V
této knize Jiří Kejř píše mj. i o tom, že
při vyšetřování podezřelých z kacířství se jich ptali, zdali věří, že rozsudky na Viklefem, Husem a Jeronýme Pražským byly vyneseny řádně a spravedlivě a mají být od každého katolíka za takové považovány. Tato otázka byla jistě položena Husovi i Jeronýmovi a týkala se pochopitelně "pouze" Viklefa.
Jistě si každý dovede představit, co se u inkvizičního soudu pak dělo, když vyslýchaný odpověděl záporně.
To mně v tu chvíli okamžitě evokovalo jinou situaci, když se komunistické prověrkové komise po srpnu '68 ptali "prověřovaných" - rozuměj vyslýchaných -, zda souhlasí se vstupem vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa. Pokud se jednalo o komunistu a odpověděl záporně, byl okamžitě ze strany vyloučen se všemi negativními důsledky pro něj i jeho rodinu. Ano, pokud vidíte naprosto shodné prvky dvou totalitních systémů, toho středověkého a toho z 20. století, pak to vidíte naprosto správně a v ostrých konturách.
A Kejř pokračuje, cituji:
"
Proslulá bula Inter cunctas
z 22. února 1418 dovršila toto pojetí a v jejím duchu musí být odsouzení Husa a Jeronýma pokládáno za správné a spravedlivé." (Kejř,
Husův proces, nakl. Vyšehrad, Praha 2000, str. 201)
Obě totality na svých věřících, resp. občanech vyžadovaly, co si musí myslet. Jinak řečeno, chtěly ovlivňovat i jejich vědomí a svědomí.
