
Asi by ... to zpovědní tajemství také neprozradil. Ani na mučidlech.
Pojďme se tedy podívat na Johánkovo mučednictví z pohledu historických faktů, nikoli pohledem jakýchsi legend a drobet to shrnout. Jan píše:
Třeba případ Jana Nepomuckého začal také takto. Jan Nepomucký potvrdil volbu kladrubského opata (tedy čistě církevní záležitost) ani by o tom uvědomil krále (kterému do toho konec konců nic nebylo). Jak Jan skončil, to je známo. Později se na to nabalila ta legenda o královnině zpovědníku (vyrobeno firmou Václav Hájek z Libočan s.r.o.), který měl k dispozici dva materiály s rozdílnou datací, prostě ten kdo to psal se upsal, vznikl tam rozdíl asi deset let, takže Hájek z Jana Nepomuckého udělal Jany dva ...
Dejme tomu.
Již takřka tři století se nám katolíci snaží sugerovat představu o Nepomukově "mučednictví", jehož hlavní a jedinou příčinou bylo to, že králi Václavovi, který se domníval, že královna Žofie má milence, nechtěl královnin zpovědník prozradit zpovědní tajemství.
Jan Nepomucký se ale stal především tragickou obětí Václavova fatálního střetu s arcibiskupem Janem z Jenštejna, jak naznačil - nevím, zda vědomě - ve svém příspěvku Jan. Nedílnou součástí tohoto zápasu o
nadřazenost moci světské nad mocí duchovní se nutně musel stát i generální arcibiskupův vikář Johánek z Pomuku, ne nevýznamný představitel moci duchovní.
Král měl z kladrubským opatstvím úplně jiné plány, kterým čáru přes rozpočet udělala podezřele velice rychlá volba nového opata benediktinů po zemřelém Rackovi a ještě rychlejší potvrzení této volby generálním arcibiskupovým vikářem.
Součástí králova plánu a mocenského zápasu s Jenštejnem bylo vytvoření nového biskupství, které chtěl Václav IV. osadit některým ze svých milců. Biskup tohoto nově založeného západočeského biskupství měl být materiálně zajištěn podílem z majetku velice bohatého kladrubského kláštera. Biskupství by se tedy stalo obročím s prebendami pro královy oblíbence a oslabilo by tak postavení pražského arcibiskupa. Vskutku ďábelská a zároveň vysoká mocenská hra, kterou by se zabily dvě mouchy jednou ranou. Tento králův pečlivě připravovaný plán se jediným škrtem Johánkova pera sesypal jak domeček z karet.
Králův patologicky nepříčetný vztek z toho, že nevyšly jeho plány, mu pak vložil do rukou pochodeň, kterou údajně pálil Nepomukovy boky ve vězeňské mučírně Staroměstské rychty ...