Protože budu delší dobu zaneprázdněn, rád bych reagoval aspoň na
první z Tvých odpovědí . Asi nebude pro nikoho překvapením, že celou věc vidím poněkud jinak.
Po Tvém upozornění (v tématu
„… v TV“) na dotyčný Šmahelův výrok, který zazněl v TV pořadu
„Druhý život Mistra Jana Husa – Memento vyhaslé hranice“, jsem
prohlásil, že v ústech historika se jedná o
nehoráznost a dále objasnil, že nehorázností se míní
zjevná a pobuřující nepravda, a že výroky o tom, že procesy 50. let probíhaly v souladu s platným právem, jsem dosud slýchal jen od stalinských bolševiků.
Spletitost následující debaty nebyla způsobena nějakou mou „obsesí“, jak píšeš, ale prostou skutečností, že Ty namísto toho, abys jasně prohlásil, s ČÍM přesně nesouhlasíš a PROČ, začal jsi mi podsouvat různé nesmysly jako, že „přirovnávám Šmahela k stalinským bolševikům“, „zpochybňuji celé jeho historiografické dílo“, hlásám prý jakousi „fatálnost jeho omylu“, neberu v úvahu jeho pohnutou minulost apod., přičemž mé
objasnění ŽE a PROČ toto nedělám, jsi prostě ponechal bez povšimnutí.
Kromě toho jsi začal klást otázky, které nás odváděly od
námětu. (Např. nakolik Hus trpěl a zda víc či méně než Horáková. Týká se to ovšem všech otázek Husova procesu, neboť
předmětem našeho sporu na počátku byl a dosud je
výrok o procesu s Horákovou – zda jde o zjevnou a pobuřující nepravdu, v případě historika tedy
nehoráznost – nikoli teprve až analogie, jejíž byl předpokladem. Závěr, že jde o zjevnou a pobuřující nepravdu, má pochopitelně důsledky pro veškeré jeho použití, nikoli jen pro Šmahelovu analogii.)
Theodor píše:
Vše se točí okolo tvrzení
jediného:
„Proces s Horákovou probíhal podle platného práva.“ (Fr. Šmahel:
„Jak byla odsouzena naše hrdinka, už víte která. Milada Horáková. No ano. Všechno bylo v souladu s platným právem.“) (…)
Neodpověděl jsi mi prve, CO přesně je tím
„legitimním historickým názorem“, který zmiňuješ, ale nejmenuješ. Ptal jsem se na to, protože jsem se potřeboval ujistit, že máš opravdu na mysli to, co já:
Theodor píše:
… Názor na to, že proces s Horákovou proběhl podle platného práva? Tuhle nehoráznost nazýváš „oprávněným historickým názorem“? Nebo chceš „pouze“ schválit použití oné nehoráznosti k založení pochybné, jelikož na lži založené analogie? Smíme tedy použít nehoráznou lež k založení pochybné analogie, jednoduše proto, že se nám zamlouvá? To už nehoráznost dle Tebe není? To už je „legitimní historický názor“?
Stačilo jasně říci, že se domníváš, že dotyčný výrok je pravdivý, a pokud snad pravdivý není, pak vysloví-li jej historik, nebo založí-li na něm svůj argument, jedná se nanejvýš o drobné pochybení. –
Na to bych Ti stručně odpověděl, co tu teď neustále dokola omílám, protože jsi to nebral na vědomí a stále někam uhýbal:
(A) Běžný člověk, se tímto výrokem dopouští pouhého
omylu.
(B) Pokud však takový člověk onen výrok prohlašuje kategoricky a opakovaně, nebo na něm coby předpokladu staví své argumenty, aniž by si jej napřed ověřil, dopouští se
ignorantství.
(C) Historik, který toto tvrdí nebo na tom staví svůj argument se dopouští
nehoráznosti.
A řekl bych, že v tom v podstatě pokračuješ dál, když např. opomíjíš souvislosti a nebereš v potaz, že
citovaný výrok o mém znejistění nebyl nějakým srovnáním či zevšeobecněním, nýbrž jsem jím pouze objasňoval, že pro mne není ona Šmahelova nehoráznost problematická stejnou měrou jako pouhý omyl, tedy že účinek je rozdílný. Opakoval jsem na
daném místě to, co se mi zdálo, že nebereš v úvahu, když v námitkách proti mému prohlášení o ní hovoříš, jako by se jednalo nanejvýš o nějaké drobné nedopatření, pokud ne tedy rovnou o pravdu pravdoucí.
Je to stejné jako s předpokladem, že
Protokoly sionských mudrců jsou pravé a nikoli podvrh carské tajné policie, který se v ústech historika pojednávajícího danou věc stává nehorázností. A rovněž s
výroky popírajícími vyhlazování Židů nacisty, které jsou nehorázností dokonce už v ústech obyčejného člověka. – Společné mají to, že se jedná o zjevné a pobuřující nepravdy. A jejich účinky se liší od účinků pouhých omylů. (Posluchač si pravděpodobně pomyslí, že ten, kdo s nimi operuje jako s pravdami, je asi nějaké hovado, a to, čeho se zastává, nejspíš nebude pravda.)
Myslím, že nedoceňuješ, že autory takových výroků,
pokud se jedná o historiky nebo lidi vážně se zabývající historií (tedy nikoli běžné diskutující), mohou být podle mého soudu (předsudku?) jen hlupáci nebo darebáci, a jestliže tento předpoklad v nějakém případě neplatí, potřebuji, aby mi někdo objasnil důvody, proč dotyčný výrok:
1) Nelze pokládat za nepravdivý.
2) Lze jej pokládat za nepravdivý, ale ne zjevně.
3) Není za daných okolností nebo vůbec pobuřující.
Nic z toho jsi neudělal.
Možná jsi nepochopil, že
nemám ambici Tě přesvědčovat, nýbrž se jen bráním Tvým námitkám, že mé prohlášení bylo nepřiměřené. Ve skutečnosti si myslím, že je to především ostuda toho, kdo takový výrok pronáší nebo používá, potažmo pak toho, kdo se jej snaží zlehčovat. (Samozřejmě podle prostředí, např. uprostřed nacistů nebo bolševiků se jim může dostat naopak vřelého přijetí. Mluvím tu tedy o ostudě „vpravdě“.)
Na mnou položené otázky si může odpovědět
každý sám:
(1) Je tvrzení, že proces s Horákovou probíhal podle platného práva, pro historika zjevně nepravdivý?
ANO/NE(2) Jedná-li se o zjevnou nepravdu, jde v případě historika o nehoráznost (neboť je zároveň pobuřující)?
ANO/NE(3) Pokud jde v případě historika o nehoráznost, je nehorázností i na ní postavený argument?
ANO/NENijak ses k nim výslovně nevyjádřil, což by bylo ku prospěchu věci. Podobnému jasnému a přímému prohlášení se po celou debatu vyhýbáš jak čert kříži, jenomže pro mne bylo a je důležité přečíst si CO a PROČ tvrdíš v protikladu k těmto otázkám – vlastně tezím, (jelikož mé odpovědi jsou zřejmé:
3x ANO). Důležité je to pro mé porozumění něčemu, co se vymyká mé představivosti, totiž jak lze rozumně tvrdit, že dotyčný výrok není nehorázností.
(Viz citované
třídění A-C výše.)
Pokud Ti dobře rozumím, máš
nyní za to, že: (1) dotyčný výrok je s velkou pravděpodobností přece jen
nepravdivý, (2) nelze spolehlivě určit, zda je pro historika nepravdivý
zjevně (Pozn.: Pokud bys nějaký takový exemplář objevil, nezapomeň mne, prosím, na něj upozornit!!), (3) i kdyby se jednalo o zjevnou nepravdu, může jej člověk, kterému komunisté ztrpčovali život, a jenž vykonal velké vědecké dílo, pronést, neboť v takovém případě jde o nicotnou lapálii, která není
pobuřující.
(Pozn.: Pro diváky, kteří by Šmahela neznali, by výrok nehorázností zůstal?)Pochop, že nemám obavy o to, že člověk, který se bude důsledně a vytrvale držet pravdy, nakonec dojde k týmž závěrům (ohledně oné nehoráznosti) jako já, ale zajímá mne, v jaké části cesty zrovna jsi. Prohlášení, že jsi „něco musel poopravit“, je sice povzbudivé, ale dokud nevím, co sis konkrétně myslel prve a co si naproti tomu myslíš nyní, je – sám snad uznáš – pro čtenáře prázdné a neurčité.
To doznání se týkalo mého
nedocenění Tvé snahy zjistit pravdu pomocí dotazů na ÚSTR a Petra Čorneje kvůli svému předpokladu, že Ti musí být jasné, co mně. (Obsah dotazů se mi pak jevil neuspokojivý.) Následující avšak již dříve sepsané příspěvky (díly B) jsem už nechtěl krátit z důvodu jejich samostatné srozumitelnosti, ale nemyslím si, že se na nich tento předpoklad nějak podepsal. Pokud bys takové místo objevil, upozorni mne, prosím.
P.S.: K některým pozoruhodným bodům z Tvých posledních šesti příspěvků se vyjádřím později, až budu mít čas. Bohužel to bude nejdříve za měsíc.
Možná jsem to jenom přehlédl, to nevylučuju. 
Tři výroky pro začátek úplně postačí, abychom se něco "nového" dozvěděli. Díky.
Jen ten, který je odsouzen k trestu smrti, a rozsudek byl vykonán. 
)
Takže nic dokládat nemusím. 
