Jasně, jak jinak.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nejenom, Milane!
Trpěl neléčenou hypertenzí, tj. vysokým krevním tlakem. Tehdy to ještě neuměli medikamenty léčit. Slyšel jsem vyprávět známého psychiatra Cyrila Höschla - v souvislosti právě s Benešem - o tom, jak neléčená hypertenze může paralyzovat činnost mozku, vč. pochopitelně vyhodnocování stresových situací, úsudku, logického myšlení ap. Zřejmě i ty mrtvičky má na svědomí ta hypertenze, Bůh ví.

... stačí si ji půjčit, že.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Asi to tak bude. A tady je podle mě problém (vedle osobního neštěstí) i v politické rovině, že prezident a jeho okolí zřejmě nechtěli vyvolat zdání nějaké omezenosti. Drtina třeba vzpomínal na setkání ze září 1947:
"Od návratu do vlasti s námi president nikdy nehovořil tak otevřeně a odmítavě o vedení KSČ jako při tomto setkání...Ještě zajímavější pro nás bylo, že druhý, kdo to od něho dostal s neskrývaným hněvem, byl jeho někdejší politický intimus a dlouholetý spolupracovník Zdeněk Fierlinger. Vyjadřoval se o něm též s odporem a jeho pakt s KSČ nazval ničemností."
Takže politici nekomunistických stran přes očividnou Benešovu tělesnou zchátralost mohli (nebo aspoň chtěli) věřit, že prezidentovo uvažování a akceschopnost zůstaly zachovány. A bohužel tak chyběla síla, která by nestála před Benešem v předklonu a počítala s oslabenou hlavou státu (tedy komunisté ano, těm to přišlo vhod) - taky možná důsledek uzavřeného systému NF, kdy byly lehkým škrtem pera (i ze strany demokratů) vyloučeny z politické soutěže celé názorové proudy, které se nehodily.

... jednou z takových Benešových chyb byl jeho vztah právě k oportunistovi Fierlingerovi, který se stal zrádcem sociálně demokratických principů, k nimž měl Beneš hodně blízko.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Asi je otázka, jestli (či do jaké míry) Benešův kladný postoj k Fierlingerovi pramenil z osobních sympatií, nebo byl prezidentovi (hlavně za války) prospěšný v jeho politické koncepci neprotivit se Sovětům/komunistům. Mnozí čs. představitelé v Londýně k Fierlingerovi měli dost rezervovaný vztah; přinejmenším od Píky a jeho okolí byly z Moskvy k dispozici střízlivější informace než od Fierlingera. A těžko předpokládat, že by je Beneš neznal. Určitě byl pro Beneše strašákem vývoj v Polsku, jenže jeho nemístně vstřícná (a z diplomatického hlediska škodlivá) vyjádření k Sovětům se datují už mnohem dřív...

Ještě k Fierlingerovi. I takový Antonín Novotný ho měl plné zuby, aspoň tak to vyplývá z jeho vzpomínání z konce 60. let: "Jednu dobu byl Fierlinger větší bolševik než celé politbyro dohromady. Dělal nám přednášky o tom, jak se stát revolucionářem. Sotva si dovedu představit většího oportunistu než Fierlingera. Když jednou v hovoru přišla řeč na Beneše, Fierlinger ho začal pomlouvat tak strašně, že mi za něj bylo až stydno. Mluvil o Benešových milionech v cizích bankách a o tom, jak podlézal Francouzům. Dokonce vytahoval i různé intimnosti z Benešova soukromého života."

No, kdyby se volil největší křivák českých dějin, Fierlinger by mohl pomýšlet hodně vysoko.

Já bych napsal, že politici jsou vždy odrazem úrovně vzdělání společnosti. Ta úroveň vzdělání je vždy jiná v závislosti na dospívání a vzdělání nové generace občanů.

... takže podle této tvé teze by česká společnost nedostala dobrou vizitku, když si klidně zvolí sektu ANO v čele s prolhaným estébákem Burešem, populistického, proruského a pročínského presidenta, který se do Číny jezdí učit, jak konsolidovat českou společnost, když volí xenofoba a extrémistu Okamuru, pohrobky komunistů v čele s Falmerem a jim podobné.
Ti povim, Karle, když na to tak koukám, tak naše společnost musí být úplně nevzdělaná, šacoval bych to tak na základku, a to ještě s dvěma opakováními ročníku.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Karel Konečný: Ten přímý vztah úrovně vzdělání a politiků by asi mohl platit jen v nějaké ideální společnosti oproštěné od všech vlivů; takové Německo patřilo k nejvzdělanějším národům světa - a jak to dopadlo ...
Pak je taky otázkou, co všechno by mělo patřit ke vzdělání, na co klást důraz. Pokud bude prioritou "výkon" bez etického zakotvení (které souvisí i se znalostí historie), pak politici možná budou schopní, ale všeho...

Já si myslím, že nejprve tedy napíši to co si myslím pod pojmem vzdělání. Vzdělání tedy zahrnuje studium určitého oboru a třeba i na nejvyšší úrovni. Ta předpokládá, že studenti jsou mentálně dospělí lidé. Nutné je seznámení se s myšlením v předešlých staletích, aby studenti nebo spíše absolventi nenaletěli na nějakou módu. Ke vzdělání pak patří dobrý charakter, čestnost i schopnost vyrovnat se s těžkými životními situacemi.
Politika je pak samozřejmě založena na populismu, a úroveň společnosti se promítá do voleb.
Ke druhé světové válce, a tedy i Německu, podává vysvětlení prof. Margaret MacMillan ve své přednášce:
https://www.youtube.com/watch?v=rkhw94PGLxs

K těm zásadám nelze nic namítat, problém podle mě je, že v normálním světě nejsou obecně dosažitelné. Lidé mají různé dispozice (geny, výchova...), které sebelepší vzdělávací systém nemůže překonat, aby z rozdílných osob vytvořil jednotně vzdělanou a charakterní společnost. A jestliže existují různé vrstvy společnosti, tak se z nich budou rekrutovat (nebo jejich zájmy využívat) i politici. V případě krizí se pak stává, že charakter selhává i u těch nejvzdělanějších - příkladů z historie by se asi našlo dost, různé psychologické experimenty to dokazují také. Tím ale určitě nechci říct, že je vzdělání zbytečné, jen spíš to, že ve svobodné společnosti zkrátka vždy jsou a budou politici, kteří nereprezentují zrovna tu ušlechtilou tvář lidstva - a v době nepohody vinou líbivých či radikálních programů často jejich vliv vzrůstá.
(Ještě k populismu - myslím, že úzus slova je pořád o dost užší, než aby se dalo říct, že celá politika je založena jen na něm).

Ano, to co píšete to odpovídá pohledu na společnost. Pak je tu ale vliv toho jako lidé myslí. Jedni více emocionálně a druzí více logicky. Dalším úhlem pohledu na společnost je ten, který vychází z religionistiky, tedy, že jeden druh lidí se cítí žít v slzavém údolí, kde očekávají zázračnou pomoc , a druhou skupinu lidí těší žít na světě a překonávat životní překážky pomocí svých schopností. Psychologie politika je taková, že za každou cenu chce si zachovat svou tvář.