...pro jméno Kristovo.

Autor tohoto spisku v úvodu píše:
"...rozhodl jsem se sepsat, třebaže neumělým slohem, činy mistra Jeronýma u kostnického koncilu jednak podle toho, co jsem tam sám viděl a slyšel, jednak podle toho, co mi písemně pravdivě sdělili z Kostnice jiní věrohodní svědkové, kteří to viděli a slyšeli. ..."

Zvýraznění a grafická úprava autor příspěvků.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Autorem tohoto dílka je s největší pravděpodobností Petr z Mladoňovic, i když zůstává jako spisovatel v anonymitě. Tento spis se nám nedochoval v rukopisné podobě, ale známe ho pouze z edice Husových spisů, nebo jemu připisovaných, které spatřily světlo světa v Norimberku kolem pol. 16. st. Narážky na Petra z Husova doprovodu a na člověka, který se propůjčil Jeronýmovi k napsání dopisu, by mohly směřovat k Mladoňovici.
Vyprávění o Jeronýmovi Pražském vychází jednak z vlastní Petrovy zkušenosti (do doby jeho odjezdu z Kostnice nedlouho po Husově smrti), dále pak z jiným způsobem získaných podkladů (do poč. r. 1416) a nakonec z jakési relace jistého anonymního Čecha, jenž se zúčastnil Jeronýmova procesu, jehož verdikt byl shodný s ortelem vyřčeným nad Husem, totiž odsouzení na smrt v plamenech. Tuto krutou smrt pak do všech detailů popisuje závěrečná kapitola tohoto spisu...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jeronýmův proces z pohledu obžalovaných se od Husova lišil především tím, že ani konciliárním jestřábům se z mnoha důvodů podruhé zapalovat hranici nechtělo. Proto pochopitelně přivítali, když nejprve Jeroným odvolal. O pravděpodobných psychologických motivech tohoto jeho odvolání píši ZDE, a proto se už k němu nebudu vracet.

Chci se však pozastavit nad reakcí českých nepřátel (Páleč, Michal de Causis, Náz ad.) Husa a Jeronýma na koncilu na toto Jeronýmovo odolání. Po odvolání měl být již vězněn mírněji nebo rovnou propuštěn na svobodu. Proti tomu se ostře ohradili Jeronýmovi právě čeští nepřátelé a navíc ještě předložili nové žaloby. Když byl na shromáždění koncilu podán návrh na propuštění obžalovaného, tu promluvil doktor práv Jan Náz:
„Divím se vám, ctihodní otcové, že Vaše Otcovství zakročují ve prospěch takového nejhoršího kacíře, pro něhož jsme my v Čechách vytrpěli s veškerým kněžstvem mnoho zlého, a možná že budou trpět i Vaše Otcovství. A bojím se, že jste snad přijali dary od oněch kacířů v Čechách nebo od českého krále.“
To už bylo nepřímé obvinění žalobců z korupce. Hluboce uraženi požádali tito o svoji výměnu za jiné a považte(!), bylo jim vyhověno...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nakonec Jeroným Pražský svoje rozhodnutí odvolat změnil a na zasedání koncilu 26. května 1416 ve své řeči, v níž se hájil proti článkům, které mu byly kladeny za vinu, se nakonec kál i ze svého prvního odvolání (viz předchozí příspěvek), které rozhodným způsobem vzal zpět. Autor zprávy o Jeronýmovi parafrázuje závěr jeho projevu:
"...všechny jeho hříchy nehryžou jeho svědomí tolik, jako hřích, kterého se dopustil na oné morové katedře, když při svém odvolání mluvil nespravedlivě proti onomu druhému a svatému muži a jeho učení, zvláště pak když souhlasil s jeho nespravedlivým odsouzením. Na závěr dodal, že béře vůbec zpět ono odvolání, které tehdy učinil z řečené prokleté kazatelny, a že to udělal ze strachu před smrtí a pro svou zbabělost. A nadto že kdokoli mluvil méně spravedlivě proti onomu svatému muži, ve všem v hrdlo lhal a sám že ze srdce lituje, že to učinil...".

Poté byl Jeroným Pražský opět uvězněn a daleko krutěji...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Traduje se, že M. Jeroným Pražský zemřel v daleko větších bolestech než M. Jan Hus. Je to cynické porovnávat v jakési pofiderní relaci, čí smrt byla „krutější“, leč autor „vyprávění“ o Jeronýmovi to vlastně ve svém spisku potvrzuje.

Byl svlečen do naha, jen kolem beder měl jakýsi kus plátna. Dřívím byl pak obložen až k hlavě. "Když však oheň opálil téměř celé jeho tělo kolem dokola spolu s vousem, tehdy se na celém jeho těle objevovaly ... veliké puchýře zvící vejce. On však stále pohyboval hlavou a ústy téměř po čtvrt hodiny. Tak hořel a poněvadž byl velmi silné konstituce, zůstával v ohni za velikého utrpení živ tak dlouho, co by člověk mohl dojít volně od sv. Klimenta po mostě ke kostelu Panny Marie."

Na druhou stranu by bylo pochopitelné, kdyby se mu jeho soudci chtěli pomstít ještě „krutější“ smrtí na hranici. Vždyť už už měli na dosah ruky jednoho polepšeného kacíře, který odvolal, ale zase se jim „vyšmejk“. Tak za to ať jim draze zaplatí a trpí pekelnými mukami už tady na zemi! ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V tomto spise se píše také o tom, jak začali vznášet v Kostnici proti Jeronýmovi mnohá obvinění mj. i toto:
"A hned povstal třetí a řekl: 'I když jsi byl v Heidelberku, tvrdil jsi četné bludy v otázce Trojice a kresli jsi tam jakýsi štít, přirovnávaje Trojici božských osob k vodě, sněhu a ledu a k jiným věcem.' A mistr Jeroným pravil: 'Odpovím, mistře: co jsem tam psal a kreslil, to chci říkat, psát i kreslit i zde: a pouč mne, že je to bludné, já to chci pokorně odvolat.'"

Ano, na názorném výkladu Trojice prostřednictvím štítu křesťanské víry není opravdu nic heretického. K tomu podrobněji viz zde.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)