Hus ve svém učeném pojednání píše také tento veledůležitý odstavec:
"
Dále kladu, že by byl člověk v zákoně (Božím - pozn. JM)
učený, otcovrah, matkovrah, zloděj, cizoložník, lotr, svatokupec a rouhač, od mládí svého velmi oplzlý, jemuž by papež po zpovědi a lítosti dal odpuštění od trestu i viny, jestliže by poskytl po mírné lítosti jakkoli velkou pomoc k vyzdvižení kříže. A že by byl jiný člověk, prostý v zákoně božím, zachovávající přikázání boží po celý čas svého života, mající hříchy všední, jemuž po zpovědi a lítosti, avšak bez skutkového zadostiučinění papež nedal by odpuštění od trestu a viny, a že by tito dva lidé ihned zemřeli. Položíme-li tuto možnost, pak první dle bully(!)
vzlétně do vlasti (do nebe - pozn. JM)
, poněvadž jest rozvázán od trestu očistce a od viny, druhý však kráčí k trestu očistce."
Na těchto dvou naprosto protikladných příkladech Hus názorně dokládá, jak absurdní je papežova bula, která kdyby se vzala doslova, pak by tomu bylo tak, jak se píše v citovaném textu.
Je to jakási esence Husova postoje k bule papeže Jana XXIII. Autor kvestie zde v plné nahotě odhaluje něco, co je v naprostém rozporu s logikou věci. Není přece možné, aby matkovrah nebo cizoložník, který sice zná Bibli a jenž by si koupil odpustek, resp. poskytl pomoc (hmotnou nebo účastenskou) křížové výpravě, by se dostal do nebe a tomu, kdo hřeší běžnými hříchy, zná málo Bibli, ale nemá na odpustek, ani nemůže poskytnout pomoc vyhlášenému kříži, by hrozil očistec.
A dále pak:
"
Přisluhuje-li vévoda nebo hrabě světskému králi a udělí-li ten král svobodu nebo jinou výsadu, neuzavírá se z toho, že by vévoda nebo hrabě udělil onu svobodu nebo výsadu, ale spíše, že jest to vlastní důstojnosti královské. Ježto tedy Kristus jest král každého papeže nekonečně vyšší, než jest král světský vyšší hraběte neb vévody, daleko zřetelněji jest patrno, že náleží velebnosti boží udíleti zvláště tyto výsady nebo i svobody. Neboť jestliže biřic nebo pedel (= nižší úředník na VŠ)
prohlašuje svobodné udělení svého pána, nenásleduje z toho, že tento sluha, takto to prohlašuje, udílí takovou svobodu. A tedy daleko spíše, prohlašoval-li by to bez zmocnění nebo dovolení proti vůli pánově."
Na příkladu vztahu
král vévoda, resp.
pán sluha a proti tomu
Ježíš Kristus papež Hus ukazuje, co si papež může resp. nesmí dovolit. Jedině Bůh, který je v hierarchii králů v "
nekonečně vyšším" postavení než pozemský král, může udílet svobody či výsady a nikoli papež, jenž jest v postavení neskonale nižším, a nemá zmocnění k tomu, aby dokonce udělil výsadu, která přísluší pouze Bohu, proti jeho vůli.
Je to krystalicky čistý výklad, v jakém že postavení se nachází papež ve vztahu k Bohu, výklad, který byl nepochybně v příkrém rozporu s oficiálním učením církve, tudíž musel být nutně kacířský.