V těchto lednových dnech si připomínáme 30. výroří vzniku Charty77 a jejího podpisu prvními signatáři. Toto malé zamyšlení by se mělo hlavně týkat toho, co naznačuje anketní otázka...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já bych si dovolil v této souvislosti připomenout jiné, také 30. výročí, totiž úmrtí první oběti, signatáře a prvního mluvčího charty, vzácného člověka, filosofa evropského jména, prof. PhDr. Jana Patočky ( http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_patockaj_01.php ).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Každý projev vzdoru proti útlaku a okupaci má smysl, jinak by nikdy nebyla naděje, že někdy skončí.

Není disident jako disident. Někteří z nich byli nasazení agenti StB, řada z nich neměla co ztratit a tak si na disidenství spíše jen hrála... a jejich působení v politice 90. let? Brrr...

Výstava "Charta 77 a její doba, doba a její charta" byla prodloužena do 9. 4. 2007. Viz http://www.nm.cz/vystava-detail.php?f_id=108 ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nechci vám brát iluze ale pokud jsi představujete ruskou okupaci tak nějak jako "hajdrichyádu" tak se hluboce mýlíte. Česká armáda v roce 1968 selhala-(tak jako vždy od roku 1620), čin Jana Palacha byl rychle zapomenut, čin Jana Zajíce se podařilo ututlat. K nepokojům v r. 1969 došlo spíše spontálně díky vítězství našich hokejistů (i když první výročí okupace bylo také řádně "oslaveno"). Teprve když KSČ v roce 1972 (do té doby vycházeli "rychlé šípy" a různé západní komiksy !!!) provedla stranické prověrky a k moci se drala Husákova klika začaly se množit případy PASIVNÍ rezistence. Uvědomte si, že KSČ měla 1 000 000 !! členů-kampak se asi všichi poděli ? a vyhazov ze stany měl za následek stop v kariéře pro dotyčného i pro jeho děti.(včetně např. nemožnosti stát se členem aeroklubu, výjezdu na dovolenou do zahraničí, . . .)
Chartisté byli především lidi dobře situovaní (profesoři, spisovatelé ...) a s mnoha známímy za čárou, kteří se o "své" chartisty různě starali. Havel např. vždy obýval CELÉ PATRO ! činžovního domu na nábřeží -v době kdy se stavěly byty 2+1mini a komunisté se mu nikdy nepokusili jeho "nadbytečné" metry sebrat a pokud ho zavřeli tak dělal chodbaře což jinak byla funkce vyhrazená oblíbencum bachařů nebo těm kteří měli v zařízení odslouženo nejvíce. S obyčejným člověkem komunisté uměli zatočit stejně jako každý režim (USA a naši "demokracii" nevyjímaje) -prostě mu přišili nějaký trestný čin-např. rozkrádačku. Dělnictvo to dobře vědělo a jeho zakořeněný odpor k různým "lehkoživkám" neumožňoval nějaké podkopávání režimu a jeho odpor by se tak dal spíše přirovnat k odporu sedláctva proti šlechtě než k partyzánským akcím.

Např. moje maličkost už dávno žádný nemá, takže mi není ani co brát...

Jo, dejme tomu, ale to možná platilo v Praze, která byla nejvíce na očích zahraničnímu tisku i veřejnosti. Chartisti však byli i na "venkově", kterým mám na mysli třeba i Plzeň, Brno, Ostravu, atd. Jedním z prvních zatčených a uvězněných signatářů byl např. elektrikář z Plzně (na jméno si už nevzpomínám), tomu se dostalo ztuha podpory ze zahraničí...
A "mimochodem": Jan Patočka např. byl také z Prahy, taky profesor, ale bohužel špatně situovaný, kterému nikdo už pomoci ani nestihl...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Československá armáda nemohla neselhat, když nebyla schopna rozhodovat samostatně bez sovětského velení. Tady nemá smysl uvažovat o nějaké samostatné armádě, vládě, straně. Vše bylo řízeno odjinud už od roku 1948 a ne až po roce 1968.

Tohle snad nemělo být postavení komunistického a dnešního vězeňství na roveň...

Dorfule snad bych tě jen doplnil, armáda komunisty řízena min. od roku 1944.

Jinak pro náš národ platí a platilo: 1/3 bojovala v zahraniční armádě nebo domácím odboji, 1/3 byli zrádci a kolaboranti, 1/3 čekala jak to celé dopadne. Proto se taky nikdy nebyl schopen bránit "jako jeden". Ale to jsem již odbočil.

A ať se na mne nikdo nezlobí, ale boj proti totalitárnímu řežimu si představuji jinak - tedy nikoliv psaním her nebo distribucí zakázané literatury...

Na přelomu července a srpna v r. 1975 se v Helsinkách sešli čelní představitelé mnoha zemí za přítomnosti amerického prezidenta Geralda Forda, šéfa komunistického bloku z Kremlu L. I. Brežněva aj. Podepsaný helsinský protokol zavazoval i evropský státy, že se zřeknou užití násilí, všechny státy přislíbily ekonomickou spolupráci a došlo i k přijetí nejdůležitějšího 3. koše, kdy se zúčastněné strany jednomyslně shodly, že budou dodržovat lidská práva.
Na helsinském protokolu pochopitelně nechybí podpisy Brežněva i Husáka.

Ano. Ale Charta 77 nebyla politickou platformou, nemohla být v podstatě ani politickou opozicí, jejímž fundamentem by byl "boj proti totalitárnímu řežimu" ve smyslu vyvolat jeho změnu. Tyto ambice chartisti opravdu neměli a bez bombastických frází a s klidem to přiznávají i dnes, po 30 letech!
Hlavním smyslem a úkolem charty bylo razantní upozornění na porušování lidských práv v ČSSR, která se tak dostala do příkrého rozporu s helsinským protokolem, který podepsal i nejvyšší představitel státu, v němž chtěli žít svobodně, mít svobodu projevu a možnost číst i zakázanou literaturu. Nic víc, nic míň...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Zakázaná literární a divadelní činnost má však přesah daleko větší než jen ke konci totalitního "období". Je to jakási naděje a jiskra pro doutnání vnitřního odporu.
Navíc každý dělá co může ...spisovatel je schopen napsat něco, co duchovně podpoří všechny, kteří se se systémem nesmířili; proč by ruka umělcova brala do ruky cep? Jsou tu jiní kteří by měli být tělem odporu, ale zřejmě byli slabým tělem a pak je to o to smutnější, když zde byli jedinými.

Toto je trefné a téměř na úrovni citátu!

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Pánové, já vám to neberu. Jen z mého pohledu je to málo.

Vzhledem k hysterické a "neadekvátní" reakci komunistického režimu to asi zas tak "málo" nebylo. A víc jak 90% obyvatel vč. mne nebyla schopna ani tohoto "mála". Představme si hypoteticky, že by z této drtivé většiny obyvatelstva tehdejší ČSSR podepsalo chartu např. 7 milionů lidí. Všechy, tuto levnou pracovní sílu, učně, studenty, důchodce by pozavírali? Kam? Do narychlo postavených nových koncentráků? Vypochodovaly by šiky milicionářů z fabrik, vyjely by tanky z kasáren a nebo by byly doplněny ještě dalšími z východu?...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Konečně jsem se odpoutal od pracovních povinností a tak se vracím k našemu tématu.

Jiří, je fakt, že v roce 1977 jsem ještě cucal dudlík a tak nemohu posoudit míru tehdejší hysterie. Já se však přikláním k tomu názoru, že než obavy z 200 podpisů (později pouhých 1550 – což je s podivem, protože Charta byla určitou výzvou proti normalizačnímu režimu jako takovému a tak na ni mohlo reagovat velmi široké spektrum společnosti) sehrály roli zejména obavy našich komunistických potentátů z případného políčku, který by jim Moskva uštědřila.
Byl to zkrátka pokus konfrontovat se s Helsinským protokolem, respektive závazkem ČSSR dodržovat lidská práva. Na druhou stranu si přeci každý tehdy reálně uvažující člověk musel uvědomit, že komunistický režim (obecně v rámci celého východního bloku) žádná lidská práva dodržovat nebude – protože „to je jeden z pilířů demokratického režimu a demokracie je výplod buržoazie“. Spíše si zadejme dotaz proč se země východního bloku rozhodly k podpisu Helsinského závěrečného aktu? Jednak to bylo určité vyvrcholení smírného období mezi západech a východem (tzv. období détente), ale hlavně západ v nich uznával teritoriální rozdělení Evropy - tedy neměnnost hranic od druhé světové války, což bylo pro SSSR a další východní země velmi důležitým aktem. Ale to jsem odbočil…

Pokud to velmi zjednoduším - jediným světlým okamžikem odporu (pokud to tak lze nazvat) bylo právě období reformních snah v letech 1967-1968 + oběti Palacha, Zajíce... Rok 1977 bylo spíše plácnutí do vody, které nemělo následovníky. Přiznejme si, že nějaké výraznější protesty proti režimu byly zahájeny až v roce 1987, které sílily v roce 1988 a vyvrcholily v listopadu 1989. To však již dávno probíhalo uvolňování v rámci celého východního bloku, kterému dával Gorbačov volný průchod a defacto jej, k nemilosti našich čs. soudruhů, toleroval. Ostatně já myslím, že dostatečně výmluvná je věta (k našemu boji s režimem) britského historika Ashe, který komentoval krach východního bloku následovně: „Polsku to trvalo 10 let, Maďarsku 10 měsíců, východnímu Německu 10 týdnů, Československu to možná bude trvat 10 dnů!“.

Myslím že tohle je opravdu poměrně dost zjednodušené. Já teda taky měl v tý době ještě málo, abych to mohl nějak komentovat, ale představovalo to alespoň jistou naději pro ty, kteří se o něco snažit chtěli.
Podle těch, co se tímto obdobím zabývají, to mělo význam především v tom, že to upozornilo na fakt, že s totalitním režimem nejsou zdaleka všichni smířeni. ...Západ se téměř domníval, že to tu je dobrovolně... a v tom je myslím hlavní podstata tohoto jinak "výkřiku do tmy"...

A osobně si myslím, že to byla obrovská odvaha zvláště proto, že davy lidí udávaly dobrovolně a spoustě se stýská ještě teď, ...přinejmenším je to nijak nezměnilo. A bojovat proti něčemu, když nevím kdo mi kdy do zad bodne nůž, ...to už chce trochu odvahy!

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419