Právě je 23.11.2024 - 09:59

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 9 ] 
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: 20.06.2010 - 17:01 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
Dopis Poggia Braccioliniho (v podání Františka Palackého), který najdete na hlavních stránkách v sekci "Dobové dokumenty", a kde si ho můžete i přečíst, je zajímavým dobovým svědectvím o tom, jak lidé oné doby smýšleli a uvažovali.
I když se jedná o poněkud netypický příklad, tak nás by měl velice zajímat, protože se týká jednoho z největších vzdělanců a reformátorů pozdního středověku Jeronýma Pražského.

V následujících příspěvcích budu uvádět komentované citace z uvedeného dopisu a vy můžete mít k mým komentářům kritické připomínky, nebo je doplnit, nebo si vybrat jinou pasáž z dopisu a tu okomentovat. Jak je ctěná libost ...

P.S. Zvýraznění autor příspěvků.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Naposledy upravil Jiří Motyčka dne 25.07.2010 - 11:06, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: východiska, postoje ...
PříspěvekNapsal: 20.06.2010 - 17:05 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
Hned v úvodu svého listu Poggio naznačuje svoje východiska v postoji ke kauze Jeronýma Pražského i k samotnému obžalovanému ...

Poggio B. píše: "... Znám se k tomu, že jsem jakživ neviděl nikoho, jenž by u vedení pře, zvláště hrdelní, více se rovnal řečníkům věků klasických, kterýmžto se tolik obdivujeme. Kupodivu zajisté bylo, jakými slovy, jakou výmluvností, jakými důvody, jakým obličejem a hlasem i jakou srdnatostí nepřátelům svým odpovídal a konečně při svou zavřel, až vpravdě čeho politovati, že tak ušlechtilý a výtečný duch odvrátil se ke mněním kacířským, ač pravé-li jest, co se mu připisuje; nebo mně nenáleží tak veliké pře rozsuzovati, přestávám na úsudku těch, kteří za moudřejší jmíni jsou ..."
Tady oceňuje Jeronýmův verbální projev a jedním dechem vyjadřuje politování nad tím, že tak výmluvný člověk je kacířem. Zazní malá pochybnost, zda může být skutečností to, z čeho je Jeroným obviňován. Poggio na tomto místě píše také o tom, že mu nepřísluší být soudcem v tak závažné kauze a přijímá bez výhrad rozhodnutí moudřejších.
Za touto slovní ekvilibristikou se dle mého názoru a při vší úctě ke svědectví italského humanisty skrývá laciný a zárověň latentní alibismus a hned vysvětlím proč. Poggio přece mohl v listu vyjádřit naprosto jednoznačně svůj názor, ať by byl jakýkoli, s respektem k výrokům Jeronýmových soudců ale zároveň bez ohledu na ně! Nebo se snad obával, že by se jeho list mohl dostat do nepovolaných rukou? ... :?

A dále pokračuje: "... Avšak ty nemni, že bych na způsob prokurátora při tu podrobně vykládal; dlouhé by to bylo a práce několika dní; dotknu jen věcí výtečnějších, z nichž ty o učenosti muže toho souditi moci budeš ..."
Tady Poggio zdůvodňuje, co bude v jeho listu akcentováno a proč. To je třeba s povděkem přijmout jako svědectví o mimořádném duchu a pronikavém intelektu Jeronýma Pražského.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: otevřená zadní vrátka ...
PříspěvekNapsal: 25.06.2010 - 09:29 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
"... K víře nepodobné jest, jak moudré a chytré dával odpovědi, jak mocnými důvody se hájil; nikdy ničehož nepropověděl, což by na dobrého muže neslušelo; takže smýšlel-li tak u víře skutečně, jak slovy vyznával, žádná hodná příčina netoliko smrti, ale ani nejmenšího provinění na něm nalezena býti nemohla..."
Tady opět Poggio chválí Jeronýmovu moudrost doprovázenou jeho výmluvností. Zároveň jakoby vyslovil pochybnost na tím, že pokud by to s jeho vírou bylo skutečně tak, jak Jeroným verbálně dovozoval, tak by musel být nevinný.
Avšak i tímto podmiňovacím způsobem si Poggio vlastně ponechává otevřená zadní vrátka skoro dokořán. Poggio adresátovi listu opět nesdělí svoje jednoznačné stanovisko např. v tom smyslu, že on sám je přesvědčen, že člověk s takovou výmluvností, jenž umí přesvědčivě vyslovit svoje argumenty, který se ve svém projevu nerouhá Bohu (kterého si bere za svědka) a u něhož je patrná naprosto upřímná snaha o nápravu znemravnělé církve, nemůže být kacíř.

Je třeba právě tady na tomto místě si uvědomit - a citovaný text to dokumentuje -, že lidé označení stigmatem "kacíř", to neměli vůbec jednoduché, ba právě naopak. Ono stigma bylo pro ně totiž těžko překonatelným handicapem, jehož bylo takřka nemožné se zbavit. Soudci kacířů pak měli díky tomu velice zjednodušenou situaci, když si uvědomíme především to, že kacíř před inkvizičním tribunálem se prakticky vůbec nemohl bránit – již několikrát se o tom tady na fóru psalo, a to nejen v souvislosti s Husovým procesem, ale i jinde. Nemůžeme se proto divit, že tomuto dobovému nahlížení na kacíře podlehne i italský humanista. Je to pochopitelné, když soud nad Jeronýmem vyřkli takové autority a kapacity a ty musí přece i Poggio respektovat. Zdá se, že z tvrzení proti tvrzení si autor listu vybírá přece jenom tu jednodušší cestu, i když jemu se to patrně tak nejevilo.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: nebojácný Jeroným
PříspěvekNapsal: 30.06.2010 - 08:11 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
"... Mnohých žertem odbyl, jiných štiplavě dotekl, mnohé často ve smutné věci ke smíchu přivedl, šprýmuje na jejich žaloby a důtky. Když ho tázali, co by smýšlel o velebné svátosti, vece: 'Předtím chléb, při posvěcování a potom pravé tělo Kristovo a ostatek podle obecné víry.' Tu ozval se kdosi: 'Však praví, žes ty řekl, že i po posvěcení zůstává chléb.' 'U pekaře, arci!' tak mu odpověděl. Kohosi z řeholy kazatelské, když tuze naň dotíral, okřikl: 'Mlč ty pokrytče!' Jinému na svědomí své přísahajícímu vece: 'Toť jest nejjistější cesta k oklamání.' Jednoho zas ouhlavního nepřítele svého nikdy nejmenoval jinak nežli psem aneb oslem ...", píše mj. Poggio.

Z výše uvedené citace vyplývá, že Jeroným Pražský se v tomto jemu veskrze nepřátelském a militantně naladěném prostředí ničeho a nikoho nezalekl. V tomto velice psychicky vyčerpávajícím souboji dokázal být i vtipný, jak dokládá autor listu.
Tím "ouhlavním nepřítelem", kterého Jeroným nazývá "psem nebo oslem", je s velkou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě míněn nám nechvalně známý výtečník a defraudant Michal de Causis.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: svědectví ohledně víry
PříspěvekNapsal: 05.07.2010 - 13:54 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
"... A že všecka podstata pře jeho na svědcích záležela, mnohými důvody ukázal, že žádnému z těch svědků nemělo věřeno býti, poněvadž jsou proti němu ne z pravdy, ale z nepřízně, zlobivosti a závisti svědčili; oznámil i příčiny záští toho, takže nemnoho chybělo k ouplnému všech přesvědčení; bylyť zajisté tak pravdě podobny, že kdyby nejednalo se o víru, bylo by svědectví těch jen lehce váženo. Pohnuli se všickni v srdcích svých a k milosti se nachýlili ...", píše dále ve svém listu Poggio.
Je to až k neuvěření, ale pouze tenkrát, kdybychom ztratili ze zřetele, v jaké že době se tento "tyátr" odehrává.
Proti obžalovanému Jeronýmovi vystupovali nevěrohodní svědci, kteří se mu snažili všemožně přitížit a za jakoukoli cenu, tj. i za cenu neověřených i zjevně lživých argumentů. To všechno je Poggio (a snad i soudci v auditoriu?) schopen zohlednit, jen ne u svědectví týkajících se víry. Jó, to je jiná káva! Tam jsou z ničehož nic svědci najednou důvěryhodní, neboť v tak choulostivé záležitosti by snad přece nikdo před Bohem nelhal. V tomto se Poggio – zřejmě nevědomky – prostě mýlil, neboť dnes již víme, že mnozí ze svědků byli zavilí a vědomí lháři, zejména ti, kteří se rekrutovali z českého národa. Byli zřejmě přesvědčeni, že svým lživým svědectvím někomu, či něčemu poslouží, aniž bych chtěl sahat do jejich jak uhel černého svědomí.
Ano, to je jedna z tak typických českých vlastností, která se markantně projevila v době totalit, totiž být "papežštější než papež".

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: o dobrovolnosti ...
PříspěvekNapsal: 10.07.2010 - 11:20 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
"... Neb i toho doložil, že sám přišel dobrovolně ke sboru, aby se tu očistil; ...", tvrdí ve svém listu Poggio.

Pokud v tomto smyslu Jeroným skutečně hovořil – a nemáme důvod, proč by si právě tohle autor citovaného listu vymyslel –, tak tady Jeroným Pražský nemluvil docela pravdu (nebo ho Poggio špatně pochopil). Proč?
No, víme přece, že Jeroným do Kostnice přišel tajně a když zjistil, jaká ve městě na břehu Bodamského jezera panuje atmosféra, tak se z něj opět tajně vytratil, neboť si dokázal lehce spočítat, co by ho čekalo, což se nakonec i potvrdilo.
Že byl náhodně zatčen a přiveden zpět na základě jeho vlastní prostořekosti, je věc úplně jiná ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
PříspěvekNapsal: 15.07.2010 - 16:30 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
Poggio ve svém listu mj. píše i toto: "...Velikou nad ním lítost měli všichni okolostojící; byliť žádostivi zachovati při hrdle muže tak výtečného, by jen sám dobře byl smýšleti chtěl." Jasně! Jak dojemné! ... :evil:
Všichni na koncilu a inkvizičním procesu s Jeronýmem neměli jinou starost, než ho všemožně ochránit před smrtí v plamenech; ani spát kvůli tomu nemohli. Jenom "maličkost" k tomu chyběla, totiž že by se Jeroným přiznal k tomu, jak hluboce pochybil, že smýšlel ve věcech víry jako kacíř; musel by souhlasit s Husovou smrtí a s pokorou se vydat na pospas inkvizičním soudcům.
Patrně to nám chce Poggio přes propast šesti století sdělit, či naznačit.

A Poggio hned dodává: "Ale on stále trvaje na svém, zdál se zoumysla po smrti toužiti vždy chvále Jana Husa a tvrdě, že nic nesmyslil scestného proti církvi boží, ale že kázal proti neřádům knězstva, proti jejich pýše, nádhernosti a skvostnosti; nebo kdež nadání a statkové zádušní náleželi prvé chudým a pohostinným lidem, potom pak na stavení a opravy chrámů obráceni býti měli, za neslušné pokládal dobrý ten muž, že se rozptylovali na nevěstky a kuběny, na kvasy a hody, na chování psů a koní, na drahá i skvostná roucha a jiné věci náboženství Kristovu nepříslušné ..." Ano, po ničem jiném Jeroným Pražský tak netoužil, jako po očistné smrti v plamenech. :roll:
Jeroným, když nejprve odvolal, tak také odsoudil Husa. Pak si to ale všechno nechal projít hlavou a své odvolání vrátil zpět a jak dokládá Poggio, opět se Husova odkazu dovolával a dle Poggia shrnul v kostce to, co na znemravnělé církvi Hus ostře odsuzoval. Taky možná v auditoriu seděl nějaký ten duchovní kníže chovající na svém zámku s překrásným parkem ušlechtilé koně a psy s dlouhými rodokmeny.
Takže to bylo zřejmě i v očích Poggiových velké provinění, když se dovolával kacíře skoro před rokem odsouzeného k smrti na hranici ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: atmosféra v auditoriu i před ním
PříspěvekNapsal: 20.07.2010 - 15:46 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
"... V tom pak dokázal největšího vtipu, že když řeč jeho přetrhována byla křiky rozličnými a mnozí mu odmlouvali, stíhajíce slova jeho, žádnému neodpustil, aby ho nedotekl, ale nade všemi se mstě, všecky buďto zastyděti se aneb umlknouti přinutil. Když se hluk rozmáhal ve sboru, sám se pozamlčev, někdy zástupy z toho káral; potom přece řeč svou konal, žádaje a prose proboha, aby ho nechali mluviti, poněvadž ho potom více slyšeti nemají; nikdy se hřmotem ustrašiti nedal, jsa mysli pevné a neohrožené ...", naznačuje Poggio, tentokrát jako objektivní očitý svědek, jaká atmosféra panovala při slyšeních Jeronýma Pražského.
Z tohoto svědectví, které je třeba vzít s povděkem, je naprosto zřejmé, jak to vypadalo při těchto slyšeních.
No, nebylo to zkrátka vůbec jednoduché, eufemicky řečeno! Velice těžko se člověku z 21. století vžívá do postavení obviněného z kacířství. I toto Poggiovo svědectví nám vlastně dokládá, že Jeroným musel být – a to bez ohledu na jeho odvolání a odsouzení Husova učení – psychicky i morálně velice odolnou a pevnou osobností. Z auditoria byl hlasitě překřikován verbálními i jinými projevy, které neomaleně přerušovaly Jeronýmovi řeč, a na jeho promluvu bylo tak okamžitě a nepřátelsky reagováno, až je musel pro Boha prosit, aby ho nechali domluvit, protože ho slyší naposled.
Navzdory tomuto veskrze nepřátelskému prostředí dokázal být ve svých replikách vtipný, nepřistoupil na tuto "hru" a dokázal se i odmlčet, aby hluk, jímž se nenechal zastrašit, utichl, jak nám dokládá autor listu ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: původ intelektu ...
PříspěvekNapsal: 25.07.2010 - 11:03 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
"... Nechválím, jestliže co proti řádům církevním smyslil; obdivuji se jeho učení, mnohých věcí známosti, výmluvnosti, líbeznosti v řeči a bystrotě v odpovídaní: ale bojím se, že vše to jemu k záhubě od přírody propůjčeno bylo ..." ... k tomu už jen drobnou poznámku na závěr tohoto krátkého seriálu.
Tady Poggio obdivuje mj. i Jeronýmovo učení s jednou velkou výjimkou, kterou je učení o církvi. A protože je Poggio především renesanční člověk a humanista, obává se, že Jeronýmův intelekt mu byl dán "k záhubě od přírody" a nikoli od ďábla.
Povšimněme si bedlivě této formulace, je totiž pro humanistu Poggia signifikantní ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 9 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  

Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2020 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz