Na tom modelu je dobře vidět umístění hradního valu vzhledem k okolnímu terénu. Poměrně často je totiž uváděno, že vnější val byl v 15. století uzpůsoben pro použití dělostřelectva a že jihozápadní branou do něj byla "navážena" děla. Je to však velice nepravděpodobné a to z mnoha důvodů:
- asi tím nejpádnějším je fakt, že na korunu valu, dnes širokou 2-4 m, by se ani lehčí dělostřelecká zbraň prostě nevešla. Resp. vešla, ale nešla by efektivně používat.
- zranitelnost takovéto pozice, kdy na korunu valu mohl proniknout nepřítel z prostoru před novou severní branou. Jeho zajištění žádný z autorů neřeší, resp. nevím o tom.
- malý počet děl, která se na hradech té doby nacházela. Jestliže byla na hradě dvě či tři děla, bylo je lepší umístit na nejvyšších stavbách, protože palposty nepřátel byly na svazích, které výrazně převyšovaly hradní návrší.
- malá početnost posádky, kdy na hradě této velikosti mohlo být v době války maximálně 20-30 střelců, několik jezdců, několik strážných a pár mužů dalšího personálu. Na přesunu a obsluze jednoho děla do naprosto tragické a velmi zranitelné předsunuté pozice na vnějším valu by se podílela podstatná část posádky a kvůli tomu by musela být otevřena jedna z hradních bran.
Domnívám se tedy, že před posledním obléháním v r. 1467 se hrad nacházel v následující stavební podobě:
Vnitřní hrad s opravenou a zesílenou plášťovou zdí. Centrum obrany se nacházelo v horních partiích budovy vestavěné do smyčky hradby vedle brány, kde bylo zdivo enormě silné. Zde bych předpokládal umístění hradního děla či děl, protože to je nejvýhodnější palpost pro ostřelování obléhacích praků a děl na svazích vrchu Hradečnice.
Toto místo mohlo být kryto např. konstrukcí z dubových trámů, či jinak zesíleno, aby nebylo rozmetáno střelbou z protějšího svahu. Jinak posádka "bivakuje" v suterénech a jiných bezpečných místech hradu a sleduje, kterak se pod palbou nepřátel bortí ochozy a střechy hradních budov i nová brána v příkopu, jejíž tenké zdivo (1,2 m) valnou odolnost mít nemohlo.
Obránci mohli s celkem velkou nadějí očekávat uzavření příměří mezi Zelenohorskou jednotou a královskou stranou a vzhledem k tomu, že sloužili v posádce za žold a nikoliv z ideologicko-politických důvodů, nečekal bych nějakou zásadní aktivitu v podobě výpadů, zapalování praků či zatloukání děl.
V pevnostech poděbradské doby se již poměrně hojně vyskytují střílny pro ruční palné zbraně, zpravidla se štěrbinovou průstřelnicí, někdy s příčkou pro hákovnici. Baštu či věž uzpůsobenou pro dělostřelectvo bychom však hledali dosti těžko a možná i marně.
Jsou však lidé, zabývající se touto problematikou, kteří by na každý násep "zaváželi těžká děla" a do každé bašty umísťovali několik tarasnic. Realita ale byla jiná, tedy až na výjimky, které musíme připustit. Hradní posádky bývaly až překvapivě málo početné. Dokonce i v době války, kdy byly doplněny z řad manů či žoldnéřů.
).
