Jiří Žáček MÁ VLAST
Ta země, která rodí kacíře a uhrančivě krásné zlatovlásky, kde všichni věří jen své nevíře a gramofony chrčí Škoda lásky, kde místo zlata třpytí se jen kyz, kde příliš často radost hořkne v hoře, odvěká kořist hrabošů a krys, kde všechny cesty vedou k Bílé hoře, kde sprostá lež se veze v kočáře a pravda s láskou táhnou cestou pěší, dědičná země kata Mydláře, kde mřít je těžko a žít ještě těžší –
A přece jsi jí čím dál blíž, i když ji zapřeš. Nemáš na vybranou. Neseš ji v sobě, věčný kříž – svou zemi krásnou, zemi milovanou.
_________________ Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.
|