Hrad Pořešín u Kaplice byl založen rodem Bavorů ze Strakonic na přelomu 13.- 14. století jako správním centrum okolního majetku a v pramenech je poprvé uváděn 4. března 1312. V roce 1317 vyměnil Bavor III. ze Strakonic Pořešín za hrad Vítějovice (též Osule u Prachatic). Páni z Vítějovic poté začali používat přídomek z Pořešína. Nejvýznamnější člen rodu Markvart zastával po r. 1375 na královském dvoře funkci hofmistra královny Elišky Pomořanské. Po Markvartově smrti (před r. 1408) se měl stát majitelem Pořešína jeho nezletilý vnuk Markvart II. Panství až do r. 1416 spravoval jeho poručník Hroch z Maršovic. Markvart II. však roku 1418 umírá a majetek zřejmě dál zůstává v rukou Hrocha.
V této době začínají husitské války a na scénu přichází náš milý známý Oldřich z Rožmberka, který má o nepříliš stabilní pořešínské panství (majetkoprávní vztahy zde nejsou příliš jasné) eminentní zájem a za blíže neznámých okolností ho prostě zabaví. Listina potvrzující, že Oldřich dostal Pořešín od císaře Zikmunda jako odúmrť po bratrech z Maršovic byla vydána 27. února 1434. Je v ní uvedeno, že Oldřich nechal hrad Pořešín zbořit z obavy, aby nepadl do rukou nepřátel. Panství pak připojil k Nový Hradům. O nevyjasněných majetkových vztazích vypovídá soudní pře Jana Smila z Kremže, coby příbuzného Markvarta z Pořešína, která se táhla až do 60.-tých let 15. stol., navzdory tomu, že byl Smil r. 1439 zajat Oldřichem z Rožmberka a r. 1447 popraven.
Nepříliš rozsáhlý hrad měl jádro obehnané vysokou a silnou zdí a v novodobé typologii hradů byl ještě nedávno považován za reprezentanta hradu „s plášťovou zdí“. To se změnilo r. 2010, kdy byly nalezeny základy okrouhlé útočištné věže – bergfritu. Následná domněnka, že se tedy od počátku jednalo o bergfritovou dispozici, byla změněna r. 2015, kdy výzkum prováděný Katedrou archeologie FF ZČU Plzeň prokázal, že bergfrit byl do jádra dostavěn na konci dvacátých či v průběhu třicátých let 14. století za pánů z Vítějovic.
Rekonstrukce podoby hradu na základě starších průzkumů:
Rekonstrukce hradu provedená na základě nejnovějších poznatků:
Na tomto hradě byly rovněž zkoumány zbytky krbu v paláci. Zajímavostí (alespoň pro mne) je fakt, že krb nebyl napojen na klasický komín, ale pouze na průduch proražený šikmo ve stěně budovy, který se na fasádě nijak výrazně neuplatňoval. Toto řešení se vyskytuje vedle obvyklých komínů až do 18. století. a to v obytných stavbách různého typu (měšťanské domy, mlýny apod.). Pokud tedy hradní stavba neměla klasický komín, neznamenalo to, že nemohla být vytápěná. To může změnit uvažované využití některých objektů, zvláště rozměrnějších věží.
