Jiří Motyčka píše: ... Mj. i proto (...) že se jich někdo zúčastní a pak se se svými dojmy a poznatky podělí s ostatními na fóru ...
Zkusím říct aspoň ve zkratce, proč mne zaujal příspěvek Jany Nechutové: „Kámen úhelný nebo základní?“ Ostatní (Beneš, Doležalová, Šmahel, Vlasák, Čornej) snad později, bude-li to někoho zajímat. Je ovšem zapotřebí vzít v úvahu, že nejsem historik ani theolog, tím méně husitolog, takže je to psáno z úhlu pohledu běžného návštěvníka a posluchače. (K pohotovému a přitom plnému, souvislému zachycení mnohdy dost rychlého a samozřejmě i odborného přednesu by to vyžadovalo přece jen lepší přípravu - míním dějepravnou či bohosloveckou apod. - než jsem mohl mít.)
Nutno předeslat, že projev byl velice dobře zvládnutý po rétorické stránce. Také toto přispělo k výsledku, že vyčníval nad jiné. Vzal v úvahu možnosti vymezeného času a nesnažil se toho sdělit víc, než bylo do časových mezí možno vtěsnat. Vsadil na stupňované tázání ústící v heslo-poselství. Tím byl velice srozumitelný a účinný.
Východiskem bylo zamýšlení nad běžným chápáním výrazu „kámen úhelný“ v současnosti. Jednak u obyčejného člověka, jednak u exegety či interpreta. Byly zmíněny jeho (tj. výrazu „úhelný“) tři používané významy: vazebný, základní a nárožní. Pak objasněn jejich obsah (např. „úhelný“ ve smyslu vazebný = svorník, klenák), dále souvislosti, v nichž se vyskytuje jako biblický citát a autority, které jej vykládaly. Zde také poprvé zmíněn Hus coby vykladač dobově tradiční (Kristus, ale i církev jako svorník, zákona a pronárodů atd.) a též „posudek“ jemu vystavovaný dnešními, že totiž není nijak originální. Buď jako výtka, nebo jako pochvala (ve smyslu: drží se tradice, není to nějaký nevázaný výstředník), anebo coby důvod a východisko k tomu, aby se u něj položil důraz na jiné než teologické souvislosti a záležitosti. Avšak to vše uvedeno nikoli proto, aby se rozebíralo jeho teologické stanovisko nebo původnost, ale proto, aby bylo učiněno námětem naše chápání a přijímání Husova odkazu.
Pak totiž zprvu pohovořeno o poučení stavitelském a stavebnickém. V tomto rámci probrány pojmy „caput anguli“ a „lapis angularis“ a navázáno na Šmahelem citovaný výrok (Nevím už od koho, nebo to snad byl jeho? – Pomozte!), že evangelíci „se Husa vzdali, aniž si jej katolíci přisvojili“ či dokonce tvrději že „katolíci evangelíkům Husa uzmuli, aniž si ho přisvojili“. (Musel bych rozvést, ale to již v souvislosti s projevem Šmahelovým.) V tom smyslu, že je problematické, zda a jak na něj současní evangelíci (jakož i jiní a další) vůbec navazují.
Nicméně, a zde se dostáváme k rozuzlení: byť může být sporné, zda a pro koho je dnes Hus „kamenem základním“, může a měl by se nám stát „kamenem vazebným“. Ukrývá v sobě totiž možnost spojit, ne rozdělovat, mnohé: Čechy a Němce (jako reformátor), Čechy a Evropu (jako jejich přínos ke společnému dědictví), katolíky a evangelíky (upřímností víry a vytrvalostí v ní bez ohledu na nepříznivé okolnosti), … Odtud závěrečná výzva: „Možná Hus je kamenem základním, měl by se nám však stát kamenem vazebným.“ – Inu, není divu, že se mi projev moc líbil. Zejména svým vyzněním (můžeme možná na Husovi zakládat svou totožnost a výlučnost, postavme však na něm raději svou spojitost a vzmach, řekl bych), ale z vícera jiných zřetelů.
Nakonec bylo příznačné, že právě tento příspěvek přinesl v navazující DISKUSI něco – alespoň pro mne - skutečně významným způsobem nového; zásluhu na tom měl Richard Vlasák. Náznakem: Šlo o náhled, jak sloučit i odlišit symbolický význam „kamene úhelného“ coby klenáku čili svorníku a coby kamene nárožního i základního, s použitím odkazu na jeho úlohu ne u staveb kamenných, nýbrž dřevěných. (Dávno mi vrtala hlavou ta symbolika „rohového kamene“ u kamenných staveb, které jsem si bezděčně představoval. Na vině byla moje malá znalost jeho důležitosti pro celkovou „vazbu“, tedy pevnost stavby; význam pro „pravoúhlost“ se mi nezdál dost nosný.) Nešlo tu však o přínos k mým architektonickým znalostem, nýbrž o propojení oněch dvou či tří symbolických východisek. A mělo to - ačkoli si toho asi nikdo nepovšimnul, protože ta poznámka padla zcela závěrem, když se už většina zvedala k odchodu ke kávové přestávce – významný přínos i pro to, co bylo v projevu podstatné, soudím. Propojení toho, co tvoří naši totožnost a současně odlišnost od jiných, upevňuje (ale i opevňuje) naše postavení, s tím, co nás s nimi spojuje (někdy v náručí, jindy spíše v klinči). – Nárožní kámen u dřevěných budov totiž je údajně zároveň základní, neboť na něm stojí rohové trámy držící stavbu pohromadě; zajišťuje tak, aby se nepropadala. Svorník naproti tomu drží pohromadě klenbu, v něm se tlaky sbíhají, umožňuje její vzepětí, a pokud povolí, klenba se hroutí. (Podrobnosti si musím ještě upřesnit, např. dobově atp.)
 Docela by mne zajímalo, pokud tam byl někdo z vás, jak se na to díval on, co ho zaujalo a proč. Myslím, že by porovnání dvou nebo více hledisek mohlo být ku prospěchu věci.
|
) upozornit na akci, která se koná již 
Díky moc za tohle oznámení!
Ale budiž!
Já to vůbec „neřeším“, ale upozorňuju čtenáře, že to moje svědectví je psáno pod určitým úhlem (zaujalo mne, co by jiného třeba nezaujalo, a naopak) a rovnou říkám pod jakým. Další ať si řeší oni. Já jsem velice rád, že jsem tam byl, a co si oni počnou s mým zdejším příspěvkem, je už jejich věc.