Nakonec autor spisku pokračuje i o
3. artikulu:
"
DUCH: ... Nyní prosím, abys mi ráčil aspoň trochu vyhovět ohledně artikulu, který zbývá.
ROZUM: Kvůli vyvrácení artikulu, aby duchovním bylo odebráno bohatství a pozemský majetek (zákaz světského panování církve - pozn. JM)
, není potřeba a ani nechci citovat Písmo. Jestliže se čte Starý zákon od prvního kněze Melchisedecha, jenž byl král i kněz, a celý text Nového zákona až do tohoto dne ..., shledává se, že kněžstvo mělo vždy dobré a horlivé přívržence pravé víry a ctitele kněžského stavu, mezi nimiž a při jejichž obraně nejjasněji zářilo duchovenstvo jako zlato mezi kovem.(…)
laik řekne: 'Tihle duchovní jsou zaopatřeni, nač by se jim měl tedy dávat tak velký majetek?' Ó laiku, kdo jsi ty, jenž takto mluvíš? Jestlipak si uvědomuješ, že sedlák nebo sedlákův čeledín, chudý švec nebo krejčí nebo tovaryš jejich či podobných, který sedí ve své dílně při práci, si říká nebo myslí takové a podobné věci o tobě, který jdeš okolo, protože má za to, že jsi znamenitější než on? Ať tedy dbá kníže, pán, rytíř voják nebo obyčejný člověk, aby zatímco nespravedlivě touží po cizím majetku nebo se ho zmocňuje, právem neztratil, co mu podle zákona a práva náleží, jako se to stává velmi mnohým velmožům v Českém království, kteří, zatímco se domnívají, že bohatnou z olupování duchovních, stávají se slouhy svých služebníků. Kéž oni k slávě Boží i lidí pro vlastní spásu mají patřičně na paměti, že co překotně opouští pevný řád, nemívá radostné konce."
To je tedy parádní sofistika, což! Místo toho, aby autor uvedl nejprve ono velké "A" (příčinu), tak hned uvede malé "b" (následek, potažmo "viníka"). Jak to?
Je to asi úplně nejkontroverznější artikul ze všech čtyř, který se husitům v Basileji (r. 1433) snadno obhajoval, a jejich oponentům velice obtížně vyvracel. Husité jednoduše poukazovali na Kristův příkladný život v prostotě a chudobě a zrovna tak jeho 12 učedníků-apoštolů. Obdobně tomu bylo i v prvotní církvi, jejíž členové se museli starat o holý život plný nástrah a nebezpečenství. Vše se změnilo po tzv.
"Konstantinově donaci", kdy církev začala programově a cíleně bohatnout.
V době hluboké krize církve po vzniku dvojpapežství (r. 1378) a papežského fiskalizmu, který katolické církvi umožňoval mocensky zasahovat do světských záležitostí, se na scéně objevují kritici církve Viklef s Janem Husem. Přišli s jednoduchou tezí:
zbavte církev majetku a bude po krizi. To se pochopitelně církvi krajně nelíbilo a takové kritiky okamžitě označila za kacíře. Jak jednoduché, že! Přesto nejpozději při jednáních s husity na koncilu v Basileji začali vzdělaní špičkoví teologové křečovitě hledat v Písmu svatém účelové argumenty pro obhajobu svého neadekvátního majetku. Šlo to ztuha, ale to by v tom byl čert, aby věhlasní doktoři svatého bohosloví (teologie) nenalezli aspoň nějaké řešení. Husity však nepřesvědčili a oni zase otce koncilu, nebylo to totiž možné.
Přesně v tomto duchu píše Ondřej z Řezna ve svém tendenčním spisku. On vůbec neřeší, zda má církev vlastnit majetek, zda je to mravné nebo ne a v souladu s Biblí vytýká světské moci, když se sekularizací církevního majetku obohatí. No, a prostí lidé už vůbec nemají zasahovat do tohoto procesu, kterému beztak nerozumí. Ti mají jedinou povinnost, totiž platit desátek a držet ústa. K ničemu jinému nebyli povoláni.
Na to se bohužel zapomíná a nejvíce po listopadu '89. 
