K tomuto protestnímu listu devíti pánů s významnými funkcemi, který byl vyhotoven ve Velkém Meziříčí, jenom malou poznámku.
František Šmahel (2, str. 276, 277) přichází se zajímavou hypotézou, že totiž pravděpodobným iniciátorem tohoto listu mohl být Jeroným Pražský, Husův přítel, který se v tu dobu vracel z Krakova domů a vzal to zřejmě přes Moravu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Výklad V. F. Flajšhanse:
''Ale výhrůžky Chlumovy vyzněly na prázdno; mnohem důrazněji nežli Zikmund právo Římské říše obhájil a uhájil koncil práva Římské církve; Hus zůstal ve vězení a bylo ještě velikou otázkou, dostane-li se mu vůbec slyšení. V polovici ledna nemohl se již pan Chlum a nikdo z Čechů v Kostnici klamati o tom, že věc Husova je již ztracena - ano že jest ztracena zcela jistě, nepřijde-li pomoc zvenčí. Šlechtici čeští a moravští v Kostnici přítomní (pokud byli na straně Husově: těch byla stále většina) starali se tedy o pomoc z domova. A tu mocný rod pánů z Kravař (starý pan Lacek z hofmistra krále českého stal se zatím, r. 1412, zemským hejtmanem na Moravě, bohatl takřka rok od roku - rod jeho držel téměř polovici světského majetku země moravské; v Čechách paní Eliška z Kravař, vdova po Jindřichu z Rožmberka, měla rozsáhlý majetek na jihu země a s ní šel i poručník jejich dětí, pan Čeněk z Vartemberka), oddaný věci Husově již od r. 1410, kdy ještě pan Lacek a paní Eliška poslouchali v Betlémě slovo Husovo - tato silná a odvážná skupina šlechty české byla jistě první, k níž se průvodčí Husovi obrátili o pomoc. Hned, jak ho zpráva došla, pan Lacek se dohodl se svými příbuznými a známými (spolu s ním podepsal jeho bratr, Petr z Strážnice, dále páni z Kunštátu - Boček starší ukázal se nám již dříve jako horlivý Husita - konečně pan z Pernštejna a někteří jiní) a ještě z Velikého Meziříčí počátkem února posílá Zikmundovi důrazný, ale při všem ještě šetrný protest proti porušení glejtu Husova. Glejt Husův páni tito moravští (ale polovice jich působila dříve anebo dotud v Čechách) dobře znali; list stížný podepsalo jich devět, ale protest podpírali i jiní vladykové, zejména asi ti, kteří stáli v službách Lackových jako purkrabí. Protest předložili kostničtí Čechové koncilu 31. května.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

JEDENÁCT PÁNŮ MORAVSKÝCH PÍŠE TÉMUŽ O TÉMŽ (1415, 8. V.)

''Služba naše TMti, najosviecenější knieže, králi a pane, pane náš milostivý! Tak jako sme TMti prvé psali o M. Jana Hus, člověka spravedlivého a kazatele a rozmnožitele písma svatého věrného a velebného, v žádné zlosti v našich zemiech nikdy neshledaného, kterak ten milý mistr a kazatel křesťanský, a pro křivé scestné nařčenie zlými lidmi utrhavými a protivníky slova Božího, (pro kteréhož člověka scestné nařčenie všecka koruna Česká i jazyk Slovenský jest pohaněn, ačkoli bez viny), jel jest svobodně, beze všeho přinucenie, do Konstancie k obecnému svolánie, a chtěl jest to scestné a bezprávné nařčenie s sebe jako dobrý věrný křesťan a s České koruny před obecným sborem všeho křesťanstva svésti, pod glejty TMti vydanými, ačkoli těch jako dobrý člověk nepotřeboval. A tu přijev, nemohl nižádného slyšenie jmieti, ačkoli toho všemi křesťanskými cestami žádal a hledal: než mimo řád a právo pod glejty vsazen jest byl v těžké vězenie. O kterémžto glejtu po všech okolních zemiech hlasové jdú, že sě jest jemu nemělo to státi, a že skrze to ti glejtové jsú porušeni a nad ním nezdržáni; a my slyšíme a těžce přijímáme, což sě proti TMti cti dotýče, jako našeho milostivého nápadného dědice a pána. I úfali sme, žeby TMt to ráčila obmysliti, aby váš glejt byl v své moci zachován, pro nepřátely vaší cti, dóstojenstvie a velebnosti, aby sě jich nižádný v potomných časích nelekal, a člověk křesťanský vyslyšenie jměl před obcí sboru svatého; a bylliby v čem scestném shledán, aby k tomu bylo zjevně popraveno, ne po kútech; pakliby byl v pravdě shledán, jakož bohdá za to mámy, aby také své pravdy od boha pošlé požil. Ano pak pohřiechu slyšíme, jakož jest papež utekl, i ti jenž sú jeho střiehli, vzat z toho vězenie, buoh vie nejlépe čí mocí, a dán jest do ukrutnějšieho vězenie biskupu Konstanskému, tu kdež jsú jemu ruce i noze ukrutně nekřesťansky okováně; a tak že nižádné pravdy požiti nemóž, ježtoby pohanu toho neučinili. Protož milostivý králi a pane, pro buoh a pro pravdu napřed, pro své dóstojenstvie a České koruny zvelebenie, a pro své glejty, rač to milostivě ještě opatřiti a obmysliti, aby člověk spravedlivý zproštěn toho ukrutného vězenie byl a vyslyšenie obecné měl, a ne tak pokútně a scestně mimo řád, právo a glejty tupen byl. A toho TMt bude mieti čest od lidí, a odplatu konečnú od Pána Boha. A ufáme Vašie Velebnosti, že pro naši věrnú službu TMt k tomu sě přičiní, jako milovný a laskavý dědic a pán nápadný této země. Dán v Brně, na vigilii vstúpenie pána Jesu Krista, v svolánie panóv korúhevných markrabstvie Moravského.

(Lacek z Kravař, hauptman markrabstvie Moravského, Boček z Poděbrad, Erhart z Kunštátu jinak z Skal, Vylém z Pernštejna, Jan z Lomnice, najvyšší komorník desk brněnských, Petr z Strážnice, najvyšší komorník desk olomuckých, Procek a Aleš z Kunštátu jinak z Lysec, Jaroslav z Štenberka, Jošt Hecht z Rosic, Oldřich z Hlavatec, podkomoří markrabstvie Moravského a ostatní urození páni nynie v Brně jsúce.)''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

I z tohoto velice naléhavého dopisu králi Zikmundovi je patrné stálé nepochopení Husovy situace v Kostnici především z pohledu kanonického práva.

V předchozím příspěvku citovaný dopis vznikl po útěku papeže Jana XXIII. z Kostnice a tato událost vzbudila neoprávněné naděje, že by Hus snad mohl být propuštěn. Místo toho, aby byl mistr Jan propuštěn na svobodu, je ještě horším způsobem uvězněn, konstatují rozhořčení signatáři dopisu.
Moravští korouhevní páni se na mnoha místech listu dovolávají Zikmundova glejtu a uvádějí, že nevinný Hus, který odjel do Kostnice zcela dobrovolně a bez donucení, je nařčen křivým svědectvím zlých lidí, čímž zároveň dochází k pohanění celé Koruny a slovanského jazyka.
Tento dopis je názorným příkladem toho, jak jeho signatáři pociťovali nutkavou potřebu Jana Husa se tímto způsobem zastat.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Výklad V. F. Flajšhanse:
''Zatím však, přes všechnu námahu Husových ochránců kostnických a přes protest panstva moravského horšilo se postavení Husovo stále. Po útěku papežově (v březnu 1415) z Kostnice byl Hus převeden - tehdy již s tichým souhlasem krále Zikmunda - do tuhého a ''nekřesťanského'' (jak páni píší) žaláře v Gottlieben, kde záhy se roznemohl, tak že byly obavy o jeho život. Obrátili se tedy ochránci jeho znovu do Čech na rod Kravařský a oba přední šlechtici, pan Čeněk z Vartemberka, nejvyšší purkrabí v Čechách i pan Lacek z Kravař, zemský hejtman na Moravě, užili všeho svého vlivu, aby opatřili protest nový, silnější a důraznější nejenom zněním, nýbrž také počtem a významem podepsaných. K tomu konci svolány do Prahy a do Brna na svátek Nanebevstoupení Páně 8. května sjezdy stoupenců Husových. Z těch nejdříve se konal sjezd brněnský; zachoval se nám však jen list panstva s jedenácti podpisy (skoro týmiž jako dříve); listů s podpisy vladyk neznáme. List jest důrazný a dojemný; líčí krásně snahy Mistrovy a trpký jeho osud; z každé řádky jeho vane k nám dojemná péče přátel - pan Lacek z Kravař je na něm právem podepsán první, jistě nejenom hodností ale i jako vůdce.''

V listu jsem objevila nové slovíčko: ve staročeštině slovenský znamenalo slovanský.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

PROTEST 250ti ŠLECHTICŮ ČESKÝCH I MORAVSKÝCH proti bezprávnému věznění Husovu (12. V. 1415)

''Najjasnějšiemu kniežeti, panu Sigismundovi Římskému a Uherskému etc. králi, pánu našemu milostivému: my v dole psaní páni, rytieři a panoše země České i Moravské vzkazujem službu svú věrnú.

Jakož papež Jan třimedcietmý lóni rozeslal po všem křesťanství své bully a listy, klada v nich a ohlašuje obecné svolánie do Konstancie, pro sjednánie viery křesťanské a všech jiných roztržení, dávaje těmi listy a bullami všem svój jistý a bezpečný glejt a jistotu plnú a svobodu, aby každý dobrý i zlý, křesťan i kacieř, kteréhožkolivěk řádu, bezpečně mohl přijeti i otjeti k tomu i od toho svolánie: a nad to přikázal pod kletbú a zbavenie všeho dóstojenstvie, cti, úřadóv i obrokóv, stavu duchovniemu i světskému, aby ižádný nepřekážel, ani což jest na něm, překážeti dal, ktožby k tomu obecnému svolánie do Konstancie jel, nebo sě zase vracoval: tu poctivý muž a kazatel věrný slova božieho mistr Jan Hus jel jest odsad k tomu svolánie dobrovolně, pro křivé narčenie, kteréž jest jemu bez viny, a skrze to všie České koruně a jazyku připisováno. Na kterémžto svolání chtěl jest a velmi žádal, pro očištěnie své nevinnosti i všie České koruny, otpoviedati všem i každému zvláště a zjevně před Tvú Milostí i před obcí toho všeho sboru, ačby jemu v čem vinu dal; a tu svú vieru a kázání dále všemu křesťanství chtěl zjeviti a ohlásiti; a bylliby v čem scesten shledán, jehož bohdá nic takového do něho nevieme, než vše dobré, hotov jest byl toho popraviti podlé řádu a naučenie písma svatého; a ještěby to rád učinil, by mohl zjevné a spravedlivé slyšenie mieti. A proti těm svědkóm všem, ježto jsú proti němu provedeni, jmá a móž mieti mnoho viece dobrých lidí a svědkóv, ježto jim jest hodnějie věřiti, nežli těm jeho nepřátelóm, že dáli bóh nic jest v Čechách nevedl ani kázal zlého ani bludného, nežli pravdu a zákon boží podlé čtenie božieho a výkladóv svatých doktoróv. A Tvá Milost přes to všechno mnohými pány svými jeho jest obeslala, aby vždy přijel k tomu sboru, a k tomu i list svój gleitovní a bezpečenstvie jemu poslala; a ten jest zde po vší zemi České i Moravské rozhlášen i rozepsán. Tu když jest do Konstancie přijel, jat jest v Tvém glejtu a v vězenie v těžké vsazen, beze vší zprávy a slyšení, proti pravdě a řádu i glejtu Tvú Milostí vydanému. A o to zde i jinde mezi kniežaty, pány, rytieři i panošemi, chudými i bohatými, veliké řeči jdú, že papež tak proti svým listóm i bullám, proti řádu i pravdě, a proti glejtu TMti učinil, a mistra Jana Husi, muže dáli bóh spravedlivého, bez viny, beze všeho slyšenie a dóvodu pravého, v vězenie vsadil, nám i všie České zemi i jazyku na hanbu a na potupenie.

Protož TMt rač to ještě milostivě opatřiti, jako král a pán a dědic nápadný koruny České, poněvadž kacieři potupení do Konstancie ot Řehoře i ot Benedikta poslaní, měli sú a mají pokoj a bezpečenství, a již také papež, nechav tu mistra Jana Husi, pryč jest jel a v Tvé moci jeho tu ostavil: aby mistr Jan Hus, již dosti bez viny trpěv, byl propuštěn a vysvobozen, a viece mocí a bez řádu nebyl žalařován, na hanbu a na potupenie všemu jazyku Českému, tak jakož TMt jej obeslala a bezpečně glejtovala. Neb jinak napřed TMti, a potom všie České koruně bylby veliký úraz skrze také neřádné a nespravedlivé vězenie člověka spravedlivého, jenž jest, jakož slyšíme, již v Tvé moci i v Tvém městě jat, maje Tvé sliby i listy glejtovnie; a mnohým bylaby příčina, žeby sě TMti glejtóv lekali; jakož již o to řeči veliké jdú, kteréž o TMti nerádi slyšíme. A to TMt móž všeckno dobře staviti a zjednati, a mistra Jana Husi, jakož jest svobodně k Tvé vuoli přijel, aby i též svobodně k nám do Čech sě zase vrátil, jako milostivý a spravedlivý král a pán, napřed pro Pána Boha a pravdy jeho rozšířenie, a pro dobrú pověst o TMti a pro pokoj a čest země České, i pro naši věrnú a hotovú po vše časy Tvé Milosti službu.

Psán v Praze, léta od Božieho narozenie tisícieho čtrstého patnáctého, tu neděli po Božím vstúpení, pod našimi pečetmi vespod přitištěnými etc.

(Pečeti se jmény nezachovány; nepochybně podepsali opět Čeněk z Vartemberka, Lacek z Kravař, Boček z Kunštátu atd., ti páni, kteří podepsali protest předchozí a následující.)''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

250 signatářů, účastníků sněmu české a moravské šlechty v Praze to už je síla! Tento list je sestaven v ještě ostřejším tónu než ten předchozí, jak je patrné z porovnání obou listů.
Nikdo ze signatářů tohoto listu však ještě netušil, jak se Husova kauza po útěku papeže Jana XXIII. z Kostnice moc dobře Zikmundovi hodí pro to, aby se koncil nerozpadl. A on tuto šanci pragmaticky využil s fatálními důsledky pro Husa i pro něj!

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Výklad V. F. Flajšhanse:
''Sjezd Pražský odložil své jednání až na následující neděli, 12. května. Přijal rovněž tak důrazný protest jako páni moravští, ale forma jeho jest o něco chladnější a právničtější. Usnesení jeho řídila se přesně pokyny Husových průvodčích v Kostnici, kteří v týž skoro den skoro týmiž slovy protestují v sezení koncilu proti Husovu nelidskému žalářování a protiprávnímu zatčení. Tak jako průvodčí Husovi v Kostnici ukazuje i šlechta česká na sjezdu pražském zastoupená na to, že koncil slyšel stoupence nepravých papežů Řehoře a Benedikta, kteří dřívějšími koncily byli za kacíře prokleti - naproti tomu však že Husa, stojícího pod ochranou Říše, neslyšeného a neusvědčeného vězní proti právu a na zlehčení České koruny. Spolu s osvědčením moravským měly tyto protesty 250 podpisů, z nichž největší díl, podpisy drobných vladyk, se nám však nedochovaly, také nikoli podpisy panstva českého, ač ovšem můžeme najisto souditi, že z pánů opět podepsali páni z Vartenberka, ze Zvířetic, z Potštejna a j., z vladyk opět páni z Chlumu, z Rušinova, z Vlašimě, z Ledče a j. Mohutný tento protest české šlechty byl předložen koncilu 12. června 1415 a měl za následek, že koncil odložil popravu Husovu, jež byla 10. června již věcí hotovou, a pokusil se znovu o nějakou formuli odvolací se s Husem dohodnouti.''

O těchto hrozných dnech píše také Dr. Václav Flajšhans v knize Mistr Jan Hus:
''Ve zmatku, jaký po útěku papežově 20. března nastal, prchli z Kostnice Křišťan i Jesenic, který se vydal na návštěvu k příteli. Ve vězení navštívili Husa Václav z Dubé, který nad ním zaslzel, a pan Myška - přislíbili pomoc a zdálo se, že nyní vskutku Hus bude vysvobozen ze žaláře. 24. března oznamuje přátelům, že všichni jeho strážcové odcházejí, že nebude míti co jísti; oznamuje zároveň, že i biskup Kostnický i kardinálové písemně se ho zříkají a prosí přátele, aby zakročili u krále.

Téhož dne ještě - byla květná neděle - odevzdali strážcové papežští klíče žaláře Husova Zikmundovi a odebrali se za svým pánem do Šafhaus.

Zikmund měl nyní plnou volnost naložiti s Husem dle libosti. V nesmírném zmatku a zděšení celého koncilu nikdo by se byl neopovážil králi odporovati, kdyby byl Husa propustil. Nebylo nyní ani potřebí násilí; klíče byly v jeho ruce.

Bylo by se skoro mohlo říci, že nad Husem bdí strážný osud; jako dosud při nejtěžších zápletkách vždy nastoupil a nějaká vnitřní událost, která příznivě rozhodla pro něho okolnosti nejobtížnější, tak nyní naposled zasvitla Husovi hvězda naděje.

Zikmund mohl ho pustiti z vězení.

Ale - nechtěl.

Je těžko vylíčiti zoufalství a rozhořčení pánů českých v Kostnici, když viděli nyní zlou vůli Zikmundovu. ''Hle, teď ho mohl se ctí vysvoboditi ze žaláře a svůj glejt zachovati, kdyby byl jednal spravedlivě'' - žaluje na něho budoucím Petr z Mladenovic. Okolnosti byly takové, že se Zikmund toho odvážiti mohl i - měl.

Ale - nechtěl. Odevzdal klíče žalářní biskupu Kostnickému a připomněl ještě asi, že Hus není v Kostnici bezpečen. V noci dal Husa biskup spoutati, vsaditi na loď a odvézti po Rýně na svůj hrad Gottlieben.

Podnes ještě poutník - asi půl hodiny západně za Kostnicí - vidí před sebou se vztyčovati čtyrhranné věže hradu biskupského. Ve vrcholu západní věže podnes ukazují malou temnou celu, podobnou prvému žaláři dominikánskému (tento nyní chová se v museu Kostnickém, t.z. Rosgarten-Museum; byl celý vybourán a tam přenesen; jeho dvéře, masivní, dřevěné, podnes ukazují okénko, jímž Husovi podávána potrava), rovněž tak úzkou a krátkou jako tato (sotva čtyři kroky dlouhá, ani ne dva kroky široká), ale mnohem ještě hroznější, vzpomeneme-li si na nakládání s vězněm. I v žaláři Kostnickém sice byl balvan s pouty, k němuž měl býti Hus připoután; ale jednak nemoc jeho, jednak přízeň papežova a milosrdenství žalářných zprostilo ho tohoto osudu; nyní však nastoupily všechny hrůzy žaláře v plné své síle. Na dvou sotva otesaných kládách musil spáti, ke dvěma kládám při zdi byl připoután ve dne na nohou, v noci i na rukou. Světlo dostával jen okénkem ve dveřích - a strážcové byli krutí, neúprosní. Nedostalo se mu po 73 dní ani návštěvy, ani listu; rovněž sám nemohl se s nikým dorozuměti. Byl pohřben zaživa.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

OSM PÁNŮ ČESKÝCH PÍŠE DVOŘANŮM ZIKMUNDOVÝM (12. V. 1415)

''Urozeným a slovutným pánóm, tytieřóm, panošem Čechóm z země České i Moravské, dvořanóm nejosviecenějšieho kniežete a pána, pana Sigmunda Římského a Uheřského etc. krále, my páni, rytieři a panoše Čeští a Moravští vzkazujem svú věrnú službu.

Páni a přietelé milí! Jakož jsme Králově Milosti psali, též i vám tuto píšem, kterak papež Jan Třiemezicietmý loni rozeslal po všem křesťanství své bully a listy, klada v nich a ohlašuje obecné svolánie do Konstancie pro sjednánie viery křesťanské a všech jiných roztržení, dávaje těmi listy a bullami všem svój jistý a bezpečný klejt a jistotu plnú a svobodu, aby každý, dobrý a zlý křesťan i kacieř, kteréhožkolivěk řádu bezpečně mohl přijeti i otjeti k tomu i ot toho zboru i svolání: a nad to přikázal pod kletbú i zbavenie všeho dóstojenstvie, cti, úřadóv i obrokóv stavu duchovniemu i světskému, aby nižádný nepřekážel, ani, což jest na něm, překážeti dal, ktož by k tomu obecnému svolání do Konstancie jel nebo sě zasě vracoval: tu poctivý muž a kazatel věrný slova božieho, Mistr Jan Hus, jel jest otsad k tomu svolání dobrovolně pro křivé narčenie, kteréž jest jemu bez vinny, a skrzě to všie České koruně a jazyku připsáno. Na kterémžto svolání chtěl jest a velmi žádal pro očištěnie své nevinnosti i všie České koruny otpoviedati všěm i každému zvláště a zjevně před Královú Milostí i před obcí toho všeho zboru, ač by kto jemu v čem vinnu dal, a tu svú vieru a kázanie dále všemu křesťanství chtěl zjeviti a ohlásiti. A byl-li by v čem scěsten shledán, jehož bohdá nic takového nevieme do něho, než vše dobré, hotov jest byl toho popraviti podle řádu a naučenie Písma svatého. A ještě by to rád učinil, by mohl zjevné a spravedlivé slyšenie mieti. A proti těm svědkóm všěm, ježto jsú proti němu provedeni, jmá a móž mieti mnoho viece dobrých lidí a svědkóv, ješto jim jest hodnějie věřiti, nežli těm jeho nepřátelóm, že dá-li buoh nic jest v Čechách nevedl ani kázal zlého ani bludného nežli pravdu a zákon Boží podle čtenie božieho a výkladu svatých doktoróv. A Králova Milost přes to všeckno mnohými pány a dvořany svými jeho jest obeslala, aby vždy přijel k tomu zboru, a k tomu i list svój klejtovní a bezpečenstvie jemu poslala. A ten jest zde po všie zemi České i Moravské rozhlášen a rozepsán. Tu když jest do Konstancie přijel, jat jest pod klejtem královým a u vězenie těžké vsazen beze všie zprávy a slyšenie proti pravdě a řádu i klejtu od krále vydanému. A o to zde i jinde mezi kniežaty, pány, rytieři i panošemi, chudými i bohatými veliké řeči jdú, že papež tak jest proti svým listóm i bullám, proti řádu a pravdě a proti klejtu královému učinil a Mistra Jana Husi, kněze dá-li Buoh spravedlivého, bez vinny, beze všeho slyšenie a dóvodu u vězenie vsadil, nám i vám i vší České zemi i jazyku na hanbu a na potupenie. Protož, milí páni a přietelé, račte sě k tomu napřed pro Buoh a pravdu jeho a pro čest svú i naši i všeho jazyka Českého, skutečně přičiniti a Královu Milost na to ustavičně vésti a držeti a jemu věrně raditi, ať toho neřádu a bezprávie, kteréž sě Mistru Janovi Husovi do sie chvíle dálo jest, proti svým listóm a klejtu svému déle netrpí ani otkládá a nepřepúštie; poňavadž kacieři potupení s Řehořovy a Benediktovy strany, a jiní zlí lidé a nesvobodní, ješto jsú k tomu svolání přijeli, měli jsú i mají pokoj a bezpečenstvie. Nebo jinak napřed Králově Milosti a potom všie České koruně byl by veliký úraz skrze tak neřádné a nespravedlivé vězenie člověka a kněze spravedlivého, jenž jest, jakož slyšíme, již v králově moci a v jeho říšském městě jat, maje jeho sliby a listy klejtovnie. A mnohým byla by příčina, že by sě Jeho Milosti klejtóv lekali a varovali. Jakož již o to řeči veliké jdú, kteréž velmi neradi o Jeho Milosti slyšíme. A věříme i úfáme vám, že Královu Milost na to zvedete, aby Mistr Jan Hus byl propuštěn a viece nežalařován. A jakož jest svobodně jel do Konstancie pod jeho klejtem, aby též zasě svobodně k nám do Čech přijel a vrátil sě pod tiemž klejtem. A za to u Pána Boha otplatu a v světě dobrú pověst obdržíte, že spravedlivě o čest svého jazyka stanete; a my proto vám chceme v budúcie časy, kdež budem moci, radějie libost činiti i slúžiti.

Psán v Prazě, léta ot narozenie Božieho tisícieho čtyřistého patnáctého tu neděli po Božiem Vstúpení, pod našimi pečetmi vespod přitištěnými.

Pavel z Jenštejna. Jan z Dubé. Jan z Vlašimě. Aleš Hříč z Pozdně. Jindřich z Vlašimě. Diviš z Říčan. Jan Hříč řečený Kekule z Stradonic. Bartoš z Říčan.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Nevím, co si od tohoto dopisu, který byl adresován dvořanům krále Zikmunda v Kostnici, jeho signatáři vůbec slibovali.
Jako červená nit se těmito listy táhne argumentace týkající se glejtů a to, že je nevinný Jan Hus křivě nařčen z kacířství i z toho, že zastává bludné názory a že se do Kostnice vypravil zcela dobrovolně. Kdybychom si tyto listy položily vedle sebe, tak náhle zjistíme, že z této, podle názorů signatářů oněch listů přesvědčivé argumentace ve prospěch Husův se stává jakási mantra. Je zřejmé, že tento souhrn argumentů nebyl, a ani být nemohl, zcela přesvědčivý a navíc z listů pramení fatální nepochopení situace, v níž se Hus v Kostnici ocitl.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Výklad V. F. Flajšhanse:
''Tento protest králi Zikmundovi proti porušení glejtu Husova (a zároveň vřelá přímluva za týraného Mistra) byl doprovázen téhož dne jiným projevem, snad téhož obsahu s týmiž podpisy, ale adresovaný českým šlechticům v družině Zikmundově v Kostnici. Při Zikmundovi a při biskupu Litomyšlském bylo totiž mnoho Čechů šlechticů, kteří stojí na straně koncilu a nepodpisují projevů Husovi přátelských; jsou to např. páni z Ryzmburka, ze Šternberka, z Rabštejna, z Ronova, z Šumvaldu, z Helfenštejna, Zajícové z Valdeka a jiní - na tyto působí nyní šlechta česká, jednak aby sami zakročili u Zikmunda, jednak aby rozmnožili celkem nečetné ochránce Husovy. Ale zevrubněji o této souběžné akci nemůžeme pověděti mnoho, ježto ze všech podpisů (a listů) dochován nám pouze otištěný list s osmi podpisy vladyckými, nejspíše z kraje kouřímského.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Přesně o takovéto akci by se dalo říci:
"Brečíte sice hezky, ale na špatným hrobě!"

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

ŠLECHTA ČESKÁ A POLSKÁ ŽÁDÁ KONCIL o propuštění Husa ze žaláře na Gottlieben (13.V. 1415)

''Nejvelebnější otcové a pánové! Urození páni národů Českého a Polského zde přítomní předkládají před Vašimi Otcovstvími zde přítomnými, kterak nejjasnější kníže a pán, pan Zikmund Římský král, vždy rozmnožitel říše, a Uherský atd. král uslyšev pověst o roztržce v království Českém a jeho cti jako dědic a pán budoucí hodlaje přispěti, poslal urozené pány Václava z Dubé a Jana z Chlumu, zde přítomné, aby ráčili přivésti Jana Husi a ujistiti královským glejtem a jmenem, aby pro očištění křivé pomluvy království Českého a své ráčil s glejtem jeho, krále pána a s ochranou svatosvaté říše veřejně jemu, mistru Husovi danou a vyhotovenou, přijíti k svatému obecnému sněmu a tam komukoli vydali počet ze své víry, kdo by jako strana se postavil. A to i učinili pánové řečení zároveň se jmenovaným m. Janem Husí.

Když však řečený m. Hus do Kostnice pod řečeným svobodným glejtem volně přišel, zatčen byl a těžce, bez kterého předchozího slyšení, žalařován, a až dosud jak okovy tak i hladem a žízní jest trápen. Ačkoli kacíři odsouzení kdysi pisským koncilem zde svobodně stáli a potom svobodně odešli, on přece, m. Jan Hus svrchu řečený, ani neusvědčen ani neodsouzen ale ani tehdy nebyv slyšen, jak napřed řečeno, byl zatčen, když přece nerci některých králů, knížat, volenců ale ani universit vyslanectví tenkrát tu ještě nebylo. A když král pán spolu s urozenými pány zde přítomnými s velikým důrazem žádal, aby vzhledem k jeho glejtu bylo postaráno o jeho čest a aby řečený m. J. Hus veřejně byl slyšen a ze své víry vydal veřejný počet a kdyby byl usvědčen, že něco opovážlivě tvrdí proti Písmu sv. a pravdě, aby to měl podle rozhodnutí a návodu koncilu opraviti: toho přece až posud dojíti nemohl aniž míti, nýbrž řečený m. Jan Hus nad to tak těžce držen jest v okovech a výživou nejbídnější tak zmořen, že jest se obávati, aby ochabnuv na síle nebyl ve vážném nebezpečenství. A třebas páni zde přítomní těžce jsou v království Českém tupeni proto, že vidouce, jak řečený m. Jan Hus tolik jest trápen proti bezpečnému glejtu řečeného krále pána, nedbají prý upomenouti jeho, krále pána, listem jeho glejtu, aby on král pán dále toho netrpěl, ježto se to obrací v potupu a zlehčení koruny království Českého a jazyka napřed řečeného, jenž od počátku přijetí víry katolické nikdy neustoupil od poslušnosti svaté Římské církve: oni přece to vše u sebe až posud trpělivě snášeli, aby se nezdáli býti jakýmkoli způsobem záminkou rušení tohoto svatého koncilu. Pročež, nejvelebnější otcové a páni, urození páni často řečení Vašich Otcovství prosí upřímně a snažně, abyste jak pro čest glejtu řečeného krále pána, tak i pro zachování pověsti slavného království Českého a rovněž pro rozmnožení (pověsti) Vaší ve věci řečeného m. Jana Husi ráčili rychlé zkoncování způsobiti, ježto mu nastává nebezpečenství v prodlení, s pomocí Boží spravedlnosti, jakož mají k znamenité správnosti řečených Vašich Otcovství důvěru.

Ostatně, nejdůstojnější otcové a pánové, k sluchu urozených pánů z Čech zde přítomných se doneslo, jak někteří pomluvači a nenávistníci jak cti tak i slávy přeslavného království českého již řečeného, k uším Vašich Otcovství donesli, jakoby již svátost drahocenné krve Páně v Čechách byla roznášena v lahvičkách a že již ševci zpověď slyší a svatosvaté tělo Páně jiným podávají. Pročež žádají pánové z Čech zde přítomní, abyste takovým falešným udavačům nevěřili, ježto jako nešlechetní pomluvači království svrchu řečeného lež říkají: anobrž žádají velmi snažně Vaše Otcovství, aby takoví pomluvači království napřed řečeného byli jmenováni a král pán svrchu řečený rovněž jako Vaše Otcovství mají uviděti, že pánové z Čech takových pomluvačů falešná a utrhačná udání tak se vynasnaží vyvrátiti, že sami pomluvači před králem pánem a Vašimi Otcovstvími se zastydí.

(Václav z Dubé odjinud z Leštna, Jan z Chlumu, Jindřich Lacembok, Póta z Ilburka, Václav Myška z Hrádku, Bohuslav z Dúpova, Skála z Lilče, (Václav a Mikuláš) Šrank mladší a starší, Kuneš z Chlumu, Běškovec, - - Januš z Tuliskova, kastelán kališský, Záviše Černý z Garbova, poslové krále Polského, Bořuta, Donín, Balický.)''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Ano, to byla ohavná a naprosto účelová pomluva, která se šířila mezi účastníky koncilu.
Husovi tato aj. pomluvy velice přitěžovaly, nepřispívaly ke zlepšení jeho postavení a co horšího - velice těžko se vyvracely.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Výklad V. F. Flajšhanse:
''V touž skoro dobu, patrně puzeni strachem o Husův život, jehož nemoc v žaláři se horšila a ochromovala i jeho stav duševní, dne 13. května (podle akt koncilu o den později) 1415 podávají svorně čeští a polští páni osobně stížnost koncilu do zatčení a žalařování Husova. Návrh její podal asi pan Jan z Chlumu, jenž spolu s druhými dvěma průvodci Husovými, Václavem z Dubé a Jindřichem z Lacemboku, jmenuje se v čele ostatních; vypracoval ji asi jeho sekretář Petr z Mladenovic, jenž ji také přečetl. Kromě těchto tří pánů účastní se projevu známý stoupenec Husův pan Myška z Hrádku, dále Půta z Ilburka, Bohuslav z Dúpova a j., celkem 11 Čechů; z Poláků se přidružili oba vyslanci krále Polského Januš z Tuliskova, kastelán kališský, a Záviš Černý z Garbova, kromě nich pak tři páni méně známí. Protest je sepsán rozhodně a pevně, ale formou na všechny strany svrchovaně šetrnou a obratnou. K žádosti za sproštění Husa žalařování, podané společně, připojili šlechticové čeští sami za sebe ostrý dodatek, adresovaný pomluvačům království Českého ve sboru; při jeho čtení vyskočil Litomyšlský biskup, Jan Železný, byv zasažen, se slovy: ''Haha, toť se mne dotýče i mých'' - a vyžádal si hned dovolení, aby směl odpověděti; což mu koncil nejen dovolil, nýbrž také sám slíbil šlechtickým žadatelům druhý den odpověď. Nebylo ostatně možno neodpověděti: tak důrazná byla žádost a tak spravedlivá zároveň...''

V ten čas byl již uvězněn v Kostnici i Jeroným, na kterého se stále zapomíná, ani nevím o žádném přímluvném listu pro něho, ale dr. Flajšhans ve své knize Mistr Jan Hus na Jeronýma nezapomněl:

''Před tím již zakročila ve prospěch Husův universita u magistrátu Kostnického - arci marně; v polovici března vypravil se přese všechny výstrahy do Kostnice také Jeronym; 4. dubna zjevil se z nenadání u vdovy Fidy. Přátelé zděsili se nad tímto krokem; málem by se byl inkvisitor kacířství, biskup Nazaretský, octl ve vězení, jak pak mohli chránit Jeronyma? Na jejich zapřísahání vzdálil se tedy z Kostnice, ale odešel jen do Überlingen, odkud poslal vyhlášky 7. dubna do Kostnice, žádaje glejt a nabízeje se k odpovídání. Když nedostal odpovědi, vydal se teprve na cestu zpáteční.

Ale bylo již pozdě; koncil vydal naň 17. dubna obsílku, zaručuje mu při tom bezpečnost proti násilí, ne však proti právu, a 25. dubna byl lapen v Hiršavě, jen šest mil od hranic českých. 23. května přivezli ho v těžkých okovech do Kostnice; k poutům ručním byl připojen řetěz, za nějž ho vedli strážní až do síně koncilu. Tam byl od domácích i cizích nepřátel s velikou radostí přijat; Gerson mu připomínal hádky Pařížské, mistři Kolínští a Heidelberští hádky v Německu, Michal a Páleč nezdrželi se radostného jásotu. Dán pod stráž Janovi Wallenrodovi, arcibiskupu Rižskému, jenž ho ještě týž den dal vsaditi do těžkého žaláře, mučil kládou, trápil hladem a žízní, tak že Jeronym těžce onemocněl. I Jeronymova hvězda zapadla.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.