Václav neboli Vaněk z Jenštejna, jak byl nazýván, byl synem Pavla II. z Jenštejna (+1420), bratra arcibiskupa Jana. Jejich rod byl vždy králi loajální a Karlu IV. dokonce velice blízký. Často se také příslušníci jejich rodu vyskytují v církevních úřadech.
Pečeť pánů z Jenštejna sice nenalezneme přivěšenou r. 1415 pod stížným listem proti Husovu upálení a Jeronýmovu věznění, ale ani Jenštejnové v této otázce nezůstavali laxní, jak vyplývá ze samostatné listiny, kterou se téhož roku přimlouvali za Husovo propuštění. Zde byl podepsán Vaňkův otec s příbuznými Janem a Jindřichem z Vlašimě a dalšími pěti šlechtici.

(Jenštejnové a jejich příbuzní, páni z Vlašimě, užívali erb dvou supích hlav.)

Sám Vaněk z Jenštejna se zanedlouho po tom vzbouřil proti stejnojmennému králi, ale jeho rebelii byla učiněna přítrž již roku 1417, kdy královské vojsko jeho hrad Bradlec oblehlo, Jenštejnovu družinu na hrdle ztrestali, Vaňka zajali a odebrali mu hrad. Krátce na to byl však přijat na milost a svobodným glejtem zas propuštěn (bez nároku na sídlo).
Roku 1421 se v Čáslavi podepsal pod listinu za svobodné hlásání slova božího, přijímání podobojí a zřekl se krále Zikmunda jako zjevného tupitele svatých pravd a vraha cti i osob jazyka Českého.
Po sněmu kutnohorském (1421) se vydal, zvolen namísto Hynka Kolštejnského, v čele poselstva na Litvu. Poselstvo však bylo zajato ještě ve Slezsku, což sice vzbouřilo nevoli nejen v Čechách, ale i v Polsku a na Litvě, ale opavský kníže poslal kališnické zajatce k Zikmundovi na Špilberk (čeleď postínali) a pak dále věznit v Trenčíně.
Vaněk sice věznění přežil (jedno jak druhé), ale nejspíše to pro něj byla jeho poslední výstraha a mezi lety 1422-1439 se dalších válečných aktivit nezúčastňuje.
Zemřel někdy po roce 1446 a zanechal po sobě dva syny.
Jeho bratr Jan Skalský z Jenštejna byl naopak přísným katolíkem, s kterým vycházel pravděpodobně dobře.
Neví však někdo o Jenštejnech něco bližšího v souvislosti s husitskými válečnými výboji po roce 1421?

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419