... těmito holými, nerozvitými větami se bohužel nikam nedostaneme.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já psal toto: my jsme v rámci R-U měli právo na sebeurčení, protože jsme neměli svůj národní stát. Němci v Československu o právu na sebeurčení mluvit nemohli, protože svůj národní stát už měli.

Nevím, jestli je to nepochopitelné, ale tys ze mě pomalu udělal sudetského Němce

... takže měli snad Němci z ČSR odtáhnout do Německa?
To by byl poněkud svérázný výklad práva "menšiny", jejíž prapředci jsem přišli už v době Přemysla Otakara II. a někteří ještě dříve.
btw. Výše citované, kdybys napsal hned, tak bylo vše jasné.

Za prvé bych si to nikdy nedovolil (proč?!) a za druhé bych byl velice špatně pochopen.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Kata-he-kasa:
Jenže princip sebeurčení nebyl nikdy přesně definován, aby z něj snad měly být a priori vyloučeny entity, které již mají národní stát. Znovu MacMillanová: "... Ze všech představ, které s sebou Wilson do Evropy přivezl, se zmíněná koncepce sebeurčení stala a dodnes je tím nejkontroverznějším a nejméně průhledným pojmem. Během mírové konference bombardoval šéf americké mise ve Vídni Paříž a Washington žádostmi, aby mu tento termín vysvětlili. Žádnou odpověď odnikud nedostal ..."
Nejasné bylo i to, jak nové hranice stanovit - a vedle historických dat se hodně mluvilo třeba i o plebiscitu; vzhledem k tomu asi tehdejší sudetoněmecké námitky nelze jen tak šmahem odmítnout.

Ano, nelze! Ale bylo dobře, že se ten plebiscit neuskutečnil.
Jak jsem se již zmiňoval, Němci tady žili dlouhá staletí. Ale nikdo jim nebránil, aby se po vzniku republiky přestěhovali do své domoviny. Když se Hitler v Německu ujal moci, byl by to útěk za tímto nacistickým diktátorem. A když Sudety ovládl Henlein a jeho partaj, již nebylo proč utíkat. Kolik že Němců hajlovalo spolu s Henleinem? 90 až 95%.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No, přímo o plebiscit mi ani tak nejde, jako spíš o to, že vlastně neexistovala žádná pevná kritéria pro uplatnění principu sebeurčení (když v nich tápali i ti, kteří rozhodovali) - a právě i z důvodu, že nebyla jasně stanovena dejme tomu priorita historických hranic, jsou tehdejší připomínky sudetských Němců docela pochopitelné. Tím ale nechci říct, že oprávněné.
20. léta nakonec ukázala, že se přes všechny rozpory dalo v jednom státu žít - dokud nepřišel Hitler. A pro něj v roce 1938 těch 90% hlasů sudetských Němců (ale asi o něco méně vzhledem k tehdejší formě voleb, kdy případná jediná kandidátka brala vše - což se hlavně v malých obcích v Sudetech stávalo).

... obávám se velmi, že tohle mnohým/některým(?) Němcům po vzniku republiky vůbec nevadilo.
Ti hned chtěli pro Sudety autonomii nebo aspoň samosprávu s co největšími pravomocemi. No, a poté, co se Hitler ujal moci, tak odtržení Sudet a přičlenění k říši.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ono to přičlenění k Německu bylo de facto plánováno mnohými politiky už na podzim 1918. Sudetské provincie se měly stát součástí Rakouska - a to se mělo včlenit do Německa; viděl to tak třeba i rakouský sociální demokrat Otto Bauer. Samotné Německo tehdy ale nemohlo (a asi ani nijak zvlášť nechtělo) pro sudetské Němce něco dělat, což byl rozdíl oproti 30. létům.

Myslím, že tehdy, jako i dnes, mělo vliv na vztahy Němců a Čechů, vnímaný velký inteligenční rozdíl.

Domnívám se, že nazrál čas, abychom svoji pozornost obrátili na Slovensko. Pochopitelně se ke vztahům Čechů a Němců můžeme v tomto vláknu kdykoli vrátit, téma samozřejmě nebylo ukončeno a je stále otevřené svobodné diskusi …

Tzv. Martinskou deklarací z 30. října 1918 se slovenská reprezentace přihlásila v Turčanském sv. Martině ke společnému státu československému a k právu na sebeurčení. Poté muselo zákonitě dojít k pnutí mezi novým státem a Budapeští.
Přejít "od teorie l praxi", jinak řečeno realizovat tuto deklaraci, bylo daleko obtížnější. Národní výbor přijal usnesení z 2. 11. 1918, na základě něhož mělo být Slovensko vojensky obsazeno.
13. 11. bylo v Bělehradě podepsáno příměří, načež Maďarsko mělo vyklidit velkou část území kromě Slovenska. Zde však byl ze strany Maďarů proveden vojenský zásah, takže české sbory byly nuceny ustoupit. 11. 12. vyhlásili Maďaři tzv. "Slovenskou ľudovou republiku", avšak 30. 12. obsadilo české vojsko Košice a 1. ledna 1919 bylo celé Slovensko konečně pod kontrolou nové vlády.

Komplikacím však nebylo konce! Pod ideologickým vlivem ruské říjnové revoluce byla v Maďarsku 21. 3. 1919 vyhlášena tzv. "republika rad". Nastolení totalitní diktatury sovětského typu byly otevřeny dveře dokořán. Již 25. 3. bylo na Slovensku vyhlášeno stanné právo a 7. 4. obsadila čs. armáda Maďarsko až k demarkační linii (cca 70 až 80 km dovnitř Maďarska) a někde i za ni. Maďarská Rudá armáda zahájila razantní protiofenzivu, obsadila více jak 60% území Slovenska a v pol. června dosáhla polských hranic. Vlivem těchto událostí byla 16. 6. v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad (SRR).
Ještě před tím, 13. 6. však byla uspořádána mírová konference, která určila konečné hranice mezi Slovenskem a Maďarskem. Maďarská Rudá armáda byla nucena opustit území Slovenska a s ní odešli i vrcholní představitelé SRR. Oblasti kontrolované SRR byly 7. 7. obsazeny čs. armádou a cesta ke konečné konsolidaci poměrů na Slovensku byla zahájena.

Z uvedeného stručného přehledu je zřejmé, že na kontroverzní vztahy mezi Slováky a Maďary, které na Slovensku latentně přetrvávají až dodnes, bylo zaděláno už v době vzniku 1. republiky.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Trianonská smlouva (také "Trianonský mír" nebo krátce "Trianon") je jednou z poválečných mírových smluv, které byly podepsány na zámku Versailles poblíž Paříže. Tato smlouva byla signována 4. června 1920 v jeho paláci "Velký Trianon". Smlouva stanovila hranice maďarského státu jakožto nástupce Uherska po skončené první světové války. Hranice Maďarska byly stanoveny de facto již usnesením z 12. 6. 1919 a Trianonská smlouva je potvrdila i de iure.
Trianonem byly ČSR postoupeny Slovensko a Podkarpatská Rus. Maďarsko bylo zároveň nuceno vzdát se dalších územních nároků, uznat nezávislost Československa, jemuž se také zavázalo uhradit válečné reparace. Bývalé Uhersko ztratilo více jak 70 % svého území, které bylo rozděleno mezi ČSR, Rakousko, Rumunsko, dnešní Srbsko, Chorvatsko a Slovinsko, Polsko a Itálii. Tím se 25 % Maďarů ocitlo na území cizího státu, což je věru šílená představa.

Maďaři dodnes považují Trianon za nespravedlivý, usilují o revizi této smlouvy z r. 1920 a v současnosti dokonce o její zrušení. Po více jak 100 letech je to však obtížně představitelné, ne-li nemožné. I kdyby se jim podařilo docílit aspoň její revize, hranice svého státu už nezmění. Opačný názor by byl falešnou iluzí o jakémsi nereálném návratu do r. 1867!
I Trianon, jehož konsekvence přiživují maďarský nacionalizmus, je vlastně neblahým dědictvím tzv. Velké války.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Československo v r. 1918 vzniklo bezpochyby jako stát demokratický se zastřešující ideou "umělého" československého národa. To muselo bezpochyby vzbuzovat u Němců a Maďarů velkou skepsi. Měl se tedy ten jednotný národ nazývat česko-německo-slovensko-maďarsko-rusínský? To je obtížně představitelné stejně tak jako jenom např. národ český. Státní československý národ se bohužel nesetkal s pochopením ani v některých kruzích na Slovensku a ostatní národy žijící v ČSR se cítili jaksi na okraji a v defenzívě.
Oficiálními jazyky nové republiky se staly čeština a slovenština na naprosto rovnoprávném principu. V okresech, kde ostatní národnosti tvořily více jak 20 % obyvatelstva, mohly používat svoji mateřštinu při styku s úřady. Od r. 1926 museli státní úřednici skládat zkoušky z češtiny resp. slovenštiny. To naráželo na odpor sudetských Němců a pochopitelně i některých Maďarů, kteří teprve pronikali do složitostí jim tak vzdáleného slovanského jazyka. (Víme, že maďarština patří mezi ugrofinské jazyky, kterými v současnosti mluví více jak 20 milionů lidí.)

Výše uvedené skutečnosti byly zakotveny v ústavním jazykovém zákoně schváleném Národním shromážděním v r. 1920. Prováděcí jazyková nařízení z r. 1926 (viz výše) se bohužel také stala jedním z mnoha problémů soužití Čechů, Němců, Slováků a Maďarů.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Neznám právní důsledky, možná byl termín "československý národ" nutný (přinejmenším kvůli početnímu stavu), ale nešlo místo něj používat třeba "lid Československa" (aspoň v některých formulacích)? Nakonec ani předlitavská ústava státní národ či jazyk myslím neznala (samozřejmě praxe bývala odlišná)...

Možná.
Ale národ český tady byl "od nepaměti", a národ slovenský taky, i když 1000 let v područí Maďarů. (Např. Němci tady od těchto počátků nebyli.) Nedovedu si tedy dost dobře představit oddělit či dokonce zavrhnout pojem stát a národ.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Němci tu "od nepaměti" nežili - ale fakticky přinejmenším někde v pohraničních nepřístupných hvozdech to byli často právě oni, kdo divočinu proměnil v osídlenou a prosperující oblast. Z mého pohledu to je přece jen rozdíl, než kdyby se na české území dostali před pár desítkami let na úkor domácího obyvatelstva.
V tehdejší vypjaté atmosféře je ono deklarované propojení státu a národa určitě pochopitelné, jenže Československo zkrátka bylo národnostním slepencem - a ostentativní proklamace k tak citlivému tématu asi moc nepomohly. Jenže to se to člověku hodnotí s odstupem sta let...