Sabin píše:
...Tohle všechno si přeci nemusíme nechat líbit. Nedá se snad podat žaloba na urážku na cti nebo tak něco? Přece nemůžeme nechat někoho tak beztrestně šlapat po Mistru Janovi a dalších husitských velikánech.
Bratře Sabine, myslím, že jako málokdo chápu tvoje spravedlivé rozhořčení. Jsem totiž vláčen po různých serverech české internetové scény jako ten, kdo má nekritický postoj k husitství, o němž říkají, že má „
ultras“ názor na husitství, že můj pohled na husitství je prý totožný, resp. nemá daleko od toho, jak prezentovali husitství naši obrozenci v čele s Palackým, že nezaslouženě a stále sveřepě akcentuji syntetické dílo prof. Šmahela, etc., etc. Je toho zkrátka hodně, co na mě mají. Snažím se neoplácet stejnou mincí, je to těžké, ale snažím se být tolerantní ve věcech názoru na naši národní historii, a to dokonce setkám-li se s názorem naprosto mylným.
Buďme proto tolerantní i k naším bratrům v Kristu katolického vyznání tak, jak jsem o tom psal již ve svém jednom z prvních
příspěvků tady na fóru a buďme jim v tom příkladem. Jsem pevně přesvědčen, že tak by si to tak přál i ten, jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, kdyby žil, protože vítězná reformace pevně a s definitivní platností zakotvila v euroatlantické civilizaci. To je totiž nejen základní poslání ekumeny, ale i její imperativ. Neberme jim tedy jejich názory, byť se diametrálně odlišují od našich a jsou-li stále „poznamenávány“ jejich konfesí. Je třeba si uvědomit, že katolická církev se doposud nevyrovnala s fenoménem protestantizmu. A to je její velký handicap a nedobrý předpoklad pro ekumenu, jak nám dokládá „
Charta oecumenica“, kde jsou snahy o návrat reformovaných církví do všeobjímající náruče římsko-katolické církve docela patrné. To je úmyslné nepochopení ekumeny ze strany nejvyšších představitelů této církve. Naštěstí toto latentní nebezpečí představitelé protestantských církví umějí „dešifrovat“ a nabádají své bratry v Kristu k zjednání nápravy.
Brzy po tzv. "sametové revoluci" vulgo "plyšáku" se objevilo heslo „
nebuďme jako oni“. S tím, kam nás tento rádoby imperativ hektické doby přivedl, se dnes setkáváme na každém kroku.
Zcela jinak to však funguje nebo by to aspoň mělo fungovat mezi křesťany. Neboť - „
Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.' Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." (
Mt 5, 38 – 48)
Amen!