Zdá se, že máš pravdu. Každopádně já se s ostatními návštěvníky DF o několik svých postřehů k poslednímu Krškovu článku rád podělím. Jako červená nit se příspěvkem vine autorova urputná snaha znevěrohodnit text F SLČ a marginalizovat jeho význam jako pramene pro poznání Husových venkovských pobytů. Vyvrácení jednotlivých mylných argumentů o SLČ je možné jedině detailními rozbory, které zahrnu do svého chystaného článku. Tady bych rád za pomoci citací z relevantní literatury poukázal alespoň na dva obecnější problémy:

1) Text F SLČ je druhý nejstarší text tzv. druhé pražské redakce SLČ, a nikoli opis jiného textu z jagellonského období českých dějin. To, že text F následuje v posloupnosti jednotlivých letopisů bezprostředně za textem E (což je základní text druhé pražské redakce), správně rozpoznal už František Palacký a právě proto je označil písmeny jdoucími v abecedě po sobě. Tentýž poznatek, stejně jako skutečnost, že výklad podávaný v textech E a F je nepochybně původnější než texty ostatních rukopisů z této skupiny (i než kompilace R a G, které Krško zmiňuje v Otázkách z historie I, s. 82), zdůrazňoval F. M. Bartoš. (Viz František Michálek BARTOŠ, Z musejních i jiných rukopisů Starých letopisů, Časopis Národního musea 102, 1928, s. 208–228, zde s. 215–216.) Obdobně prof. Čornej v úvodní studii k edici textů nejstarší vrstvy píše: „Plné transformace v kroniku se však SLČ dočkaly v letech 1459–1460 zásluhou redaktorů, jejichž práci zřetelně uchovaly texty E a F.“ (Petr ČORNEJ, Původní vrstva Starých letopisů českých, in: Alena M. Černá – Petr Čornej – Markéta Klosová (edd.), Staré letopisy české. Texty nejstarší vrstvy, Praha 2003 (= Fontes rerum Bohemicarum – Series nova II), s. VII–XLIII, zde s. XXVIII.) Čornej napsal také studii, v níž se zabývá Janem Zvíkovcem, který je jako informátor poprvé zmíněn právě v textu F. Od počátku svého bádání nad souborem SLČ ho považuje „za jednoho z případných spolutvůrců druhé redakce, resp. za muže, jehož vyprávění i vzpomínky původní strohou podobu pražských análů obohatily a rozšířily“. Na začátku článku má přitom Čornej tuto technickou poznámku: „Pokud v studii odkazuji na různé rukopisy druhé redakce SLČ a nespokojuji se s dvěma nejstaršími texty této redakce (E, F), činím tak výhradně na místech, kde je původní znění porušeno písařem.“ (Petr ČORNEJ, Záhadný Jan Zvíkovec, in: Pokušení Jaroslava Kolára. Sborník k osmdesátinám, ed. Barbora Hanzová, Praha 2009, s. 101–114, citáty na s. 104 a 101) Ještě dodám, že jedním z oněch mladších textů, které Čornej v článku cituje, je právě text P, jejž Krško naprosto mylně pokládá za jednu z možných předloh textu F. Samozřejmě že leckteré zprávy mají v obou textech podobnou podobu, ale je tomu tak proto, že mladší text P čerpá ze staršího F!

2) Jan Krško i tady na DF zmiňuje své „odmítání orálního výzkumu u pisatele F“, což je další leitmotiv jeho příspěvku. Jak ale nejzřetelněji dokládají výzkumy prof. Čorneje, je zcela nepochybné, že redaktoři textů druhé pražské redakce SLČ čerpali nejen ze starších textů SLČ a z dalších písemných pramenů, ale i ze vzpomínek a z ústního vyprávění širšího okruhu osob. V závěru svého článku o Zvíkovcovi Čornej doslova píše: „Nechť nás proto alespoň těší, že se okruh osob, z jejichž vzpomínek, vyprávění a písemných záznamů čerpala druhá redakce SLČ, přece jen podařilo důkladněji zmapovat.“ Práci tehdejších redaktorů si však stěží můžeme představovat jako analogii dnešní vědecké, systematicky prováděné oral history. Čornejovými slovy: „Tvůrci druhé redakce SLČ zřejmě zaznamenali to, co pochytili v rámci běžných rozhovorů.“ (P. ČORNEJ, Záhadný Jan Zvíkovec, citáty na s. 110 a 103) I z toho důvodu nelze mechanicky pracovat s předpokladem, že pokud se redaktor od daného pamětníka dozvěděl určitou informaci, musela mu nutně být sdělena i informace jiná. Podobně nemohu souhlasit s názorem, že pamětník konce vlády Václava IV. pravděpodobně v době vzniku archetypu textu F SLČ už nevykazoval – Krškovými slovy – „mentální schopnosti“ dostačující na to, aby mohl být jeho autorem. Stačí připomenout proslulého kronikáře Kosmu, který svoji kroniku sepisoval na sklonku svého 80 let dlouhého života. Ale ani nemusíme chodit tak daleko, vždyť u redaktora textu E, jenž byl kolem roku 1410 univerzitním studentem a své dílo psal v letech 1459–1460, je třeba předpokládat věk kolem sedmdesátky!

Jak je to s dalším argumentem, který Jan Krško ve svém novém článku zdůrazňuje, tedy že Jindřich Lefl z Lažan je 26. září 1414 doložen v Norimberku, jsem už nastínil výše. V případě oněch účtů jde o soupis příslušných výdajů norimberské městské rady za určité období a datum uvedené na začátku seznamu (26. září) udává, kterým dnem toto období začíná. Celý ten dlouhatánský seznam, v jehož zhruba polovině čteme Leflovo jméno, nejsou výdaje za jediný den! Kdy přesně Lefl do zahraničí odjel, tedy nevíme a bezpečně je tam doložen až 16. října, jak uvádí F. M. Bartoš.

V Krškově nejnovějším příspěvku je těch různých omylů a dezinterpretací spousta, není možné vypisovat tady všechno. Každopádně až mi časem vyjde nový článek, zase ho pověsím na Academia.edu a sem dám odkaz, aby si to každý mohl přečíst a sám si udělat obrázek. Pokud máte nějaké dotazy, neváhejte se zeptat, každému rád odpovím!

... a také tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Koukám, že pan Krško na moje otázky ani po více než čtyřech měsících neodpověděl, a tak budu muset pointu odhalit sám. Začnu zdánlivě nesouvisející věcí, a sice podobou zprávy o popravě Jana Smiřického (1453) ve vybraných textech Starých letopisů českých.

B: „Téhož léta ten pátek před jarmarkem hradeckým sťali pana Hynka Smiřického v Praze na Starém Městě. A také v ty chvíle umřel pan Trčka.“ (Knihovna Národního muzea, sign. II F 8, fol. 202v.)

F: „Léta od narozenie božieho tisícieho čtyřstého padesátého třetieho ten pátek před Narozením Matky božie sťat jest urozený a znamenitý rytieř, pan Jan Smiřicský, u Praze, kterýžto v tu chvíli Rúdnici a to zbožie držal.“ (Moravský zemský archiv v Brně, fond G 10 – Sbírka rukopisů MZA, inv. č. 432, fol. 145r.)

M: „Téhož léta v pátek před Narozením Matky boží sťat jest pan Hynek Smiřický v Praze v Starém Městě pod planéřem a u mostu ve špitále pochován a také tehdáž umřel pan Trčka z Lípy.“ (Národní knihovna ČR, sign. XIX.A.50, fol. 336v.)

František Palacký tyto tři verze zprávy zkombinoval a ve své souborné edici SLČ uměle vytvořil znění, které je sice nejobsažnější, ale reálně není zachyceno v žádném z dochovaných rukopisů: „Téhož léta, ten pátek před Narozením Matky božie, sťat jest v Praze na Starém Městě pod planeřem urozený a znamenitý rytieř, pan Jan Smiřický, kterýžto v tu chvíli Rúdnici a to zbožie držal; a u mostu ve špitále pochován. A také tehdáž umřel pan Trčka z Lípy.“ (Zpráva č. 495, ve vydání z r. 1829 na s. 162, v reedici z r. 1941 na s. 147.) Zcela zřejmé je to z následujícího přehledu, v němž jsou podtrženy a očíslovány jednotlivé úseky textu, jež editor použil:

B: „Téhož léta (1) ten pátek před jarmarkem hradeckým sťali pana Hynka Smiřického v Praze na Starém Městě (3). A také v ty chvíle umřel pan Trčka.“

F: „Léta od narozenie božieho tisícieho čtyřstého padesátého třetieho ten pátek před Narozením Matky božie sťat jest (2) urozený a znamenitý rytieř, pan Jan Smiřicský, (5) u Praze, kterýžto v tu chvíli Rúdnici a to zbožie držal (6).“

M: „Téhož léta v pátek před Narozením Matky boží sťat jest pan Hynek Smiřický v Praze v Starém Městě pod planéřem (4) a u mostu ve špitále pochován a také tehdáž umřel pan Trčka z Lípy (7).“

Takovýto postup, který je z hlediska dnešních edičních zásad naprosto nepřípustný, používal Palacký při své vydavatelské práci zcela běžně. Slovy prof. Čorneje: „Vydavatel v řadě případů vytvořil na podkladě existujících zpráv poněkud odchylné a v konkrétních textech nedoložené znění. Čtenářům tak mnohdy předkládal vlastní varianty, které by v zachovaných rukopisech marně hledali.“ (Petr ČORNEJ, Původní vrstva Starých letopisů českých, in: Alena M. Černá – Petr Čornej – Markéta Klosová (edd.), Staré letopisy české. Texty nejstarší vrstvy, Praha 2003, s. VII–XLIII, zde s. XVII.)

A proč to tady všechno píšu? Právě tohle je totiž zpráva, kterou text F SLČ končí. Jan Krško onu verzi zapsanou v textu F, končící slovem držal, zběžně porovnal s verzí otištěnou Palackým a z tohoto srovnání vyvodil, že text F „končí v půli rozepsané věty“ a že „její pokračování nalezneme v mladších rukopisech“. (Otázky z historie I, s. 82; obdobně RHS 12–13, s. 260.) Žádný takový rukopis ale ve skutečnosti neexistuje. Ve všech mladších textech druhé pražské redakce (P1, P, H, Z1 a od něj odvozené opisy) dokonce tato zpráva úplně chybí. Příznačné je, že se Krško v obou citovaných pracích odkazuje právě jen na Palackého edici, aniž by uvedl alespoň jediný konkrétní příklad oněch „mladších rukopisů“.

Pro úplnost objasním ještě dva další argumenty, které rakovnický archivář v této souvislosti použil v RHS 12–13, s. 260:

1) Rukopis F „končí rozepsanou větou s dostatkem místa na další pokračování textu“. Ve skutečnosti věta o Smiřického popravě nevykazuje z jazykového hlediska žádné známky nedokončenosti a bezprostředně za ní následuje šikmá čárka. S tou se v různých textech SLČ setkáváme velmi často. Někteří písaři touto značkou zakončovali jednotlivé zprávy v celém příslušném rukopise. Tvůrce dochovaného opisu textu F s ní šetřil, na konci ji ale použil také a pomocí ní graficky ukončil celý text:

2) „Pokud by šlo o opis celého pravzoru, jistě by zde byla pasáž literárně zakončující celé dílo s odkazem na Boží všemohoucnost.“ Podíváme-li se na jednotlivé texty SLČ, zjistíme, že zdaleka ne všechny mají nějaký explicit. Například z pěti hlavních textů druhé pražské redakce (E, F, P1, P, H) ho má pouze text H, nikoli ovšem s odkazem na Boží všemohoucnost („Finis kroniky německé, české, latině“). Explicit tedy postrádáme mj. i v textu P (Knihovna Národního muzea, sign. V B 24, fol. 157r), o jehož dokončenosti Krško nepochybuje a který mylně pokládá za jednu z možných předloh textu F. Na rozdíl od explicitu ovšem za poslední větou textu P najdeme stejnou značku, jaká uzavírá text F:

Výše citovanou otázkou jsem chtěl přimět Jana Krška k tomu, aby sám nahlédl do jednotlivých rukopisů a empirickou cestou zjistil, že manuskript, v němž by věta z textu F nějak pokračovala, neexistuje. Mně by to nevěřil – můj výklad o SLČ totiž pokládá za „kontroverzní a většinou mylné hypotézy“… (RHS 12–13, s. 258.)

Našemu přispěvateli Davidu Kozlerovi vyšel v Husitském Táboře obsáhlý článek s názvem "Jan Hus a hrad Krakovec - K historicitě pobytu a počátkům místní husovské tradice".

Tímto článkem by David rád celou polemiku o historicitě Husova pobytu na Krakovci (pro niž jsme založili na tomto DF samostatné vlákno) uzavřel. Aspoň za svoji osobu. Uvidíme, jak bude reagovat protistrana a zda vůbec.
Davidův článek naleznete zde:
https://www.academia.edu/41654837

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

K tomuto sporu chci jen poznamenat, že je možné často číst, že překvapivě i na vysoké akademické úrovni dochází k tomu, že jedna strana zaujme nepřátelské a emocionální postoje vůči druhé straně.

Ano, je to vždy k neprospěchu věci, když vysoce odborná polemika, které mnozí ani nerozumí, přejde do osobní roviny. Té osobní rovině pak rázem rozumí všichni, polemika se totiž stala srozumitelná svojí formou. S obsahem je to horší ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Protože je můj článek poměrně dlouhý (59 tiskových stran), domluvili jsme se s hejtmanem, že se ho tady pokusím v rámci možností stručně shrnout, byť to není úplně snadný úkol.

Poté, co jsem dokončil svoji studii pro SMB, která byla výše prodiskutována, publikoval Jan Krško další tři stati, v nichž zpochybňuje jak moje závěry (jedná se prý o „kontroverzní a většinou mylné hypotézy“), tak opět i historicitu Husova pobytu na Krakovci: Jan KRŠKO, Krakovec v kontextu mimopražských pobytů Jana Husa, in: Renata Mayerová – Jan Krško (edd.), Hus – osobnost napříč staletími, Rakovník 2016 [vyd. 2017] (= Otázky z historie I), s. 79–91; TÝŽ, Nové poznatky kolem pobytu Jana Husa na Krakovci?, Rakovnický historický sborník 12–13, 2015–2016 [vyd. 2018], s. 257–269; TÝŽ, Nevděčné Rakovnicko? Husův Krakovec a netečnost regionu na prahu revoluce, in: Petr Elbel – Libor Jan – Jiří Jurok (edd.), Z počátků husitské revoluce. K výročí svěcení husitských kněží na Lipnici v roce 1417, Brno 2019, s. 89–105. Krškova argumentace je však opět zatížena řadou omylů a dezinterpretací, a proto jsem sepsal souhrnný článek, v němž se snažím uvést tyto nesrovnalosti na pravou míru a zasadit je do širšího kontextu. Kromě nových Krškových statí v něm podrobuji kritické reflexi i druhou, dosud trochu opomíjenou kapitolu knihy téhož autora s názvem Pět životů Jana Husa na Krakovci (Rakovník 2015).

Text jsem rozdělil do několika oddílů:

I. Venkovské pobyty Jana Husa jako předmět pochybností a sporů
O Husově pobytu na Krakovci se toho v posledních letech napsalo opravdu hodně, ale věděli jste, že kdysi bylo zpochybněno i působení mistra Jana na jihočeském Kozím hrádku, o němž se píše ve stejné zprávě starého letopisce? Tyto pochybnosti, vyřčené amatérským dějepiscem Václavem Leflerem, však tehdy byly odborníky (August Sedláček, Václav Novotný) s rozhodností odmítnuty. Úvodní část mého článku přináší shrnutí obou kauz včetně relevantních bibliografických údajů.

II. Staré letopisy české a Husovo působení na Krakovci – omyly, fakta, souvislosti
Zde uvádím na pravou míru řadu nových omylů a dezinterpretací Jana Krška týkajících se SLČ. O některých z nich jsem už dříve psal i v tomto vlákně na DF. Především není pravda, že klíčový text F, v němž se poprvé objevuje informace o Husově pobytu na Krakovci, je nedokončeným opisem některého z mladších rukopisů. Na základě detailně rozvedených argumentů, jejichž výčtem nemůžu toto shrnutí zatěžovat, koriguji Krškův názor, že na text F je třeba nahlížet jako na nedůvěryhodný zdroj. V závěru oddílu se pak zabývám otázkou, kdo je záhadný Jan Zvíkovec, který je v textu F jmenován jako jeden z kronikářových informátorů. K dosavadním možnostem zformulovaným prof. Čornejem připojuji novou alternativu – mohlo jít o Jana Zvíkovského, jenž byl na počátku 40. let 15. století členem městské rady v Rakovníku a k roku 1449 je tamtéž doložen v úřadu rychtáře. V takovém případě by bylo možné, že údaj o Husově působení na nedalekém Krakovci pochází právě od něj.

III. Husův pobyt na Krakovci v zrcadle předbělohorského dějepisectví a otázka existence místní tradice v raném novověku
V této části dokládám, že výskyt Krakovce v souvislosti s Janem Husem není v dílech předbělohorské historiografie nikterak ojedinělý, jak ve své knize Pět životů Jana Husa na Krakovci tvrdí Jan Krško. Ten ho registruje pouze v Kronice české Václava Hájka z Libočan, ale ve skutečnosti se Krakovec objevuje také v kronice Martina Kuthena ze Šprinsberka, v latinském historickém kalendáři s názvem Rerum Boemicarum Ephemeris, sestaveném Prokopem Lupáčem z Hlavačova, nebo ve spise Hussitenkrieg luteránského dějepisce a teologa Zachariase Theobalda. Příběh v Hájkově kronice o hádání mistra Jana se sedlákem na Chlístově (součást krakoveckého panství) zcela jistě nevznikl za účelem zesměšnění šlechtického rodu Lažanských, jak ve své monografii nadhazuje J. Krško, a pravděpodobně se jedná o ohlas místní tradice o Husově pobytu na Krakovci. Existenci takové tradice v 16. století nasvědčuje i zápisek v jednom z rukopisů utrakvistického duchovního Václava Rosy, v němž je Krakovec zmíněn v souvislosti s Husem a který se odkazuje na ústní podání (je uvozen slovem dicunt, tj. říkají). Také v tomto bodě se interpretačně rozcházím s J. Krškem, podle kterého Rosa převzal údaj o Husově pobytu na Krakovci buď ze Starých letopisů, nebo z Hájkovy kroniky. Takovou domněnku však nelze ničím podložit, protože v Rosově knihovně, jež se dochovala v dnešní Rakouské národní knihovně, žádný rukopis SLČ nenacházíme a uvedený zápisek vznikl pravděpodobně dříve než Hájkova kronika. A navíc je tu ono slůvko dicunt, přičemž víme, že Rosa řadu let působil ve středních Čechách a skutečně si poznamenával nejrůznější informace, které pochytil při běžných rozhovorech.

IV. Otázka smysluplnosti krakoveckého pobytu Jana Husa a problém lokalizace místa jeho odchodu do Kostnice
V tomto oddílu polemizuji s Krškovým názorem, že Husův pobyt na Krakovci odporuje prosté logice a zdravému rozumu, a to opět za pomoci důkladného rozboru jednotlivých argumentů. Nejzávažnější se jeví Krškovo tvrzení, že „po většinu času Janova údajného pobytu vůbec nebyl v Čechách jeho hostitel“ – to je však založeno na chybné interpretaci edice účtů, jež si norimberská městská rada vedla v letních a podzimních měsících roku 1414 (viz výše v tomto vlákně). Velmi problematický je třeba také předpoklad, že mistr Jan při svých přípravách na cestu do Kostnice nutně potřeboval odborné zázemí v podobě univerzitní knihovny. Dosavadní poznatky o projevech, které si kostnický mučedník před osudnou cestou na koncil připravil, naopak nasvědčují tomu, že si při jejich sepisování vystačil s menším počtem spisů, jež měl po ruce. V případě lokalizace místa Husova odchodu do Kostnice konstatuji, že jak pro Krakovec, tak pro Prahu lze v pramenech najít určitou oporu, aniž bychom měli k dispozici rozhodující důkaz, a legitimní tak z mého pohledu zůstávají obě alternativy. Zajímavé mi přitom přijde zjištění, že pro současníky nebylo místo mistrova odjezdu podstatné a posléze nenašel výchozí bod mučedníkovy poslední cesty uplatnění ani v rámci Husova kultu.

V. Závěr
Obecněji pojaté shrnutí celé polemiky. Je třeba zdůraznit, že pramenná základna k Husovu pobytu na Krakovci je stále stejná jako před Krškovým vystoupením a že nedošlo k žádnému jejímu zúžení (ve smyslu odhalení listinného falza apod.). Vedle klíčové zprávy starého letopisce, jež Krakovec explicitně uvádí, ji tvoří řada nepřímých dokladů, které jsou s kronikářovou lokalizací Husova přebývání v souladu. Především víme, že mistr Jan jednal v létě 1414 o své cestě do Kostnice s Jindřichem Leflem z Lažan, tehdejším majitelem Krakovce, a v Husově korespondenci nacházíme i další zmínky o jejich kontaktech včetně mistrova poděkování za prokázané dobrodiní. Jeden rozdíl tu nicméně je. Před rokem 2015 nebyla známa geneze oné kronikářské zprávy, takže nebylo jasné, nakolik je důvěryhodná. Teď už s jistotou víme, že nejstarším textem SLČ, kde se údaj o mistrově přebývání na Krakovci objevuje, je text F, jehož redaktor čerpal informace o Husově době prokazatelně ze zpráv a vzpomínek jejích pamětníků.

Můj článek je poměrně dlouhý a obsahuje řadu detailních rozborů, takže možná na první pohled není příliš čtenářsky atraktivní. Ale je nutné si uvědomit, že vypustit do světa nějakou závažně vyhlížející hloupost (např. že text F SLČ je nedokončený opis některého z mladších rukopisů) je velice jednoduché a stačí na to několik málo vět, či dokonce věta jediná, zatímco když chce člověk každý takový problém nějak kontextualizovat a odborně i srozumitelně objasnit, zabere to mnohem více času, úsilí a v konečném důsledku i papíru... Budu velice rád za každého, kdo si najde čas seznámit se s mými argumenty a zamyslet se nad nimi. A samozřejmě nadále platí, že rád zodpovím případné dotazy.

Tak jsem se konečně tímto článkem "prokousal" a Davidovi se musím omluvit za to, že mi to trvalo skoro celý jeden rok.
Nejprve mi dovolte, abych shrnul genezi i průběh mého nazíraní na tento velice zajímavý odborný spor. (Pokud vás to nebude zajímat, můžete zbytek tohoto příspěvku přeskočit.)

S Janem Krškem jsem se seznámil a poprvé mu pohlédl do tváře na této konferenci, které se David neúčastnil. Bezmála 4 roky od této konference je natolik dlouhá doba, že moje stařecká paměť může míti jisté mezery.
PhDr. Jan Krško na konferenci přednesl přednášku na téma "Nevděčné Rakovnicko? Husův Krakovec a netečnost regionu v předrevolučních letech", kterou již na této lipnické akci rozvířil "stojaté" vody kolem historicity pobytu Jana Husa na hradě Krakovci. Debata mezi Krškem a jeho oponenty se rozjela především o přestávce, protože pořadatelé, když viděli, kam se spor ubírá, odkázali rozdováděné "kohouty" na přestávku. Protože mě tato záležitost zaujala, stal jsem se němým svědkem vášnivé diskuse Krška a jeho oponentů. Nemaje hlubších znalostí o subtilní podstatě sporu, ve skrytu duše jsem stál na Krškově straně. Jeho vývody se mi tehdy zdály logické a argumentace jeho oponentů, která se velmi podobala - dnes už to vím - Davidově argumentaci, se mi jevila jakoby nepřátelská vůči Krškovi.
Proto jsem s ním pohovořil ještě face to face s tím, že mě ještě více přesvědčil svojí zaujatou argumentací, a to tak, že jsem dokonce začal pochybovat o Husově pobytu na Krakovci, přestože jsem do této doby byl o něm hluboce přesvědčen. Krško mi zaslal Rakovnický historický sborník čč XII-XIII/2015-2016, který obsahuje poměrně obsáhlý Krškův příspěvek "Nové poznatky kolem pobytu Jana Husa na Krakovci? (ano s otazníkem na konci názvu). Už si obsah moc nepamatuji a číst se mi to znovu věru nechce. Pak jsem si ještě přečetl tuto brožuru, kterou David rovněž podrobil kritice. Vím jenom, že jsem byl stále na pochybách a stále mi cosi v Krškově argumentaci nesedělo, i když vypadala zdánlivě(?) věrohodně ...

Oči - jistě nejen mně - otevřel David Kozler, když se postupně začaly objevovat jeho kritické texty, které mě začaly viklat, až mě vyviklaly úplně ve prospěch Davidovy argumentace.
O které texty se jedná? Recenze výše uvedené Krškovy publikace a obsáhlá studie v odborném časopise Studia mediaevalia Bohemica, v níž s výklady zveřejněnými Janem Krškem David erudovaně polemizuje a mnohé omyly uvádí na pravou míru. (Diskuse kolem této polemiky je součástí tohoto vlákna - viz předchozí příspěvky.)
No, a pak už se objevil obsáhlý článek, který je uveden v úvodní citaci tohoto příspěvku a jemuž se budu v dalším příspěvku věnovat.

pokračování ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... k tomuto myslím není, co dodávat.

IMHO toto je nejdůležitější a nejzásadnější pasáž Davidova článku.
V této části autor velice erudovaně, trpělivě a bez potřeby přecházet do osobní roviny, step by step usvědčuje Krška nejen z jeho omylů, nýbrž i z ryze účelových interpretací, o nichž lze říci, že jsou Krškovým přáním, které je otcem myšlenky.
David na základě velice podrobné analýzy jednotlivých vrstev SLČ, která udivuje obdivuhodnou precizností a smyslem pro detail, dokládá, jak povrchně tuto záležitost Krško přešel, a tím ji doslova odbyl. Na základě pečlivé komparace jednotlivých vrstev a redakcí SLČ dochází autor článku k závěrům, které s velkou mírou pravděpodobnosti, limitně se blížící jistotě, dovozují, že Jan Hus na hradě Krakovci opravdu pobýval. Byl jsem rád, že jsem se mohl na základě tohoto odborného textu opět vrátit k jistotě Husova pobytu v této lokalitě.
Krškův argument, který má svědčit v neprospěch historicity pobytu Husa na Krakovci, je jeho spekulace o tom, že v tomto regionu nenalézáme stopy působení prvních husitů, jako je tomu v jižních Čechách, kde Husovo pobývání nikdo nezpochybňuje. Tento Krškův závěr je také zcela falešný a rovněž ryze účelový. Ve východních Čechách Hus také nepobýval a přesto se zde naopak východočeské husitství rozvinulo do takových rozměrů, že v mnoha ohledech předčilo i to jihočeské, táborské. Chci tím naznačit, že Husův pobyt v daném regionu nijak nesouvisí s následným rozvojem husitství v této lokalitě.
Pokud by se někdo domníval, že se opakuji, tak se mu omlouvám, ale považoval jsem za důležité tuto skutečnost znovu připomenout.

... k tomu opět nemám nic, co bych považoval za nutné dodat.

V této pasáži se jedná o zdánlivě méně závažnou otázku, týkající se toho, zda Hus odejel do Kostnice z Prahy či Krakova.
Prvně jmenované místo odjezdu považuje Krško za další z "argumentů" pro to, že Hus na Krakovci nepobýval. David dochází v souladu s dalšími historiky k smířlivému závěru, že se připouští obojí výklad, totiž Krakovec i Praha.
Moje maličkost - může-li si to dovolit - se přiklání k názoru, že spíše odjížděl z Prahy, protože se chtěl rozloučit se svými přáteli, kteří v Praze pobývali. Ale můj názor k této věci není až tak důležitý.
Sorry, ale už se zase opakuji.

... pokud by někdo nechtěl čísti celý obsáhlý Davidův článek, nechť si přečte aspoň tuto závěrečnou pasáž a domnívám se, že o nic závažného nepřijde. Předchozí kapitoly jsou totiž určeny pro opravdové "fainšmekry" a také pro ty, kteří o dlouhodobé polemice Krško vs. Kozler mají přece jenom o něco více informací.

Ano.
Ale pokud se někdo opravdu zajímá o tuto problematiku a nebo o podstatu výše zmiňovaného sporu mezi dvěma kolegy a chce se o tom dozvědět více, vřele bych mu doporučil přečíst si celý článek.

A autorovi tohoto příspěvku nezbývá, než se k tomuto Davidovu přání zcela spontánně připojit.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)