Tento dopis z 16. června 1415 jsem si dovolil zařadit jako první, neb patří k těm nejznámějším a zároveň nejlaskavějším ...
M. Jan Hus svého přítele i kolegu a rovněž svého zástupce v Betlémské kapli v tomto listu mj. nabádá:
"
...nemiluj skvělého šatu, jaký jsem já, žel, miloval a nosil, nedávaje tak příklad pokory lidu, kterému jsem kázal. (...)
Vyhýbej se rozprávkám se ženami a zvláště buď opatrný při slyšení zpovědí, aby ses nedal polapiti osidlem smilstva - vždyť doufám, že jsi panic čistý, Bohu uchovaný. (...)
Čemukoli dobrému jsi se ode mne naučil, to drž; paklis u mne shledal co nespořádaného, odvrhni to a pros Boha za mne, aby mne ráči ušetřiti."
Zastavil bych se hned u toho prvního napomenutí, kde se Hus kriticky ohlíží za svým šatem, v němž v Praze chodíval. Je to nepochybně i narážka na to, jak Hus ve svých kázáních ostře napadal rozmařilost kněží a součástí této kritiky byl také kněžský šat. V tomto listu Hus tuto sebekritiku obrátil na své oblékání, přestože toho nebylo v žádném případě zapotřebí, neboť např. nejvyšší představitelé církve cestovali a chodili třeba takto oblečeni: "
...kardinál poslal napřed 12 naložených mezků, pokrytých červenými čabrakami. ... v pondělí potkal nás, sedě na mezkovi a tak objížděje, kardinál Eustachiův. Jeho plášť na jedné i druhé straně nesl jeden sluha, aby kardinál sedě na mezkovi nevláčel šat po zemi. A když z mezka sestoupil, podobně nesli vlečku za ním..."
(parafráze z Deníku táborského kněze o jednání Čechů na koncilu...). M. Jan Hus měl jistě svým skrovným oblečením daleko k těmto extrémům.
Možná však naráží na svá studentská léta, kdy hrál šachy, což také v pozdějších letech považoval za hřích...
Při druhém Husově napomenutí se maně na mysl vkrádájí barvité představy o tom, s čím se asi nejen v pozdním středověku dívky a ženy, bohabojné farní ovečky provinivší se proti 6. přikázání, svěřovaly při zpovědi svým pastýřům...
Třetím napomenutím Martinovi z Volyně klade Hus na srdce, aby se stále držel jeho učení ale s tou výjimkou, která by nebyla v souladu s Božím zákonem. Hus tady nevylučuje, že by něco takového mohlo existovat, i když pisatel listu si toho není vědom...