Tyto písemné - troufám si říci prameny - pro pozorného čtenáře představují vzhledem k místu a prostředí, kde vznikaly, nejniternější a zároveň i poněkud "jiný" pohled na osobnost autora těchto listů. Proto by toto téma mohlo být klidně zařazeno (i) v kapitole "Kroniky a jiné soudobé prameny". Husovy dopisy z Kostnice představují živoucí apel jeho současníkům, ale zárověň svým espritem a vroucností promlouvají i ke čtenáři 21. století. Kritická historiografie minulého století těmto listům věnovala náležitou pozornost v nesčetných edicích, jež měly různé podoby i motivace. Pro historika jsou o to cenější, že mu pomáhají vyplnit mezeru v Relaci Petra z Mladoňovic o Husově procesu v Kostnici ...

Tato Husova písemná pozůstalost představuje patrně nejznámější privátní část jeho nejen literárního ale především duchovního odkazu. Byly adresovány jak většímu okruhu adresátů, tak také soukromým osobám, převážně Husovým blízkým přátelům. Z jejich řádků je na první pohled patrná autorova mravní síla spočívající především v tom, že si nestýská a nestěžuje na svůj úděl, který s pokorou přijal jako svoji těžkou zkoužku, jíž se musí zhostit před Bohem se ctí, ale že má hlavně na paměti osudy lidí ve své domovině, které nabádá a posiluje ve víře v poznanou Pravdu boží.

Zvýraznění, (vysvětlivky) a grafická úprava autor příspěvků.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tento dopis z 16. června 1415 jsem si dovolil zařadit jako první, neb patří k těm nejznámějším a zároveň nejlaskavějším ...
M. Jan Hus svého přítele i kolegu a rovněž svého zástupce v Betlémské kapli v tomto listu mj. nabádá:
"...nemiluj skvělého šatu, jaký jsem já, žel, miloval a nosil, nedávaje tak příklad pokory lidu, kterému jsem kázal. (...)
Vyhýbej se rozprávkám se ženami a zvláště buď opatrný při slyšení zpovědí, aby ses nedal polapiti osidlem smilstva - vždyť doufám, že jsi panic čistý, Bohu uchovaný. (...)
Čemukoli dobrému jsi se ode mne naučil, to drž; paklis u mne shledal co nespořádaného, odvrhni to a pros Boha za mne, aby mne ráči ušetřiti."

Zastavil bych se hned u toho prvního napomenutí, kde se Hus kriticky ohlíží za svým šatem, v němž v Praze chodíval. Je to nepochybně i narážka na to, jak Hus ve svých kázáních ostře napadal rozmařilost kněží a součástí této kritiky byl také kněžský šat. V tomto listu Hus tuto sebekritiku obrátil na své oblékání, přestože toho nebylo v žádném případě zapotřebí, neboť např. nejvyšší představitelé církve cestovali a chodili třeba takto oblečeni: "...kardinál poslal napřed 12 naložených mezků, pokrytých červenými čabrakami. ... v pondělí potkal nás, sedě na mezkovi a tak objížděje, kardinál Eustachiův. Jeho plášť na jedné i druhé straně nesl jeden sluha, aby kardinál sedě na mezkovi nevláčel šat po zemi. A když z mezka sestoupil, podobně nesli vlečku za ním..." (parafráze z Deníku táborského kněze o jednání Čechů na koncilu...). M. Jan Hus měl jistě svým skrovným oblečením daleko k těmto extrémům.
Možná však naráží na svá studentská léta, kdy hrál šachy, což také v pozdějších letech považoval za hřích...

Při druhém Husově napomenutí se maně na mysl vkrádájí barvité představy o tom, s čím se asi nejen v pozdním středověku dívky a ženy, bohabojné farní ovečky provinivší se proti 6. přikázání, svěřovaly při zpovědi svým pastýřům...

Třetím napomenutím Martinovi z Volyně klade Hus na srdce, aby se stále držel jeho učení ale s tou výjimkou, která by nebyla v souladu s Božím zákonem. Hus tady nevylučuje, že by něco takového mohlo existovat, i když pisatel listu si toho není vědom...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V tomto dopise mj. také Hus varuje své přátele resp. průvodce: "Dále řekněte doktoru (práv) Jesenicovi, aby sem na žádný způsob nechodil, ani mistr Jeroným, ani nikdo z našich."
Nevím, zda se toto varování dostalo k Jeronýmu Pražskému, na každý pád se však Husův oddaný přítel v Kostnici objevil, a to se mu stalo osudným. Podrobnosti tady.

Dále pak mistr Jan Hus v tomto listu varuje: "Prosím, aby mistr Jan Kardinál byl opatrný, poněvadž všichni byli pokušitelé, kteří se mu zdáli přáteli. A slyšel jsem od těch, kteří mne vyslýchali, jak řekli: 'Jakýsi Jana Kardinál, ten hanobí papeže i kardinály říkaje, že to jsou všichni svatokupci.' Ať se přimkne mistr Kardinál ke dvoru královu, co jen může, aby ho nezatkli jako mne."
Ano, za pravdu "že to jsou všichni svatokupci" se v Kostnici bude upalovat. Ale to nikdo na samém počátku r. 1415 ještě netušil, ale Hus v jakési předtuše přesto svého přítele, mistra Jana z Rejštejna řečeného Kardinál varuje.

Ještě jedním odstavečkem, který je věnován Zikmundovi, je tento list pozoruhodný: "Dále článek o odnímání (světských statků církvi) je prý, jak říkají, kacířský. Sdělte panu králi, že bude-li ten článek odsouzen z kacířství, tu přijde k odsouzení jako kacíř i on sám, protože odňal biskupům světské statky (1403/4 v Uhrách), ba i jeho otec, císař a král český."
Chtěl snad Hus prostřednictví svých přátel varovat Zikmunda před obviněním z kacířství? Obávám se, že nikoli, protože toho nebylo zapotřebí. Je to spíše jakési postesknutí, nebo náznak zoufalého pokusu o to, že by se římský král vědom si svých činů mohl za Husa v tomto punktu přimluvit. Jak se později ukázalo, byla to stejně bláhová naděje jako jiné vkládané do římského krále.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Takto píše M. Jan Hus o jednom ze svých nejúhlavnějších nepřátel na koncilu v Kostnici, expříteli Štěpánu Pálečovi, kterému mu Hus říkal „vymýšleč“ (viz tento dopis).

1) dopis přátelům z 3. 1. 1415:
V již citovaném dopise Hus také mj. píše: "Skoro po celou včerejší noc jsem psal odpovědi na články, které vyrobil Páleč (z traktátu O církvi). A přímo pracuje k mému odsouzení. Bůh mu odpusť a mě posilni. (...) Nikdo mi neškodí více než Páleč. Všemohoucí Bůh mu odpusť. On Páleč všech vůdce a slídil. A naléhal, aby všichni stoupenci byli předvoláni a odpřísáhli; vždyť řekl v žaláři, že všichni, kdož chodí na má kázání, drží, že po posvěcení zůstává chléb hmotný."
To byla závažná a navíc křivá svědectví týkající se obvinění z učení o remanenci. Proč? Hus se totiž nikdy, ani v náznaku ve svých kázáních nedotkl problematiky remanence, protože prostí lidé, kteří se převážně jeho kázání účastnili, by této složité a subtilní látce ani nerozuměli. Toto téma Hus vždy odkazoval pouze do teologických disputací na půdě univerzity. Podrobněji k tomu zde.

2) dopis Petru z Mladoňovic, někdy po 5. březnu 1415:
"A nepomine písmo, které je na stěnách v Betlémě, proti němuž Páleč nejvíce rozhořčuje, tvrdě, že jím jsem uvedl bludy mezi lid. Týž Páleč také nejsilněji naléhá, aby bylo zničeno to písmo a aby mne zhanobil co nejvíce. On mne také, když jsem ležel v nemoci, před mnoha svědky pozdravil pozdravením nejstrašnějším, které vám povím později, zlíbí-li se Bohu."
Oním „písmem“ má Hus na mysli spis O šesti bludech, který měl původní latinskou a kratší verzi a jež byla napsána na stěnách Betlémské kaple. Výrazem „pozdravením nejstrašnějším“ je zde pravděpodobně míněno to, že Páleč v době Husovy nemoci, místo toho, aby se snažil svého bratra v Kristu aspoň nějak potěšit, naopak, jak píše Hus v jiném listě, „nenašel jsem obtížnějšího utěšitele v nemoci než Pálče“...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

3) V něm Hus mj. píše:
"Na mou žádost přišel Páleč, protože jsem se mu chtěl vyzpovídat a žádal jem komisaře čili pobízeče, aby mi dali jeho nebo někoho jiného. A řekl jsem: 'Páleč je můj hlavní odpůrce, chci se mu vyzpovídati; anebo mi dejte jiného vhodného muže, prosím pro Boha.' A stalo se. Vyzpovídal jsem se jednomu doktoru mnichovi; ten mne laskavě a velmi krásně vyslechl, rozhřešil a dal rady, ale ne příkazy, jakož i jiní radili.
Páleč přišel a velmi plakal spolu se mnou, když jsem ho žádal, aby mi odpustil, jestliže jsem řekl nějaké hanlivé slovo, a zvláště, že jsem ho ve svém spise (traktát „Proti Pálčovi“, součást spisů obžaloby) nazval Vymýšlečem.
Také jsem řekl, že on je všech slídil, a on nepopřel.
A jak při slyšení, když jsem popíral články svědků, povstav řekl: 'Tenhle člověk se nebojí Boha.' To popřel, ale určitě to řekl a vy jste ho snad slyšeli.
Pověděl jsem mu také, jak v žaláři řekl před komisaři: 'Od časů narození Kristova mimo Viklefa nepsal žádný kacíř proti církvi nebezpečněji než ty.'
Rovněž řekl: 'Všichni, kdož chodili na tvé kázání, jsou nakaženi tím kacířstvím o svátostí oltářní.' (učením o remanenci). Popřel řka: 'Neřekl jsem všichni, ale mnozí.' Ale určitě to řekl, protože já ho pak káral řka: 'Ó mistře, jak těžké křivdy se dopouštíš, všechny mé posluchače nazývaje kacířskými.' (...)
A stále říká, jak mnoho zlého vzniklo skrze mne a mé stoupence.
Řekl mi také, jak mají list, který byl psán do Čech, v němž se píše ...
Pro Boha, schovávejte listy! Nedávejte jich nositi žádnému duchovnímu; ať je opatrně schovají páni mezi nějakými světskými písemnostmi."

V uvedených listech, podobně jako Spasitel na kříži odpouští svým nepřátelům, tak také Hus prosí Boha, aby jim odpustil, tady jmenovitě Pálečovi. Dokonce na něm chce, aby ho vyzpovídal! Když se setkají, Štěpán Páleč, považte, pláče. Byly to snad krokodýlí slzy? Nedomnívám se. Byl to mj. projev lítosti nad schizofrenií jeho postavení na koncilu. Už od roku 1412, kdy se Páleč s Husem radikálně názorově rozešel, zastával potom nadále konzistentní postoj k Husovu učení. Nelze předpokládat, že by ho na koncilu změnil, spíše ho vystupňoval. Když se pak (ne)dávní přátelé setkali v Husově žaláři, emocím byla zvednuta stavidla, oba propukli v pláč a poté si některé věci snažili vysvětlit. Poněkud pozdě!...
Povšimněme si ještě jedné pozoruhodné zajímavosti. Hus v tomto dopise upozorňuje na dopis, který se jakousi neopatrností dostal do nepovolaných rukou. Z toho je patrné, že tyto neblaze proslulé praktiky týkající se kontroly a cenzury vězeňské korespondence, jež známe z doby hnědé a rudé totality, byly aplikovány i v prostředí ekumenického koncilu pozdního středověku.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V úvodu tohoto listu se Jan Hus opět zmiňuje o Boží pravdě, které tolik obětoval:
"Prosím vás, abyste pravdu boží, kterou jsem podle zákona božího psal a podle slov svatých kázal a psal, zachovávali."

Dále v tomto dopise nabádá a prosí pány, aby se svými poddanými zacházeli laskavě a spravedlivě, aby měšťané poctivě obchodovali, aby sluhové svým pánům věrně sloužili, aby mistři byli dobrými učiteli svých žáků a aby žáci poslouchli své učitele a pilně se učili. Zvláště poslední apel je velice aktuální a živý i pro současnost a platí obecně pro učitele i žáky všech stupňů školství.
Také v něm děkuje pánům, kteří mu prokázali neocenitelné služby a zmiňuje se i o svém příteli Jeronýmovi Pražském, o němž už ví, že je uvězněn.
Pražany nabádá, aby měli v lásce Betlémskou kapli.

V samém závěru dopisu píše Hus o lásce mezi bližními. Tento text rovněž vešel ve všeobecnou známost:
"Také prosím, abyste se milovali, nedali utiskovati dobrých a přáli každému spravedlnosti."

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tento dopis bez datace, který nepotřebuje komentář, je psán patrně dne 5. 7. LP 1415, tedy den před popravou:
"Bůh s vámi!
A rač vám dáti věčnou odplatu za to, že jste pro mne učinili mnoho dobrého. Také pro mne, ač snad již budu mrtev, nedejte utrpěti škody panu Janovi (z Chlumu), věrnému a statečnému rytíři a mému vznešenému dobrodinci, prosím pro Pána Boha, milý pane Petře (Zmrzlíku ze Svojšína) mincmistře a paní Anno (z Frimburka - choť Zmrzlíkova). Také prosím, abyste byli řádně živi a poslouchali Boha tak, jako jste mu naslouchali dosud.
Královně, mé milostivé paní, poděkujte za mne za vše dobré, co pro mne učinila.
Pozdravte své blízké i jiné věrné přátele, jichž není možno vypsat.
Prosím také všechny, aby za mne prosili Pána Boha, u jehož Svaté Milosti se s Jeho svatou pomocí brzy shledáme, amen.
Psán jest list v žaláři v očekávání odsouzení na smrt, v okovech, což, jak věřím, snáším pro zákon boží.
Pro Pána Boha, nedejte utiskovati dobrých kněží!
Mistr Jan Hus
v naději sluha boží.

Petře (z Mladoňovic), příteli nejmilejší, ponech si kožich na mou památku (latinsky napsaná věta).
Pane Jindřichu Lefle (z Lažan), buď dobře živ se svou manželkou, děkuji ti za dobrodiní. Bůh buď tvou odplatou.
Věrný příteli pane Lidhéři (měšťan staroměstský) s paní Margaretou (Lidhéřova žena) a panem Škopkem (Jindřichem z Dubé), s Mikéskou (pražský měšťan Mikeš?) a s jinými, dej vám Bůh věčnou odplatu za vše dobré, co jste pro mne učinili.
Věrný a milý mistře Křišťane (z Prachatic), Bůh s tebou.
Mistře Martínku (z Volyně), můj žáku, pomni, co jsem tě věrně učil.
Mistře Mikuláši (z Miličína - také Husův žák), královnin kněže Petře (královnin kaplan) i jiní mistři a kněží, dbejte slova božího!
Kněže Havlíku (Husův nástupce v Betlémě), kaž slovo boží!
A všechny prosím, aby byli pevni v pravdě boží." ...

(Doplnění v závorkách - autor příspěvku.)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nedávno jsem objevil zasutý výstřižek z novin z r. 1983, v němž je uvedena informoace o nalezení vzácného rukopisu, jehož autorem je Jan Hus.

Jedná se u Husův dopis pravděpodobně z r. 1412, který český reformátor napsal pánům Skúčkovi(?), Lidéři z Radkovic a paní Margaretě. Dopis byl nalezen v Sasku na evangelické faře v Annabergu a spolu s jedním Luterovým listem je uchován v Jenisiově kodexu. Do Annabergu se Husův dopis dostal pravděpodobně tak, že ho sem přinesl někdo z českých evangelických exulantů.

BTW. Těm dvěma posledním výše jmenovaným "adresátům" je věnovám i poslední Husův dopis z Kostnice (předchozí příspěvek).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V tomto dopise ze čtvrtka před vigilií sv. Petra (27. 6.) LP 1415 adresovaném mistrům, bakalářům a studentům pražské univerzity mistr Jan mj. píše:
"Vězte také, že jsem žádného článku neodvolal ani neodpřisáhl. Koncil chtěl, abych o článcích, z knížek vybraných, o všech i o každém jednotlivém prohlásil, že jsou křivé. Nechtěl jsem, leda by mi nesprávnost prokázali z Písma. Proto ať by byl kterýkoli křivý smysl v kterémkoli z těch článků, toho se zříkám a svěřuji jej opravě Pána Ježíše Krista, který zná můj úmysl, nevykládaje v křivý smysl, jehož já nezamýšlím. A vás rovněž napomínám v Pánu, mohli-li byste v některém z oněch článků shledat smysl křivý, abyste se ho zřekli ale vždy bez újmy pravdě, jež je zamýšlena.
...
Mistr Jan Hus, v okovech a v žaláři, stojící již na břehu přítomného života, očekávající nazítří strašnou smrt, která, jak doufám, očistí mé hříchy, z milosti Boží neshledajíc na mně nijakého kacířství, když z celého srdce vyznávám všelikou víry hodnou pravdu."
Je to vyznání hluboce věřícího člověka, jenž s důvěrou v Boží spravedlnost sám sebe i svou při svěřuje do rukou Božích a který i v tomto dopise (podobně jako v dopisu Martinovi z Volyně) nabádá učitele a studenty univerzity pražské k nedržení bludů, na něž by případně narazili v jeho díle. A pokud by se v jeho textech něco podobného přece jenom náhodou objevilo, tak že to nebyl v žádném případě úmysl.

Je to dopis také o pravdě, jak dokládá i tato pasáž z listu:
"Jinak nejmilejší v Kristu Ježíši, stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky." (srov. 3. knihu Ezdrášovu, kapitoly 3 a 4).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)