BUDYŠÍNSKÝ RUKOPIS, 1420
Z knihy Čeští spisovatelé deseti století - Dr. Radko Šťastný, SPN v Praze roku 1974

Sborník husitských skladeb, nazvaný podle místa, kde je uložen (Budyšín, Bautzen v SRN), obsahuje skladby prozaické i veršované, vyjadřující myšlení radikálních pražanů na prahu 20. let 15. století.

Prózou jsou napsány: Žaloba koruny české k Bohu na krále uherského a sbor Kostnický a Porok (= domluva, výtka) české Koruny králi uherskému, že neřádně korunu přijal a v království české se násilím tiskne.

Literárně významnější jsou skladby veršované: Tuto sú popsány krajiny, vlasti a země, z nichž jest král uherský vyvedl lid k obležení Prahy (53 veršů), Žaloba Koruny české (642 veršů), Porok Koruny české ku pánom českým o korunování krále uherského (666 veršů) a Hádání Prahy s Kutnou Horou (2990 veršů). Všechny tyto skladby vznikly od června do listopadu r. 1420 v Praze. Napsal je jediný autor, zřejmě vzdělanec, s největší pravděpodobností mistr Vavřinec z Březové.

V první skladbě Budyšínského rukopisu, v prozaické Žalobě, personifikovaná ''sirá a vdovstvie truchlým rúchem oděná České země Koruna" obviňuje Zikmunda a kostnický koncil, že jsou příčinou nařčení Čechů z kacířství. Skladba měla v době formování společného táborsko-pražského vojska funkci agitačního prohlášení. Druhá skladba rukopisu, Porok, je reakcí na spěšné a protiprávní korunování Zikmunda (28. července 1420). Připomíná znovu neřádnost kostnického koncilu i nedávnou Zikmundovu porážku na Vítkově hoře, přestože sehnal vojska z celé Evropy.

Výčet krajin a národů při obléhání Prahy i veršovaná Žaloba a veršovaný Porok zpracovávají v podstatě tutéž látku jako jejich prozaické protějšky, nesledují však chronologii událostí. Na mnoha místech proniká autorovo vlastenectví a smutek z bratrovražedného boje a výtky jsou zaměřeny především proti té šlechtě, která držela se Zikmundem. Protizikmundovské útoky obsahuje i veršovaný Porok, kde je ústředním bodem otázka pravoplatnosti Zikmundovy korunovace. Báseň odhaluje Zikmundovu věrolomnost a varuje české pány, že i na ně dojde, že i jim se Zikmund "odmění". Autor se přitom snaží překročit společenské rozdíly; zdůrazňuje, že král uherský je nepřítelem každého Čecha, chudého i bohatého, a vyzývá k jednotě. V dalších verších je obdoba písně Povstaň, povstaň: "...Protož, ctní Čechové, / vstaňtež všickni proti němu, / svému zhúbci zřetedlnému, / vypuďte ho z této země, / ''. V závěru Poroku, když byly ještě jednou shrnuty samozvancovy ukrutnosti (např. metání husitů do kutnohorských šachet), objevuje se vidina míru, po němž všichni touží (podobně jako Vavřinec z Březové - v Písni o vítězství u Domažilic): ,,Stanúť války, stanúť boji, / sedete v ctném u pokoji. / Zrady, křivdy, zlosti minú, / jakožto snieh ohněm splynú" /.

Nejrozsáhlejší skladba Budyšínského rukopisu, Hádání Prahy s Kutnou Horou (napsaná od 15. září do 1. listopadu v době obléhání Vyšehradu), je alegorie líčící spor mezi husitskou Prahou a katolickou Kutnou Horou před Kristovým soudním dvorem. Autor je soustředěn na předmět sporu, nikoli na soudní formality, jak to bylo obvyklé ve středověkých skladbách toho druhu. Praha si stěžuje na Horu, že je nevděčná vůči ní, hlavě všech českých měst. Hora se odvolává na Zikmunda a kostnický koncil, jejichž příkazy se řídí. Praha neuznává autoritu kocilu, pro ni je nejvyšší autoritou Písmo. Kutná Hora potom vyčítá Praze její obrazoborectví a ukrutnosti páchané na kněžích a mniších, avšak hlava království zdůvodní své jednání opět citáty z Písma. Spor pokračuje diskusí kolem husitské náboženské praxe, kterou Hora odmítá jako nepřípustné novoty a revizi křesťanství, avšak Praha je hájí jako návrat k původnímu Kristovu náboženství. Je tu zdůrazňována zejména mravní hodnota člověka, nikoli jeho postavení ve společnosti nebo v církvi. Další útoky vede Praha proti papeži, jemuž vyčítá mimo jiné i kupčení s odpustky. Závěrečné slovo má předsedající Kristus. Pochvalně hodnotí počínání Prahy a vybízí ji, aby dodržovala poznanou pravdu "věrně, čestně, snažně, zdrávě!" Hádání je příkladem použití ve středověku obvyklé formy sporu k vyjádření aktuální dobové problematiky. Koncentrují se tu různé prvky literatury. Autorovo zaujetí pro myšlenky tlumočené Prahou je naprosto zřejmé. Straní Praze, krásné a urozené ženě, proti nehezké a odpuzující Kutné Hoře.

Vzdělaný básník, universitní mistr, upřímný vlastenec, byl nadšen myšlenkami revoluce a dal jim k dispozici všechnu svou učenost i velké básnické schopnosti, projevující se bohatou stupnicí uměleckých prostředků: přímá řeč s hojnými zvoláními a řečnickými otázkami je často naplněna nenávistnou ironií a sarkasmem, je využito eufonie a vnitřních rýmů, hromadí se slova ze stejných kořenů, objevují se etymologie blížící se slovním hříčkám apod.

Hádání bylo určeno pravděpodobně k hlasitému přednesu na shromážděních v Praze; autor uchvácený spontánností lidového hnutí vyjádřil náladu a myšlenky husitské Prahy od obav květnových a červnových dnů před rozhodným bojem, přes radost z vítkovského vítězství a rozhořčení celého národa nad korunovací samozvance v přítomnosti hrstky šlechtických přisluhovačů, až k novému odhodlání při obléhání Vyšehradu.

Rudofl Urbánek: Satirická skládání Budyšínského rukopisu M. Vavřince z Březové, 1951
Husitské skladby Budyšínského rukopisu, 1952
Emil Pražák: Hádání Prahy s Horou a Rozmlouvání o Čechách ve vzájemném vztahu a ve vývoji českého dialogu, Listy filologické 1965
F. M. Bartoš: O básníka husitských skladeb sborníku budyšínského a o Rozmlouvání o vzniku husitské bouře z r. 1424, Listy filologické 1966
Eduard Petrů v knize Zašifrovaná skutečnost, 1972

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.