Registrován: 27.01.2006 - 11:12
Příspěvky: 454
Bydliště: Český Brod
|
Hrad Příběnice stával na skalnaté ostrožně nad levým břehem řeky Lužnice asi 10 km od Tábora. V písemných pramenech se poprvé připomíná r. 1243 jako přídomek Vítka z Příběnic. Svým rozsahem a stavební podobou se hrad vymykal běžným šlechtickým realizacím a byl srovnatelný s nejlepšími královskými stavbami. V té době byly v Čechách pravděpodobně pouze dva hrady, o kterých se to dalo říci, kromě Příběnic ještě Stará Dubá. Stavba Příběnic byla nejspíš reakcí Vítkovců na vybudování města a hradu Hradiště králem Přemyslem Otakarem II., který tak narušil celistvost jejich domény. Hrad byl součástí rozsáhlého sídlištního komplexu, který dále tvořilo podhradní městečko s vlastním opevněním, předhradí před čelem hradu a menší hrad Příběničky na ostrožně na protějším, tj. pravém, břehu Lužnice, který pravděpodobně vznikl o něco později, avšak ještě ve 13. století. Samotný hrad byl dlouhý asi 150 m a široký 30 m a byl členěn do čtyř částí. Přední dvůr za šíjovým příkopem obsahoval mohutnou osmibokou věž se zdmi silnými 3,5 m a úhlopříčkou dlouhou 14 m. Následoval obdélný dvorek bez známek zástavby a pak palácový okrsek tvořený třemi nebo čtyřmi křídly kolem nevelkého nádvoří. Zadní část hradu obsahovala velkou obdélnou věž vysunutou na okraj skály, ze které se dal dobře kontrolovat provoz na řece. Přístupová cesta vedla z předhradí po mostě přes šíjový příkop do první brány v čele parkánu, který tvořil úzký koridor podél západního boku jádra a přes zadní dvůr pokračovala k bráně v severním průčelí hradního paláce. Na počátku 15. století byl před východní stranou hradního jádra postaven parkán se dvěma baštovitými výstupky, jehož účel není spolehlivě vysvětlen, protože se nachází nad nepřístupným skalnatým srázem nad řekou a posilování obrany právě v tomto místě postrádalo smyslu. Osmiboká věž je v českých zemích jevem zcela výjimečným a známé jsou pouze dva exempláře. Kromě Příběnic stávala osmiboká věž (tzv. Loupežnická) na předhradí znojemského hradu. Takovéto věže se ve větším počtu vyskytují v rakouském Podunají a v Porýní a jsou dávány do souvislosti s byzantskými pevnostmi, kde jsou oktagonální věže běžné a jejich import do Evropy je odůvodňován byzantskými manželkami posledních Babenberků.  Příběnice bývaly často využívány jako vězení prominentních osobností. R. 1394 zde Jindřich z Rožmberka "ubytoval" zajatého krále Václava IV. Jeho syn Oldřich uvrhl v létě r. 1420 do místní věže pochytané kališnické kněze včetně Václava Korandy, což se mu ovšem krutě vymstilo a vedlo k dobytí hradu tábority. Kvalitu příběnické věže poznali i odpůrci husitů, např. Menhart z Hradce nebo Bohuslav ze Švamberka. O dobytí Příběnic husity v listopadu 1420 se dochovalo několik dobových zápisů, které si ovšem dosti protiřečí. Vavřinec z Březové ve své kronice popisuje tyto události poměrně podrobně, nicméně nedávné archeologické průzkumy jeho verzi zpochybňují. SLČ jsou sice stručnější, ale popis dobytí hradu snad odpovídá realitě více. Vavřinec z Březové:Potom téhož roku ve středu po sv. Martině kněz Koranda, táborský hejtman, dokonce hlavní, učinil toto: Když jel pod bezpečným glejtem Jindřicha řečeného Lefla, pána hradu na Bechyni, s několika bratřími z Tábora na Bechyni, byl od čeledi pána z Rožmberka po svátku Narození Panny Marie zajat a zadržen, doveden na Příběnice, hrad svrchuřečeného pána z Růže a uvržen do věže toho hradu. A vylomiv kládu a přistaviv ke zdi prkna, dostal se jednoho dne s několika ze svých z té věže až k pavlači strážných; svázav strážné, vytáhle všechny zajaté z věže a spustil strážné na jejich místa. Výjimku učinil jen u jednoho, který prosil, aby ho pustil, že chce udělati všechno, co rozkáže, a přísahal, že bude mlčeti a naprosto nikomu neprozradí o jejich úniku, nýbrž, že hned půjde na Hradiště a vylíčí, co se stalo, jak to viděl, aby jim bez prodlení spěšně přišli na pomoc, že se mohou hradu beze vší škody zmocniti.
I stalo se, že se táboři, zajavše posla, aby byl za pravdu odměněn nebo za nepravdivost potrestán, všichni zdvihli a rychle dorazili k hradu Příběnicím. A když je z věže spatřil Koranda a jeho lidé přicházet, křičeli zvučným hlasem: "Tábor, hr Tábor." Pukrabí pak a jeho lidé přestrašeni běželi do zbraně a chtěli spěšně vylézti na věž, ale naprosto nemohli, ani nebyli kameny z věže házenými puštěni, aby došli hájit bránu. Proto táboři odvážně přirazili k hradbě, zahnali obránce, zmocnili se hradní brány a s rykem vnikli do hradu. Když to viděli služebníci, poděšeni a takřka ohromeni, nechali zbraně po hradbách a někteří z nich seskákali a jiní byli zajati. Vidouce to ti, kteří střežili na druhé straně řeky druhý hrad pána z Růže, nechali všechno v hradě a bez prodlení úprkem běželi, kdo kam mohl.
A tak se v témže dni zmocnili táboři podivuhodným způsobem dvou hradů pána z Rožmberka, takřka nedobytných, zabivše jednoho muže jménem Kunce. A na těch hradech našli nesčíslné bohatství v klenotech, číších, zlatých a stříbrných pásech, řetízcích, perlách, kališích, zlatých a stříbrných pásech, řetízcích, perlách, kališích, monstrancích, infuli s biskupskou berlou z Milevska, knihy, ornáty a mnoho drahých rouch, kožichy sobolí a kuní. To všechno tam dovezli sousedé jak duchovní, tak světští, aby je zachránili a kde věřili, že řečené věci budou zcela bezpečné, tam je všechny ztratili.
Zajali pak na větším hradě s dvěma kněžími pana Heřmana mnicha, titulárního biskupa kostela nikopolského, kterýžto biskup byl farářem v Miličíně, byv tam dosazen od pána z Růže na naléhání pana Čeňka, protože ho pan Čeněk dlouho držel na Lipnici, aby vysvěcoval roku 1417 kněze, které nechtěl arcibiskup vysvěcovati. Toho nelidsky utopili v řece tekoucí pod hradem, nehledíce na to, že udělil svaté svěcení mnohým kněžím, přívržencům táborů, a že snažně prosil, aby ho zachovali při životě, že jich chce ještě více vysvětiti na kněze, kolik budou chtít, a poučen, že chce držeti všechny jejich body. A když biskup, dlouho plovaje, nemohl se utopiti, a připlavav ke břehu odpočíval, přiběhli táboři, žízníce po nevinné krvi, odstrčili ho od břehu a tloukli ho kamením do hlavy; a tak vypustiv duši, klesl ke dnu a zanechal táborům nesčíslné hříchy.Staré letopisy české:Téhož dne, také na sv. Martina, byl zázračně vysvobozen z vězení kněz Koranda, o kterém jsem se už zmínil. Spolu s několika jinými táborskými kněžími byl zajat a seděl ve vězení na hradě Příběnicích. V tu noc se zázračně, božím působením, vyprostili z okovů, v kterých byli připoutáni a vylezli nahoru na věž. Odolena, strážce na věži, který je hlídal, chtěli hodit do věže, ale pak ho přemluvili, takže jim slíbil, že půjde do Tábora a řekne tam, že se vězňové osvobodili a dobyli věž na Příběnicích, aby jim rychle táhli na pomoc. Odolen chtěl svůj slib splnit tak, aby neupadl do podezření u svého pána, a proto ho prosil, aby mu dovolil jít do Tábora, že vězňové pořád žádají, aby jim koupil ryby na pečení. Pán mu řekl: "Jdi rychle, ať se ti prokletí kacíři ještě nažerou pečených ryb, než je dám upálit." – Když to v Táboře řekl, uslyšel to Buchovec, který měl připravené lidi, protože právě chtěl vyjet někam jinam. Vyrazil tedy k Příběnicím a zjistil, že zpráva byla pravdivá, a tak dobýval hrad. Tu přitáhli Příběnickým na pomoc také ze Soběslavi. Všichni se spolu bili, až Buchovec, hejtman táborský, se přece zmocnil hradu. Padlo tu hodně lidí; mnoho jich zabili panu Rožmberkovi.
A od té chvíle kněz Václav Koranda až do své smrti nesloužil mši; neboť když dobývali hrad, on spolu s ostatními házel dolů z věže kameny, jak se na té věži bránili. Domníval se, že přitom někoho připravil o život, a tak se neodvážil sloužit mši, pouze kázal.
Táboři tady našli kněze Heřmana, biskupa, dobrého člověka, který byl dříve farářem v Miličíně a utopili ho. Ten biskup předtím vysvětil mnoho táborských kněží na Lipnici, z přinucení pana Čeňka z Vartenberka, a posléze se tomu postavil na odpor říkaje, že světil samé lotry.Podle archeologického průzkumu se na předpolí hradu nachází valy nedokončeného obléhacího opevnění, které je považováno za dílo táborského vojska z listopadu 1420. Příběnice tedy nejspíš nebyly dobyty "z chodu" (překvapivým útokem) a husité zde určitou dobu setrvali a budovali opevněné ležení.  1. hrad, 4. předhradí, 5. obléhací opevnění  Jeho valy jsou nasměrovány proti čelu předhradí a jde tedy skutečně o obléhací záležitost. Odpovídá to zápisu v SLČ, že Zbyněk z Buchova "dobýval hrad" a že musel odrazit útok katolického oddílu ze Soběslavi, který přišel obleženým na pomoc. Je prakticky jisté, že se kněz Koranda spolu s dalšími vězni opravdu zmocnil hradní věže a tím velmi snížil obrannou hodnotu pevnosti. Zajímavá je zmínka o tom, že si strážný Odolen vymyslel jako důvod své cesty na Tábor nákup ryb pro vězně, aby tím nevzbudil podezření svého pána (asi purkrabího Jana Smrčka z Mnichu). Muselo tedy jít o běžnou záležitost a svědčí to o životních podmínkách vězňů, kteří sice byli drženi v okovech či v kládě, ale na druhou stranu si mohli plánovat svůj jídelníček a bylo jim vyhověno i za cenu náročného obstarávání potravin. Požadavek nákupu ryb pro vězně na trhu v nepřátelském městě vzdáleném asi 10 km, navíc ve vypjaté době počátku revoluce, nebyl velitelem hradu považován za výjimečnou záležitost a dokonce u něho ani nevzbudil podezření.
_________________
Martin, střelec českobrodský
|
|
