Na zadní straně obalu této knížky čteme:

"HUSITSTVÍ není historická epizoda v českých dějinách, za kterou bychom se snad dneska měli stydět, nebo se za ni dokonce omlouvat. Na toto slavné období můžeme být právem hrdi, neboť to byli naši husitští předkové, kdo před šesti sty lety připomněli světu, že náplní křesťanského života není hromadění bohatství, ale život v pravdě boží.
...
Husité (...) Zvěstovali Evropě a světu, že nikdo není neomylný, ani papež, a že žádná církev není svatá, natož aby provozovala výnosný obchod s odpouštěním hříchů. V církvi spatřovali přístav naděje pro člověka, který věří v Boha a jeho nekonečnou spravedlnost. Věřili spolu s Janem Husem, že Bůh každému z nás už v okamžiku zrození daroval jedinečnou příležitost a neopakovatelnou možnost svět zlepšit, a že je na každém člověku, jak s tímto darem naloží. ..."

Ano, to je svatá pravda a netřeba k tomu cokoli dodávat.
Snad jen to, že husitský odkaz nebát se měnit svět navzdory všem nepřátelům, je tak aktuální právě dnes, kdy lidé často se zaštiťující křesťanskými hodnotami, aniž by věděli, co se za nimi skrývá, již hmotně nestrádají a strašně zpohodlněli v duchu alibistické teze o tom, že mě se to vlastně netýká nebo, že já sám nic nezmohu ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jak dobře víme, tak to husitství mělo počátek již před Janem Husem v univerzitním prostředí, takže nevycházelo ze zdola z povstání lidových mas jak se někdy traduje.
Zlepšovat svět chtějí lidé různě a není dobré když vítězí omezený rozum.

"... Tento příklad dobře ilustruje způsob autorova nazírání na předmět, který si pro svou knihu zvolil - reformní hnutí, nazývané až příliš samozřejmě "předhusitským". Odmítá pohlížet na Waldhausera či Milíče jako na Husovy předchůdce. Namísto aby je nechal umetat cestu k husitské revoluci, zaměřuje se na jejich odpor k mendikantům, zasazuje jej do evropského dění a dělá z něj dokonce aspekt klíčový: významnou hnací sílu reformně-kritického úsilí shledává v sebevědomí světských mistrů a kazatelů jako zájmové skupiny v rámci církve. Přestože tu poukazuje na další ze styčných bodů mezi reformními kazateli 14. století a Janem Husem, je dalek toho podlehnout při Interpretaci jakékoliv iluzi dějinné nutnosti. Genezi reformního hnutí chce zkoumat jako příběh s otevřeným koncem. ..."
úryvek ze Soukupovy recenze této knihy

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dnes jsem poprvé shlédl pořad "FOKUS Václava Moravce", protože se věnoval historii a tento díl byl nazván "Potíže s historií".
Kromě jiných se ho zúčastnili i dva, kteří nemají vzdělání související s historií – scénárista a spisovatel Pavel Kosatík a režisér Jiří Strach. Ten prvně jmenovaný se však historii věnuje velice intenzivně ve svých knihách a scénářích, ten druhý, praktikující katolík, má ambici natočit ten "jedině správný" film o Janu Husovi. Přestože Kosatík má někdy kontroverzní názory, tentokrát to bylo IMHO v normě. Zato Strach nezklamal. Byl jediný z pozvaných, který měl potřebu neustále se vracet k husitství, jež mu nedá spát. Tu přes jezdeckou sochu Jana Žižky na Vítkově, tu prostřednictvím koncilu v Kostnici, přes Husa. Nechci ho parafrázovat a už vůbec ne citovat, k tomu je třeba si to pustit ze záznamu, ale u jednoho bych se chtěl přesto zastavit. Strach správně říká, že pohled na historii by měl být nadkonfesní, sám je však kabinetní ukázkou pravého opaku ...
https://www.ceskatelevize.cz/porady/11054978064-fokus-vaclava-moravce/219411030530002

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Bylo to docela zajímavé, aspoň v některých částech. Líbilo se mi vyjádření hisoričky Adély Gjuričové, která uvedla citát, že národy jsou založené na omylu.
Já se na filmy vůbec nedívám, ale když Jiří Strach mluvil od Dr. Jiřím Kejřovi, jehož knihy Ty dobře znáš tak jsem si uvědomil, že tuto vědeckou literaturu lidé běžně neznají a ani se o ni nezajímají, protože se především chtějí bavit, tak využít ji pro drama ve filmu může být jen snaha mít vešlkou návštěvnost svého filmu.
Kdyby Jiří Strach četl staré archiválie tak by poznal, že lidé tehdy byli také velmi jemní a ohleduplní.

Ano.
Chytrý a pragmatický Strach se Kejře neustále dovolává proto, že ví moc dobře, že Kejř byl vyznáním protestant a spoléhá na to, že tohle ví i jiní lidé. Dále pak pan režisér možná vychází i z toho, že Kejř jako nekatolík byl vyznamenán Vatikánem. Domnívám se, že tohoto vyznamenání docílil především za svůj objektivní a kritický přístup k bádání o Husově procesu. Proto se Strach neustále dovolává právě právního historika Jiřího Kejře a nikoli třeba Šmahela nebo Čorneje.

Strach nepochybně moc dobře ví o vyváženosti a objektivitě Kejřově, ale už nikdy neřekne, že Kejř zároveň poukázal na spoustu právních vad, kterými disponovala Husova kauza, jež trvala od poloviny r. 1410 až do jejího hořkého konce. Nechci se však neustále dokola opakovat, neboť o tomhle je plné naše diskusní fórum a každý si to může najíti vč. pana režiséra.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... "To už jste slyšeli, že vítězné tažení husitů nebyl počátek evropské reformace, zdroj demokratických tradic naší kultury a trvalý vklad do evropských dějin, nýbrž projev „úděsného, hrůzostrašného a zákeřného barbarství“? A že Žižka nebyl hrdina, ale „vrah“? A že pobělohorské baroko bylo dobou kulturního rozkvětu našeho národa a všechny ty řeči o pobělohorském neštěstí, jehož následky trvaly 300 let, stejně jako povídání o zásluhách buditelů a obrozenců „patří na smetiště dějin“?"
univerzitní profesorka PhDr. Stanislava Kučerová, CSc

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já to vnímám jako naivní podání historie, a to se někdy objevuje i z druhého názorového pólu. Vždy to působí dojmem falešnosti. Je tady otázka , která se týká vyváženosti pohledu na historii, jak interpretovat historii, když každý si ji chce přivlastnit podle své náklonosti, a podle své pravdy. Vědecké bádání v oblasti historie přináší poznatky, které ukazují především člověka se svými přednostmi a slabostmi, protože se také využívá psychologický pohled na protagonisty dějin, aby bylo možné aspoň trochu pochopit vzdálenou minulost. Samozřejmě většinu lidí nějaké bádání v minulosti nezajímá, a spokojí se s povrchním pohledem na minulost, protože mají své zájmy, které jsou především materiální.

Po listopadu '89 začaly být s plným nasazením opět oprašovány ahistorické výroky starého Schwarzenberga, předka toho současného žijícího, o tom, že husité byli předchůdci komunistů, že byli bandou lupičů a žhářů a že Hus nepřímo zapříčinil 30letou válku.
Když spatřil světlo světa nelidský a ďábelský tzv. Islámský stát, začalo být najednou "IN" přirovnávat husity k džihádistům a husitské Čechy k Islámskému státu. Kdyby se tyto absurdní bláboly neobjevovaly i v některých seriózních plátcích, bylo by to k smíchu. Dost často se tito "znalci" husitské epochy oháněli a stále ještě ohánějí Pekařem a jeho obsáhlou, kritickou monografií věnovanou Žižkovi, tedy právě tomu husitskému hejtmanovi, o němž se někteří zcela vážně domnívají, že byl masovým vrahem.
Po nedávném vydání Čornejovy monumentální monografie o neporazitelném hejtmanovi, která v ledasčem Pekaře překonává a koriguje, nastává v české kotlině, plné expertů na husitství, nová éra. Postfaktická éra, v níž se tito odpůrci všeho husitského, o nichž je řeč především, začínají dovolávat Čornejova Žižky.
Bylo by to v naprostém pořádku, kdyby mezi těmito lidmi nebylo mnoho těch, kteří z Pekařova, ba i z Čornejova Žižky nepřečetli ani řádku.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já jsem ty knihy ještě nečetl, také proto, že stále čtu předchozí Čornejovu knihu: Husitství a husité. Chci jen napsat, že je zřejmě iluze domnívat se, že většinová společnost bude mít odborný názor na Žižku i husitství. Úroveň většinové společnosti je taková, že jejich zájem je především majetek a jídlo, a k tomu patří ten známý hédonismus. To nemíním jako hanobení, to je statistika.

... ani Pekařova ani Čornejova Žižku?
Tak to ti, Karle, teda nezávidím. Obě zásadní monografie patří do kánonu každého husitologa.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

A má v dnešní době ještě smysl studovat Pekařova Žižku?
To není míněno nějak hanlivě, ale přeci jen jsme o sto let dál.

Že by se odpůrci husitství začali dovolávat profesora Čorneje? No, názorové veletoče bývají všelijaké, sám jsem byl odpůrci napaden, abych neposlouchal jenom svého Guru Čorneje

Já Jiří nikam nechvátám. Mám jestě další "velké koně" jako entomologii, genealogii i ostatní historii, trochu filosofii, a stále točím, a dělám filmy z přírody i z akcí ve vztahu k historii.

... to já taky ne.
Ale myslel jsem to jako tak, že ani jedna nich není žádnou subtilní knížečkou, kterou bys spořádal za jedno nedělné odpoledne u buchet s mákem, ba právě naopak. Jinak řečeno, OBĚ budou vyžadovat docela velké penzum času.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)