Jiří Motyčka píše:
Ano, křesťanská dimenze života je hlavně o nezištném, upřímném a nefarizejském vztahu k bližnímu. A co se týče J. Husa? Protože to byl kněz, v tomto duchu sloužil svým bratřím v Kristu zde na Zemi. A jestliže se nezpronevěřil svému poslání, záleží pak na tom, zda bude svatým v Nebi?...
Mozna je to tema na jinou diskuzi, ale pred nedavnem jsme s kamarady debatovali o tom, ze vlastne podoba dnesni Evropy je dana diky nabozenske reforme, kterou neprimo odtartovaly ve velkem prave husitske valky. Mluvili jsme o tom v souvislosti s muslimskym nabozenstvim. A to sice ze v orientu nikdy zadna reforma nabozenstvi neprobehla a proto je tam zivot natolik svazovan nejruznejsimi archaickymi dogmaty a omezenimi a pro evropana, potazmo pro americana, je tak obtizne proniknout do jejich zpusobu mysleni. Nebyt husitu, tak bychom mozna dnes zili v podobne, lec krestansky, svazane Evrope plne zkostnatelych dogmat a predsudku. O cirkvi jako o brzde pokroku uz vubec nemluvim. Nejlepe se ovladaji nevzdelane masy a tudiz bylo od pradavna pro katolickou cirkev charakteristicke, ze potlacovala vedu a pokrok. Dekujme ne bohu, ale panum Da Vinci, Rembrandtvi, De Brahe, Kopernikovi, Brunovi a dalsim, kteri i pres zakaz cirke bez ohlednu na sve zivoty utvareli vedecky pokrok. Nesmim ovsem zapomenout prave na takove jako byl nas mistr Jan a podobni, diky nimz renesance vubec mohla nastat. Je az s podivem pohledne-li na to clovek s nadhledem a vnima-li vse v sirsich souvislostech, jak do sebe vse zapada a jedno utvari druhe. Jak by nebylo jablka bez stromu a naopak.