V bulvárním Reflexu byl článek o homosexuálním Žižkovi, který kromě supertajných pololegálních listin citoval právě papeže Pia: Nejslavnější český homosexuál: Jan Žižka z Trocnova

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

... články Jana Berwida-Buquoye, mezi širokou veřejností známého pod aliasem Bukvice, nestojí v seriózních úvahách o historii ani za zmínku natož za debatu.
V podobném stylu napsal Bukvice, hrající si na historika, také článek o M. Janu Husovi (kterého Berwid označil za erotomana) a Bůh ví o kom ještě. Jeho "specializací", či spíše libůstkou, je totiž mj. též Bílá hora a vývoj po ní ...

P.S. Proto odkazy na jeho články týkající se Žižky i Husa jsem uvedl pouze na zdi mého profilu facebooku již v srpnu 2010, a to především jako upozornění na to, co je v honbě za čtenářstvem Reflex (všeho)schopen udělat.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak to se omlouvám, před dvěma roky jsem měl jiné starosti než trávit čas na FB, ale spíš mi šlo o to, že by se's mohl vyjádřit v duchu piovy kroniky, jak se tyto informace liší od podání reflexního bulváru. Já totiž, k mé ostudě, jeho kroniku nečetl... Ale není problém můj předchozí příspěvek vymazat.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Nejde vůbec o FB, ale o to, kam Bukvicovy články patří.

Pochopitelně v Piccolominiho Historii se dočteme ledasco (i tendenčního) o Žižkovi, mnoho např. o jeho ukrutnosti a lapkovství, ale nikoli o jeho sexuální orientaci. Avšak četl-li jsem tebou odkazovaný článek pozorně, tak se v něm píše o jakési listině Deskriptum, o níž zase nic nevím já, a nemám potřebu po tom pátrat. Mám k tomu své důvody a jsem přesvědčen, že jsou dobré.

Toho věru netřeba. Proč? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Je to každopádně hodně kontroverzní postava, která se samozřejmě nedá příliš hodnotit měřítky doby. Ale přes gloriolu, která jeho nikdy neporaženou osobu halí, je třeba konstatovat, že se svými postupy hlavně po založení Menšího Tábora dokázal víceméně úspěšně izolovat od ostatních názorových proudů v tehdejších Čechách. Nakonec se z něj (po Malešovu) stala jakási nuceně uznávaná autorita, která fakticky vojensky hrozila každému, kdo by s Žižkovým pojetím husitství nesouhlasil.

Můj hlavní problém s Žižkou je tedy spojený s tím, jak přesvědčoval ostatní zájmové skupiny o svém poselství - především pomocí hrubé síly doprovázené řadou válečných zvěrstev. Na řadě dobových příkladů je navíc vidět, že tohle se nelíbilo i v porovnání s dneškem jinak uvažujícím současníkům... Tento muž bohužel spadl na úroveň těch obhájců naší římské víry, kteří proti husitům vedli ostudné vyhlazovací kampaně.

Žižka byl génius, ale pro mě též zaslepený fanatik.

Nevím, jak ostatní,
ale já se upřímně přiznám, že této větě moc nerozumím ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

"...měřítky doby, v níž nyní žijeme." Díky za upozornění, vypadlo mi to.

Domníval jsem se, že to tak bylo míněno, ale pro jistotu jsem se zeptal.

Žižka usiloval o sjednocení země v rámci husitského programu, který představovaly 4 pražské artikuly. Kdo tyto 4 "spasitelné kusy" nechtěl uznávat, byl Žižkovým úhlavním nepřítelem. Nepřítelem byl také ten, kdo se chtěl paktovat se Zikmundem napříč ideovým spektrem tehdejší společnosti. Nevím, zda to lze nazvat poselstvím, ale na jednom se možná shodneme. Žižka (a jistě nejen on!) si byl vědom toho, že jedině vnitřně sjednocená země může čelit vnějšímu nepříteli. Důkazem toho jsou vítězství nad všemi kruciátami a v bitvě u Ústí. Pokud se objevily zájmové skupiny, které se projevovaly odstředivými tendencemi, Žižka proti nim taky nemilosrdně zasahoval. A to nemuseli být pouze katolíci.

Dejme tomu.
Vítězstvím u Malešova Žižka zbránil předčasným Lipanům. Můžeme se přít o to, zda to bylo dobře či nikoli, ale i po Malešovu došlo znovu k jakémusi sjednocení v tom smyslu, že se takřka všechny husitské síly v zemi vydaly na Moravu proti společnému nepříteli, kterého představoval Albrecht Habsburský ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já souhlasím s tím, že mu o ono sjednocení země šlo. Jenomže tu jednotu nelze hodnotit jinak než jako silně dočasnou, omezenou dobou relativně krátkého rozkvětu a dominance polních obcí. To pozdější přístup Hynce Ptáčka v cestě za sjednocením utrakvismu pomocí vytrvalé a někdy i špinavé politiky položil základ mnohem trvalejší jednotě stoupenců kalicha. Tento názor odvozuji od zkušenosti, dle které čím nemilosrdnější porážky protistrany a následné represálie jsou, tím hlubší a zuřivější odpor vyvolávají. Přesvědčil se o tom např. i Napoleon po vítězství nad Pruskem v r. 1806.

Tuto nespornou vnitřní jednotu, o které píšeš, držela pohromadě jen autorita vojenských osobností typu Žižky, která ale odsuzovala zemi k permanentní válce uprostřed blokády, což byl dlouhodobě neudržitelný stav.

Máš pravdu, ovšem já musím upozornit, že toto sjednocení po Malešovu bylo "jednotou k další válce". Lipany nakonec stejně musely přijít.

Ano, souhlasím.
Ale je opět třeba jednoznačně říci, že Hynce Ptáček a později i Jiří z Poděbrad měli na čem stavět. Na základech, které položili Žižka, Prokop Holý, Jan Rokycana, Martin Lupáč z Chrudimi a mnoho dalších. Úmyslně uvádím kněží umírněného směru utrakvizmu, protože ten Ptáčkovi nepochybně více konvenoval než ten radikální.

K jednotě docházelo i po Žižkově smrti, když byla země ohrožena dalšími zahraničními intervenčními armádami, jak jsem o tom již psal v předchozím příspěvku. To se týká především Ústí, Tachova i Domažlic ...

Ano!
A jiné "Lipany" by nepochybně přišly i později, i kdyby 30. května 1434 zvitězili radikálové. V tom je jistá zákonitost ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jasně, k tomu už těžko něco dodávat. Bylo už opakovaně konstatováno, že se různé husitské proudy dokázaly dočasně sjednotit v okamžiku vnějšího ohrožení (např. Domažlická bitva) či zahraničních výprav i po Žižkově smrti. K tomu odboji se koneckonců přidávali i někteří jejich domácí protivníci, kteří byli intervenčními křižáckými vojsky též postiženi na svých statcích (např. odpor části plzeňského landfrýdu). Po Zikmundově smrti ale už (žel) toto pominulo - usnadnilo to situaci nejen Albrechtu Habsburskému, který se i díky značné domácí podpoře dočkal korunovace a do své náhlé smrti dočasně neutralizoval Ptáčkovu skupinu, tak zejména Matyáši Korvínovi, který si díky vnitřní nejednotě dokázal až do své smrti bez větších potíží udržet kontrolu nad územími, která dobyl na české koruně.

To, o čem je psáno v předchozím příspěvku, se už týká období po Žižkove smrti.
Do té doby však situace byla složitější. Nejednotnost husitských zájmů byla zjevná a domácí válka byla takřka na denním pořádku.
Žižka přesto, že se stavěl do role sjednotitele země, občas hájil své partikulární a regionální zájmy. Vždyť u Vyšehradu jeho oddíly nebyly, neobléhal spolu s Korybutem Karlštejn, abych uvedl pouze dva z vícero příkladů. Poněkud jinak tomu bylo, když se v r. 1423 přemístil z Tábora do východních Čech ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

''Odmítal brát do zajetí šlechtu z řad křižáků. To bylo, ale ve Středověku velmi podivné, protože za zajaté erbovní pány se platilo velké výkupné. Ne však pro Žižku. Ten zajatce nebral…'' píší v tomto článku:
http://pohanskykruh.wordpress.com/2014/ ... lecnikovi/
Bylo to skutečně tak?
Vzpomínám si pouze, že zajal Bohuslava ze Švamberka, ale žádné výkupné nebylo, potom také nějaké zajatce vyměnil za bratry, kteří měli skončit v kutnohorských šachtách.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Tak Bohuslav ze Švamberka se po obležení Krasíkova vzdal Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína a místo nějakého krutého trestu byl uvězněn na Přiběnicích. O výkupném se v souvislosti se Švamberkem, který se nakonec přidal na husitskou stranu, opravdu nemluví.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ne tak docela.

Že husité nebrali zajatce je častý a dle mého i docela laciný argument, který slouží někerým k tomu, aby bez hlubší znalosti problematiky odsoudili celé husitství.

Hodně lidí si myslí, že se ve středověku brali zajatci tak, že se uprostřed bitevní vřavy někdo k někomu nachýlil s mečem, přiložil mu ho ke krku a vykřikl: "Vzdej se, ruce vzhůru, nebo tě propíchnu!" A pak ho se svázanými rukama odvedl z bitvy...

Jenže bitva byla bitva, nebraly se ohledy, dokud jedna z bojujících stran nevyklidila pole. Vítězové poté olupovali mrtvé, pohřbívali své padlé a přeskupovali se, aby mohli pronásledovat nepřítele. Během této doby obvykle k vítězům dorazil plnomocník poražených, aby nabídl příměří nebo uznal porážku a přistoupil na podmínky, které mu vítězná strana stanovila, přičemž poražení jako záruku, že ukončí boj a zasednou za jednací stůl, nabídli zajatce, většinou urozené pány. Ty se poté skutečně stávali předmětem obchodu! To byl obvyklý scénář.

U husitů však byl problém v tom, že s nimi protivná strana nejednala jako rovný s rovným. Proto zpupně odmítala nabídky husitských velitelů k výměně zajatců a šetření životů těch, kteří padli do zajetí. Stejně tak, když utrpěla porážku, nedorazil k husitům žádný plnomocník, aby dojednal výměnu zajatců nebo nabídl rukojmí. Jednak jim bylo zatěžko vyjednávat s kacíři a špinavými sedláky, a jednak se báli. Také sami věděli, že nemají čisté svědomí a těžko mohou žádat důstojné podmínky, když vedli de facto vyhlazovací válku a v případě obráceného scénáře by postupovali jinak.

Husité se bránili proti úplnému zničení a v boji na život a na smrt pravidla neplatí. Každý živý tvor má svaté právo bít se o svůj život, a to všemi myslitelnými prostředky. To je nejzákladnější instinkt. A hlavně, všichni ti mravokárci, co plivou na husity, by si měli uvědomit, že to hlavně 20. století pošlapalo práva poražených na zajetí. Hitlerovci například za války zahubili a hlady umořili statisíce a miliony sovětských vojáků, kteří jim padli do rukou...

_________________