Ve velice zajímavé souvislosti cituje Ernesta Denise
Jiří Prášek v
Kalendáři CČSH Blahoslav 2015:
"
Před časem předsedala naše republika Evropské unii. Během tohoto předsednictví jsme se nešťastně prezentovali sloganem 'Evropě to osladíme!' s připomenutím na 'vynález' kostky cukru v Dačicích. Jsem přesvědčen, že jsme měli Evropě spíše připomenout, že jsme byli první evropskou reformací, velmi ranou, a že jsme v té době opravdu něco znamenali. Škoda, že si někdo nevzpomněl na slova francouzského historika Arnošta Denise: 'Vídáme, že některý národ někdy postoupí na přední stráž světa, nepozbývaje ničeho ze své osobnosti, stane se výrazem celé doby historické… Za tuto čest, které všichni národové světa ještě neměli, aby soustřeďovali po některý čas interes historie a aby razili cesty nové, za tuto čest jsou Čechy povinny Husovi… Národ český, svobodný a vítězný, dokázal, že má právo na existenci, postaviv se v čelo Evropy, vysílený středověk zpěčoval se skonati, on jemu zasadil ránu smrtelnou, on postavil právo svědomí proti autoritě, on první provolal pokřik svobody, jejž věkové od té doby podávají jeden druhému. Tenkrát stal se národ český národem osvěty. Kdyby národové byli jednou voláni před soudnou stolici dějin, kdyby měli podati zprávu o tom, co přinesli ke společnému dílu, Češi uprostřed kongresu toho byly by oprávněny dožadovati se místa slavného a Hus by šel před Lutherem.'"
Co k tomu dodat? Už toho věru mnoho nezbývá. Snad jen to, že jsme to Evropě neosladili, ba právě naopak, protože uprostřed našeho předsednictví v březnu 2009 padla vláda Mirka Topolánka a dovládnout musela úřednická vláda Jana Fischera (vzpomínáte?). Takže Evropě jsme to neosladili, spíše naopak, a výše uvedený slogan se stal jakousi nechtěnou ironií a předzvěstí porážky. Bylo proto možná lepší, že jsme reformaci českou, jejímuž vítěznému tažení Evropou jsme nedostáli ani v nejmenším, nepřipomenuli.
