Zde uvádím Jiskrův velice zajímavý životopis v širších geopolitických souvislostech (1. část) ...
Po smrti Albrechta Habsburského 27. října 1439 převládl v Uhrách vliv polské strany, jejíž stoupenci byli pro vytvoření polsko-uherské unie a jejichž kandidátem se stal polský král
Vladislav III. Stoupenci královny vdovy Alžběty byli jen její příbuzní a jejich přívrženci a Pankrác ze Svätého Mikuláše. Alžbětě se v únoru 1440 narodil syn, pohrobek, kterého dala proklamovat za krále
Ladislava V., a korunovat ve Stoličním Bělehradě. Budínský sněm však počátkem března zvolil králem Vladislava. Alžběta se pokusila uhájit pozici jmenováním Jana Jiskry z Brandýsa za svého hlavního kapitána, ale fakticky ovládala jen území spravované Jiskrou.
V létě 1443 po uzavření příměří s Alžbětou a Jiskrou překročili Vladislav a
Jan Hunyadi s velkým vojskem Dunaj, dobyli Niš, obsadili Sofii a dorazili až k pohoří Balkán. Otec Jana Hunyadiho, jistý Vajk, pocházel z Valašska, byl rytířem v Zikmundových službách a od něho dostal v roce 1409 velké panství Hunedoara s hradem Hunyad v Sedmihradsku, které se pak dostaly do predikátu Hunyadiovců.
V listopadu r. 1444 bylo však Vladislavovo vojsko na hlavu poraženo Turky
u Varny, kde padli Vladislav (stal se nezvěstným s přezdívkou Vladislav
Varnenenčík) a papežský legát Julián Cesarini. Hunyadi se vrátil domů přes Rumunsko. Prosincový sněm uzavřel jednání o podmínkách přijetí Ladislava V. za krále a ke správě země bylo zvoleno sedm kapitánů, čtyři za stranu národní (nejvýznamnější z nich Hunyadi) a tři za stranu dvorní (Pankrác, Jan Jiskra a Imrich Bebek). Po smrti Alžběty
(† 1443) se císař Fridrich stal poručníkem Ladislavovým. Po neúspěšném jednání s císařem šlechta zvolila za místodržitele Jana Hunyadiho, který usiloval o obsazení území spravovaných Jiskrou. Březnový sněm r. 1447 zrušil funkce kapitánů a Hunyadi dostal pod správu královské majetky. Po porážce velké výpravy proti osmanské říši
na Kosově poli na podzim r. 1448 se dařilo prodlužovanými příměřími držet s Turky mír takřka osm let a Hunyadi se mohl věnovat vnitřním problémům. Po neúspěšném útoku na Jiskru na podzim r. 1449 mu Hunyadi mírem z r. 1450 přiznal právo na držbu Košic, Levoče, Prešova, Bardejova, Kremnice, Banské Štiavnice a Banské Bystrice. Byly uznány nároky Ladislava V., který Hunyadiho jmenoval zemským kapitánem.
V
r. 1453 padla Konstantinopol do rukou Turků. Sultán Mohamed II. v létě 1454 vyplenil Srbsko a vojsko, které nechal u Bělehradu, Jan Hunyadi porazil. Koncem června 1456 začal Mohamed obléhat Bělehrad, hájený posádkou se 7.000 vojáky pod velením Michala Siladiho. Po měsíci tuhých bojů tu dosáhl Jan Hunyadi svého největšího vítězství, ale za necelé tři týdny zemřel v Zemuni na mor.
Po otcově smrti se jeho starší syn
Ladislav Hunyadi začal považovat za přirozeného nástupce. Král však ustanovil hlavním kapitánem
Jindřicha Celského. Mezi oběma stranami se rozpoutaly krvavé boje. Když přívrženci Hunyadiů Celského v Bělehradě úkladně zavraždili, jmenoval král kapitánem Ladislava Hunyadiho. V březnu 1457 obžalovala protivná strana Ladislava Hunyadiho a jeho nejbližší stoupence ze zrady krále a obviněný byl po krátkém soudu v polovině března 1457 v Budíně popraven.
Od r. 1440 byla většina Slovenska prakticky trvale v držbě tzv. královské (habsburské) strany, jejímž čelným představitelem se stal Jan Jiskra z Brandýsa. Alžběta si ho jako úspěšného kapitána najala do svých služeb a jmenovala ho šarišským županem a kapitánem měst Košic, Bardejova, Levoče a Kremnice. Jeho úkolem bylo držet pevně v moci území Horních Uher a znemožňovat kontakt krále Vladislava s Polskem. Jan Jiskra naverboval asi 5.000 mužů žoldnéřského vojska, které se skládalo z bývalých husitských bojovníků, Čechů i Moravanů, méně Slezanů a Rakušanů. Už v druhé polovině roku 1440 se mu podařilo obsadit území a města, jejichž správou ho Alžběta pověřila. Situaci měl jednodušší o to, že Liptov a severní trenčínskou stolici ovládal
Pankrác ze Svätého Mikuláše a Oravu a Spiš
Petr Komorovský, oba Alžbětini stoupenci. Na podzim r. 1441 se Jiskra zmocnil Kežmaroku, který byl posledním z nejvýznamnějších měst na straně Vladislava, a kapitánem zde ustanovil
Mikuláše Brcála. Poté dobyl hrad Rychnavu a v létě 1443 lstí obsadil
Spišský hrad a stal se tak pánem celé Spiše s výjimkou Podolínce. 1. září 1443 uzavřel ve Spišské Nové Vsi s Vladislavem příměří do konce září 1444. Po smrti Alžběty obsazená území z pověření císaře držel pro Ladislava Pohrobka.
Jan Hunyadi po svém zvolení zemským správcem r. 1446 by Jiskru nejraději z Uher vypudil, neměl k tomu však dostatek sil. Kremnická dohoda mezi Jiskrou a Hunyadim z 13. září 1446, znovu potvrzená 21. července 1447 v Rimavské Sobotě, Jiskrovi zhruba zaručovala zachování status quo a slibovala mu finanční náhradu. Jiskra se naopak zavázal řádně vyplácet své žoldnéře, aby nepustošili zemi. Vztahy mezi Jiskrou a Hunyadim byly však nadále napjaté; Hunyadi taktizoval, aby Jiskru získal k výpravě proti Turkům. Tehdy se Jan Jiskra projevil i jako obratný diplomat. V první polovině roku 1449 se mu podařila dohoda s Komorovským a uzavřel mír i s Pankrácem (tehdy už spojencem Hunyadiho).
Pešťský sněm v červnu 1449, na který byli pozváni i zástupci Levoče, Košic, Bardejova a Prešova, se na svém rokování plně věnoval řešení Jiskrovy vlády na Slovensku a žádal od papeže Mikuláše V. pomoc proti Čechům šířícím husitství ve spišských a šarišských farnostech.
Jakmile Jiskra zpozoroval přípravy nepřátel, vtrhl do Zemplína a obsadil Humenné a Sečovce. Komorovský se zatím zmocnil hradu Plavče v Šariši. Hunyadi obsadil nový Jiskrův hrad nad Moldavou a oblehl Kremnici. Po příměří zprostředkovaném koncem r. 1449 Poláky uzavřel Hunyadi s Jiskrou r. 1450 mír v Mezökövesde. Nové boje však vypukly už v
r. 1451 a
7. září u Lučence dosáhl Jiskra svého největšího a skvělého vítězství nad Janem Hunyadim. Podrobnosti k bitvě naleznete
zde ...