První písemná zmínka o Cholticích je z 25. října 1285. Je to listina, kterou král Václav II. dává Záviši z Falkenštejna města Lanškroun, Poličku a hrad Landsperk. Jako svědek tohoto daru podepsal listinu také Beneš z Choltic. Jeho tvrz stála v místě dnešního čp. 5, úřadovny MNV (nyní je tam přednáškový sál a pokladna vstupenek na zámek - pozn. JM). Protože zde nebyly žádné vyvýšeniny se strmými srázy, stála na malém poloostrově vybíhajícím do velkého rybníka. Šíje poloostrova byla prokopána širokým příkopem, takže tvrz stála uprostřed vody. Byla to typická východočeská vodní tvrz. Po Benešovi z Choltic držel zboží Milota z Choltic.

V roce 1372 se uvádí Mikuláš z Choltic. Pak některý z dalších majitelů rozdělil choltický statek na dvě poloviny. Jednu polovinu 9. května 1397 prodal Jindřich z Chlumu a Košumberka řečený Lacembok "toto své dědictví, polovinu tvrze v Cholticích, dvůr poplužní s dvěma rádly, dvory kmetcí s platy, a v Ledcích dva lány lesa s rybníkem horním..." Janovi z Lipky. Uvést všechno do pořádku s ním měl Beneš z Lipky a Václav Sekerka z Choltic, majitel druhé poloviny z Choltic. Jan z Lipky pravděpodobně koupenou polovinu Choltic dlouho nedržel. Majitelem této poloviny se stal Aleš Stříbrný a držitelem druhé byl stále Václav Sekerka. Toho vystřídal Jaroslav z Choltic a po něm do roku 1409 Jaroslavova manželka Perchta. Její věno, připsané na Cholticích, připadlo na krále a král Václav je dal svým milcům Přibíkovi ze Smilkova a Alšovi z Čihoště. Příbuzný Perchty Vítek z Turova uhájil dědictví sirotkům po Jaroslavovi z Choltic - Bětce a Vaňkovi.

Roku 1440 se zúčastnili majitelé obou polovin Choltic, Aleš Stříbrný a Vaněk, zemského sněmu, kde účastníci učinili zápis, aby "roztržky, škody a záhuby v krajích všech přestaly" a obnovil se klid a mír. Ten však zajistil Jiřík z Poděbrad obsazením Prahy. Dobývat Prahu a obnovit pořádek v zemi pomáhali Jiřímu i majitelé obou polovin Choltic, syn Alše Stříbrného Jan - Janek z Choltic, řečený Štětina a Václav Vaněk z Choltic a Ostrova. Po Jankovi z Choltic vlastnili jeho polovinu Bochovcové z Bochova. Svědčí o tom zápis z roku 1466, kde se uvádí Kuba z Choltic, purkrabí Bochovcův na Cholticích.

V roce 1469 přežila choltická tvrz vpád uherských vojsk Matyáše, táhnoucích proti Jiřímu z Poděbrad. Od hlavního uherského vojska, táhnoucího z Chrudimě k Čáslavi, se oddělil v Heřmanově Městci valný houf, který vyplenil a vypálil tvrz v Raškovicích, Svinčanech, Radosticích - nynějších Podhorkách - Poběžovicích, Lipolticích, Urbanicích a v Novém Dvoře se spojil s hlavním vojskem. Nedobyl tvrz choltickou a nedostal se ke svojšické, která byla mimo cestu.

Dalšími majiteli Choltic byli Boubínští z Újezda, kteří si pak říkali Choltičtí z Újezda. Byli to bratři, Jaroslav a Petr, každý majitel poloviny Choltic. Jaroslav se uvádí ještě roku 1490, kdy potvrzuje obnovení platu k české koleji. Za některého ze jmenovaných byla Uhry poškozená tvrz přestavěna v zámek (při koupi Gerštorfy se uvádí zámek).
zdroj: https://www.choltice.cz/mestys/historie/iprvni-majitele

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)