Z příběhu jednoho z nezavilejších Husových odpůrců na kostnickém koncilu je zřejmé, jaký byl morální profil Husových soudců a dokládá skutečnost bezbřehé zkaženosti tehdejší katolické církve počínaje římskou kurií.
Michal de Causis z Německého Brodu byl mužem, který měl významný podíl na Husově i Jeronýmově odsouzení. I podle seriózních historiků byl „
mrzký člověk“, „
prohnaný šibal“, „
bezcharakterní sudič, udavač a defraudant“. Na svých slyšeních před svými soudci ho Jeroným Pražský nenazval jinak než psem nebo oslem (k tomu viz
tady).
Michal pocházel z německé rodiny a vzdělání se mu dostalo na městské škole v rodném městě a pak v Praze na univerzitě, byl vysvěcen na kněze a později získal doktorát práv. V r. 1393 se stal veřejným písařem a v r. 1394 byl již mnohoobročníkem. Vynikal zřejmě obratností a náruživostí v právních sporech a využíval toho plně ve svůj prospěch. V r. 1405 byl jmenován kouřimským místoarcijáhnem. Před r. 1409 nabídl králi Václavovi IV. že obnoví provoz zlatých dolů v Jílovém u Prahy.
Ze státní pokladny obdržel značnou sumu peněz, s jejichž částí koncem r. 1409 zmizel a objevil se u papežského dvora, kde působil jako prokurátor pražských farářů. Později ho papež Jan XXIII. povýšil na prokurátora ve věcech víry (
procurator de causis fidei - odtud Michalovo přízvisko). V březnu 1411 podal obžalovací spis proti Husovi a žádal, aby byl schválen arcibiskupův postup proti Husovi. Na základě ostré žaloby Michala de Causis byl Hus uvržen do těžkého žaláře, kde po 11 dnech těžce onemocněl a musel pak být držen volněji. Michal de Causis se naneštěstí pro Husa a vinou Jakoubka ze Stříbra, oklamaného agenty, zmocnil kompromitujících materiálů. Výslechy se pak týkaly Viklefa, Husovy účasti v odpustkovém boji a jeho odvolání ke Kristu. Po Husově procesu se opět projevila aktivita Michala de Causis, z jehož podnětu byly zahájeny další procesy, a to i proti samotnému arcibiskupovi a dalším nepřítomným, kteří byli obviněni z netečnosti proti kacířství v Čechách. Michal připravil také návrh na dočasné zrušení pražské univerzity, ale ten neprošel a koncil se spokojil s předvoláním některých mistrů a se zákazem mistrovských zkoušek. Michal de Causis se stal na dlouhá léta nejopovrhovanějším člověkem v Čechách a na Moravě. Proto se sem už nikdy nemohl vrátit a spolu se jmény dalších protihusitsky aktivních emigrantů se jeho jméno ocitlo na čelném místě jakési černé listiny symbolicky nazvané pranýř. Michal de Causis zemřel v r. 1432. Nad jeho rakví pronesl pohřební řeč Heinrich Kalteisen, jeden z oponentů husitů v Basileji, který chválil Michalovu horlivost a nezištnost v úřadě a zdůraznil, že nenávist, kterou Michal sklízel na zemi mu oplatí Bůh na věčnosti.
PS.
Postavu tohoto zuřivého odpůrce české reformace zvěčnil na svém monumentálním obraze M. Jan Hus na koncilu kostnickém i Václav Brožík. Když jsem originál tohoto obrazu poprvé uviděl na Brožíkově výstavě ve Valdštejnském paláci, stál jsem před ním asi půl hodiny v němém úžasu, zcela pohlcen atmosférou tohoto úchvatného díla.
