Také jsem se setkal s mylnými a částečně i ahistorickými úvahami na téma týkající se otázky viklefizmu české reformní skupiny v čele s Husem.
Viklefizmus se uchytil v Čechách díky Jeronýmovi Pražskému, Husovi a dalším představitelům
realizmu na pražské univerzitě. V této souvislosti se objevila spekulace o tom, že prý "
... viklefismem se nedali zlákat zkušenější němečtí mistři, ti však přes všechny disputace s naivními Čechy nic nezmohli." Je to – dle mého názoru – naprosto irelevantní argument. Ano, věřím, že pro německé mistry,
nominalisty bylo Viklefovo učení noční můrou. Autor ocitované pasáže se nám snad snaží sugerovat představu, že čeští mistři byli méně
zkušení, rozumějme méně erudovaní než němečtí, a proto sáhli po Viklefovi? Ne. Nepodceňujme je!
Taky si velice obtížně dovedu představit, že by např.
Jeroným Pražský, čtyřnásobný mistr svobodných umění, byl "
naivní". Dopředu v této souvislosti odmítám argument, že Jeroným nebyl teolog a měl pouze nižší svěcení.
Je třeba si však především uvědomit to, že Husovi šlo v prvé řadě o důsledné uplatnění "viklefizmu"
v praxi. Právě tímto cíleným zaměřením na praxi se Hus nejvíce odlišil od anglického myslitele, teoretika uzavřeného to ticha své pracovny. A v tomto punktu
Viklefovo učení rozvinuté Husem nalezlo v Čechách nejpříhodnější podmínky. V této jedné větě je koncentrovaně vyjádřen závěr hlubokých analýz moderní, nejen české historiografie. Proto čeští mistři Viklefovi naopak rozuměli lépe než němečtí.