Jachym Hrabec píše:
Kdyz to je tezky. Pokud by nedoslo k anslusu Rakouska a Nemci by byli nuceni prejit pres nase, byt nedokoncene pohranicni opevneni, urcite by melo smysl se branit. V situaci, ktera nastala, a kdy by Nemci bez problemu utocili pres nase obnazene hranice s Rakouskem je ten smysl silne diskutabilni. Ackoli jsme v zadnem pripade nemeli spatnou armadu, rozhodne lepsi, nez Polaci, ve srovnani s Nemci jsme na tom byly mnohem hure a jedine, co mohlo tento rozdil kompenzovat bylo prave opevneni. V pripade boje by Praha zrejme dopadla uplne stejne jako Varsava, nebo jako pozdeji Drazdany. Nenavratne by bylo ztraceno neuveritelne mnozstvi pamatek z nami prave tolik oblibeneho 15. stoleti. O ztratach na lidskych zivotech ani nemluvim. Dost mozna, bychom dnes mluvili nemecky, pokud bychom mluvili vubec. Jit do boje se sice malou, ale nejakou nadeji na vitezstvi je podle mne jasna vec. Ale jit do boje s jistotou porazky je podle mne pouze velke, hrdinske ale bohuzel smutne a zbytecne gesto. A co se vlivu tohoto na moralku naseho naroda tyce, tak o tom si nedelam zadne iluze. Nekde jsme cetl, ze v protektoratu bylo registrovano stejne kolaborantu jako ve Francii. A pokud je to pravda, rozhodne to nebylo zpusobeno Benesovym rozhodnutim, ale moralkou samotnych lidi.
pěkně napsané;nezbývá než souhlasit.
A co se týče těch poláků tak ty bych nedával jako příklad statečnosti ale jako příklad křiváctví po tom co nám v roce 1938 provedli
