Na synodě 18. října 1412 byla vyhlášena nad Husem klatba dle mandátu kardinála Petra degli Stephaneschi z poloviny r. 1412. Mistr Jan Hus se v hlubokém rozechvění a z pocitu křivdy ještě týž den odvolal proti rozsudku papežského soudu k soudu Kristovu, k Synu Božímu jako ke skutečné hlavě církve a nejvyššímu soudci. Toto písemné odvolání dal vyvěsit na bráně malostranské věže Kamenného mostu.

Hus ve svém odvolání píše, cituji:
"Hle, opíraje se o tento nejsvětější a nejúčinnější příklad Vykupitelův, z těžkého útlaku, z křivého rozsudku a z předstírané klatby velekněží, zákoníků, farizeů a soudců, sedících na stolci Mojžíšově, k Bohu se odvolávám a jemu svěřuji svou při. V tom následuji šlépěje Spasitele..."
...
"Já Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a hotový bakalář svatého bohosloví na vysokém učení pražské univerzity, kněz a kazatel potvrzený při kapli zvané Betlémská, svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka."

Pojďme se v následujícím zamyslet nad dobovými aspekty tohoto Husova činu, dle některých (zahraničních) historiků naprosto zoufalého výkřiku do tmy, která padla na církev pozdního středověku.
Husovo odvolání ke Kristu přesto nebylo projevem zoufalství, jak tvrdil např. benediktin Paul De Voght, ani rezignací na další odpor, ale výzvou k poslednímu zápasu, v němž se Hus dovolává biblického svědectví a autority Písma jako základu pravé křesťanské víry a úcty k člověku...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V tomto příspěvku budu parafrázovat stanovisko respektovaného historika Jiřího Kejře specializujícího se na právní dějiny středověku a kanonické právo. Kejřovo stanovisko si dovolím doplnit mými nepatrnými postřehy.

Tímto aktem, jímž se Hus obrací k soudní instanci, kterou kanonické právo nezná a ani nemůže uznat, se odvrací od soudu církevního, odpírá mu poslušnost i respekt a manifestuje své přesvědčení, že koná ve shodě s vůlí Boží. Je v tom projev nedůvěry k hierarchicko-juristickému systému soudnictví, jehož odmítnutí a nahrazení morálním principem vyššího zákona Božího. Nelze se proto divit, že to narazilo na prudký odpor církevních autorit a znamenalo nakonec neodstranitelnou výtku, jež Husovi rozhodně přitížila v jeho příštích procesech.
Jakkoli je tento jeho čin pochopitelný, je třeba jednoznačně konstatovat, že v tomto punktu se Hus čistě z pohledu kanonického práva dopustil fatální chyby a že jeho právní zástupce Jan z Jesenice by se s největší pravděpodobností snažil svého přítele, pokud by měl k tomu příležitost, od tohoto kroku odradit.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hus s tímto stanoviskem (z budoucnosti) polemizuje ve svém odvolání, kde také zdůvodňuje své rozhodnutí nedostavit k soudu papažské kurie, cituji:
"Stará práva zajisté, ať už jde o práva božská ve Starém a Novém zákoně, nebo i práva kanonická, všechna hájí zásadu, že soudcové se mají odebrat na místa, kde byl podle udání zločin spáchán, a tam vyšetřovat oprávněnost obvinění proti obžalovanému nebo nařčenému výslechem těch, kdo obžalovaného znají z osobního styku, kdo nejsou zaujatí odpůrci nebo nepřátelé obžalovaného či udaného člověka, nýbrž jsou čestní a nikoho nehanobí, ano horlivě milují zákon Ježíše Krista. A konečně hájí zásadu, že se pohnanému nebo obžalovanámi má dostat vhodného a bezpečného přístupu k soudu a že ani soudce ni svědkové nemají být jeho osobní nepřátelé. Poněvadž tedy zřejmě chyběly tyto podmínky, potřebné k tomu, abych se mohl dostavit živ a zdráv, měl jsem právo cítit se před Bohem prost obvinění ze zatvrzelosti a zbaven předstírané a nestoudné klatby."(zvýraznění autor příspěvku)

Zamysleme se nad tím, jak je tento Husův postoj vlastně z právního pohledu nadčasový, byť řešící nikoli sekulární, ale církevní spor.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Doc. Jiří Kejř svůj pohled na Husovo odvolání ke Kristu shrnuje, cituji:
"Nebyla tedy respektována zásada ..., že je dovoleno odvolat se ke koncilu. Zásadní její překročení je zjevné v odvolání k Bohu samotnému, což kanonické právo ani v teorii ani v praxi nepřipouští."
Kanonické právo (pro někoho možná paradoxně) odděluje víru (v Boží spravedlnost) od výkonu lidské spravedlnosti, připomíná nám dále Kejř.

K tomu ještě malá, zdánlivě nesouvisející poznámka. Nám "laikům" se zdá nepochopitelné, proč byl Hus krátce po svém dobrovolném příjezdu do Kostnice zatčen. Kejř to zdůvodňuje právě ustanovením kanonického práva. Stále totiž trvala Husova kauza nedostavení se k soudu u papežské kurie. (Hus se patrně domníval, že postačí, aby ho zastupoval jeho právní zástupce.) A na základě trvání této kauzy a Husova provinění v ní byl tedy Hus v Kostnici uvězněn. Z hlediska čistě procesního byl tento postup oprávněný. Také skutečnost, že se Husovi v jeho procesu v Kostnici nedostalo obhájce a to ani ex offo (nevím, zda tímto instrumentem kanonické právo vůbec disponuje; obávám se, že nikoliv), je také v souladu s uvedeným právem. Podezřelému z kacířství totiž advokát nepřísluší. K tomuto také zde ...
***

Pokud by tedy šel náhodou kolem nějaký znalec kanonického práva nebo teolog, byl bych velice rád, kdyby se na tomto diskuzním fóru chvíli pozastavil a k této právně-teologické problematice se s nevšední laskavostí vyjádřil. Děkuji.

Tím pochopitelně nechci odrazovat vás, ostatní účastníky tohoto fóra k zapojení se do této diskuze. Právě naopak. Ani hypotézám a priváním názorům se totiž meze nekladou.
Základní východiska jsem nastínil, tak směle do toho...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ahoj Jiří,
přidám tedy svůj privátní názor. Ze samotného textu odvolání vyplývá, že se Jan Hus ze svých skutků hodlá zodpovídat jen Bohu - nejvyššímu soudci, bez ohledu na to, jak s ním církev naloží. V listu lounským stojí:
Mistr Jan Hus, sluha Boží nehodný, věřícím občanům Lounským milost a pokoj Pána našeho Ježíše Krista.
Třeba jsem Vás, nejdražší, nespatřil tělesnýma svýma očima, nýbrž vnitřníma, nicméně o Vaší pevné víře a lásce k Bohu a jeho evangeliu doslýchám, jak sám Spasitel Vás sjednotil ve víře, pokoji, lásce a poslouchání slova Božího, tak že Vaše svornost a jednomyslnost přede všemi jinými obcemi království Českého v nitru mém složena jest.
Je tedy možné, že Jan Hus dokonce věděl, co ho čeká, ale hodlal ve své lásce k Bohu setrvat. Text Husova odvolání v tomto smyslu koresponduje s dalším úryvkem z listu lounským:
Usilujte spíše stíhati křivdy, které Bohu se dějí, než které Vám. V tom právě, ó žel, vešken svět bloudí, že lidé smrtelní více křivdu vlastní, než křivdu proti Bohu stíhati touží. Tuto cestu Antikrist nejvíce upravuje a dobře dláždí, především nám kněžím, kteří nechceme,2) aby ustanovení lidská přesněji zachovávána byla než slovo Boží.
Text dále pokračuje:
Hle tento kněz, mnich nebo prelát smilní nebo cizoloží, ten zločin bez trestu zůstane, ale jestliže něčemu dle vůle své učí, to chce, aby zachováváno bylo pod kletbou.
Mohl mít Jan Hus respekt před takovými lidmi, kteří kážou vodu a pijí víno?
Dovolím si použít ještě úryvek z odvolání:
...svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka."
Ano, jedinou autoritou a nejspravedlivějším soudcem je jen Bůh, který bude soudit při posledním soudu každého jednotlivce zcela neúplatně, jen podle čistoty jeho skutků.
Nemyslím si tedy, že by se jednalo o výkřik do tmy nebo projev zoufalství. Šlo o pochopení Boha jako jediného spravedlivého a dokonalého vládce nad všemi světy.

_________________
Bůh je dokonalý. Jeho zákony jsou dokonalé. V Jeho lásce je obsažena přísná spravedlnost.

Děkujeme, Vladimíre, za tvůj názor. Jsem velice rád, že se konečně někdo odhodlal a v tomto zdánlivě teoretickém a "odborném" tématu nebál vyjevit svůj názor.

Ano, Vladimíre, tak jak to píšeš, to nepochybně vnímal i Jan Hus. Nikoli tak totalitní moc v tomto případě zaštítěná kanonickým právem, které je z pohledu Kristovy církve vlastně taky lidským nálezkem, jak s oblibou říkávali reformátoři o něčem, co nebylo (zcela) v souladu s Písmem a praxí prvotní apoštolské církve.

P.S.... nebo, jak já někdy parafrázuji: "... lidmi, kteří káží vodu a chlastají víno."
Odpověď na tuto položenou otázku je jednoznačná jak tenkrát, tak i dnes. Ano, i dnes mnozí představitelé církví napříč denominacemi a s římskou církví v čele káží vodu a pijí víno. (O politicích ani nemluvě!)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ovšem - dovedeno do absurdity - ke Kristu jakožto k nejvyšší soudní instanci by se pak mohl odvolávat každý, včetně kriminálních zločinců.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Předpokládám, že máš na mysli Husovu dobu, nikoli současnost, protože dnes je málokterý zločinec pokřtěn. Ti, kteří to možná se svojí nápravou myslí dobře, se nechají pokřtít až v base.

Ale vraťme se do 2. dekády 15. věku. Když píšeš "dovedeno do absurdity" a používáš sousloví kriminílní zločinec, tak předpokládám, že máš na mysli spíše někoho, kdo se dopustil nějakého těžkého zločinu (např. vraždy, ozbrojené loupeže ap.), tedy smrtelného hříchu.
Hus se však žádného hříchu, natož smrtelného nedopustil. Hus se tímto aktem "provinil" pouze proti odvolacím instancím kanonického práva, které se na laiky - nemýlím-li se - stejně nevztahovalo ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Především: Bůh - jakožto vševědoucí, neomylný a nanejvýš spravedlivý - se přece neomezuje jen na kanonické právo.

Vztahuje se však Boží spravedlnost pouze na pokřtěné?

Pozor! Platí presumpce neviny, nikoliv tedy dopustil, nýbrž byl z takového zločinu obžalován.

Teď patrně bereš jako provinění onen akt odvolání k Božské instanci, já však měl na mysli rozsudek resp. rozhodnutí, z něhož se Hus k Ježíšovi Kristu odvolával.

A z našich dějin resp. pověstí přece známe ještě Jana Kozinu, který rovněž pozval Lamingena alias Lomikara před Boží soud.

_________________
De omnibus est dubitandum.

... mně to vykládej ...

No, to je vpravdě Hamletovská otázka. A taky je to otázka spíš pro teologa ...
Bez mučení se přiznám, že já si odpovědí nejsem zcela jist, protože mluvíme o dovolání ke Kristu, aniž bych chtěl slovíčkařit nebo se dokonce rouhat.
V Husově době by však tato otázka byla bezpředmětná.

Souhlasím, i když si nejsem zcela jist, jak je to s presumpcí neviny u obžalovaného z kacířství v kanonickém právu. Obávám se, že "nic moc", protože člověk podezřelý z kacířství těch "práv" mnoho neměl, pokud vůbec ...

O.K.
Nicméně Husovo odvolání ke Kristu bylo v Kostnici nakonec taky jedním z bodů obžaloby.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Bůh se neomezuje na jakékoliv lidmi vymyšlené právo. Bůh dal do svého stvoření Boží zákony, kterým toto stvoření bez jakékoliv výjimky a bez ohledu na jakékoliv lidmi vymyšlené zákony podléhá. Nebudu psát, jak tyto zákony doléhají na každého člověka při jeho pozemském putování, na tom bych se asi s většinou přispěvatelů neshodl. Jisté je, že konečné zúčtování se při posledním soudu řídí těmito neomylnými a neúplatnými zákony a že každému bude dáno, co jeho jest. Soudím, že Jan Hus tušil, jak s ním katolická církev naloží a proto se, bez ohledu na to, jak s ním bude podle vymyšlených a nespravedlivých zákonů naloženo, odvolal k Bohu a jeho neúplatným a jedině spravedlivým zákonům.

V žádném případě! Vše, co se nachází ve stvoření, které Bůh stvořil, podléhá Božím zákonům a tedy Boží spravedlnosti. Křest by měl být přihlášením se k Bohu a slibem žít podle Božích zákonů. Takovému člověku je také dána Boží pomoc. Křest by neměl být vstupenkou do jakékoliv církve.

Každý má právo odvolat se k Bohu a každý bude stejně tak jako tak podroben Božímu soudu. Rozdíl je v tom, že pokud se odvolá někdo, kdo spáchal zločin, tak se tento člověk hrubě rouhá, pohrdá Božími zákony a Boží soud bude pro něho mít mnohem těžší následky (to platí i pro ty, kteří poslali Jana Husa na hranici).

_________________
Bůh je dokonalý. Jeho zákony jsou dokonalé. V Jeho lásce je obsažena přísná spravedlnost.

Ale co v případě, když byl lidským soudem odsouzen nevinný?

_________________
De omnibus est dubitandum.

Než odpovím na položenou tázku, vrátím se s dovolením ještě malou poznámkou k Husovi. Je třeba rozlišovat odvolání a dovolání. Hus se odvolal k Bohu a Husovi soudci se Boha dovolávali, když Husa soudili a nepochybně i v momentě, když vyřkli nad nenapravitelným kacířem ortel.
Jsem přesvědčen, že kdyby Hus na sobě cítil sebenepatrnější vinu, nikdy by se ke Kristu, "soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka", neodvolal.

A nyní k oné otázce. Nejsem si zcela jist, v jaké přesně souvislosti byla položena.
Musím tedy reagovat pouze v obecné rovině. Byl-li nevinný odsouzen k trestu smrti, pak už mu může pomoci leda tak Boží soud a byl-li odsouzen "jen" do vězení, pak se může domoci rehabilitace ještě od "lidského" resp. pozemského soudu. Hus byl bohužel ten první případ.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ono z pohledu věřícího křesťana je asi zbytečné se k Bohu odvolávat, jelikož jeho soudu stejně dříve či později neunikneme.
A naopak z pohledu pozemské justice by se formální připuštění této nejvyšší odvolací stolice rovnalo přiznání vlastní zbytečnosti.
A kdo doručí odvolací rozsudek k založení?

_________________
De omnibus est dubitandum.

Ponechme stranou, jak se na Husovo odvolání dívají věřící.
Nezávislá moderní historiografie oproštěná od konfesních předsudků se již v podstatě shodla na tom, že odvolání ke Kristu nebylo projevem Husova zoufalství a pouhým plácnutím do vody, ale spíše jakousi formou protestu proti obsesi spočívající v tom, že Hus, který chtěl církev napravit, byl soustavně označován za kacíře, z čehož se velice obtížně hledalo východisko.
Jak asi Hus, který se odhodlal k onomu zdánlivě absurdnímu činu, uvažoval?
Smrtelně jsem nezhřešil, žiju ve srovnání s jinými a mnou kritizovanými sluhy Božími příkladným, skromným a především mravným životem, snažím se neporušovat Desatero, žiju v přísném celibátu, takže nemám nemanželských potomků, nepřeložil jsem nikomu na kříž stéblo, protože miluji svého bližního jako sebe sama, reformnímu úsilí jsem nezištně obětoval studium teologie i kariéru, tak proč musím - pro Kristovy drahé rány - nosit stigma kacíře?
Proto, že nepokrytě a veřejně prezentuji své kritické i teologické názory, že svobodně kážu Slovo boží a že se u mne díky poctivému studiu Písma i učení svatých otců a v neposlední řadě i Viklefa objevila neodbytná skepse vůči církevním dogmatům a tradici, tj. ve své podstatě vůči lidským nálezkům? ...

Ano, na tom nepochybně něco je.

Že by třeba posel Boží, anděl Páně? ... :wink:

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)