Možná by leckoho mohlo napadnout, proč toto téma zakládám právě v této kapitole. No, podobných vláken je zde vícero a tato komise se mj. zabývá také starokališníky a novoutrakvisty, byť okrajově. Ale k věci ...

Neštěstím postmoderní doby jsou mj. tyto tři neblahé oblasti:
1) přepjatá korektnost, kdy např. slovo "černoch" se považuje málem za rasistickou nadávku
2) militantní feminizmus, který by nejraději odstranil pisoáry z pánských WC a nerozebiratelně připevnil prkýnka na toaletních mísách rovněž na pánských WC
3) v církevní oblasti se jedná o neadekvátní ekumenizmus, v jehož rámci by katolická církev nejraději pravoslavnou a protestantské církve opět přivítala ve všeobjímajícím náručí Říma.
Nekatolíci si zase dávají pozor, aby neurazili své katolické bratry v Kristu a nějak se jich - nedej Bože! - nedotkli, když se někde zmíní o tom, co zlého jim v historii udělali.

Obávám se, že produktem právě té třetí oblasti je před dvěma lety založená "Ekumenická komise pro české církevní dějiny 17. století" (http://www.ekumenickarada.cz/17stoleti), která by se měla v duchu ekumeny a snad i křesťanské lásky a odpuštění zabývat jedním z nejkontroverznějších období našich národních dějin, tzn. Bílou horou a pobělohorským vývojem (násilná rekatolizace, pobělohorský evangelický exil, etc.)

Jedním z výstupů této komise jsou tzv. "pracovní listy", které naleznete v elektronické podobě na výše uvedeném webu (zatím 3):
List č. 1: http://www.ekumenickarada.cz/in/3152/pracovni_list_c_1#.YEEBilVKjIU
List č. 2: http://www.ekumenickarada.cz/in/3160/pracovni_list_c_2#.YEEBX1VKjIU
List č. 3: http://www.ekumenickarada.cz/in/3171/pracovni_list_c_3#.YEEBq1VKjIU
(Já je vlastním i v papírové podobě.)

V těchto listech naleznete zajímavé texty a neméně zajímavé rozhovory rozmanitých osobností napříč denominacemi, z nichž některé jsou IMHO vedeny možná až křečovitou snahou za žádnou cenu se nedotknout strany "protivné". Již z toho pramení moje skepse a obezřetnost k výstupům této komise.
Velice by mě totiž zajímalo, kdo rozdával "partitury" pro činnost této komise, a kdybych to měl vyjádřit explicitně a lehce pejorativně tak, kdo asi tak psal notičky pro tuto komisi, aby - obrazně řečeno - její společná sborová píseň zněla jednohlasně a nevykazovala falešné tóny.
Jo, to by mě fakt moc zajímalo!

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Na titulní straně tohoto pracovního listu v úvodním článku píše generální sekretář Ekumenické rady církví Petr Jan Vinš mj. i toto:
"Já, jako člověk a křesťan 21. století, však před dědictvím Bílé hory stojím trochu bezradně. Interpretační rámec 400 let jejího chápání českýma očima mi říká, že bych se kvůli ní zřejmě měl na někoho hněvat. A já moc nevím na koho. Na zlé katolíky? Či snad na protestantské kacíře? Na ty konkrétní sestry a bratry z kostela přes ulici, s kterými se vídám na ekumenických bohoslužbách a s nimiž sdílím tutéž zkušenost věřící menšiny ve většinově sekularizované společnosti? To nejspíš ne. Na cizáky? Jenže ti přeci stáli pod prapory obou stran coby najatí žoldnéři-profesionálové, jak bylo v té době obvyklé. Takže se nakonec možná nejvíc zlobím na ty, kdo chtějí ještě i dnes těžit z Bílé hory onen rozdělující a štěpící potenciál, který nechce stavět a budovat, ale spíš bořit."

Poradím bratru Vinšovi, na koho by se pravděpodobně měl hněvat. Rozhodně ne na ty, které jsem zvýraznil, to ani náhodou, ti vskutku za nic nemohou.
Možná by se měl hněvat na habsburský austrokatolicizmus a jeho čelné představitele. Ano, Habsburk je ten, který nůžkami přestřihl Rudolfův majestát náboženských svobod, on je tím, jenž nechal popravit 27 vůdčích představitelů stavovského povstání, a odstartoval násilnou rekatolizaci (eufemisticky nazývanou protireformace). On byl tím, který nese plnou zodpovědnost za pobělohorský evangelický exil, za vyhnání elit tohoto národa v čele s Janem Amosem Komenským a za utrpení tajných evangelíků, kteří jako poddaní nemohli opustit svoji rodnou zem, a tlačilo se ně, aby zapomněli na víru svých otců a dědů. Habsburk je tím, který stavovské povstání nazval "ohavnou rebelií", a tímto prizmatem se díval na náš národ skoro celých 300 let.

Bratr Vinš ve svém článku zmiňuje také odpuštění. Ano, to je jistě nesmírně důležité! Odpustit sice jako křesťan mohu – nebo bych dokonce MĚL – ale zapomenout nelze. Zapomněním si totiž dláždíme cestu do pekel.
A dále! Bez nazývání věcí pravými jmény se vyrovnat s minulostí věru nelze. Nejde o to, stále rozdmýchávat vášně a probírat opět bolavá místa naší historie, která už byla probrána stokrát křížem krážem. Jde o to, vykládat historii bez ideologických předsudků, podprahového konfesního zabarvení, ale naopak pokud možno objektivně a vyváženě. Tak "prosté" to je.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... právě vyšel pracovní List č. 4, v němž jsem nenalezl žádné kontroverzní názory, takže ho ponechávám bez komentáře.

A tady ho naleznete v elektronické podobě:
http://www.ekumenickarada.cz/in/3215/pracovni_list_c_4#.YZFzSFXMLIU

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... vloni vyšel pracovní List č. 5, tentokrát již poslední, věnovaný rekatolizaci.

A tady ho naleznete v elektronické podobě:
https://ekumenickarada.cz/in/3233/pracovni_list_c_5_na_tema_rekatolizace#.Yfk-VerMLIU

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)