Budu jenom rád, když to někdo, drže se pravdy, zjednoduší.
Jiří Motyčka píše:
Theodor píše:
... jak praví Pavel, všichni předurčení čili předzřízení (praedestinavit) jsou též povolaní, všichni povolaní jsou ospravedlnění a všichni ospravedlnění jsou oslaveni. Jedná se tu asi spíše o totožnost těch skupin, než že by jedna byla jen částí té následující. ...
Tak tomu rozumím i já: předzřízení (Hus) = předurčení (novodobý řeklad)
(1) V tom se tedy shodneme. – A pokud bychom dotyčný zlomek četli od počátku, možná bychom se mohli shodnout i na tom, že – alespoň podle Pavla – „všichni předzvědění (
praescivit) jsou předurčení=předzřízení (
praedestinavit)“.
Jiří Motyčka píše:
Theodor píše:
Podle nich, jak tomu rozumím, jsou všichni „předzvědění“ (praescivit) též „předurčení“ čili „předzřízení“ (praedestinavit).
Tak to snad ne! Předzvědění ≠ předurčení (to jsou 2 protikladné skupiny)
(2) Citát z Pavlova dopisu Římanům jsi uvedl Ty sám, bratře Motyčko, na doklad toho, že Hus vedle Viklefa hledal – a patrně, podle Tebe, tedy i v něm našel – oporu v Bibli. Citát však začíná slovy:
„Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil…“ – Nemohu si pomoci, ale to je něco podstatně jiného než tvrzení, že „předzvědění“ a „předurčení čili předzřízení“ jsou dvě protikladné skupiny. (Ostatně proto mne také velmi zajímá, jaké výrazy Hus v latinském originále použil.)
Jiří Motyčka píše:
Theodor píše:
... Rozhodně tu však není řeč o žádném rozdělení na dvě skupiny, ať už bychom je nazvali jakkoli ...
Ale to přece nikdo netvrdí.
(3) Že to nikdo netvrdí? - Vždyť Ty sám začínáš svůj příspěvek tím, že Hus hledal pro své učení o rozdělení na „předzvěděné“ a „předzřízené“ (tj. předurčené) oporu v Bibli a uvádíš onen zlomek (R 8: 29-30)
Já jsem naproti tomu mínil, že v něm o žádném takovém rozdělení nic není a dokonce naopak, Pavel hned zkraje píše, že „všichni předzvědění (
praescivit) jsou též předzřízení (předurčení,
praedestinavit)“, rozumím-li mu správně. … A ano, domnívám se, že je v něm řeč výhradně o předzvěděných a předurčených ke spáse a nic o zatracených - údech ďáblových. Ostatně proto také by v něm podle mne Hus stěží mohl nalézt nějakou oporu.
Jiří Motyčka píše:
Uvedené biblické citace, jak to přeložili Kraličtí, se týkají "jen"
předurčených.
(4) Pokud by v něm byla řeč pouze o předurčených, pak mi unikají
dvě věci: (A) Proč jsou hned na jeho počátku zmiňováni „předzvědění“ (
praescivit) a (B) jak by potom mohl být Husovi oporou v jeho tvrzení o rozdělení na „předzvěděné“ a „předzřízené" (tj. předurčené,
praedestinavit), když o těch prvních údajně nic neříká. (Podle mne mluví Pavel jak o předzvěděných tak o předurčených ke spáse, ale nic neříká o předzvěděných ani předurčených k zatracení.)
Jiří Motyčka píše:
Domnívám se, že dělení na předzvěděné (k zatracení) převzal Hus od Viklefa.
(5) Ano, to se dá s klidným svědomím předpokládat. Mne ale zajímalo, kde nalézá oporu v Písmu, protože Tebou uvedené Pavlovy citáty Husovo tvrzení nijak nepodporují a první z nich se mu dokonce zdá protiřečit.
Aby bylo jasno: Chápal bych, kdyby Hus mluvil na jedné straně o předzvěděných a předzřízených (předurčených) ke spáse a na druhé straně o předzvěděných a předzřízených (předurčených) k zatracení. Nanejvýš bych namítnul, že v těch dvou Pavlových citátech je řeč jen o prvních a nelze z toho usoudit, jak se to má s ostatními (tj. zda jsou vůbec nějak předzvěděni či předurčeni). Ale nerozumím, proč Hus na jedny aplikuje pojem „předzřízení“ a na druhé „předzvědění“, když u Pavla čteme:
„Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, …“. (
„Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, …“ –
„Nam quos præscivit, et prædestinavit conformes fieri imaginis Filii sui, …“) (Ř 8: 29-30)